Nikdy víc…
Draco neměl jednoduchý život. Jediným světlým okamžikem v něm se stala jediná noc…
Nikdy víc
Seděl u paty smuteční vrby na břehu jezera, krytý z jedné strany samotným kmenem vzrostlého stromu a z dalších dvou hustým růžovým křovím. Dlouhé provazce listoví mu pak z části zakrývaly výhled na hladinu jezera za jejich sídlem. Tohle bylo jeho oblíbené místo. Zde sedával, když chtěl být sám…
Vítr od jezera jen ve velmi slabých poryvech pronikal až k němu a čechral blonďaté vlasy mladého muže jen tak jemně, jako by jej hladily hbité dlaně s náruživými prsty roztouženého milence. Zavřel oči a nechal se jím vést pavučinou vzpomínek do zcela jiné doby.
***
Zdaleka nebyl takový, jak si o něm spolužáci mysleli. Jistě, byl ctižádostivý a jako jedináček zvyklý být středem pozornosti, ale přesto, že syn svého otce, byl jiný. Znalý upjaté matky, která toužila po lásce, jíž se jí nedostávalo, a otcovy lásky, kterou by raději nikdy nepoznal.
Napoprvé to bylo hrozné. Probrečel snad celou noc. Když druhý den čelil otcově vážnému, odtažitému, aristokratickému výrazu tváře, cítil se zrazený. Snažil se schovat, ale žádná z těch tajných skrýší, kterých byl jejich dům plný, nebyla pro něj dost skrytá, aby ho otec nenašel. Celé to obrovské sídlo se spoustou salonků, místností a tajných úkrytů, které mu vždycky připadalo tak velké a chvílemi až příliš prázdné se teď zdálo přeplněné přítomností pána domu, Luciuse Malfoye.
Nakonec se vzdal. Pomýšlel na útěk, ale neměl dost odvahy. Beztak by neměl kam jít… Nadějí se mu staly Bradavice, jenže brzy poznal, že ani tam to nebude jednoduché. Otec od něj očekával jen to nejlepší, matka taky a on sám nevěděl, co přesně vlastně chce. O přátelství nic nevěděl, žádné kamarády nikdy neměl. Chtěl být i zde středem pozornosti, ale to znamenalo chovat se jako opravdový a ničím nepoznamenaný Malfoy.
Seznámil se už ve vlaku se syny několik otcových přátel Crabem, Goylem… A jako všichni i on se doslechl o Harrym Potterovi. Doma o něm hodně slyšel a teď, když byli ve stejném vlaku, ho chtěl poznat. Bral ho jako hrdinu, chtěl ho vidět a mít za kamaráda. Myslel si, že když přemohl, Vy víte koho, mohl by mu pomoci proti otci, ale… Harry ho zklamal. Když se viděli, byl už ve společnosti Weasleyho a později v Bradavicích zcela veřejně odmítl jeho přátelství. Ani ruku mu nepodal a to Draco bral jako největší křivdu. Byl odmítnut. On. Malfoy. Netušil, že si za to mohl sám svým arogantním chováním. To mu došlo až mnohem později…
Nenáviděl ho. Harryho Pottera. Toho, který byl vždycky slavnější, vždycky více ve středu pozornosti, bezchybný s těmi svými kamarády kolem sebe, který neměl žádného otce, který by mu mohl ubližovat. Ta nenávist byla snad to jediné, co se svým otcem Draco sdílel a v jejím stínu i domácí trýznění nebylo ničím. Jen ji posilovalo.
Jeho snažení se však zdálo zcela zbytečné. Potter z toho vždycky nějak vyklouznul… Ta nenávist ho přivedla až do služeb Pána zla. Dostal od něj úkol. Takový úkol, který ještě žádný kouzelník nedokázal. Zabít Brumbála. Dokonce ani samotnému Vy víte komu se to nepodařilo a teď to měl udělat on. Šestnáctiletý chlapec. Jenže už nemohl ustoupit, i když poznal, že udělal chybu. Když se nakonec, navzdory všem očekáváním ocitl tváří v tvář řediteli školy a Brumbál stál před ním na pokraji životních sil, nedokázal zabít. Proklínal svou slabost. Vždy byl slaboch a až v ten večer si to dokázal uvědomit. Nenáviděl otce, ale bylo snazší ho milovat a žít v jeho stínu. Miloval Harryho Pottera, ale snazší bylo ho nenávidět. Bál se Pána zla a nenáviděl ho, jenže snazší bylo mu sloužit. Tedy až do chvíle kdy měl zabít…
Snape mu to usnadnil. Po celá léta nad ním bděl jako nějaký patron. Ostatně se vždycky našel někdo, kdo za něj rozhodl. A právě tomu chtěl učinit přítrž…
_*_
Pottre, musím s tebou mluvit, Draco.
Ten krátký vzkaz četl Harry snad desetkrát, než si uvědomil jeho plnou vážnost. Bylo by moudré, aby se s ním scházel? Měl na paměti, že Draco, přesto že měl, Brumbála nezabil. To udělal Snape. Snape…! Jak to jméno teď nenáviděl! Znovu se vrátil k malému útržku pergamu s krátkým vzkazem. Nevěděl, co by měl dělat. Sova, která mu dopis doručila, ihned odlétla a na lístku nebyl ani čas ani místo setkání. Beztak nevěděl, jestli by na něj měl jít. Co mu asi Malfoy chce?
Napadlo ho, že by mohl vyzkoušet, jestli třeba nepoužil nějaký druh neviditelného inkoustu a nepřipsal někam k tomu datum a čas. Že by se tolik bál? A koho? Voldemorta? A není to jen nějaká past?
Přesto to ale hodlal vyzkoušet.
„Apparecium,“ zašeptal a hůlkou namířil na pergamen. Přesně jak očekával. Pod oním krátkým vzkazem byla i adresa, datum a čas setkání. To místo Harry neznal, musel ho nejprve najít na mapě, ale když to udělal, teprve se sám sebe ptal, proč to vlastně dělá. On tam přeci jít nechtěl, nebo ano? Nevěděl přesně. Když se ale přistihl jak přemýšlí nad tím jak se tam dostane, pochopil, že na setkání s Malfoyem opravdu půjde.
_*_
To léto nebylo ani náznakem podobné tomuto. Byl vyděšený. Voldemort je věznil, celou jejich rodinu, v jejich vlastním sídle, které využíval jako svůj hlavní štáb. Každý den byl pro něj zdrojem strachu a bolesti. Mnoho si toho vyčítal. Obzvlášť pak Brumbálovu smrt. Snape mu sice říkal, že by to udělala stejně, ale to ho nijak neuklidnilo. On to byl, kdo přivedl smrtijedy do Bradavic.
Ani sám nevěděl, proč přesně Harrymu ten dopis poslal, ani jestli opravdu věří tomu, že přijde. Bylo to velmi nebezpečné… Pro něj to znamenalo nepozorovaně se vytratit a přeplout na loďce přes jezero a od Pottera zase to, že si najde nějaký důvod, aby přišel. Copak skutečně existovala šance, že by ho mohl milovat tak jako on jeho? A pokud ne, dovolí mu, aby ho miloval? Alespoň jednou aby miloval z lásky? Z lásky, které sice tak úplně nerozumí, ale ví, že ji cítí? A co když ne? Co mu vlastně může nabídnout? Přemýšlel…
V noci se mu nakonec opravdu podařilo proniknout ze sídla ven. Pomocí své ruky, která svítila na cestu jen jemu, se plížil po chodbách Malfoy Manor až k zadnímu východu, který nepozorovaně otevřel. Minout stráže zvládl snadno. Ti dva tupci právě zabráni do rozhovoru neměli moc možností ho odhalit. Kdyby chtěl doopravdy utéct, těžko by se skrýval před mocí Pána zla. Dříve či později by ho jistě chytili, ale on se přece měl to ráno vrátit… Jedinou noc. Víc nežádal…
Přeplul na malé loďce na druhou stranu jezera a tam popošel několik málo kroků do stínu hustého křoví, kde vyčkával Harryho příchodu.
Už-už si myslel, že nepřijde. Měsíc se blížil k půli své pouti a Draco cítil vzrůstající strach a nervozitu. Co ještě mohl ztratit? Čeho se více bál? Těžko říci. Voldemort mu mohl vzít život a Harry naději. Neuměl říct, čeho si cení více. A pak to přišlo. Nedaleko se cosi pohnulo.
Draco byl okamžitě na nohou, hůlku v pohotovosti. Kdyby to byl některý ze smrtijedů neměl by šanci, ale sotva se pohnul a namířil hůlkou na to beztvaré cosi, co zahlédl ve stínu, objevil se Harry do teď skrytý chameleoním kouzlem.
Stáli proti sobě. Dracovi bledé oči hleděli do Harryho zelených ale ústa, která tolik chtěla cokoliv říci, zůstávala němá. Nemohl tomu uvěřit. Potter přišel. Stáli tváří v tvář. I když i on sám měl hůlku, kterou na něj mířil, bylo na obou znát, že nepřišli bojovat.
„Cos mi chtěl Malfoyi?!“ zeptal se Harry. I on sám cítil vzrůstající tíhu mlčení, jež zavládlo. Sám netušil, co si od tohoto setkání sliboval…
Teď už Draco musel promluvit. Na tváři se mu zaleskla drobná slza v záři měsíčních paprsků. „Říct, že jsem to tak nechtěl…“ vypravil ze sebe nakonec. To ale Harryho jen dopálilo. Vzpomněl si na noc na astronomické věži, na Billa Weasleyho, kterého pokousal Šedohřbet. Na Brumbála…
„Nechtěl?! Jak to myslíš, nechtěl, hm?!“ hůlku sevřel mnohem pevněji.
Draco jen více posmutněl a uhnul pohledem. Co mohl na tohle říct? Připravil Bradavice o ředitele, Harryho o přítele a nejen jeho… Ale copak se nenajde nikdo, kdo by pochopil jeho pohnutky? Kdo by dokázal pochopit, jak hluboko klesl? Co prožíval?
„Jsem slaboch, Harry…“ poprvé oslovil Pottera jménem. Ve svých snech tak činil často, ale ve skutečnosti to bylo poprvé a Harry byl rázem zaskočený. Čekal by od Malfoye cokoliv ale přiznání se ke slabostem? Nikdy nic nepřiznal. Nikomu. Ani Snapeovi… Snad jen uplakaná Uršula věděla víc o jeho bolesti. Harry se vlastně nikdy doopravdy nezamýšlel nad tím, jaké to pro něj muselo být. Až teď. Teď když neměl co říct na jeho slova, na zoufalství v jeho tváři.
„Odpusť mi, nejsem tak silný jako ty a ostatní…“ Harry ale jen zíral s otevřenou pusou. Díval se na mladého muže před sebou a viděl v něm malého chlapce. Překvapivě citlivého mladého chlapce zvyklého žít ve stínu vlastního otce, který se poprvé rozhodl vybočit z řady a cítí nejistotu na vratké lávce vlastního rozhodnutí. Jakýsi hlas v jeho mysli ho nabádal, že je to určitě nějaká past a má si dávat pozor.
Harry se rozhlédl v nedůvěřivém gestu a Draco sklonil hůlku. To čeho se obával, nastalo. Jak si jen mohl myslet, že by ho Harry mohl milovat? Že by mu důvěřoval?
Pomalými pohyby schoval hůlku do hábitu a pohlédl mu znovu do tváře. Zoufalství se už ani nesnažil skrývat. Měl sucho v hrdle a bál se, že při posledních slovech, která zkrátka musel říct, mu uvázne hlas docela.
„Miluju tě, Harry…“ vydechl nakonec.
Harry byl zmatený, když sledoval svého protivníka schovávat hůlku a vyznávat se ze slabosti. Když se mu díval do očí a viděl upřímnou bolest a doposud nevyřčená přání, sklonil hůlku sám. Už vlastně ani nečekal, že by Draco ještě něco říkal. Sám otevřel ústa, aby promluvil. Co přesně chtěl říct? To zapomněl v okamžiku, kdy zaslechl Dracova slova.
Harry měl oči rozšířené a upřené do těch jeho. Překvapením dokonce otevřel pusu. Teď nebo nikdy napadlo ho. Musel toho využít. Poprvé a naposledy, vědět, že má naději, proměnit sen ve skutečnost…
Udělal několik kroků a už stál u něj. Harry se mohl bránit, ale neučinil tak. Draco ho jemně pohladil po ruce, v níž Harry držel hůlku a druhou rukou mu zajel do vzpurných hnědých vlasů, které ve svých snech tolikrát laskal. Srdce mu bilo o překot. Krev v žilách hřála. Mravenčení v podbřišlu a dlaních nebylo tak nepříjemné jako jindy, když na Harryho myslel. Teď a tady ho měl nadosah. Kalhoty mu začínaly být těsné. Nejraději by je odhodil, ale věděl, že nesmí spěchat. Sucho v krku už bylo nesnesitelné a tak na nic nečekal a spojil jejich rty.
Bylo to jako výbuch všech doposud potlačovaných emocí. Vášeň se stala neovladatelnou. Líbal ho a líbal. Vůbec mu nedal šanci, aby se vyprostil. Vlastním jazykem objevoval ústa svého nedobrovolného milence a ani si neuvědomoval, že se mu v náručí vzpírá.
Harry sledoval Draca, jak k němu jde a v hlavě měl prázdno. Nedokázal poslechnout ten hlas, který mu říkal, aby zase pozvedl vlastní hůlku, kterou překvapením dal stranou. A pak už cítil chtivé prsty ve vlasech a mravenčení na hřbetu ruky. Než stihl cokoliv říct, nebo namítnout už se jejich rty spojili. Teprve teď si Harry uvědomil co se přesně děje a věděl, že to nechce, že tomu chce uniknout. Draco ho ale chytil za zápěstí a nedovolil mu hůlku použít. Harry se vzpíral, ale nedokázal oddělit rty spojené v polibku. Už se mnohokráte líbal s Ginny ale tohle bylo jiné. Cítil Dracovu vášeň, která jako by mu propůjčovala sílu. Než se stihl vzpamatovat už ho mladý Malfoy porazil na zem do rosou umokřené trávy. Jak tak na něm ležel, ucítil Harry mezi nohama naběhlý penis svého milence. Pocítil zoufalství. Hůlka mu během vzájemného souboje vypadla z ruky a on teď byl zcela bezmocný proti dotekům, kterými ho Draco častoval.
Už mu nerejdil ve vlasech, nýbrž jednou rukou držel obě jeho ruce a druhou zajížděl hlouběji a hlouběji do jeho hábitu. Ať už si Draco myslel, jak není něžný, Harryho to bolelo. Bezmocně sledoval, jak je zbavován oděvu a Draco sjíždí svými ústy níže po jeho těle. Ač Harry nechtěl, jeho tělo reagovalo. Cítil, jak i jeho chlouba začíná nabývat, jak se mu po těle rozlévá teplo, když ho Draco hladí po hrudníku a jazykem dráždí jeho bradavky.
„Ne… Nedělej to… Ne…“ zasténal. Draco se však jen toužebně pousmál a pokračoval. Zajel mu rukou do rozkroku, až Harry nechtěně vykřikl slastí. Draco jakoby vycítil potřebu Harryho těla, kterou probudil svými doteky, pokračoval níže i ústy, přičemž se zastavil pouze u pupíku. Harry už měl ruce volné. Vlastní tělo ho ale neposlouchalo. Zavřel oči a místo Draca si představil Ginny. Bylo to, to jediné co alespoň trochu mohlo zmírnit dopad potřeb těla, které doposud nepoznal.
Draco cítil, že sám nemá moc času. Každý sten uniknuvší z Harryho úst ho vzrušoval čím dál více. Když zbavoval svého milence kalhot bál se, že by mu mohl uniknout teď, když už byl tak blízko svému cíli. Harry toho však nebyl schopen. Nijak Dracovi nevadilo, že má Harry zavřené oči. Důležité bylo něco jiného. Nejprve jazykem jen laskal jeho naběhnuvší penis a poté jej uchopil celými ústy. Jak sál a přitom bloudil rukou po hrudníku svého milence, Harrym projela vlna rozkoše. Znovu se v jeho mysli ozval hlas nabádajícího ho k útěku, ale on se na něj nedokázal upnout. Nedokázal tu myšlenku uchopit a jít po ní.
Draco ještě chvíli pokračoval, a když už cítil, že Harry není daleko od vrcholu, přestal. Harry si v ten okamžik připadal, jako v kleštích. „Dělej!“ volal ve svých myšlenkách, ale nahlas nic neřekl. Blonďatý chlapec také nemluvil. Všechna slova se mu v hlavě slévala do pocitů. Cítil mravenčení v prstech a pulsování v rozkroku. Potřeboval to dokončit, ale nechtěl nic uspěchat. Byla to ojedinělá chvíle. Pomalu vedl Harryho, aby se otočil a ten se ani nevzpíral. Sotva Harry ležel na boku, Draco ulehl vedle něj a dlaní vedl svého milence tak, aby svou horní nohu pozvedl. Neopomněl se přitom zastavit v jeho rozkroku. Tam ale dráždil jen chviličku a poté pokračoval rukou výš až hrudi. Přitiskl své tělo k jeho. Harry jen sotva vnímal, co s ním Draco provádí skrze všechny ty rozporuplné pocity a představy kdy se Ginny střídala s Malfoyem za zavřenými víčky jeho očí, kdy ho vnitřní hlas nabádal ke vzpírání a posléze zase utichal, neboť se Harry nedokázal soustředit.
Leželi vedle sebe, až Draco cítil tep Harryho srdce. Jeho naběhlý úd se tiskl k řitnímu otvoru. Jejich nohy se propletli a Draco začal pomalu vnikat do svého milence, který začínal znovu sténat. V první chvíli Harry nevěděl co se děje. Pak ale, když Draco začal pomalými, přesto důraznými přírazy vnikat do jeho otvoru, pochopil co se děje. Bolelo to. Chtěl uniknout, ale tělo ho neposlouchalo, a i když už se plně soustředil na snahu se vyprostit, jeho ruce byly jakoby slabé a neměl v nich žádný cit. Snažil se dosáhnout na hůlku, která zůstala ležet poměrně nedaleko, ale to už Dracovy pohyby byli velmi intenzivní. I Harry cítil, že to jeho tělu přináší slast, ale on to nechtěl. Začal se kroutit, ale čím více tak činil, tím více ho Draco pevněji svíral. Pohyby blonďatého chlapce byly čím dál rychlejší a tvrdší. Harry už téměř křičel bolestí, když se to konečně stalo. Draco se přestal hýbat. Z jeho chlouby unikala Harrymu do zadnice životadárná tekutina a tělo měl sevřené v křečích rozkoše. Bylo to poprvé, kdy se miloval zcela rád a poznal, že to může být i příjemné.
Harry pocítil příležitost a vymanil se z Dracova sevření. Ještě nahý hmátl po hůlce a prudce se na Malfoye otočil. Draco otevřel oči a postavil se. To bylo to jediné, co stihl. Harryho zadek ještě stále pulsoval bolestí. I z jeho chlouby uniklo sperma, když Draco dokončil, co započal. Třásl se. V hlavě hledal nějaké obzvlášť zlé zaklínadlo, třeba jako sectumsempra, ale i když ho vypátral, nedokázal ho seslat. Vzpomněl si, jaké to bylo minule v umývárně uplakané Uršuly, kdy se bál že ho zabil, na výraz jeho tváře, když na tuto schůzku dorazil, na slova, jež vyřkl. Chtěl mu způsobit bolest, ale nedokázal to. Místo kouzla se proto jen zatvářil zcela neústupně. Byl to pohled, který byl i pro Draca zcela jednoznačný: Nikdy víc…!!!
***
Draco na tu noc často vzpomínal. Občas se mu o tom i zdávalo. Otevřel oči. Cosi ho vytrhlo ze zamyšlení. Jen okamžik trvalo, než si uvědomil, co přesně to bylo. Kroky. Někdo se blížil.
Nevěděl, kdo by to mohl být. Tohle bylo přeci jeho místo. Ohlédl se právě ve chvíli, kdy zpoza křoví vyhlédl malý blonďatý chlapec. Scorpius se na otce zadíval svýma šedýma očima a tvářil se zamyšleně. Draco se neodvažoval odvozovat na co jeho syn myslí. V tom pohledu jako by se vracel zpět o rok dříve, kdy šel poprvé vyprovodit svého syna na vlak do Bradavic. Pamatoval si ten den, jako by to bylo včera.
Stál na nástupišti po boku své ženy Pansy, kterou si beztak vzal jen pro to, aby rod Malfoyů měl svého pokračovatele a protože na něj rodiče tlačili. Býval by se jinak navždy uzavřel. Ten den ale chápal, že asi udělal dobře, když se oženil. Jen na okamžik se totiž rozhlédl po nástupišti a hned ho uviděl. Ty zelené oči, hnědé vzpurné vlasy. Byl už starší. Muž tak akorát. Dracovi však stále připadal atraktivní a při pohledu do jeho očí, ač byly od sebe několik desítek metrů si připomněl osudnou noc, kterou spolu strávili v milostném obětí. Harryho pohled byl totiž stejně odmítavý jako tu noc. Nikdy víc…
Draco vstal a beze slova odešel. Scorpius nechápal zvláštní pohled svého otce. Pohled, který mu dával znát, že to ví. Že ví o jeho malém tajemství o tajném přátelství mezi Albusem Severusem Potterem a jím. Pohled, kterým jakoby mu říkal: Nikdy víc…!