Já – ČLOVĚK – Kapitola 13
19
Srp
S Chrisem jsme se rozdělili. Řekl, že se půjde podívat na stav exportu a já nic nenamítal. Ono by beztak nic nezměnilo, i kdybych snad měl něco proti a jít s ním nepřipadalo v úvahu.
Archiv rubriky: Já – ČLOVĚK
Žánr: sci-fi, yaoi
Hlavní postavy: Wesley Keen, Christian Dresdner
Děj: Příběh je vyprávěn v jedné z cel na palubě vězeňské transportní lodi. Je to příběh kadeta Wesleyho Keena, který vyrůstal v propagandistické společnosti Galaktické Aliance, netušil však, že skutečný život a služba jsou úplně jiné, než mu celý život říkali. Čekala ho řada životních rozhodnutí, která jej přivedla tam, kde je nyní. Jak se syn váženého admirála stane zrádcem Aliance?
Autorka: Jackie Decker
Já – ČLOVĚK – Kapitola 12
27
Pro
Kdybych měl říct, jak jsme se ocitli v tom pokoji, musel bych lhát. Pravda je, že si to nepamatuji. Vím jen, že nám nikdo nebránil v odchodu. Jakmile mě přestal pálit každý nádech a mohl jsem mluvit, tak jsme se oba uvolněně smáli a rozebírali navzájem své závodní výkony. Žertovali jsme, popichovali se…
Já – ČLOVĚK – Kapitola 11
13
Říj
A je tady dlouhoočekávaný závod, našich dvou „pilotů“. Jen tentokrát se neodehrává ve vesmíru, nýbrž na povrchu planety. Pojďme se na ně spolu podívat.
Já – ČLOVĚK – Kapitola 10
8
Říj
Následující dva hyperskoky jsem přečkal v posteli. Do konce druhé směny po nich zbývala ještě hodina. Usoudil jsem, že asi půjdu spát dřív, abych byl na „druhý den“ řádně připraven. Zvedl jsem se a došel ke skříni, že se převléknu. Chtěl jsem začít s rozepínáním košile, ale v zrcadle jsem uviděl, že mě Christian pozoruje. Zamrzl jsem v půlce pohybu. Měl bych dát najevo, že jsem si všiml? Nebo raději mlčet.
Já – ČLOVĚK – Kapitola 9
1
Říj
Jedno plus to ale mělo. Pokud něco dokázalo schladit mé rozbouřené pocity, byl to věcný, odměřený pohled admirála Keena. Proto, když průlet skončil, byl jsem opět schopen racionálně uvažovat a soustředit se na to důležité – zvláštní okolnosti kolem prvního hvězdného letu rekonstruované lodi FATE.
Já – ČLOVĚK – Kapitola 8
16
Zář
Victor mě tam nechal stát s dozvukem svých slov, jakoby se nechumelilo. Měl jsem napůl otevřenou pusu a zíral na zavřené dveře jeho kajuty s bouří pocitů, které jsem nedokázal identifikovat.
Já – ČLOVĚK – Kapitola 7
27
Srp
Loď s sebou mírně trhla. Sice se tomu říká „hyperskok“, ale ve skutečnosti neprobíhá v nulovém čase, jak jeho název evokuje. Cesta z bodu A do bodu B nám při vzdálenosti dvou světelných let trvala přibližně půl hodiny.
Já – ČLOVĚK – Kapitola 6
25
Srp
Nerozmlouval jsem mu to. I kdybych to zkusil, nemělo by to cenu. Oči se mu leskly tímtéž spokojeným odhodláním, kterého se pilot nemůže nikdy nabažit.
Znal jsem ten pocit.
Já – ČLOVĚK – Kapitola 5
25
Srp
Krve by se ve mně nedořezal. Hlavou mi vířily otázky: „Co ten tady dělá? Je tady pracovně? Poletí s námi, nebo přišel jen na nějakou předletovou kontrolu? Proboha proč? Proč on?“
Já – ČLOVĚK – Kapitola 4
25
Srp
Christian Dresdner mne zanechal samotného, jakoby pro něj mé přijetí jeho výzvy vůbec nic neznamenalo.
„Jdu se tu porozhlídnout,“ řekl a odešel.