S Chrisem jsme se rozdělili. Řekl, že se půjde podívat na stav exportu a já nic nenamítal. Ono by beztak nic nezměnilo, i kdybych snad měl něco proti a jít s ním nepřipadalo v úvahu.
Čtěte dále *Povídkový blog
Vítejte v domově fantazie
Já – ČLOVĚK – Kapitola 12
Kdybych měl říct, jak jsme se ocitli v tom pokoji, musel bych lhát. Pravda je, že si to nepamatuji. Vím jen, že nám nikdo nebránil v odchodu. Jakmile mě přestal pálit každý nádech a mohl jsem mluvit, tak jsme se oba uvolněně smáli a rozebírali navzájem své závodní výkony. Žertovali jsme, popichovali se…
Čtěte dále * Já – ČLOVĚK – Kapitola 11
A je tady dlouhoočekávaný závod, našich dvou „pilotů“. Jen tentokrát se neodehrává ve vesmíru, nýbrž na povrchu planety. Pojďme se na ně spolu podívat.
Čtěte dále * Já – ČLOVĚK – Kapitola 10
Následující dva hyperskoky jsem přečkal v posteli. Do konce druhé směny po nich zbývala ještě hodina. Usoudil jsem, že asi půjdu spát dřív, abych byl na „druhý den“ řádně připraven. Zvedl jsem se a došel ke skříni, že se převléknu. Chtěl jsem začít s rozepínáním košile, ale v zrcadle jsem uviděl, že mě Christian pozoruje. Zamrzl jsem v půlce pohybu. Měl bych dát najevo, že jsem si všiml? Nebo raději mlčet.
Čtěte dále * Já – ČLOVĚK – Kapitola 9
Jedno plus to ale mělo. Pokud něco dokázalo schladit mé rozbouřené pocity, byl to věcný, odměřený pohled admirála Keena. Proto, když průlet skončil, byl jsem opět schopen racionálně uvažovat a soustředit se na to důležité – zvláštní okolnosti kolem prvního hvězdného letu rekonstruované lodi FATE.
Čtěte dále * Já – ČLOVĚK – Kapitola 8
Victor mě tam nechal stát s dozvukem svých slov, jakoby se nechumelilo. Měl jsem napůl otevřenou pusu a zíral na zavřené dveře jeho kajuty s bouří pocitů, které jsem nedokázal identifikovat.
Čtěte dále * Já – ČLOVĚK – Kapitola 7
Loď s sebou mírně trhla. Sice se tomu říká „hyperskok“, ale ve skutečnosti neprobíhá v nulovém čase, jak jeho název evokuje. Cesta z bodu A do bodu B nám při vzdálenosti dvou světelných let trvala přibližně půl hodiny.
Čtěte dále * Já – ČLOVĚK – Kapitola 6
Nerozmlouval jsem mu to. I kdybych to zkusil, nemělo by to cenu. Oči se mu leskly tímtéž spokojeným odhodláním, kterého se pilot nemůže nikdy nabažit.
Znal jsem ten pocit.
Já – ČLOVĚK – Kapitola 5
Krve by se ve mně nedořezal. Hlavou mi vířily otázky: „Co ten tady dělá? Je tady pracovně? Poletí s námi, nebo přišel jen na nějakou předletovou kontrolu? Proboha proč? Proč on?“
Čtěte dále * Já – ČLOVĚK – Kapitola 4
Christian Dresdner mne zanechal samotného, jakoby pro něj mé přijetí jeho výzvy vůbec nic neznamenalo.
„Jdu se tu porozhlídnout,“ řekl a odešel.
Nejnovější komentáře