Děv strany jedné mince – Kapitola 19

TODOROKI SHOTO

 

Hry skončily. Present Mic se nechal slyšet, že finále, na které diváci čekali, je tu.

Nešel jsem na tribunu mezi ostatní, čekal jsem v čekárně. S tím, že na zápas se budu dívat pouze na mobilu.

První zápas měl začít.

Shinso vs Chihiro.

 

Uvedl je. Oba soupeři vystoupali do ringu. Tak se ukaž, Chihiro…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Vzhledem k radám Mashira stačí, když na něj nebudu mluvit a zkusím ho vytlačit z ringu, rozhodl jsem se. Vyšel jsem po schodech, postavil se proti němu a vyčkal, než náš souboj zahájí. Jakmile se tak stalo, bylo mi fuk, co vypustí z úst. Aktivoval jsem své boče a bez jakékoliv verbální reakce jsem s nimi začal švihat. Nejdřív těsně před něj. Uskočil vpravo. Švihnul jsem tím směrem. Aj! Lehce mu můj prodloužený prost olíznul lem kalhot.

Zasě něco řekl. Druhým bičem jsem švihl těsně vedle jeho levé nohy. Ten šmejd se pak rozběhl ke mně. Zřejmě usoudil, že když se nenechám vyprovokovat, musí se mě pokusit skolit. Smůla kámo, prolétlo mi hlavou. Stáhnul jsem biče. Schválně jsem ho nechal doběhnout až ke mně a tam jsem ho až překvapivě lehce, srazil jediným karatistickým chvatem k zemi. Zbývalo ho už jen poponést za kombinézu mimo ring a vyhlásili mě vítězem…

 

TODOROKI SHOTO

 

Diváci zatleskali. Jsem na řadě. Věděl jsem, že musím jít. A vážně jsem nechtěl otce potkat, ale samozřejmě musel na té chodbě být! A ještě se tak ležérně opíral o zeď…

„Stojíš mi v cestě!“ zavrčel jsem na něj nepřátelsky.

„Děláš ostudu, Shoto.“ Jak já nenávidím své jméno, z jeho úst…!

Rozhodl jsem se ho odignorovat a prostě jít dál.

„Kdybys použil sílu své levé strany, tak by tvoje cesta k vítězství jak v překážkové dráze, tak při bitvě na koních, byla o dost jednodušší. Přestaň už s tím dětinským bouřením. Máš poslání překonat All Mighta! Rozumíš?!“

Dej mi už pokoj! Chtělo se mi řvát.

„Jsi jiný než tvoji sourozenci. Jsi mé mistrovské dílo!“ Víc toho neřekneš, šmejde?! Já to sakra vím! Vím, že proto nejsem nic víc.

„Vyhraju a postoupím jen díky matčině síle. Tvoji sílu při boji nepoužiju!“

Stihl jsem ujít několik kroků směrem k východu, než odpověděl.

„I když to zatím, tak brzy dosáhneš její hranice,“ řekl mi tiše. Já se ale už zase dokázal jen mračit a tvářit se nenávistně. Nenávidím tě!

 

Vyšel jsem na stadion. Diváci zajásali. Z druhé strany přicházel Sero. Present Mic nás uvedl. Zápas mohl začít.

Sero na nic nečekal. Rovnou mi přirazil ruce k tělu svou páskou. V momentě jsem byl celý spoutaný a on mnou jako figurkou vláčel směrem ze hřiště. Jako bych to snad mohl dovolit!

„Promiň,“ procedil jsem skrze zaťaté zuby. Vypustil jsem tak velký ledovec jeho směrem, že jsem jím pokryl nejen ring, ale skoro čtvrtku stadionu!

Nechal jsem se unést… uvědomil jsem si. Byla mi zima. Ano, i já mohu cítit chlad. Však mi na pravé ruce, noze i tváře úplně krystalizovala kůže… roztrhl jsem poutací pásku a vykročil k Serovi.

„Nemyslíš… žes to trochu přehnal?“ ptal se mě vymrzle. Popravdě měl štěstí, že jsem ho při takovém nedostatku sebekontroly nezmrazil úplně.

Vím, že jsem to přehnal…

Po Midnightině otázce a Serově odpovědi jsem byl vyhlášen vítězem.

„Promiň, přehnal jsem to…“ hlesl jsem a začal s rozmrazováním. Nemohl jsem se Serovi ani pořádně podívat do očí…

Štvalo mě to.

 

OSTATNÍ ZÁPASY

 

Když bylo vše rozmraženo, mohlo dojít na další zápasy.

Shiozaki se postavila proti Kaminarimu a obdařilo jej drtivou porážkou.

Hatsume po ringu povodila Iidu, předvedla a představila spoustu svých úžasných podpůrných předmětů a pak sama z ringu odešla.

Ashido zničila kyselinou Aoyamův podpůrný pásek a uzemnila jej jednou ranou pěstí.

Tokoyami naprosto suverénně vytlačil Yaoyorozu.

Zápas mezi Tetsutesu a Kirishimou skončil remízou a o jeho výsledku bude rozhodnuto jinak, až se vzpamatují.

Zápas mezi Bakugoem a Urarakou nebyl zdaleka tak rozhodnutý, jak se zpočátku zdálo, že bude. Uraraka měla dobrý plán a Bakugo ze sebe musel vydat maximum, aby ji přemohl. Ani s nejvyšším odhodláním, hnědovláska nedokázala vyhrát…

Mezi Tetsutesu a Kkirishimou nakonec rozhodla páka, kterou Kirishima vyhrál.

Do druhého kola tedy postoupili:

Shiozaki, Iida, Ashido, Tokoyami, Kirishima, Bakugo, Todoroki a Chihiro…

 

TODOROKI SHOTO

 

První zápas z druhé vlny byl mezi mnou a Chihirem. Jak jsem předpokládal, oba jsme postoupili.

Vstoupili jsme do ringu. Po celý čas probíhajících zápasů mých spolužáků jsem se věnoval tomu, abych se uklidnil a do tohohle boje nastoupil s čistou hlavou.

Podíval jsem se mu přímo do očí. Slíbil, že do toho půjde naplno!

Present Mic náš zápas odstartoval.

Ve vteřině jsem proti němu vyslal led. Ne tak bezmyšlenkovitě jako proti Serovi, ale přesto dost rychlý a silný…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Když přišlo na zápas mezi mnou a Todorokim, už jsem byl v klidu. Ne jako v prvním zápase!
Musel jsem se soustředit a dát do toho všechno, jak jsem „slíbil“. Asi je s semnou něco špatně když: Děkuju, slibuju, plánuju… co se to s semnou děje?

Z myšlenek mě vytrhlo, když na mě poslal svoje ledové krystaly. Okamžitě jsem aktivoval své biče a odrazil jsem je.

„Jak jsem řekl, budu se snažit, cibulko.“

Pak jsem si vzpomněl na ta slova mého mistra… „Musíš najít vnitřní klid, abys mohl vyhrát…“  A v té chvíli jsem se zastavil, nadechl se a opět vydechl. Nevěřil bych, že mě pár kousků ledu od Shota a jedna vzpomínka dokáží uklidnit. Rozhodl jsem se počkat, co Shoto dál udělá…

 

TODOROKI SHOTO

 

Tak to vypadá, že už jsem si taky vysloužil přezdívku, prolétlo mi hlavou po oslovení „cibulko“. No vlastně mě tím postavil na stejnou pozici, jako Bakugoa. Chihiro všem u nichž znal jméno, říkal křestním. Jen Bakugovi říkal „Sluníčko“. A mě teď pasoval na „Cibulku“.

Odrazil můj ledový útok, ale sám nezaútočil.

Na co, čekáš? Neříkals, že to budeš brát vážně?

Vyslal jsem proti němu o něco silnější ledovec.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Poslal proti mně ledovec. To mě ale nemohlo zastavit. Začal jsem sekat, dokud z toho ledovce, nezbylo víc než kupa sněhových vloček. Malé krystalky spadaly na zem.

A já, stejně jako u Shinsa, vyzkoušel strategii vytlačení ze hřiště pomocí bičů. Začal jsem sekat po jeho nohou kus od nohou. Snažil jsem se ho nezasáhnout plnou silou.

 

TODOROKI SHOTO

 

Rozsekal ho. O co se snažíš? přemýšlel jsem.

Nepřipadalo mi úplně reálné, že zrovna Chihiro by se pokoušel o souboj ve výdrži.

A měl jsem pravdu!

Švihnul bičem po mé levé noze a já uskočil. Druhý jeho bič už ale mířil na mou pravou nohu. Přimrazil jsem ho ledovcem k zemi a sám sebe vynesl vzhůru na ledovém kopci. Přesekl mi prvním bičem pevnou půdu pod nohama.

Vytvořil jsem si skluzavku a sjel po ní ve stoje směrem k němu.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Ve chvíli, kdy se začal blížit na své úžasné „skluzavce“, došlo mi, že budu muset bojovat na blízko. Stáhl jsem bič zpod jeho ledu a druhým jsem se trochu odrazil od země. Tím jsem získal potřebný výskok a rotaci, abych se dostal za něj a v letu ho nakopl zad.

 

TODOROKI SHOTO

 

Viděl jsem jeho manévr. Jenže jsem nestihl zareagovat dřív, než byl nade mnou. Pootočil jsem se, jako bych jel na snowboardu, levou nohu před pravou. Nakopl mě a já vyhekl chladný vzduch. Protočil jsem se v té rychlosti a pravačkou jsem hmátl po jeho noze. Vypustil jsem led a přimrazil ho ve vzduchu.

Zastavil jsem, teď už zase čelem k němu až metr od něho. Ledem z nohy jsem si za sebou udělal zábranu, abych nevyjel až z ringu.

Dýchal jsem přerývaně.

Z nohy jsem vyslal jeden ledový proud a z ruky druhý, abych zmrazil i jeho horní končetiny. Pokud podchladím jeho ruce, neměl by být schopen uvolnit svůj quirk!

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

V letu nešlo uskočit. Zmrazil mi nohu a mnou projela vlna bolesti od popálenin mrazem. Aktivoval jsem své biče, těsně před tím než vyslal další ledy. Přesekl jsem obě jeho snahy a tím, že jsem nespěchal, abych se osvobodil z ledového vězení. Jsem mohl přejít do protiútoku.

 

TODOROKI SHOTO

 

Pozdě! zaklel jsem v duchu.

Znovu zaútočil na mé nohy. Jakoby se bál, útočit na mě přímo. Nejsem Shinso! Nepodceňuj mě!

Mávl jsem rukou a vytvořil mezi námi ledovou stěnu.

Ber to vážně!

Samozřejmě, že ji hned přeseknul. Pomocí prudkého ledu přímo z nohy jsem se katapultoval jeho směrem.

Sakra… V ruce a lýtku mi zaškubalo. Začíná mi být zima… I když mne na rozdíl od mých protivníků mráz na pravé straně přímo nepálí, existuje hranice, kolik ho moje tělo dokáže snést.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Ve chvíli, kdy se dostal nade mě jsem po něm švihnul jedním ze svých bičů přímo. Byl to reflex. Nejlepší obrana je útok… Intuitivně jsem do úderu naštěstí nedal tolik síly, abych ho rozkrojil na dvě půlky.

 

TODOROKI SHOTO

 

Zpozoroval jsem ten pohyb na poslední chvíli. To jediné, co jsem stihl, bylo obalit svou pravou stranu ledem a natočit svou ochranou krustu proti úderu. Tím jsem však zcela ztratil kontrolu nad letem, takže nejen, že rozbil mou ochranu, ale zařídil tak, jsem se řítil přímo na něho.

Padal jsem pravou stranou napřed. Moje váha stačila, aby ho uvolnila z mrazivého vězení a oba jsme dopadl na cementovou plochu ringu. Já na něho. Na nic jsem nečekal. Nohou a celou plochou ruky jsem jej celého začal obalovat.

Dýchal jsem přerývaně. Sám už jsem na tom nebyl dobře. Tělo se vzpíralo dalšímu mrazu. A já se zase vzpíral zahřát se, dokud soupeř nebude zcela ze hry.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Dopadl na mě a mnou projela nesnesitelná bolest, kdybych netrénoval už bych měl určitě pár zlomenin. Naštěstí jsem vyvázl i bez nich. V tu chvíli už jsem byl ale přimražen k zemi a mé bolavé končetiny to dávaly jasně najevo. Nemohl jsem se hýbat a radši jsem vzhledem k bolesti ani nic dalšího nezkoušel.

 

TODOROKI SHOTO

 

Led ho obalil celého. Ne tak rychle, jako jindy, ale povedlo se. Chihiro už byl asi taky unavený, že své biče stáhl. Nebo je možná stáhl cíleně, aby nás pak od sebe mohl „odkrojit“, ale můj led mu zmrazil ruce a už to nestihl.

Vstal jsem a dýchal jako po maratonu. Studený vzduch mi stoupal z plic a pravou stranu už mi pokrývala ne jinovatka, nýbrž ledové krystalky.

Midnight uznala, že se Chihiro nemůže hýbat a uznala mě za vítěze. Podíval jsem se a něj a nemohl se zbavit pocitu, že tenhle boj mohl trvat mnohem déle. Kdyby se býval Chihiro nerozhodl zaútočit při tom mém skoku, měl by dost času se osvobodit. Dělila by nás opět nějaká vzdálenost a náš souboj by prakticky začal od začátku. Jen s tím, že moje tělo už bylo oslabeno.

Udělal to schválně? Nebo si myslel, že se ho chci při skoku dotknout a domrazit ho? Nevěděl jsem. Byla to jeho strategie a ten skok zase má.

Přišel jsem ke spolužákovi, sklonil se k němu a levačkou jej rozmrazil. Nemusí trpět déle, než je nutné…

Když led roztál, podal jsem mu ruku, abych mu pomohl vstát.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Když mě rozmrazil a podal mi ruku, chytl jsem ho a nechal si pomoct se vstáváním.

„Teď nesmíš prohrát, cibulko,“ prohlásil jsem a pustil jeho ruku. Nato jsem odešel z ringu a odebral se na tribunu.

 

OSTATNÍ ZÁPASY

 

Iida vytlačil Shiozaki z ringu.

Tokoyami vytlačil díky Temnému stínu Ashido.

V souboji Bakugo vs Kirishima, nakonec vyhrál Bakugo, i když to vypadalo, že se dlouhou dobu jen brání, pouze vyčkával na příležitost, aby svého spolužáka skolil.

Do semifinále tedy postoupili

 

Todoroki vs Iida

Bakugo vs Tokoyami

 

TODOROKI SHOTO

 

Nastoupili jsme proti sobě. Zahájil jsem útok ledem, ale Iida unikl. Pootočil jsem se, když zastavil a vyslal další vlnu. Rozběhl se zpátky. Zůstal uvězněn mezi ledovými stěnami. Vyslala jsem další vlnu přímo proti němu, ale on se odrazil a dlouhým skokem umocněným motory, přeskočil až přímo ke mně. Urychlil svou nohou a já před ní stěží uhnul.

V hlubokém předklonu držíc se na levé ruce pár centimetrů nad zemí, mě zasáhl další kopanec, tentokrát mířený na můj zátylek. Tak-tak jsem, tam stačil dát ruku.

Znovu jsem zmrazil kus země, ale nestačilo to. Popadl mě za kombinézu a táhl směrem z ringu. Ucpal jsem mu ledem trysky. Zarazil se a to mi poskytlo potřebný čas, abych ho dotekem zmrazil celého.

Hlava mě pořádně bolela, ale už bylo i hůř. Jakoby mi něco takového po tvrdém výcviku mého otce, mohlo zastavit…

 

DRUHÝ SEMIFINÁLOVÝ ZÁPAS

 

Bakugo neustále dorážel na Tokoyamiho temný stín. Světlo jeho výbuchů bylo přirozenou nemesis jeho protivníka. Zápas skončil Tokoyamiho tvrdou porážkou.

 

TODOROKI SHOTO

 

Postoupil jsem. Čekal jsem na chvíli, kdy vyhlásí finálový zápas, abych se vrátil zpátky na stadion. V hlavě mi zněla Chihirova slova:

„Teď nesmíš prohrát, cibulko.“ Nějak jsem nevěděl co mu na to říct, tak jsem mu pouze kývnul na souhlas.

A teď jsem seděl na židli a přemýšlel, nad tím, jak nejlépe bojovat proti Bakugovi. Jeho bojové reflexy jsou na značné úrovni. Jakoby pro něj boj byl stejně přirozený jako dýchání. Vždycky se dokáže dostat z jakkoliv prekérní situace…

Nesmíš prohrát… říkal jsem si totéž. Vím, že nic menšího než vítězství nebude stačit. Jenže si nejsem jistý, že proti mému dalšímu soupeři bude led stačit. Už proti Chihirovi jsem vyhrál jen tak-tak…

 

Dveře se rozletěly, až jsem se lekl. Bakugo je otevřel nohou a zůstal na mě zlomek vteřiny jen zírat.

„Ha?“ zarazil se. „Hej, proč jsi tady? Tohle je čekárna…“ zadíval se na cedulku vedle dveří a bylo vidět, že mu to konečně došlo.

„…aha, tohle je místnost dva? Sakra!“

Odvrátil jsem se od něj. Neušil jsem jak reagovat. Odejde? Neodejde?

Neodešel. Naopak přistoupil ke mně.

„Možná jsem si spletl místnost, ale co je to za přístup k tvému protivníkovi ve finále? Hej, hej, hej…“

Nesledoval jsem ho. Neviděl jsem, že napřáhl ruku. Jeho dlaň dopadla na stůl s mohutným výbuchem a slovy: „Kam čumíš, Půlenej šmejde?!“

Lekl jsem se. Jen to na mě nebylo vidět.

Tak to ale nebylo! Já nad ním už jako nad soupeřem přemýšlel.

Otočil jsem se na něj ve chvíli, kdy převrátil stůl.

„Slyšíš mě?! Tvoje rodinný, nebo osobní problémy, nic z toho mě nezajímá! Prostě na mě použil svou ohnivou stranu!“ Naštvaně se otočil. „Zadržím ji silou!“ dodal ještě.

Silou, hm…? Možná… Ale když mluvíš o mých problémech, znamená to, že jsi nás s Chihirem slyšel? A přesto sem napochoduješ s takovým prohlášením? O co ti sakra jde? Kdyby to byl kdokoliv jiný, než Bakugo, myslel bych si, že si ho můj otec koupil. U něj ale věřím, že jde jen o jeho bojového ducha. Vlastně, když to tak vezmu, šlo mu o totéž, jako mě u Chihira. Abych ho bral vážně. Jen netušil, že já ho tak beru už dávno.

 

Vyšli jsme na stadion a vystoupali do ringu.

„Konečně tu máme poslední souboj sportovního festivalu U. A.! Tenhle zápas rozhodne o posledním z prváků! Takzvané finále!“ vřeštěl do microfonu Present Mic.

„Z hrdinského kurzu Todoroki Shoto. Proti… Také z hrdinského kurzu, Katsukimu Bakugovi. Teď začněte!“

 

Okamžitě jsem se předklonil a vytvořil obrovský ledovec směrem k Bakugovi. Ne tak obrovský, jako proti Serovi, ale popravdě mu do něj moc nechybělo.

Slyšel jsem jeho výbuchy. Tak pojď…

Uskočil jsem sotva vyrazil ven. Tlaková vlna jeho výbuchů byla cítit až ke mně.

Viděl jsem jeho zuřivý výraz. Okamžitě jsem se rozběhl jeho směrem.

Pomocí svých výbuchů letěl proti mně.

Vztáhl jsem k němu levou ruku, ale on pomocí dalšího výbuchu změnil svůj směr. Odskočil vlevo, popadl mě za rameno a hlavu, překotil se přes mě a pokusil se využít setrvačnosti k tomu, aby mě vyhodil z ringu.

Já se ale nenechal! Vytvořil jsem si ledovou zeď ještě za letu a vrátil se do hry. Jel jsem po ledu jako po cyklistické dráze, neustále si ho držíc v zorném poli.

Projel jsem mu za zády. Ale uskočil.

Pokusil se zaútočit zase z leva, ale já ho svou levačkou chytil za ruku. (K tomu jí totiž použít můžu, heč!)

Odhodil jsem ho.

Baugo však dopadl do podřepu.

„Přestaň se flákat! Nejsem snad dost silný, abys ji použil?!“ zavrčel na mě.

O tom to není… oponoval jsem mu svým pohledem.

„Šmejde!“

Na někoho, kdo slyšel mé důvody, toho chápeš fakt málo…

„Ukážu ti, co se stane, když ze mě budeš dělat blbce!“ křičel na mě. „Zabiju tě!“

Nechápeš to…

„Chci nezpochybnitelný první místo!“ Rozběhl se proti mně.

To jsme dva.

„Když porazím šmejda, co mě podceňuje, tak ho nezískám!“ Odrazil se výbuchem.

Nechápeš to… Taky chci vyhrát!

Letěl ke mně a pomocí dalších výbuchů nabral rotaci. Díky ní, kdyby použil stejnou explozi jako při boji s Urarakou, co by ze mě asi tak zbylo…?

Pravá strana už mi zase mrzla.

Bakugova rychlost byla ohromující. Byl jako lidská střela!

Intuitivně jsem spustil žár z levé strany a napřáhl levou ruku k němu. Vzplála.

Ušklíbnul se. Spokojeně…

„Pokud mi budeš stát v cestě, měl by ses soustředit na vítězství!“ zvolal.

Jenže když udělám, co chceš, tím jediným poraženým tady budu já…

Uhasil jsem plameny. Poslední co jsem stihl, bylo obalit svou pravou stranu novým ledem. Proti drtivé síle jeho dopadu, však byl můj pokus ničím…

Poslední co jsem viděl, byla vzpomínka na matku, těsně před tím, než mě polila vařící vodou…

 

BAKUGO KATSUKI

 

Dopadl jsem. Zprvu jsem toho moc neviděl, ale jednou věcí jsme si byl jistý.

„Co?“ Uhasils tvoje plameny?!

S vypětím sil jsem se zvedl ze země. Vykročil jsem k němu.

„Hej… Hej!“

Rozběhl jsem se. Popadl jsem ho za flígr a řval: „Nech toho! Neříkal jsem ti snad, že to jinak nemá smysl, sakra?! Získat takhle první místo! Takhle?! Takhle…“

Nevím, co přesně se stalo, ale usnul jsem.

 

UKONČENÍ

 

Potom, co Midnight uspala Bakugoa, vyhlásila, že Todoroki je mimo ring a vítězem se stává Bakugo.

Present Mic oznámil, že tímhle je celá akce u konce a vítězem sportovního festivalu prvních ročníků je ze třídy A, Bakugo Katsuki.

 

TODOROKI SHOTO

 

Probudil jsem se na ošetřovně. Zamžoural jsem do světla na stropě a ohlédl se po Recovery girl.

„Nic to není, budeš v pořádku.“

Podíval jsem se na bolavé ruce. Měl jsem je obvázané. Stejně jako hruď.

„Pokud nechceš prošvihnout závěrečný ceremoniál, měl bys už jít.“

Přikývl jsem. Nebylo mi do řeči. Co přesně se tam vlastně stalo?

Po tom všem, co jsem řekl Chihirovi, jsem to byl nakonec já, kdo do toho nedal vše. Bude mi to vyčítat?

Vstal jsem namáhavě z postele, tiše poděkoval a se sklopenou hlavou zamířil do zákulisí doufaje, že nepotkám otce.

Ačkoliv ten by se za mnou na ošetřovnu nevypravil, to bych o něm měl až přehnaně velké mínění…

Ten koho jsem na chodbě potkal, byl Chihiro…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Po finálním zápase, na který jsem se tak těšil, a ve výsledku mě nejvíc zklamal, jsem si řekl, že by bylo fajn jít se podívat na cibulku a trochu mu vynadat. Co to jako mělo být? Byl jsem na něj docela naštvaný. Zklamal mě. Nejdřív přijde za mnou, ať to beru vážně, ať ho taky beru jako rivala, a když začnu a fakt se snažím, tak on ne? Proč? Chápu, že měl těžkou minulost ale… Takhle to nejde. Seru na jeho otce, ta schopnost mu, už přece dávno nepatří, teď je jeho kruci! Někde v půlce, možná už skoro na konci mé cesty na ošetřovnu, jsem ho potkal. Zrovna tam odtud odcházel a šel přímo mým směrem.

 

TODOROKI SHOTO

 

Zastavil jsem se a pohlédl na něj. Stálo mě to hodně sil, ale přišlo mi, že alespoň ten pohled do očí mu dlužím.

„Promiň,“ hlesl jsem a hlavu opět sklonil. „Zaváhal jsem,“ přiznal jsem svou chybu. V té jediné vteřině jsem ztratil pojem o tom, co je vlastně vítězství… Mrzí mě to.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Když se zastavil, podíval se mi do očí a řekl „promiň“, jako by, ze mě všechna zlost opadla. A jak na to mám reagovat??? Přišel jsem mu sem vynadat a on mi svou omluvou sebral slova z úst.

„Uvědom si, že ta schopnost už je tvoje. Ne tvýho blbýho fotra,“ zhouknul jsem na něj. Nikdy bych od sebe čekal, že to řeknu. Já bych vlastně od sebe nikdy nečekal, že se budu s někým normálně bavit. Ale já mu to prostě musel říct…

„Nezáleží na tom kdo je, nebo kdo chce, abys byl tvůj zasranej otec! Záleží jen na tom, kým jsi a kým chceš být TY! ROZUMÍŠ?!“ Svoje poslední slova jsem více zdůraznil. Vím, že pro tebe mají moje asi cenu písku, ale z nějakého důvodu ti chci pomoct.

 

TODOROKI SHOTO

 

Čekal jsem, že bude křičet. Nebo řekne nějaký hloupý vtip, aby mi ukázal, jak nízko na jeho žebříčku jsem se právě ocitl. Co bych ale opravdu nečekal, bylo to, co řekl.

Vzhlédl jsem k němu. Zatímco jeho do červena zbarvené oči žhnuly plamenem, v mých očích dvou barev se lesklo pouze nefalšované překvapení.
Bylo mi do breku. Slzné kanálky už mi ale asi dávno vyschly.

Vzpomněl jsem si.

Tiskl jsem se k matce a plakal. Říkal jsem, že nechci být jako otec. A ona mě hladila a říkala, že jestli já chci být hrdina, je v pořádku, abych jím byl. Pustila mi pořad s All Mightem, kde říkal, jak důležité je sebe přijetí. A uzavřela vše tím, že nemusím být otrokem své krve…

Kéž bych na to býval nezapomněl… Kéž bych si vzpomněl dřív…

Chihirova slova spolu s tou vzpomínkou byly jako dýka, zabodnuvší se do mé hrudi.

Není to ironie? Říkals, že mě rozsekáš na plátky, ale namísto toho se snažíš, abych se zcelil…? Nechápal jsem to. Ale pohnutí už nešlo unikat. Došlo k němu.

„Máš pravdu,“ sevřel jsem levou ruku v pěst. „Budu o tom přemýšlet,“ slíbil jsem mu. Cítil jsem se příliš otřesen, na to abych se zmohl na cokoliv víc.

„Jednou ti tvou pomoc oplatím,“ vydechl jsem ještě, když jsem procházel kolem něj.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Pomohl jsem mu? Vážně? Byl jsem rád, že o tom popřemýšlí, ale co mu na to říct…

„Chci s tebou znovu bojovat,“ utrousil jsem, dokud nebyl nijak zvlášť daleko. Rozešel jsem se jeho směrem.

„Příště se budu víc snažit,“ řekl jsem, když jsem procházel kolem něj a než mi na to cokoliv řekl, já už jsem byl na spěšné cestě na závěrečný ceremoniál.

 

TODOROKI SHOTO

 

Ušklíbnul jsem se. Vážně, se mé rty pohnuly tímto způsobem?

„To bys měl. Nebudu tě šetřit,“ odvětil jsem na jeho výzvu. Vlastní tělo se mi pokoušelo způsobit teplotní šok.

Vyšel jsem se připravit na můstek, kde už na nejvyšším shodě stál připoutaný Bakugo s náustkem, aby nemohl mluvit a vedle něj na pozici třetího místa čekal vždy klidný Tokoyami. To já si klidný nepřipadal.

Postavil jsem se na svůj shod a čekal, než nás vyvezou nahoru. Medaile nám přišel předat sám All Might. Když mi přes hlavu přetáhl tu moji, cítil jsem se ještě víc sklesle.

„Předpokládám, že jsi měl nějaký důvod, proč jsi ve finále nepoužil svoji levou stranu?“

Nedokázal jsem se mu podívat do očí. Jemu ne.

„Zaváhal jsem,“ přiznal jsem mu. Chtěl jsem ještě něco říct, ale nenacházel jsem vhodná slova.

Chci být hrdinou, jako jste vy, prolétlo mi hlavou. Vy a ne můj „otec“.

„Tvůj výraz je úplně jiný než před tím. Nebudu se ptát na podrobnosti,“ ujistil mne a objal. Na krátký okamžik jsem měl pocit, že mé vlastní srdce neví, jestli chce přestat tlouct, nebo mi touží vyskočit z hrudi.

„Jsem si jistý, že uděláš, co musíš,“ pošeptal mi ještě.

Pak už jen předal medaily Bakugovi, který se ale vzpíral i tomu. Když vše skončilo, převlékli jsme se a ještě na posledních pár minut se sešli ve třídě, kde nám Aizawa oznámil, že následující dva dny budeme mít volno…

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *