Dvě strany jedné mince – Kapitola 1

Kapitola 1

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Potom, co jsme s All Mightem bezpečně, ale ne moc pohodlně, přistáli na střeše, jsem se vyděšeně klepal, až do té chvíle, než mi All Might chtěl uletět. Rychle jsem se zvedl a zakřičel: „Počkej prosím!“

Vrátila se mi ale od něj jen strohá odpověď: „Nepočkám.“

Nebylo jak ho zastavit, tak jsem se rovnou zeptal: „M-můžu se i bez Quirku stát hrdinou?“

On se zastavil a otočil na mě.

Já jsem pak dál nesmyslně blábolil, když v tom se najednou objevila mlha, nebo spíš pára, a jakmile jsem zvedl zrak, zděšeně jsem zíral na vyhublou, vysokou postavu stojící přede mnou. Nemohl jsem tomu uvěřit. To je Allmight? Myslel jsem si, že je falešný, ale nebyl! Byl to skutečně on.

Chvíli mluvil o jeho životě a já jen stál jako opatřený. Pak jsem na chvíli odvrátil zrak, když mi ukazoval jeho zranění. A tehdy se dostal k odpovědi na mou otázku: „Nemůžu ti říct, že se staneš hrdinou, když nemáš Quirk,“ vydechl.

Vykulil jsem moje oči víc, než byly rozevřené doteď, a upřel jsem svůj zrak k zemi.

All Might pak pokračoval: „Jestli chceš pomáhat ostatním, můžeš se stát policistou. Často si z nich dělají srandu ale je to fajn práce,“ dořekl a odešel vstupem na střechu. Po svých, jako obyčejný člověk.

Já ještě chvíli stál a po pár minutách jsem stejným vchodem odešel ze střechy také.

Následně jsem se rozešel směr domov, kde už na mě čekala máma s večeří.

„Ahoj,“ pozdravil jsem jí.

 

INKO MIDORIYA

 

Stála v kuchyni a připravovala večeři (vzhledem k západu slunce už skutečně nešlo o oběd). Pobrukovala si svoji oblíbenou písničku, když v zámku u dveří zarachotil klíč. Ozval se vlídný pozdrav a tak se otočila. Dveře do předsíně byly otevřené, takže syna snadno spatřila.

„Hezký večer, Izuku, jaký byl den?“ zeptala se. Záhy si však všimla synovy zachmuřené tváře a starostlivě na něj pohlédla.

„Jsi v pořádku?“

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Máma mi nejdřív opětovala vlídný pozdrav, ale pak si všimla, že je něco špatně a hned se mě starostlivě zeptala, jestli je vše v pořádku. Na to jsem se jí snažil nějak normálně odpovědět: „N-ne vše je v pořádku,“ dodal jsem k tomu roztomilý úsměv. Nechtěl jsem jí přidělávat víc starostí. Usedli jsme k večeři. Bylo ticho, které jsem prolomil až otázkou, která mi ležela v hlavě od mého setkání s All Mightem.

„Co kdybych podal přihlášku na jinou školu?“

 

INKO MIDORIYA

 

Úsměv synovi oplatila, i když se v jejích očích zračilo mírné podezření. Bylo mu už ale 15, a tak nemohla dělat nic jiného, než mu nechat trochu jeho vlastního prostoru.

„Tak si umyj ruce a odlož věci, večeře je už skoro hotová,“ vybídla ho a vrátila se k práci. Opravdu už měla skoro hotovo, takže když se Izuku posadil ke stolu, mohla akorát začít nandávat domácí ramen s vejcem.

„Dobrou chuť,“ popřála mu s dalším úsměvem na tváři, načež se pustili společně do výtečné polévky.

Samozřejmě měla o Izuka starost, když se ale vytasil s tou svojí otázkou, úplně v ní hrklo, až málem vdechla nudle.

Nejprve se rozkašlala a pak na syna pohlédla překvapeným pohledem. Jen silou vůle se udržela a nezačala kontrolovat, zda nemá horečku. Připadalo jí, že ho něco opravdu trápí. Už se skoro vzdala naděje, že Izuku pochopí a akceptuje realitu tohoto světa. Že kluk bez Quirku skutečně nemůže být hrdinou. Její poslední nadějí byla přijímací zkouška na U. A. Bylo jasné že Izuku nemůže projít. Říkala si, že když neuspěje, dá si druhou přihlášku na nějakou normální školu…

Co ale dělat, když s tímhle návrhem přišel už teď? Evidentně ho vlastní slova trápí, i když je vyslovil. Má být šťastná? Nebo ho obejmout a utěšit? Či prostě jen odpovědět?

Inko odložila hůlky a natáhla ruku přes stůl. Dlaň položila na tu Izukovu a jemně přejížděla palcem po hřbetu synovy ruky.

„To bude dobré, Izuku. Nemusíš to dělat, jestli nechceš. Už jsem ti odsouhlasila, že na ty přijímačky na U. A. můžeš jít. Ale… Ale pokud si chceš dát přihlášku kamkoliv jinam, já tě podpořím, to víš.“

Hleděla na něho starostlivě a z jejího hlasu čišela účast. Chtěla, aby věděl, jak moc jí na něm záleží.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Nejdřív vypadala hodně zaskočeně, div se neutopila v polévce. Chvíli pohledem zkoumala, jestli mi není špatně. Pak začala mou oblíbenou frází a pokračovala krásnou větou, když to dořekla, do očí se mi nahrnuly slzy. Byl jsem šťastný, ale na druhou stranu mě má vlastní slova trápila. I přes to jsem byl rád, že mě podpoří. Určitě i ona sama vycítila, že něco není jak má. Po chvíli jsem to už nevydržel, položil hůlky, vstal od stolu, došel k ní a objal ji.

S uslzenýma očima jsem jí pak řekl: „Děkuji, budu se snažit.“

 

INKO MIDORIYA

 

V synových očích zahlédla slzy a i jí samé se počala zvedat stavidla. Když vstal a objal ji, už to nevydržela a plakala s ním. Tiše polykala vzlyky a hladila chlapce po zádech.

„Já vím, že jo. Vím, že budeš,“ šeptala. Izuku se vždycky snažil. Cokoliv dělal, dělal naplno. Včetně snění a tužeb.

„Zítra zajdi za svým třídním učitelem, ať ti dá nové papíry, že jsme si to rozmysleli, ano?“ Oddálila se a zahleděla se do jeho zelených očí. S tím ho políbila na čelo a znovu si ho přivinula k sobě. Akorát už ne tak silně. Chtěla mu dát šanci utéct z objetí kdykoliv bude chtít. Byl to přeci její chlapeček. I když už zdaleka nebyl tak malý. Tímto rozhodnutím v jejích očích téměř dospěl. O to víc měla nutkání plakat.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Potom co jsem se s mamkou doobjímal, jsem jí řekl, že jsem už unavený a že si půjdu lehnout. Popřál jsem jí dobrou noc a zalezl si do svého pokoje, kde si slzy opět našly svou cestu ven. Chvíli jsem ještě brečel, než se mi podařilo usnout.

Další den jsem zašel po vyučování za učitelem do kabinetu, vyzvedl jsem si papíry, omluvil se, že jsem si to rozmyslel a večer jsme je s mamkou vyplnili.

Následující den jsem papíry odevzdal a od toho dne se věnoval jen učení. A svému koníčku, kterého jsem se odmítl vzdát, jako jediného…

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *