ComicCon 2020 a já…

10 Úno

ComicCon 2020 a já…

Byl to úplně první Comic con pořádaný v našem hlavním městě a já a Danny jsme se rozhodly na něj zajít. Měly jsme sraz v Praze a domluvily se i na cosplayích. Ona že půjde za Inasu z Boku no hero a já oprášila starý kostým na studenta Bradavic.

Cesta

Nebyl by to výlet do Prahy (nebo kamkoliv jinam), kdyby šlo vše hladce. Tedy první část proběhla v pořádku. Cesta do Plzně, přes město i RegioJetem, proběhla poklidně a bez problémů. Dokonce, a to je velký úspěch, už autobus zajížděl normálně na Zličín, takže jsem nemusela panikařit z toho, že mě vysadil jinde! Sice tam měly uzavřené toalety, ale tak ty na CC jistě budou no ne? – pomyslela jsem si. Koupila jsem si celodenní lístek na mhd a hurá na metro!

Metro v Praze je úžasná věc. Díky absolutně zjednodušené mapce stanic v každém „vlaku“ mám pocit, že i když absolutně netuším kde je to, dokážu se dostat všude. A ano, je to jen pocit… Přesto mám metro ráda. Podle aplikace google mapy  jsem měla jet trasou B na zastávku Českomoravská a potom jít necelý km pěšky. Podle Danny jsem měla přesednout na trasu C a jen na Palmovku. Tam jsem měla přesednout na tramvaj č. 8 a jet k multiaréně. Problém byl že taky zmínila že se potkáme v nějaké Harfě na zastávce Ocelářská. Načež se mi to v hlavě nějak popletlo a vzhledem k přeplněnosti „šaliny“ (jak říká Danny) jsem ráda vystoupila o zastávku dřív. Chápejte visela jsem na horním madle, sotva se dotýkajíc špičkami bot podlahy a v druhé ruce jsem držela batoh s věcmi. Byla to tak prekérní situace, že jsem ani nezvedla mobil, když mi Danny volala! Nechtěla jsem někoho zavalit, což by jinak vcelku hrozilo. Jenže pak mi nedošlo že nejsem u O2 Universa, ale u obchodního centra Harfa. Takže nejdřív pár zmatků v sms zprávách, kdy jsem napsala že jsem jinde než jsem a musela se opravovat. Ale nepanikařila jsem, protože Danny řekla, že se přece potkáme tam, že? Navíc v obchodním centru dozajista najdu hledané WC a budu se moct převléknout do kostýmu, takže dorazím už hotová!

Přípravy

Znělo to jako výborný nápad, kdyby ovšem nalézt toalety bylo v neznáném OC jednoduché. A když už se dílo konečně zdařilo, tak jsem si zase pro změnu připadala poněkud divně, když  jsem se nasazujíc paruku a halíc se do bradavického hábitu stala terčem pohledů několika děvčat, která se sešla před zrcadly a zavedly několika minutový rozhovor.

Danny volala podruhé, když jsem měla síťku na hlavě, líčení rozložené kolem umyvadla a přemýšlela, jak že to tak paruka vlastně patří. Říkám: „Jo jo jsem v Harfě. Stojím na záchodech a oblékám se do kostýmu, už mi chybí jen paruka a líčení.“
„To jsi mohla až tam DžíDý (J.D.), tam na to mají určitě prostory.“ – ubezpečuje mě Danny.
„Mě ale říkali lidi, že tam to nejde.“ (Rozumnějte jeden mladík na zastávce tramvaje se zmínil, že tam není kde se převléknout.) „Ale už budu za moment.“
Hotovo, domluveno.

Paruku jsem přestala zkoumat, prostě si ji nějak nasadila a pak si uvědomila, že nemáím lak na vlasy (facepalm). Líčení jsem nepřeháněla, třásly se mi ruce. S Danny jsme se setkaly u východu a já se mohla jen obdivovat jejímu kostýmu. Sice nebyl hotový, ale neskutečně jí slušel!

Příchod

Následně jsem zjjistila, že O2 universum není od obchodního centra Harfa nijak daleko. Došly jsme tam pěšky za pár minut. Jenže pak jsme musely čekat, než jí její dcera přinese druhou baterii do fotoaparátu. Takže jenom než došlo k odbavení trvalo možná půl hodiny, kdy jsme si povídaly a odchytávaly cosplayery. Třeba Géralta s Marigoldem, hehe.

To podivné korpulentní stvoření mezi nimi jsem prosím já :).

Eliška dorazila, předala baterii, my vylovily vstupenky a vyrazily a průzkum! Šly jsme vchodem pro návštěvníky. Ale protože Danny měla fotoaparát poslali jí, že musí vchodem pro fotografy. Báječné. Takže zatímco ona šla tamtady, já prošla vchodem pro cosplayery, protože ten byl blíž a já se od ní nechtěla příliš vzdalovat z obavy, že už bychom se pak těžce hledaly. Mobily jsou sice skvělý vynález, ale když máte jen poslední 50-tku kreditu tak se snažíte šetřit…

Odbavení

Já prošla bez komplikací, ale Danny chodila od jednoho vstupu ke druhému. Nejdřív že se musí nechat prvně odbavit. Pak pípala při průchodu rámem. Takže detailní prohlídka cosplaye. Pak pro papír, že uvnitř smí fotografovat. Pak na kontrolu s batohem, protože uvnitř měla nějaký drátek, který se při výrobě nedal odstranit. Takže došlo na obligátní otázku zmatené slečny u stánku pro kontrolu zbraní cosplayerů: „No já nevím… A dokážete tím někoho zabít…?“ Načež usoudila že je asi všechno v pořádk ua my mohly dovnitř. Nutno dodat že na žádné zabíjení batohem nedošlo, Danny není Chuck Norris.

První pád („kdo co“)

Takže jsme se ocitly v budově O2 Universa, kde se Comic Con pořádal. Viděly jsme podium, kde už probíhaly nějaké besedy, železný trůn, stánky kreslířů a autorů komiksů a poté postupovaly dále do vozu opačný směrem skrz halu s velkým schodištěm kamsi vzhůru, kudy neustále proudily neskutečné davy lidí.

Tím, že se celý con pořádal ve vnitřních prostorách a přiznejme si, že obměna vzduchu nebyla příliš velká, nedýchalo se tam příliš dobře. Což vzhledem k mým občasným kolapsovým stavům, nebyla ta nejlepší kombinace s obrovskou spoustou lidí.

Viděly jsme Kit, auto Michaela Knighta z Night Rideram ve kterém byl usazený obrovský plyšový Stich z animované pohádky Lilo a Stich.
Viděly jsme stánky snad všech nakladatelství, obrovskou spoustu knížek a komiksů a stánky s fanouškovskými předměty, včetně Potterovského.

A úplný vrchol byl, když jsme potkali trojici cosplayerů a já si říkám, kdo asi je ta holka s kudrnatými černými vlasy v zelené khaki kombinéze? Samopal v ruce… Facehuger na zádech… AHA to bude Rypleyová! A protože vím jak Danny ráda Vetřelce hned spěchám za ní a říkám: „Ty se nechceš vyfotit s Ripleyovou? Ona na mě kouká: „Ripleyová? Kde?“ A já na to: „Támhle! Pojď!“ vedu ji zpátky, dobíhám onu slečnu a ptám se, jestli by se nenechala vyfotit. Danny poznala v jednom z jejích společníků jakéhosi Constantina, takže se vyfotila s oběma a nakonec z toho byla milá vtipná scénka.

No a když jsme odešly najednou se mi zamotala hlava, tma, slabost v nohou a já se probrala na zemi. Danny chudák myslela, co tam nacvičuji za scénku, asi s tím vetřelcem, ale já přitom viděla rozmazaně a nemohla se nadechnout :D. Naštěstí přiskočily hodné slečny a jeden milý mladík mi dokonce dal i napít! Odvedly mne na vzduch, kde jsem si v hale chvíli postála u sloupu, než jsem byla opět schopná pohybu.

František Kotleta a drak

Taky jsme došly až ke stánku nakladatelství Epocha a v části věnované časopisu Pevnost a merchi se zrovinka dohadoval s pánem stánkařem a jednou prodavačkou ohledně jednoho trička. Danny říkala, že si chce koupit pevnost, takže koupila dvakráít jeden výtisk časopisu, zřejmě i kvůli Elišce. Ukazovala mi, který je pan Kotleta. Prodavač si toho všiml a prý jestli si nechce koupit knihu, že by jí ji podepsal. A Danny že ne, že má všechny jeho knihy i s podpisem a tak jí hned představoval panu Kotletovi jako velkou fanynku a pan Kotleta hýřil úsměvy a ukazoval jí to tričko o které tam vedly spor. Prý: „Já se vás zeptám a nebudu vás vůbec ovlivňovat. Podívejte se na tohle tričko. Co je na něm vyobrazeno?“
Danny: „No drak.“
Zasmála jsem se.
Kotleta: „Výborně a co ten drak dělá? Já vám poradím, ten drak je zachycen při 3 činnostech. Zkuste najít všechny tři.“
A tak se díváme na obrázek se sedícím drakem s Pevností v jedné a pořádnou flákotou v druhé tlapě.
Danny: „Jí,“
Já: „Čte si.“
Pan Kotleta přikyvuje.
Já: „Sedí.“
Pan Kotleta: „To není činnost.“ Tak zírám dál.
Danny: „Vypadá, že čte něco velmi zajímavého, protože poulí očima a jen tak uždibuje z toho masa.“
Což pan Kotleta opět odsouhlasí a dává nápovědu: „To souhlasí. Ale podívejte se a zkuste se zamyslet, kde ten drak sedí.“ Chápejte, bílý obrys draka na zcela černém tričku. Nebylo VIDĚT na čem sedí! Ale mě už začínalo docházet kam tím směřuje. „Kde si asi tak může číst?“
A já: „Na záchodě! Jasně Kadí na záchodě.“
A pan Kotleta nadšeně ukazuje na mě, a říká prodavači: „Vidíš? Já to ti říkal. Se*e.“ Správně určil, že jsem oblečená z fandomu Harryho Pottera a dokonce ze Zmijozelu. Soujlasi, že Zmijozel je nejlepší kolej, zeptal se, jestli nechceme sr*cího draka a když jsme odmítly, věnoval se dalším příchozím.

Boku no Hero a Boku no Hero Academy

Přiznám se, nečetla jsem mangu a ani neviděla ani jediné z těch anime. Vím, díky Danny a Liščímu démonovi, začínající cosplayerce, oč se zhruba jedná, ale neviděla jsem to. Pointa této záložky tkví v tom, že cosplayerů těchto věcí tam bylo docela dost. A přesto, že batoh na Dannino zádech a čepice byly naprosto k nezaměnění, oni ji míjely bez povšimnutí. Až na všemocňáka, ten se usmíval a rád se s ní vyfotil. Ale jinak? Viděly ji, a namísto opětování úsměvu, nebo fotografii, odvrátili zraky a tvářili se že neexistuje.

Vážně smutné. Danny říká že to není poprvé, kdy má podobné zkušenosti s touto fanouškovskou komunitou. Ale říkám si, jestli je vážně takové jednání nutné, no… :/.

Každopádně…

Comic con jsme si užily. Navštívily jsme artist alley, zastavily se u několika stánků ambiciózních umělců, přetrpěly dusno podpořené směsicí vůní z fastfoodů, prohlédly si výstavu modelů křižníků a robůtků ze StarWars, prohlédly si hernu deskových her v nejvrchnějším patře… A neustále odchytávaly další a další cosplayery, abychom si je a sebe s nimi mohly vyfotografovat.

Přednášky

Přednášky jsme nakonec navštívily jen dvě. První byla od Meona s tématem „Co je na anime tak zajímavého?“. Byla poutavá a zajímavá, škoda že jsem většinu obsahu shlédla dva dny před ní v jeho youtubovém videu. Ale ani tak jsem nelitovala. Když mu Danny předávala vizitku, od své dcery k čemuž ji Eliška zaúkolovala, zmínila mimo jiné vzkaz, že má kromě té anime komunity zrušit i komunitu otaku, čímž narážela na jeho přednášku z animefestu z roku tuším 2018? (Nejsem si jistá, ale myslím že ano. To byl ten rok, kdy jsem se pokoušela o kontaktní čočky, jeho přednášku navštívila a kvůli slzení v oku a špatnému osvětlení jsem z ní příliš neviděla. Ještě že uši mi slouží dobře. Tedy dnes už ne, protože mi slábne sluch, ale to je trochu jiná kapitola 😀 .

To co jsem chtěla říct je, že jsem viděla Meona naživo a zblízka a společně s ním a s Danny jsme se hezky zasmáli.

Naše druhá přednáška se jmenovala: „Jak se stát úspěšným autorem fantastiky.“ Vtipné na ní bylo, že an jeden ze tří autorů české antastiky, si její název nepamatoval a tak se nám téma maličko změnilo. A nešlo vlastně ani tak o přednášku, nýbrž o besedu s autory. Překvapivě ale nebyla nouze ani o vtipy a legraci a několik zajímavých informací. Spoustu z těch věcí už jsem samozřejmě věděla, ale autor a obě jeho autorské kolegyně byli milí lidé schopní zaujmout, pobavit a dobře mluvit. Rozhodně nelituji toho, že jsme tam šly a i přes mé počáteční skeptické řeči, jsme vydržely až do konce.

Zajímavá atrakce

Během odpoledne jsme natrefili mimo jiné na možnost, nechat se vyfotit na železném trůnu, ze seriálu Hra o trůny. Danny prý jestli nechci. Inu chtěla bych ale tušila jsem, že to bude jistě zpoplatněno. Kdo se díval na ceny fotografií a podpisů slavných osobností jistě chápe moji skepsi. Ukázalo se však, že jsem se mílila. Možnost vyfotit se byla zdarma. Dokonce fotografie hned vytiskly a já mám díky tomu jednu doma.

Homelander

Když jsme tak chodili po budově, nedlouho po našem příchodu kolem mne prošel Homelander z The Boys. A protože se mi seriál líbil a ten týpek to měl opravdu dobře udělané, tak chytím Danny za ruku a říkám: „Hele Homelander!“ Pustím jí a jdu za ním.
„Pan Homelander! Můžu se s vámi vyfotit?“
On na mě tak kouká a po cca půl vteřince  se ptá: „Picture?“
A já: „Yes! My friend nás vyfotí.“
A tak se culíme, zatímci přibíhá zmatená Danny, která nás tedy vyblískne.
Všechno Ok. Řeknu Homelanderovi: „Thank you.“ A rozejdeme se. To se tak občas stává, že cosplayeři nemluví česky. Ale většinou poznají fanouška a nemají nic proti fotografii.

Připadalo mi divné, že Danny s ním fotku nechce, ale měly jsme spoustu jiných vjemů široko daleko, takže žádný stres. Jenže když jsem se konečně odfotila na Železném trůnu a vítězoslavně jí ukazovala svoji první profi fotografii, byla smutná z toho, že viděla u stánku Dona Estebana stál Homelander a než ho mohla odchytit tak jí zmizel.
Přísahám, chodily jsme se k tomu stánku dívat co chvíli, ale už se do večera, kdy jsme musely odcházet, ani jednou neobjevil…
Škoda.

Ve frontě na jídlo

Na oběd jsme vyrazily z areálu. Šly jsme do Harfy na KFC, vystály frontu a zatímco Danny šla už s jídlem na vzduch, já stále čekala na svoji objednávku. Oslovila mne maminka s dcerou, která byla bezpochyby fanynkou Naruta, a ptali se co je to tam za akci. Když jsem vysvětlila, že Comic con, tak se vyptávaly o co jde, jak to probíhá, kolik to stojí atd.

Načež přišla slečna, jejíž jméno mi zůstalo utajeno, ale že jsem měla Bradavický hábit, vyšlo najevo, že Harry Potter skutečně psojuje lidi. Také byla ze Zmijozelu a tak jsme spolu rozebíraly Fantastická zvířata. Konkrétně Grindenwalda a došlo k závěru, že největší zločin Gelerta Grindewalda byló, co si udělal s vlasy! 😀

Black Clover vítezí!

V článku, kde jsem se chlubila svým prvním opravdu šicím pokusem, jsem zmínila, že kdyby se mi to podařilo, chtěla bych si vyrobit cosplay na jednu postavu z anime Black Clover. A jak to vlastně souvisí s Comic conem? Jednoduše. To si tak jdeme s Danny na vzduch, protože tam se opravdu nedalo dýchat. A proti nám nádherně namaskovaný Gelert Grindenwald a Yami Sukehiro! Já tedy viděla jen toho Grindenwalda, protože on byl vážně super. I bych se s ním chtěla vyfotit ale vidina kyslíku byla příliš lákavá, takže jsem vyšla ven a oni pak vešli dovnitř. Já čekala hned u dveří na Danny a ta ani nešla dovnitř jen tak na mě šibalsky: „Ty si nechceš vyfotit Yamiho?“
A já na ni tak koukám: „Yamiho? Kde? KDE?“ Tak mi ukázala a vzala mě za ním, on se pořád držel u toho Grindenwalda, ale ten mě v ten moment už nezajímal, protože tam byl Yami Sukehiro! A co víc, cospleyoval ho asiat!

Prostě WAU!

Říkala jsem, si že bych řekal i tomu Gelertovi, aby se s námi vyfotil taky, ale on se chudák tvářil tak kysele, že Bradavický student dal přednost Yamimu před velkým zlounem z Fantastických zvířat, že jsem ho už raději ani neotravovala… 🙂

Závěr

Z Comic conu jsme odcházely nadšené a plné zážitků. Ve výsledku to byla opravdu skvělá akce a moc se mi tam líbilo. Trochu byl problém s orientací, vzduchem a fakt, že jsme nedostaly do ruky program ale byly odkázané jen na informační cedule, kde se informace o přednáškách v daném sále střídaly s logem Comic conu co 1 minutu, nám situaci také trochu komplikoval, nakonec také zanikl ve všeobecně panující spokojenosti, kterou jsme cítily.

Nemůžu říct, jestli pojedu na případný druhý ročník, ale ten první jsem si rozhodně užila.

Doporučené z našeho blogu:

  • Tovaryši kalamáře 2018: příspěvky přečtenyTovaryši kalamáře 2018: příspěvky přečteny Dnes, 1.května, zveřejnilo nakladatelství Gorgona článek, kde porotci říkají, že přečetly všech 154 soutěžních příspěvků. Mají za to můj velikánský obdiv, protože přelouskat dolik […] Posted in Novinky
  • Kláštěrní tajemství – dárek od DannyKláštěrní tajemství – dárek od Danny Už možná měsíc zpátky mi Danny říkala, jak se jí Kornel s Frederikem jako pár líbí. Nějak přišla řeč na fanfiction a ona říkala, že pokud by psala fanfikci na moje díla, bylo by to na […] Posted in Novinky
  • Vydala jsem knihu!Vydala jsem knihu! Tak jsem vydala knihu! Na vyřčení této věty čekám od svých deseti let, kdy jsem si poprvé uvědomila, že chci být spisovatelkou. Posted in Novinky
  • Nezbytné věciNezbytné věci Netajím se tím, že Král hororu, Stephen King, je můj vzor a navíc také oblíbený autor. Tuto knihu mi doporučil táta a tak jsem se do ní bez větších obav zakousla. A udělala jsem setsakra […] Posted in Novinky

2 odpovědi na “ComicCon 2020 a já…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *