Bumovy cesty – Kapitola 7

Bum Křach

Brána do trpasličího města klanu Velkého kladiva, Horinandel, se otevřela a na deset trpasličích válečníků vyběhlo ven. Grud se přikrčil za kamenem a malé pruhované prasátko tiskl k sobě jako nejcennější poklad. Netroufl si ani vykouknout, aby zkontroloval situaci. Světlo linoucí se od pochodní trpaslíků se opíralo o kámen z druhé strany než byl Grud schovaný. Slyšeli nadávky a stížnosti i rozhodné velení, kdo se dá kterou cestou.

Aniž by se Grud mohl nějak vzepřít bylo rozhodnuto že pokud nechce být odhalen, musí zůstat přes noc schovaný za kamenem.
Tiskli se k sobě s Freiem jako opravdoví nejlepší přátelé a svými těly hřáli jeden druhého před nepřízní počasí, které naštěstí bylo i poměrně teplé, neboť léto bylo v plném proudu.

Noc byla chladnější ale přesto ne tolik jak by mohla být. Grud se probudil až ve chvíli kdy mu prasátko svým rypáčkem drbalo na bradě v jeho rašícím plnovousu.

„Ale no tak… Frei,“začal z rozespání. Pak si uvědomil jak vlastně usnuli a ihned se probudil. Chtěl vyskočit na novy, ale jak spal tak se skutálel z části pod kámen a tak se nyní bacil do hlavy.

„Auuu…“ zasténal trpaslík. Frei zachrochtal jako by se smál.

„Jen se směj ty…“ začal trpaslík připravený zanadávat či zaklít, ale pak se zastavil. Frei zpozorněl a i jeho smysl mu říkaly že se něco děje.

Pomalu vykoukl ze své skrýše a uviděl tak vracející se trpaslíky.

„Tak co?“ ptal se první z nich.

„Nic…“ odpověděl druhý.

„To by mě zajímalo co to do něj vjelo…“

„Jo to asi náčelníka taky. Tohle bude Gruda stát hodně vysvětlování,“ sýčkoval nejstarší z vyběhnuvších trpaslíků.

„Možná,  pokud ho ovšem najdeme.“

To už Grud nemusel poslouchat další řeči oněch válečníků. Brána do města se otevřela a oni mohli vejít což také učinili. Mladý trpaslík se smutně posadil a zády opřel o kámen.

„Co teď, Frei? Otec se bude zlobit. Jo chci najít toho špicouchýho čáryfuka, ale co když se mi to nepovede?“ ptal se svého přítele, který jen dvakrát chápavě zachrochtal.

Z Horinandelu vyšli dva trpaslíci jako strážci brány a Grud si až nyní uvědomil že měli s Freiem odejít co nejdříve.

„No tak to je ohromný…“ zakabonil se na pruhované prasátko.

Chro…

Frei uchopil lem Grudových kalhot a táhl ho pryč po svahu nahoru. Bylo nepravděpodobné že by se strážci brány podívali zrovna tímto směrem, ale Grud měl zkrátka smůlu…

„Stůj!“ zahřměl zezdola hlas jednoho z válečníků. Když se Grud ohlédl všiml si že se oba trpaslíci začínají šplhat po svahu za ním. Vyděšeně pohlédl na svého malého přítele, ale Frei dlouho jeho pohled neopětoval a rozběhl se místo toho kousek dál, kde se zastavil u velkého plochého balvanu. Grud to malé prasátko následoval tak rychle jak mu jeho trpasličí nožky umožňovali. Neměl v úmyslu se zastavit a čekat na dopadení svými pronásledovateli.

Doběhl Freie a vyšplhal se na balvan.

„Co teď?“ ptal se trpaslík. Cítil jak mu adrenalin v malém tělíčku stoupá až závratnou rychlostí. Jako při setkání s obrem i teď se cítil být téměř na pokraji jisté smrti. Ovšem pouze do doby, než malé prasátko seskočilo z balvanu a začalo:

Chro… Chro… Chro… Chro… Chro…

Grud seskočil k němu.

„Co se mi snažíš říct?“ ptal se. Přímo viděl jak se trpasličí válečníci přibližují po svahu téměř až k němu a tu náhle pochopil co mu Frei naznačoval. Přikrčil se za balvan a vší silou se do něj opřel.

Trpaslíci se zastavili.

Frei se stejně jako Grud zapřel o kámen, který se pohnul…

Trpaslíkům nezbylo než uskočit stranou a skutálet se z kopce jako další balvany válením sudů, což ve zbroji nebylo zrovna pohodlné a hlavně to bylo velice bolestivé.

„Jo,“ výskl radostně Grud a vydal se dál po svahu nahoru. Brzy vystoupal s Freiem až k malé stezce, kterou se vydal dále do nitra
Dračích hor.

Už nebyli přímo pronásledováni. Bylo jasné že ostatní z klanu půjdou po jejich stopách, ale pro teď měli trochu náskok k dobru.

Chro…

Ozval se Frei, když se Grud unaveně zastavil. On by sice nikdy nepřiznal že ho k zastavení se přiměla únava, ale Frei to dobře poznal.šli oba dost rychle a snažili se obejít jednu horu, aby se mohli vrátit do soutěsky, kterou se před rokem dostal Grud až k zemi elfů.

Nyní když se mladý trpaslík ohlédl po svém prasečím příteli uviděl že kýve hlavou směrem do nějaké průrvy ve skále. Byla to malá skulinka, ale on coby trpaslík s malým prasátkem by se tam mohl snadno protáhnout. Napadlo jej jestli ho tam nebudou hledat, ale To už se Frei rozběhl tím směrem a tak se ho Grud rozhodl následovat.

Skulinka byla malá a on si musel kleknout aby se jí dostal dovnitř. Ocitl se v místnosti, která byla celá zahalená tmou krom světla, které dovnitř pronikalo tou malou škvírou, kterou i on sám vlezl.

„Frei, kde jsi…?“ zavolal když už byl celý uvnitř. Vytáhl z malého pouzdra svou dýku a postavil se do obrané pozice, kterou nesčetněkrát se svým otcem trénoval.

Cosi se mu otřelo o nohu až se Grud lekl.

„Frei?“

Chro…chro…

Až nyní si trpaslík oddychl. Sedl si na chladnou kamennou zem a pohladil svého přítele po hřbetě.

„Je hezké že se tu můžeme schovat, Frei, ale já mám už docela hlad, víš?“ začal Grud. Malé prasátko to ale nevyvedlo z míry. Začalo rejdit rypákem tam, kde si Grud odložil svůj vak.

„Jo jasně, promiň,“ uchechtl se trpaslík a přisunul si vak k sobě, přičemž z něj začal vyndávat jídlo.

„Musíme šetřit, ano?“ ptal se celkem zbytečně.

Chro…chro…, přitakal Frei.

„Od teď už se nebudu moct představovat jako Grud Jiskral. Nesmím dělat ostudu svému otci. Budu si muset vymyslet jiné jméno. Co bys navrhoval?“ jako by trpaslík zapomněl na to že jeho přátelské prasátko neumí mluvit trpasličím jazykem. Vlastně žádným jazykem…

Chro…

„No dobře. Co třeba… Bum Křach?“ zeptal se s přívalem záchvatu smíchu. Nikdy si nemyslel že by se ke své přezdívce mohl někdy ochotně hlásit, nebo se tak přímo představovat.

Chro…chro…

Aniž by to Grud myslel příliš vážně, prasátko mu dalo za pravdu a i když se pokoušel ještě trochu odporovat bylo už pozdě. Rozhodl o tom vlastně sám.

Najedli se a pak museli v jeskyni ještě nějaký čas počkat než kolem nich přejde trpasličí hlídka vyslaná k tomu aby je pronásledovala.

Doporučené z našeho blogu:

  • Bumovy cesty – Kapitola 8Bumovy cesty – Kapitola 8 Bum se ještě dlouho bál opustit svůj úkryt a učinil tak až v podvečer. Vysoukal se malou průrvou ven z malé jeskyňky a počkal až i Frei vyleze ven. Posted in Bumovy cesty
  • Bumovy cesty – Kapitola 9Bumovy cesty – Kapitola 9 Bum ještě chvíli hleděl na elfa a pak se zatvrdil a s přísným pohledem odpověděl: „Hledám tu svou čepici.“ Chro…chro…, přitakal Frei. Posted in Bumovy cesty
  • Bumovy cesty – Kapitola 6Bumovy cesty – Kapitola 6 Nastal večer. Grud Jiskral seděl u večeře zcela potichu a rozhovor svých rodičů pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nakonec vstal od prázdného talíře a zeširoka se na ně […] Posted in Bumovy cesty
  • Bumovy cesty – Kapitola 5Bumovy cesty – Kapitola 5 Grud napsal dopis svému otci odhodlán opustit domov. Jak to bylo s jeho tehdejší příhodou je již jasné. Nyní začíná příhoda nová... Posted in Bumovy cesty
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *