Hlídání

Když Jiang Cheng souhlasil s hlídáním dětí u Wei WuXiana neměl ponětí, co je jeho pravým účelem…

Jedná se o povídku na přání: SangCheng – Hlídání dětí od captain_apostrophe.
Omlouvám se, do 650 slov jsem se nevešla, ale ono by jich při překladu do angličtiny stejně bylo víc;)

Hlídání

 

          „Nechápu, že jsem na to kývnul,“ utrousil Jiang Cheng, když vešel do brlohu svého nevlastního staršího bratra, kterému Wei WuXian tak velkoryse říkal byt.

          Ještě si nesundal ani svoji koženou motorkářskou bundu, když šum dětských hlasů z kuchyně přehlušil o něco vyšší hlas dospělého: „Uááá! To nemůžeš! Lan JingYi!“

          Jiang Cheng zakroutil hlavou. On je vážně nepoužitelný…

          Uchopil svého pětiletého synovce Jin Linga za ruku a táhl ho k ostatním…

 

* Před týdnem *

 

          „Ale no tak, brácho! Přece mě nenecháš na holičkách…“

          „A proč bych neměl?!“ odsekl Jiang Cheng Wei WuXianovi. „To tys slíbil Lan XiChenovi, že pohlídáš oba jeho synovce. Navíc na večírku, kde to slyšeli i všichni ostatní včetně sestry a starýho Ouyanga… Můžeš si za to sám!“

          „Ah…! Jiang Chengu, nebuď takový! Lan Zhan přiletí jen na ten jeden víkend…“

          „No a?! To si teď jako budeš organizovat rozvrh podle něj?“ Jiang Cheng povytáhl obočí.

          „To přeci neříkám!“ opáčil Wei Ying.

          „Tak co říkáš, hm?“ Jiang Cheng si založil ruce, obdařil bratra přísným odtažitým pohledem. Wei WuXian už ale v tu chvíli věděl, že má vlastně vyhráno. Na rtech se mu rozšířil úsměv…

 

* Současnost *

 

          Jiang Cheng tak-tak uskočil stranou, když se z kuchyně na předsíň vyřítil malý Lan JingYi s vodní pistolkou otáčející se a stříkající na zhruba stejně starého Ouyang Zizhena.

          Na rozdíl od strýce ale Jin Ling uskočit nestihl a byl JingYim sražen.

          „Au! Nemůžeš dávat pozor? Jsem celý mokrý!“ obořil se na malého vzdáleného synovce Lan XiChena.

          Zizhen se zastavil ve zjevném úmyslu vystřelit a umáčet je oba, ale pohled na přísně staženou tvář Jiang Chenga, ho málem zmrazil na místě.

          „Tvoje chyba, nemáš se plést do cesty. Co tu vůbec děláš?“ oponoval A-Lingovi, JingYi, když mu podával ruku, aby mu pomohl vstát.

          „Co asi?!“ odtušil malý RuLan a jingYiho ruku odstrčil. Kývl hlavou směrem ke strýci.

          Lan JingYi se otočil. Jeho tváře ponejprv zrudly, pak zbledly a pak chlapec doslova zesinal.

          Jiang Cheng chtěl už-už něco říct, když se v rámu kuchyňských dveří objevila hlava Nie HuaiSanga.

          „Kluci, ale vážně, přestaňte!“ víc zaprosil, než přikázal. Jeho ztrhaná tvář přesně korespondovala s intonací hlasu. „SiZhui je oproti vám tak hodný…,“ povzdechl si. „Podívejte, co jste natropili…“ zabědoval při pohledu na zmáčené parkety.

          Jiang Cheng si všiml jak HuaiSangovy zjevné únavy a neschopnosti poradit si s dětmi, tak potměšilých úsměvů kolujících mezi chlapci, kteří velmi brzy zapomněli na přítomnost Wei WuXianova děsivě zlověstného bratra.

          „Bratře Jiangu?“ zamhouřil HuaiSang na příchozího „A-ah… přivedl jsi Jin RuLana, že? Hehe, promiň j-já…“ Ani se nedokázal pořádně usmát, jak mu hořely tváře. „M-mám něco v troubě!“ zvolal najednou, jakoby si vzpomněl na něco moc důležitého a opět zmizel v kuchyni.

 

* Před týdnem *

 

          „Pravda je, že…“

          „Tak už se vyžvýkni,“ pobídl bratra Jiang Cheng.

          „No, že když jsem se svěřil Nie HuaiSangovi tak se nabídl, že děti pohlídá, ale víš…“

          Nie…

          „Komu?“ vytřeštil Jiang Cheng okamžitě oči. „Kdy… jak… kde…?“

          „Psss!“ přitiskl si Wei WuXian prst na rty. Přeci jen byli rodičů na večeři, nechtěli, aby jejich rozhovor slyšeli až do vedlejší místnosti, kde popíjeli se sestrou a jejím manželem. „HuaiSang teď žije u mě v bytě. Mingjue to neví…“

          Jiang Cheng nechápavě zamrkal. To myslíš vážně?!

          „Jestli bude hlídat malý kluky Lan, tak se to brzy dozví, nemyslíš?“ odtušil šeptem. Přeci jen vztah Lan XiChena a Nie Mingjua byl veřejným tajemství už od Vánoc kdy HuaiSang utekl…

          Wei WuXian přikývl.

          „To si děláš prdel,“ utrousil Jiang Cheng.

          „XiChen potřebuje hlídání, aby mohl s MingJuem zkoušet pátrat po HuaiSangovi. Je to skvělá příležitost, aby se usmířili! Jen já prostě potřebuju hlídání, protože Lan Zhan přiletí jen na krátkou dobu a prostě nechci, aby jeden den ze dvou, který ho uvidím, strávil obklopený haranty. A sestra potřebuje hlídání, prostě aby…“

          „Měla klid,“ doplnil Jiang Cheng.

          „Přesně!“ potvrdil starší z bratrů.

          „No a já je budu hlídat…?“

          WuXian šťouchla bratra dlaní do čela.

          „Přece abys zabránil zničení mého bytu!“

          Jiang Cheng by už z principu řekl, že nemá čas, i kdyby neměl původně v plánu sám jít už asi po sté navštívit některé z HuaiSangových oblíbených míst. Jenže toto byla kritická situace! – Souhlasil!

 

* Současnost *

 

          „Ukliďte to!“ zavelel přísně Jiang Cheng.

          JingYi a ZiZhen se po sobě provinile podívali a RuLan se samolibě ušklíbnul.

          „Ty jim pomůže!“ rozkázal Jiang Cheng svému synovci.

          „C-co…?“ vyvalil na něho své velké oči. „Ale strýčku!“

          „Žádné odmlouvání! Už sem řek!“

          Kluci převrátili oči v sloup s hlasitým a otráveným: „Jéééé…“ povzdechem. Pospíšili si však do koupelny, pro hadry. To Jiang Chengovy stačilo. Ještě uhnul SiZhuiovi, který se jim vydal pomoci z čisté solidarity, kterou Jiang Cheng považoval za velice otravnou, ale nekomentoval to. Je to koneckonců jeho rozhodnutí.

          Sám si to rázně štrádoval do kuchyně, kde HuaSaing právě bědoval nad spáleným perníkovým srdcem.

          „A-ááá!“ vyhrkl mladší z bratrů Nie a doslova nadskočil na židli, jak se příchozího lekl.

          „HuaiSangu?“ Jiang Cheng tázavě pozvedl obočí.

          Druhý kluk znatelně polkl. Spálený perník držel v chňapce a skryl jej za zády.

          „WanYine, j-já… díky,“ vydechl nervózně s tvářemi zrudlými od rozpaků.

          „Za co?“ zajímal se Jiang Cheng a přikročil blíž. Překvapilo ho, když nejlepší kamarád jeho bratra od něj ustoupil.

          „N-no j-jak… že t-to umíš s dětmi…“

          „Pokud to neumíš s dětmi, proč jsi souhlasil s hlídáním?!“ Jiang Cheng nechtěl, aby to vyznělo tak útočně, zjišťoval, že to asi ani jinak neumí.

          „P-protože…“

          Jiang Chengovi vystřelilo obočí o poznání výš.

          „Protože ten, kdo přivede A-Linga, jsi měl být ty!“ vyhrkl najednou HuaiSang na svoji obhajobu.

          Jiang Cheng se zastavil na tváři nechápavý pohled. Nie HuaiSang před ním stál zadýchaný jako po maratonu skrývaje za zády připálené perníkové srdce… a najednou mu to někde v hlavě secvaklo – CELÉ TO BYLA PAST!

          Střez se, Wei WuXiane, za tohle tě zabiju!

          Hněv si však neproklestil cestičku do WanYinova divoce bušícího srdce, které nyní přehlušilo i vzdálené hašteření kluků uklízejících chodbu.

          „Idiote!“ vydechl Jiang Cheng, popadl zmíněného idiota za límec a přitáhl si ho do hlubokého polibku.

          Idiot nechal perníkové srdce spadnout na podlahu a raději se rozpustil ve WanYinově objetí.