Doba ledová

Doba Ledová je Doba Ledová

_

_

O 20 000 let dříve…

 

Oheň v jeskyni hořel a chlupatý tvor, dost možná dvounohý, dost možná čtyřnohý (asi podle potřeby), plival na stěnu. Několik dalších tvorů, velice podobných plivajícímu, ho velice zaujatě pozorovalo. Hlavně ti, co byli sotva poloviční než plivající, měli o tuto činnost velký zájem.

Po několika hodinách byl hotov. S úsměvem (pokud to byl úsměv) se zadíval na svůj výtvor. Se spokojeným zamručením si sedl k ohni a začal cosi mručet. Ostatní se sesedli okolo něj a poslouchali.

Mruuum… mrum… grrragh… hmmmhrgh… (Z důvodu srozumitelnosti asi raději budu překládat).

„Představte si, jakého tvora jsem dnes potkal. Byl velký. Opravdu velký, s velkými ostny na zádech, místo zubů jen zobák a živil se trávou. Nebyl vůbec nebezpečný. Jakmile mě zahlídnul, začal utíkat… No utíkat… Začal se snažit vzdalovat se ode mě. Jeho rychlost je prostě k smíchu. No co vám budu povídat – dohonil bych ho, i kdybych běžel po rukou a pozadu. Jeho ostny na ocase vypadaly sice hrozivě, ale než se vůbec ohnal, natož aby se otočil, už měl v sobě čtyři… počkat… jednaaaaa… dvaaaa… tři…. čtyřiiii…“ Chlupáč zběsile počítal pomocí drápů na končetinách.

„Jo byly čtyři. No a pak už to bylo snadný. Prostě neměl nejmenší šanci na úspěch. Takhle snadnej boj sem už dlouho neměl. Navíc masa je z toho na měsíc. Škoda, že máme tolik zásob. Holt to shnije. Zabil sem ho jenom proto, abych zjistil, jestli je to nebezpečný. No nebyl no. Ale co – když je tu všeho dost a nemusíme se ničeho bát.“

 

Současnost…

 

„NECH TOHO SVITÁKU!!“ Učitelčin hlas zaburácel přes celou jeskyni a žák základní školy, vyrušen ze své aktuální činnosti (malování kosočtverců na stěnu jeskyně), se lekl tak, že mu křída vypadla z ruky, čehož velice rychle využil jeho přející spolužák a rozšlápl mu jeho malovací nástroj.

„Raději se pojď věnovat tomu, co malovali naši předci. Třeba zde máme opravdu krásný příklad malířské tvorby a umění v dobách pravěku.“ S téměř posvátnou úctou ukázala na malbu na stěně.

„Zde máme opravdu nádhernou ukázku. Podle všeho zde tuto malbu zanechal lovec, z doby ledové. Jak můžeme vidět, jednalo se pravděpodobně o lítý souboj mezi lovcem, nebo spíše více lovci, hnanými dlouhým hladem, s pravděpodobně masožravým zvířetem. Pravděpodobně mnohahodinový souboj o holé přežití nakonec náš hrdina asi přežil jen s vypětím všech sil a také s mnoha zraněními. Ovšem toto byla daň za nasycení celé tlupy pralidí. Takový život v době ledové musel být opravdu velice tvrdý. SVITÁKU!“

Doporučené z našeho blogu:

  • Bumovy cesty – Kapitola 4Bumovy cesty – Kapitola 4 Prasátko má pro Gruda zvláštní význam. Jak velký, se dozvíte v této kapitole. Posted in Bumovy cesty
  • PJ-kou poprvéPJ-kou poprvé Tato povídka se v roce 2013 umístila na 29. místě ze 39 soutěžních děl v literární soutěži na serveru libres.cz. Jedná se o lehce komediální dílo ze života. Každý, kdo někdy hrál Dračí […] Posted in Jednorázovky
  • Bumovy cesty – Kapitola 2Bumovy cesty – Kapitola 2 Grud se chystá utéct z domova, trpasličího města pod horami. Že by ale věděl kam, to se říct rozhodně nedá. A co na to jeho prasátko? Posted in Bumovy cesty
  • Bumovy cesty – Kapitola 3Bumovy cesty – Kapitola 3 Grud ještě musí před odchodem udělat jednu důležitou věc. Zanechat otci dopis. A jákáže vzpomínka mu dodá potřebná slova? Posted in Bumovy cesty
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Baron Devil

Nic co by se dalo sdělit.  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *