Bumovy cesty – Kapitola 6

Čas odchodu

Nastal večer. Grud Jiskral seděl u večeře zcela potichu a rozhovor svých rodičů pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nakonec vstal od prázdného talíře a zeširoka se na ně usmál.

„Kéž chrání vás údery Kladiva a zahání zlé sny,“ popřál jim dobrou noc. Rodiče se na něj podívali překvapeně. Po celém zamlklém dni jim veselé přání dobré noci připadalo poněkud zvláštní, ale odpověděli mu, jak kázala trpasličí tradice.

„Kéž údery kladiva, neopomenou ochránit i tebe.“
Grud byl spokojený. Nebylo to jen přání dobré noci, ale používalo se i jako lučení. A on se s nimi právě loučil a ani netušil na jak dlouho vlastně.

 

Grud kráčel chodbami rozlehlého komplexu jeskynního města a mířil ke vstupu do údolí, kde ho čekal Frei. Ostatní trpaslíci si ho příliš nevšímali. Bylo pravda že byl Grud ještě mladý trpaslík, ale rozhodně by mu nikdo nebránil v pohybu v jeskyních.

Potkal několik válečníků, kteří měli na starosti dodržování pořádku a chvíli obdivně sledoval jejich zbraně. Přemýšlel jestli by si nějakou zbraň taky neměl vzít. Vždyť se hodlal utkat s kouzelníkem. Znovu se mu před očima zjevila výsměšná tvář mladého elfa, kterého před rokem potkal v díře.

Grud pocítil jak s ním i po takové době cloumá zlost.

„Utrhnu mu uši, zakroutím mu krkem…“ brblal si naštvaně.
Došel až k bráně. Bylo těsně před uzavřením. Poslední trpaslíci se vraceli do jeskynní a stráže u brány si povídali o všem možném za mohutného připíjení pivem. Grud se přikrčil za rohem a sledoval je.   Netušil jak se tam hodlá dostat, ale věděl že se o to musí pokusit.

Vyšel zpoza rohu a jakoby nic se pokoušel projít až k východu.  Nešel ani moc rychle, ani moc pomalu. Prostě tak akorát.

Někde venku se Frei zavrtěl ve křoví. Cítil přítomnost svého přítele a protože byl nedaleko vchodu do jeskynní tak se mu Bum brzy dostal do zorného pole.

„Stůj!“ zahřmel hluboký hlas jednoho ze strážců. Grud se zastavil na pětníku. Cítil pohledy válečníků u brány a otočil se na ně. Cítil jak mu srdce v hrudi buší rychleji. Smutně se podíval ven a v hlavě spřádal plány jako že by na poslední chvíli maximálně utekl strážcům, ale vlastně pochyboval v úspěch takové akce.

„Počkej. To je přece mladý Jiskral, ten co skolil obra…“ zasmál se druhý válečník. Smích ustal až v okamžiku kdy si zavdal další lok z korbele plného chutného trpasličího piva. I ostatní trpaslíci se zasmáli.

V tu chvíli vešel dovnitř poslední opozdilec z údolí a jeden z trpaslíků pohnul pákou, přičemž se kamenná brána začala zavírat.  Grud se vyděšeně podíval skrze dveře. Horečně přemýšlel jestli má zkusit vyběhnout, ale pak zahlédl Freie, který se k němu rozběhl.  Netušil co má dělat a tak když se i ostatní trpaslíci podívali otvorem do údolí tak se Grud rozběhl proti tomu, který přepnul páku a šlápl mu na nohu.

Frei proběhl zavírající se bránou a jak se ho trpasličí válečníci pokoušeli chytit, tak si tři z nich srazili hlavy k sobě. Ten kterému Grud šlápl na nohu Buma chytil ale to bylo to poslední co udělal než mu malé pruhované prasátko omotalo řetěz od brány kolem nohou a jak se brána zavírala tak to s ním škublo a byl nucen Buma pustit.

Bum věděl že po tomhle se jen tak vrátit nemůže. Kdyby ho chytli pěkně by to schytal. Neměl čas kontrolovat strážce, kterému uvízla noha v řetězu. Frei už se rozběhl chodbou pryč a Bum ho musel následovat protože další trpaslíci se právě vzpamatovávali z toho jak se praštili.

Na chodbách byla tma. Většina pochodní už se nechávala vyhasnout. Nebylo proč je přes noc udržovat, neboť strážci si nosili svoje… Bum by však byl býval raději, kdyby tu pochodně byli. Viděl jen jasnou červenou skvrnu v černé tmě. Ta skvrna byla běžící Frei.   Trpaslíci totiž ve tmě dokázali rozeznat ostatní živé tvory protože jejich oči zachycovali jejich teplo. To se právě stalo Bumovi. Kdyby se ohlédl viděl by několik dalších rudých skvrn i když vzhledem k brnění, které válečníci měli na sobě dokázal rudě zahlédnout jen jejich tváře.

Bum neviděl na cestu. Jen občas na křižovatkách ještě pochodně byli a tak viděl kam je třeba zahnout, ale to bylo vše. Všichni jim uhýbali. Pronásledovatelé kleli ale nemohli mladého trpaslíka stále dohonit.

„Chyťte ho!“  křičel jeden z pronásledujících válečníků, ale zhola zbytečně. Prasátko poráželo všechny kdo by se zkusili postavit jim do cesty. Bumovi se překvapivě dařilo všechny popadané přeskakovat…

Cesta byla dlouhá. Frei trpasličí sluje neznal a brzy musel už Bum navigovat svého malého přítele aby běžel dobře a sám se stát porážečem těch, kteří by se jim chtěli postavit. Brzy už ho píchalo na plicích a bolela jej od porážení ostatních ramena.

Konečně se ocitli u hlavní brány do jejich podzemního města. Ta už byla zavřená a u ní stáli dva další trpasličí válečníci. Frei se vrhl k trpaslíkovi u páky a Bum se zastavil aby zdržel ostatní. Vytáhl jedinou zbraň, kterou u sebe měl, dýku. Pronásledovatelé se zastavili, když se k nim Bum otočil. Byl rozrušený a zmatený. Frei přiběhl k válečníkovi u páky a do rypáku uchopil jeho dlouhý plnovous.Trpaslík se po malém prasátku ohnal sekyrou, ale jak byl rozčilený tak minul. Ostatně Frei byl natolik mrštný že jeho vousy pustil a pak i znovu uchopil. Druhý trpaslík u brány se vrhl svému kolegovy na pomoc a pronásledovatelé hleděli na Gruda, který s dýkou v ruce stál mezi nimi a prasátkem, které právě zápasilo se dvěma trpaslíky u brány.

„Stůjte!“ křikl na ně a oni se skutečně zastavili. Bylo ovšem znát že dlouho stát nevydrží.

„Chceme jenom odejít! Nic víc!“ zakřičel znovu. Trpaslíci se na sebe nechápavě zadívali. Jako by jim vůbec nešlo do hlavy co se to právě odehrávalo před jejich očima.

Prasátko zatím vyskočil jednomu svému protivníkovi na hřbet, jelikož se trpaslík ohnul a Frei měl tak dosti prostoru aby to mohl risknout. Jak se poté odrazil, svými zády nazdvihl páku, která otevírala bránu a kámen, který uzavíral vlez do jeskyně se dal do pohybu. Grud se okamžitě dal na útěk. Brána se otevírala pomalu. Jak se rozběhl vrhnul se k zemi a projel škvírou mezi kamenem a zdí tak, že se sklouzl po kamenné podlaze.

Jak Frei nazvedl páku trpaslík, kterému dopadl na záda se svalil na zem i když tíha malého prasátka nebyla ještě nijak veliká, přesto v kombinaci s pádem…

Druhý trpaslík si všiml páky a okamžitě ji zatáhl zpět, ale to už byl Grud venku a Frei vybíhal za ním.

Brána se zavřela a Frei vypískl bolestí.

Bum se ohlédl za svým přítelem a když spatřil že se brána znovu zavírá a Frei že probíhá ven usmál se. Najednou se brána zavřela a prasátko vypísklo bolestí. Malý trpaslík přiběhl ke svému příteli a zjistil že si tam Frei přiskřípl ocásek. Pomalu mu s ním lomcoval, aby ho vykroutil a začal se vesele smát.

„To jsme jim to nandali viď? Jsme dobrý tým, že jo?“ ptal se prasátka, které na něj upíralo svá malá jiskrná očka, plná vděčnosti, když mu Bum vykroutil ocásek z pod kamene.

Neměli mnoho času. Museli se dát horami pryč. Brána se zase dávala do pohybu.

Grud by se býval rozběhl soutěskou, ale Frei ho zavedl za mohutný balvan o kousek výše v kopci za který se následně skryli a doufali že je ostatní trpaslíci nenajdou.

Doporučené z našeho blogu:

  • Bumovy cesty – Kapitola 8Bumovy cesty – Kapitola 8 Bum se ještě dlouho bál opustit svůj úkryt a učinil tak až v podvečer. Vysoukal se malou průrvou ven z malé jeskyňky a počkal až i Frei vyleze ven. Posted in Bumovy cesty
  • Bumovy cesty – Kapitola 7Bumovy cesty – Kapitola 7 Brána do trpasličího města klanu Velkého kladiva, Horinandel, se otevřela a na deset trpasličích válečníků vyběhlo ven. Grud se přikrčil za kamenem a malé pruhované prasátko tiskl k sobě […] Posted in Bumovy cesty
  • Bumovy cesty – Kapitola 3Bumovy cesty – Kapitola 3 Grud ještě musí před odchodem udělat jednu důležitou věc. Zanechat otci dopis. A jákáže vzpomínka mu dodá potřebná slova? Posted in Bumovy cesty
  • Bumovy cesty – Kapitola 1Bumovy cesty – Kapitola 1 Grud má jeden "malý" problém. Je jím jeho vlastní existence, coby syna vůdce jednoho z trpasličích klanů. Má takový problém vůbec řešení? Posted in Bumovy cesty
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *