Truhla citů

Jedna autorka fanfikcí na svém blogu vyhlásila soutěž na povídku, které jsem se zůčastnila. Jelikož jsem psala fanfikci, rozhodla jsem se ji zveřejnit i zde, když nyní soutěž skončila.

Je po Jin GuangYaově smrti. Jak se s následky své pomsty vyrovnává Nie HuaiSang?

Jde pouze o krátký citový výlev, prosím nekamenujte mě za to. Zadání soutěže mi nedovolovalo prakticky nic.

Téma: Bolest, láska, gay déšť, truhla. – (Ne, nepochopila jsem, že mají být všechna tato slova použite přímo v textu. Myslela jsem, že když bude povídka o gayích, tak to bude zahrnuto 😉 )
Rozsah: 4 odstavce (PS: už nikdy se neúčastním ničeho, co má rozsah práce v odstavcích!)

Přeji alespoň příjemné čtení…

Trhula citů

          Své city k tobě uzavřel jsem do truhly. Té, která běžně zdobí komnaty ušlechtilých. Ach, my jimi nikdy nebyli… Chtěl jsi, to ano. Velmi jsi chtěl. Usiloval jsi o Ušlechtilost, tu éterickou dámu vznášející se mimo dosah smrtelníků. Místy jsi se, řekl bych, pokoušel ji i znásilnit! Ale ona to je dáma cnostná a zbůhdarma svou přízeň nedává. A já? Při pohledu na mne Ušlechtilost klopila svůj zrak. Tanečním krokem, já vzýval její lad a krásu. I když se nechala vtáhnout do kola a propůjčila mi krátce svůj půvab, nikdy mi nepatřila. Tak jako já nepatřil jí…

          Zahřmělo. Spustil se déšť za oknem z papíru. Mé rty se zachvěly, ale jen krátce. Jsi pryč. Už navždy!

          Milovat a nenávidět stejnou osobu. Nemyslel jsem, že to je možné. Dal jsi mi nejednu životní lekci. To jak bolí tato zkušenost, je však z nich nejzásadnější. Vím, že bys mi rozuměl. Chápal bys, proč jsem to musel udělat. Rozuměj, věděl jsem, že to skončí právě takto, pokud dohrajeme šógi našich životů a pomst až do konce. Přesto jsem nedokázal přestat.

          Tak jako ty. Yao-ge, setkáme se ještě? V příštím životě? Budu čekat.