Animefest 2019

Animefest 2019

Mohlo by se zdá, že je trochu pozdě o této akci psát, protože už máme 18. 3. 2020. Ale vzhledem k celosvětovým okolnostem okolo nového coronaviru a nemoci covid-19, kterou způsobuje, jsem se rozhodla, že dávno na neurčito odložený článek o povedené akci sepíšu pro zvednutí nálady všech chmurami stižených návštěvníků svého blogu.

A proč že jsem to neudělala už dávno? Důvod je jednoduchý. Akce jako taková byla opravdu skvělá a mám z ní plno pozitivních zážitků. Ovšem jak mi cestování nedělá dobře, jistá přepravní společnost mi způsobila při pokusu o návrat takové trauma, že jsem o tom nedokázala napsat okamžitě a třeba měsíc po akci už mi připadalo, že to ani nemá smysl, protože proč by to mělo někoho zajímat, že?

Dneska už s odstupem téměř celého roku, věřím že budu schopná události podat s dostatečnou nadsázkou, aby pobavily. A vzhledem k tomu, že Animefest 2020 se téměř určitě přesune na pozdější termín, nebo možná až na příští rok, tak se jistě nikdo nebude zlobit, když spolu zavzpomínáme na minulý ročník.

1

Takže…!
Začalo to dlouhodobými přípravami už od prakticky od ročníku 2018. Slíbili jsme si s Raganou, že budeme cosplayovat naše milované bílé peklo:

Konkrétně tedy postavy A-Drei a L-elf z anime Kakumeiky Valvrave. Nic jiného jsem ani neměla v plánu. Vlastně by mi vůbec nevadilo chodit v tom po všechny tři dny AF, protože prostě to jsou skvělé postavy! Jenže člověk míní a… (draci mění 😉 )

Samozřejmě, že když jdeme dvě, plánovaně za jedno konkrétní anime, tak přeci musíme mít uniformy ušité úplně stejně. Stejná látka, stejný technika šití… Což celkem dává smysl i takovému laikovi, jako jsem já, takže O.K. Ale pořád ne a ne najít čas abychom šly tu látku vybrat. Ragana měla se školou a s reálným životem tolik starostí, že nedošlo ani na naplánování šicího víkendu, kdy jsme se měly sejít a poctivě makat.

A to byl trochu problém. Já už totiž měla na L-elfa paruku a ani když mi Rag oznámila, že to ten rok určitě nemůžeme stihnout, nechtěla jsem se té postavy vzdát. A tak jsem usoudila, že si na něj udělám alespoň uniformu Sakimorské akademie. Koneckonců celou první sérii chodil L-elf jenom v ní, takže NP (no problem). Rag to nevadilo. A sehnat si šedé kalhoty a rudou kravatu nebylo tak těžké. Horší to už bylo s takovými věcmi jako modré sako, protože sehnat takové, které by mi bylo, se ukázalo být téměř nadliským úkolem…

Nakonec jsem se musela spokojit se sakem, které mi bylo malé. A symbol školy jsem ani nevyšívala, pouze jsem ho namalovala lihovými fixami. (Amatérismums nejhrubšího zrna, já vím 😀 ) Jenže když vím, že to sako stejně nikdy na nic pořádně nepoužiju a i na cosplay je mi malé a mám ho jen z nouze, nechtělo se mi s tím s… patlat. 😉

To by byl tedy jeden cosplay.

Ragana dlouho přemýšlela nad svým. Prý se chtěla stylizovat jakože do HP, ale všechny její kamarádky se kterými obvykle sdílela bydlení, náklady a čas na AFku, ten rok odřekly účast. Proto jsme se domluvily, že se ubytujeme spolu. A já HP v plánu úplně neměla. Mé úvahy se pohybovaly v řádu L-elf, Leonhard a možná zase Matteus? (Ano, můj oblíbený steampunkový tučňák 😀 ) Žádné HP. Takže uvažovala, koho by si mohla vytvořit z našeho RP císařství Alemania, ze kterého já měla Mattea. Nakonec to vyhrál Havran, vůdce odboje proti císařství. a domluvily jsme se i na tom, že bych si udělala Alexandera a ona Adriana, což je krásné Yaoi duo z téže světa. Čímžto pádem padl Leonhard (Odpusťte mi, tupý princi).

Jednou jsem u Ragany přeci jen byla, paruku na Alexe mi půjčila a sestřihala přímo na mé hlavě, myslím, že mi fakt sluší! 😀 Fotografie však nemám k dispozici, to víte, mě si nikdo nefotí 😀

Takže aktualizovaný cosplán na AF 2019 zněl následovně: Můj Matty, plus Raganin Havran. Můj Alex plus Raganin Adrianas, Můj L-elf ve školní uniformě, plus… (Nevěděla jsem co by měla Rag třetí den. A nebo jsem to možná věděla ale zapomněla, přeci jen to už je víc jak rok…) 😀

Ale to je jedno. Čas AFka se pomalu blížil a mě se věci poprvé zkomplikovaly.

Abyste to pochopili, už někdy v září jsem plánovala společný pobyt na AFku s Rag. Po zkušenostech z roku 2018 jsem měla pocit, že Danny a její partě jen zavazím a řekla si, že se ten rok zařídím sama. Rag neměla s kým být a tak se jí to hodilo. Poprvé jsem zjistila co je a jak se používá Airbnb! 😀 Fakt skvělý!

S Danny jsem si občas psala. O svých plánech o jejích plánech… Jak bude mít obrovskou grupu lidí kolem sebe, jedna holčina že pojede úplně poprvé, jak by na mě asi stejně neměla čas. Však v pohodě, ne? Proč se vnucovat?

Ale někdy kolem Vánoc jsem se neprozřetelně (a to slovo zdůrazňuji), zmínila Danny, že plán na bílé peklo padl. Asi jsem se trochu vypovídala ze svého zklamání, které jsem překonávala, no… Ale vážně za tím nemělo být nic špatného!

Jak jsem mohla vědět, že se Danny pustí do šití? Dobře, byly tui některé náznaky, přijela na ten comunnity day v prosinci a něco naznačovala, ale taky říkala, že to nemůže stihnout, že neví jak udělat to a to… A já jí říkám, „bože s tím si nedělej hlavu. Nech to být. My si to pak s Rag ušijeme, jsi hodná ale…“

Jak jsem mohla vědět, že jako dárek k narozeninám jí nenapadne nic lepšího než mi poslat:

A teď vážně, co jsem na to měla říct?
jo, bylo to skvělý, bylo to super, bylo to úžasný… Ale zároveň mi začalo v hlavě šrotovat, bože, co mám dělat? Co mám jako teď dělat?

Zaprvé To znamená, že musím Danny k narozeninám taky něco dát. (To nebyl problém, stejně jsem to měla v plánu, nakreslila jsem jí na kámen krásného Squirttla 😀

Fotografie byla bohužel ztracena (fňuk)

Za druhé to ale znamenalo, že alespoň jeden z těch tří dní (nebo alespoň na půl dne) si musím tu její uniformu vzít! Byl to dárek, dárky se neodmítají. A kdybych si jí nevzala bylo by to jako říct, že si ho nevážím, což nebyla pravda!

Ale když si to vezmu, jak vysvětlím Raganě, že jsem to co mělo být náš společný cosplay vyměnila za dárek od Danny?

Těžko si to na sebe můžu vzít, aniž by o tom Rag věděla, těžko si to můžu nezvít, abych neurazila Danny… A tak jsem se na týden ocitlka v sevření žaludečních potíží a stresu, než jsem došla k závěru že jediným možným řešením, je ukázat to Raganě a svěřit se jí s pravdou a nějaký postup vymyslet společně. Vím, že jsem jí tím určitě zklamala, že jí to muselo bolet, že musela být smutná, ale co jsem mohla dělat? Tohle byl ten nejférovější přístup, jaký jsem byla schopná vymyslet…

Hele, nebylo to lehké. Vážně to nebylo lehké… Ale na druhé straně překonaly jsme to a dál zůstaly kamarádky i spoluhráčky v RP.

Takže se můj cosplán opět změnil, hehe 😀

Pátek: L-elf ve školní uniformě.
Sobota: Alex
Neděle: L-elf v Dorssianské unifromě…

Nu což. Plán byl vytvořen, cesta zajištěna, vše sbaleno včetně dárku pro Danny a nastal čas se přesunout.

2

Po první velké krizi přišel den D. Ve čtvrtek po práci (myslím, že jsem si možná vzala i půl dne volna) jsem se sebrala, nastoupila do vlaku a mířila na Animefest. Psala jsem si do mobilu názvy stanic které mě zaujaly, ale protože jsem posléze myslela, že už tento článek psát nebudu, všechno jsem vymazala (tímto se omlouvám za své ukvapené rozhodnutí).

V Praze pěkně přesun k Rag na byt. Trocha vybírání outfitu na Havrana a spousta a spousta zábavného povídání. Nevím už v kolik jsme šly spát, ale už bylo po hokeji. (Zrovna se totiž hrálo MS.)

Co jsem zapomněla zmínit bylo, že už od čtvrtečního rána mě trápil zánět spojivek. Ale kvůli tomu přeci v den odjezdu nezruším celou akci, že ne…?

Jenže kapky do očí jsem si zapomněla přibalit a ani u Rag žádné nebyly. Musela jsem to vydržet celou cestu do Brna a tam najít lékárnu, kterou budu moci použít k nákupu.

Podařilo se. Sehnala jsem kapky, i mastičku na noc. Došly jsme si k předčasnému výdeji vstupenek. Nechaly se zařadit do skupin (byla jsem Rytíř, hehe 😀 ) a šly se najíst. Nebo jsme se šly nejdřív najíst a až pak k odbavení? Každopádně jsme se docela nachodily.

Viděly jsme se s Danny a její partou, ale jen jsme na sebe mávnuly, protože ona byla ve frontě kus před námi a vypadalo to, že má skutečně spoustu jiných starostí.

Na bytě pak přišlo to horší, převlékání do kostýmů, líčení… Zkrátka klasika, kterou zná každý.

Jak to ale tak píšu, tak zjišťuji, že si toho opravdu z celé akce pamatuji pramálo.

Třeba Danny jsem v pátek neviděla vůbec. Volala jsem jí, ale nějak se nešlo dovolat. A Já si za boha nedokázala vzpomenout co mají za kostýmy!!! (Hlava dutá! – ano ta moje…)

Měly jsme nějaký plán na přednášky, které chceme navštívit, vím že jsme na nějakých i byly. Rag ale bolely záda, potřebovala často odpočívat, což byl čas, který já využívala k lovení zajímavých fotografií (https://www.facebook.com/jackie.decker.777/media_set?set=a.2499186873425343&type=3). To kdybyste se chtěli třeba podívat. 😀

Pravda je, že jsme toho zase tolik nenachodily, ale nic to nemění na tom, že jsme si užily spoustu zábavy i tak.

Asi nejvíc bylo, když jsme skoro o půlnoci čekaly na přednášku: Mecha anime vs realita. (Nebo tak nějak se jmenovala…)

Seděly jsme na zemi v chodbě. Rag bolely záda a mě nohy. Neměla jsem zrovna pohodlné boty k té rádoby uniformě… A abychom neusnuly četla jsem si prolog k povídce, která mi byla doporučena. Musím říct, že jsem nevěděla jestli se smát, nebo valit oči a nebo brečet… Ale podstatné je, že jsem už dlouho nečetla nic tak nepromyšleného 😀

Nebudu se zde o povídce více rozepisovat, každopádně si pamatuji, že mi to připomnělo povídky, které ráda cituji. Když autor ve sci-fi napsal: „Nasedli do futuristicky vypadajícího vozítka.“ Ne, vážně? 😀 A nebo když autorka ve sci-fi napsala: „Výbuch planety zničil vše v okruhu 12 km.“ 😀 (Asi planeta velikosti vlašského ořechu 😀 Ale vážně, že jde něco takto nelogického i ve fantasy to jsem netušila. Možná snad jako tenkrát, když se v jedné povídce hádalo asi 9 dětí na holé spálené pláni a najednou na ně promluvil jeden z deseti jezdců na koních, kteří je mezi tím obklíčili. (Asi koně ani jezdci nic neváží a cestují neviditelní a neslyšní :D) Vážně jsem se nad povídkou pobavila a když jsem Rag citovala tyto povídky tak obzvlášť u výbuch do 12 km se jistý spolučekatel na přednášku pozastavil s otázkou: „To vážně někdo napsal?“ 😀 Představte si, že ano, to je totiž tak tupý, že bych si to nedokázala ani vymyslet :D.

Ale přednáška pak byla fajn a my po ní už opustily areál, abychom se alespoň trochu prospaly na další den.

3

Sobota na AFku začala krásně. Ještě vleže na posteli jsem odeslala svůj první komentář k té povídce, kterou jsem rozečetla v noci. Protože jsem zvyklá na cizích místech vstávat dost brzy ráno, využila jem čas, dala se trochu do kupy a oblékla se do kostýmu. Myslím, že mi to za Alexe docela slušeno, ale posoudit to musejí jiní, kteří mě viděli ;). Každopádně jsem věděla už z předchozího dne, že Rag se cítí hloupě, když je někdo hotový před ní. Byla zvyklá, že všichni se teprve oblékají, zatímco ona už je hotová a najednou to bylo naopak. Chápala jsem její pocity, tak jsem navrhla, že půjdu na výstaviště první a Rag souhlasila.

Vyrazila jsem. Potřebovala jsem najít bankomat, abych zaplatila Rag za pronájem bytu. Jenže podle navigace v mobilu měl být u Nemocnice. Prohledala jsem to VŠUDE okolo a bankomat nikde. Tak jdu dál. Vidím Albert, hurá! Tam přece někde bankomat být MUSÍ! A taky že jo :D.

Vybrala jsem, šla nakoupit a tam stará paní u pracovníka security: „Co to tady je za maškarní?“ A ten pán: „No to je tady už od včerejška, oni mají něco na Výstavišti…“

Nakoupila jsem snídani pro nás obě (tuším že to byly bagety) a taky pití, protože zásadně zapomínám pít. A s nákupem v tašce jsem vyrazila. Další tramvaj prý jede za 10  minut. Tak nic… Slyšela jsem tři lidi, dva kluky a jednu holku v cosplayích jak se bavili o tomtéž problému a ta holka, že to dojdou pěšky. Usoudila jsem, že taky půjdu. Takže jsem si je držela na dohled (díky bohu za monstrózní démonská křídla té dívky) a došla na výstaviště těsně před příjezdem té tramvaje, na kterou bych jinak čekala. Měla jsem vážně radost.

No a plán byl, že abychom viděly Orionův šíp (animák, který jsme si vyhlídly), řekla jsem, že nám podržím ve frontě nějaká dobrá místa. Čekala jsem a byla asi 10.! Fakt super flek. Jenže stojím… za mnou už fronta až kam… a Rag pořád nikde. Začali pouštět dovnitř. Rag volala. Zvednu to, říkám že už mě pouští dovnitř a kde jako je, a ona, že je před vstupem, ale nemůže dovnitř, protože si zapomněla na pokoji vstupní náramek… (facepalm). No vážně, Murphyho zákon v praxi!

Inu, sama na film nepůjdu už nikdy (Eragon dávno naučil, že to není dobrý nápad). Nebylo by to vůči Rag fér a ani by mě to nebavilo. Takže jsem uvolnila místo někomu jinému a sama šla za ní. No co, problém už nastal, nedalo se dělat nic jiného, než aby se vrátila na pokoj pro náramek. Dala jsem jí alespoň tu bagetu a pokecaly jsme trochu venku před areálem. Jako pohoda, jen jsem řekla že mi už zase trochu bolí nohy a na pokoj se teď nechci vracet, že tu alespoň nadělám nějaké fotografie.

To jsem ale netušila, že Rag přijde o možná dvě až tři hodiny později. Chodila jsem v prostoru mezi kongresovým centrem a rotundou a fotila co mělo ruce a nohy (a zajímavý cosplay)… 😀 Volala jsem i Danny, přeci jen, než Rag přijde, mohly bychom se vidět. Ale nemohly… Když jsem se dovolala, ukázalo se, že jsou všichni ještě doma, kostýmy, líčení a tak… Když jsem volala později, nedovolala jsem se.

Vlastně jsme se s Danny viděly, až když už jsme byly s Rag spolu a to konkrétně na festovním koncertu. Tam jsem jí předala svůj dárek, ale musely jsme se hned rozejít, že prý Widlička byla nemocná…

Už jsem se zmínila, že mi pořád bolely oči s tím zánětem?

Každopádně o sobotě jsme měly s Rag ještě několik vtipných zážitků. A totiž třeba fronta na wafle, tu považuji za nejvíc ze všeho, protože prostě když čekáte hodinu, možná víc, na sladkou pochoutku a celou dobu za vámi stojí nějaký přechytralý týpek, který asi svému kamarádovi, vysvětluje jak někteří cosplayeři nemají soudnost… No vážně, to byly řeči typu: „Vidíš támhletu holku? Je jí možná 14, ale už má moc velký prsa na postavu, kterou cosplayuje.“ – No a co, proboha? Si je má nechat odoperovat? Jako hele, že když se dělá skupinový cosplay se řeší výška postav, aby to skutečně sedělo, to ještě chápu. Ale když i na soutěži mohla být Harley Quinn oproti originálu pěkně oplácaná a mít hodně pěkný vystoupení, tak si nemyslím, že je to až tak relevantní. Kdybychom se měli na tohle všichni ohlížet nemělo by smysl ani žádný kostýmy vyrábět, protože kdo má skutečně postavu na postavy, které cosplayuje? Kolik procentuálně? Jako já vím, že tam jde o shodu s originálem. Ale jestli tý holce bylo vážně tak málo, a nebyla ani v soutěži, opravdu je třeba to řešit? Bohajeho… To je jako ten skřet, který vyčítal Renaře že se ho coby elfka nebojí…

Podobných řečí měl ten člověk spoustu. Nechci mu brát jeho názor, ale stát před ním ve frontě a tohle hodinu poslouchat bylo vážně utrpení. Jsem ale nekonflitkní člověk, takže jsem nic neříkala a nechala ho se vypovídat. Zadostiučiněním pro mě bylo, že poslední wafli dostala Rag a všichni za námi už utřeli nos a museli další půl hodinu čekat než vyrobí nové těsto :D.

A další takovou vtipnou scénkou bylo, když jsme si šli pak sednout ven na jídlo. Přiznám se, neměla jsem na wafli chuť, raději jsem si chtěla koupit něco normálního k jídlu, tak jsme si šly sednout ven ke stánku. Všechno ok.

Nejdřív přišla nějaká Raganina kamarádka a my jí vyprávěly o našem RP a postavách za které jsme a o dalším našem RP a jedné spoluhráčce, která nám to zazdila… Skvěle jsme se bavily. Popisovaly náš svět (hlavně Raganin, skoro všechny reálie vymýšlela ona). A všechno bylo fajn.

Najednou na mě vyskočilo cosi obrovského s ještě větší hlavou a vyděsilo mě to k smrti. S očima na vrch hlavy jsem se rozhlížela po té věci, která se mi ztratila v davu a nechápala, co se děje. Ukázalo se, že v tom kostýmu nějakého robota nebo co to bylo, byla Danny. A pak jsme i jako hodily řeč. Ale ten první šok byla absolutní špica. Jak mohla kruci myslet, že jí v tom poznám, když to na sobě před tím neměla? 😀 😀 😀

Dál už si toho moc nepamatuji, takže nebudu zdržovat a přeskočím na další den.

4

V neděli už jsem se rozhodla, že rozhodně Rag ráno neopustím. Beztak bylo potřeba byt vyklidit. Takže jsme si všechno sbalily a já na sebe navlíkla tu uniformu od Danny. Byla mi. Sice jsem víc při těle, než bych být chtěla, ale vešla jsem se do toho. Trochu hůř se mi nasazovala paruka a o líčení ani nemluvím, ale jako jo. Podařilo se. Vyrazily jsme pak z bytu ověšené zavazadly.

A to byl první problém, protože všechny ty řemeny na uniformě byly vyrobené z Eva foam. Což o to, vypadaly krásně, ale úplně se jejich nošení neslučovalo s těžkou sportovní brašnou a batohem.

Jeden spoj pásku a řemenu přes rameno, se přetrhl už po cestě na výstaviště. Tam jsme kufry odložily do připravené mísnosti, kterou tam zřizovatelé zařídili (díky bohu za ně) a konečně jsme se mohly po areálu volně pohybovat.

Neměly jsme žádný opravdový plán. Snad jen stihnout stream Orionova šípu a najít Danny, aby, když už jsem absolvovala celé to martirium, mě v tom i viděla. Což se obojí nakonec opravdu podařilo. S Danny jsem se vyfotila:

Což jsme si obě užily, ale ona měla plno svých starostí a my šly na film, takže…

Jsme byly z celého Orionova šípu nesmírně zklamané 😀 Vážně to nebyl v ničem moc dobrý animák, ale zase jsme se u toho docela nasmály, takže všechno zlé je pro něco dobré, no ne?

Hele nejhorší bylo ze sebe ten cosplay sundat. Převlékala jsem se v kabince a jak bylo horko, nešel mi svršek přetáhnout přes hlavu. Děkuji znovu moc Raganě, za její ušlechtilou pomoc, když mě z toho pomáhala se vysoukat. Jakmile už jsem byla v civilu pamatuji si jen bezcílné posedávání a povídání si, než přišla chvíle, kdy jsme se potřebovaly přesunout na Grand hotel, abychom odcestovaly domů svými autobusy.

Říkám „svými“ protože jsme každá měla objednaný jiný spoj. Já jela Flix busem. Ten spoj měl jen z Brna až do Plzně! Pro mě přece naprosto ideální věc! – Největší omyl AF 2019. A říkám rovnou, že touhle společností už necestuji, nebude-li jiného zbytí (nebo zbití???).

Vysvětlím. Autobusové nádraží u Grand hotelu v Brně je malé a nepřehledné. Autobusy tam prostě někde v prostoru zastaví a člověk se nemá dle čeho orientovat, když tam stojí třeba 4 flixbusy vedle sebe… Každopádně, já měla aplikaci v mobilu. V ní koupenou jízdenku. Čekaly jsme s Rag na nádraží už deset minut před odjezdem mého spoje. A najednou mi přišlo v aplikaci oznámení, že můj autobus bude na příjezdu do Brna o 10 minut opožděn. Říkám si, že se půjdu zeptat k okýnku, kam mi ten autobus přijede. 2 minuty před původním plánovým odjezdem jsem se zeptala té ženské za přepážkou a ta mi řekla že můj autobus už tam dávno čeká. Jdu se tam podívat a co vidím? Koncová světla odjíždějícího flixbusu! Ne vážně prošla jsem všechyn tři další vozy čekající pro odbavení cestujících na čas svého odjezdu a žádný z nich nebyl ten můj. Jdu zpátky k tomu okénku a říkám té slečně, že žádný z těch autobusů co tam stojí to není. A ona že je pozdě, že autbus odjel. Tak jsem jí ukázala tu zprávu co mi přišla do aplikace a že vážně jako netuším co mám dělat, protože já TAM BYLA KRUCIPÍSEK V ČAS! No dobrá, tohle jsem neřekla, popravdě jsem panikařila, nemohla se pořádně nadechnout a zápasila s pláčem.

Ptala jsem se na Regiojetu ale měli všude plno. Na flixbusu mi našli nakonec místo a přerezervovali jízděnku na jiný spoj, ale až o hodinu později. Což pro někoho, kdo potřebuje být na druhém konci republiky co nejdřív je trochu problém… Ale tak co mi zbylo? Souhlasila jsem. Hodinu jsem brečela na nástupišti (protože příval paniky a stav úzkosti v tu chvíli nešlo potlačit) a odmítala se hnout z místa aby mi to taky neujelo.

Autobus přijel. Nechali mě nastoupit… Sedla jsem si na přidělené místo a vyrazili jsme. Bylo mi tak mizerně že jsem psala všem, komu mě napsat napadlo, co se mi přihodilo. Potřebovala jsem rady a podporu. Jaké ale bylo mé překvapení když jsme vyjeli za Brno, zastavili na benzínce a autobusák prohlásil, že 20 minut přestávka??? Hrozné… Další zdržení… Nehledě na to že tenhle spoj jel jenom do Prahy a já neměla vyřešený směr Plzeň natož jak potom z Plzně k nám na ves… Děs a hrůza, to vám řeknu. Normálně jsem se bála vystoupit z autobusu, aby mi řidič znovu neujel, tentokrát třeba i se zavazadly…

Po 20 minutách jsme překvapivě skutečně znovu pokračovali v jízdě. Na D1 před Prahou 2 hodinová kolona. Sháněla jsem si spoj z Prahy. Říkám si Pendolíno je přeci rychlost sama… Sotva objednám jízdenku, přijde mi sms: „Pendolíno bude na svém příjezdu 120 min. opožděno.“

Takže hned sotrno jízdenky a hledám jiný spoj. Regiojet bezvýhradně vyprodaný. Flix bus nechci už riskovat. Sehnala jsem jízdenku na expres z Prahy, ale měla jsem za to, že mě autobus vysadí na Florenci a trochu strach, jestli vlak stihnu, protože si nepamatuji docela dobře cestu z florence na hlavní nádraží.

Ragana ve své dobrotě chudák čekala na Fflorenci a já brala vyhlídku na naše opětovné shledání jako světlo v temném tunelu. Ale když ěm pak autobus vysadil na hlavním nádraží a já neměla jistotu že by zastavil pak i na té florenci, raději jsem neváhala a vystoupila. Rag jsem se omluvila, že prostě další mnečekaná změna. Ale nastal další problém a to, že já totiž znám Pražské vlakové nádraží, jen coby podzemní komplex. Nikdy jsem nebyla v té historické části nahoře. Nebo vlastně kdysi ano v temném období AraLarpu, ale to už je vážně moc let. Takže jdu, nervy na dranc. Procházím po těch liduprázdných peronech a hledám informační tabuli, která tam asi zřejmě nikde nemusí být, protože jsem zřejmě jediný troll, který ji tam kdy hledal… Ne, opravdu byl problém tam najít potřebné informace, ale po chvíli chůze jsem tabuli přeci jen nalezla. Horší už byla oriantace v ní. Naštěstí tam byli zrovna nějací dva učitelé, nebo instruktoři, nebo vedoucí, kteří přepravovali skupinu výletníků do Plzně. Slyšela jsem Plzeň, značku svého vlaku a zamíchala se mezi studentíky, protože tak jsem mohla následovat dav a neztratit pro změnu i vlak.

Nakonec jsem nastoupila. Záhy mě však vyhodili z kupé protože bylo rezervované pro ty výletní děti. Tak jsem se přesunula jinam, kde mi další ochotná skupinka cestujících z AFka pomohla se zavazadly i se zpříjemněním cesty. Díky nim, byla ta hodinka jízdy z Prahy do Plzně první, kterou jsem od ujetí mého flixbusu neprobrečela.

S manželem jsem byla celou dobu ve spojení. Věděl v kolik hodin má přijet a domluvili jsme se i kde zaparkuje. Mě už pak zbývalo jen z Hlavního vlakového nádraží v Plzni dojít na Mikulášské náměstí. Bylo asi devět hodin večer a co se nestalo? Kleklo nám auto. Těsnění pod hlavou vzalo za své. Manžel ještě asi půl hodiny musel čekat, než moto vychladne, doléval chladící kapalinu, kterou musel běžet takhle pozdě koupit do supermarketu… Vážně skvělé.

Když jsme se konečně dostali domů, děti byly rády. Ale jak jsem psala na začátku článku, pro mě byl Animefest loňského roku tak traumatický, že jsem o něm nedokázala napsat dřív. Hlavně ta zpáteční cesta mi dala hodně zabrat. Tímhle pro mě Flixbus skončil.

 

Je mi jasné, že tímhle článkem, jsem dokázala že jsem opravdu sobecký člověk a velmi špatný kamarád, natož do nepohody, že skutečně Animefestí quíz udělal chybu, protože já rozhodně nejsem „rytíř“, ale to už je život. Každý jsme jiný a já se za svá selhání Danny i Raganě tímto moc omlouvám…

 

Doporučené z našeho blogu:

  • Animefest 2018Animefest 2018 Po velmi dlouhé době se mi podařilo sesumírovat do 4281 slov jak jsem prožívala letošní Animefest. Aneb, když se na AF vydává člověk s nízkým sebevědomím, fobií z cestování a strachu ze […] Posted in Novinky
  • Poprvé na animefestu 2017Poprvé na animefestu 2017 Loňský rok, jsem se poprvé zúčastnila velkolepé akce zvané Animefest. Měla jsem z něčeho tak velkého hrozný strach, už proto, že to bylo rovněž přes celou Republiku a já nejsem zvyklá […] Posted in Novinky
  • ComicCon 2020 a já…ComicCon 2020 a já… Zážitky z Comic conu očima obyčejného návštěvníka... Posted in Novinky
  • Souhrn aktivity za měsíc květenSouhrn aktivity za měsíc květen Přehled napsaných slov za měsíc květen. Jako taková malá ukázka, že si stále držím své předsevzetí, napsat denně alespoň pár slov. Jistě že mnoho autorů může namítat, že toho napíšou o […] Posted in Novinky
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *