Dvě strany jedné mince – Kapitola 10

TODOROKI SHOTO

 

Zpráva o tom, že All Might vyučuje na U. A. se stala všeobecně známou. Brzy o tom věděl každý v zemi. Však jsem kvůli tomu také měl onehdy jeden z ne zrovna příjemných telefonních hovorů se svým otcem.

Ale co už. Novináře před školou jsem už třetí den zdařile ignoroval. Rozhodně úspěšněji než třeba Iida.

Usedl jsem do své lavice a čekal, s čím dnes náš třídní učitel přijde.

Nebyl jsem sám. Všichni byli plní očekávání. Akorát jsem na rozdíl od nich nedával tak hlasitě najevo své zklamání, když se dozvěděli, že si musíme zvolit předsedu třídy.

Ostatně šlo o něco tak normálního, že ke zklamání nebyl důvod.

Iida se pochopitelně hned nechal slyšet, že by mělo dojít na hlasování, což si odmítl nechat vymluvit ode všech, kteří říkali, že to nemá smysl, neboť každý bude hlasovat pro sebe.

Každý ne, pomyslel jsem si.

Já osobně neměl důvod chtít být předsedou třídy. Vlastně bych na něco takového ani nebyl vhodný. Svůj hlas jsem dal Yaoyorozu. Zdála se pro to být tou pravou osobou.

A ostatní? Ti byli překvapení. Bakugo vyváděl, ale asi míň než bych čekal. Na druhé straně, snad vážně nečekal, že by někdo mohl chtít za předsedu zrovna jeho?

 

Výsledky hlasování se řádně spočítaly a zapsaly na tabuli.

Iida, který hlasování navrhl, získal jeden hlas. Tak jako zbytek třídy, kromě mě a… Chihira? Byli jsme s nulou na posledním místě. Nebylo tedy pochyb, kdo dal Yaoyorozu její druhý a třetí bod. Asi proto nám věnovala tak vděčný pohled, když stála před tabulí čelem ke třídě.

Já se tvářil stále stejně – nijak.

„Takže předsedou třídy je Yaoyorozu,“ řekl učitel vsedě ve svém spacáku za katedrou. „Zbývá už jenom, aby si zvolila zástupce.“

Černovláska se podívala na mě. Mě, ne… jenom mě ne…! Vyber toho druhýho… Proto jsem to nedělal!

Ačkoliv přesně tak by to vypadalo.

„Dobře tak tedy… Pokud nikdo nemá nic proti… Pak Todoroki? Budeš zástupce?“

Ona se vážně zeptala? Protočil jsem očima a vydechl. Ačkoliv, vážně se divím, že si nevybrala Chihira?

„Budiž,“ odtušil jsem se založenýma rukama.

 

Ozvalo se několik názorů od spolužáků. Jako když Kirishima konstatoval že Yaoyorozu byla cool, při hodnocení při bojovém tréninku. Nebo Ashido, která se nechala slyšet, že mi to jako zástupci bude slušet.

Jako vážně?

Naštěstí zazvonilo a já se nemusel zvedat. Tedy vlastně musel, ale ne proto, abych se postavil tváří v tvář celé třídě, ale abych šel do jídelny pro něco k jídlu. Výhoda U. A. nemusel jsem si nosit oběd z domova. I když sestře asi chybělo připravovat mi svačinu, já si nestěžoval.

 

Sedl jsem si se svými nudlemi ke stolu a začal jíst. Židle vedle mě byly prázdné. Nikdo si nepřisedl. Nikdo neprojevoval zájem se mnou kamarádit, ale ani se mě nikdo vyloženě nesnažil naštvat. Bakugoa opomíjím, ten měl přezdívku pro všechny. Takže když mi říkal „Půlenej šmejd“, ignoroval jsem ho. Jak říkám, měl přezdívku pro každého. Kaminarimu říkal

„Tupej ksicht“, Kirishimovi, „Divný vlasy“, Uraraka pro něj byla „Kulatej obličej“, Chihiro „Blbej úsměv“…

A Chihiro se vyžíval v tom, že každému říkal křestním. Každému kromě Bakugoa, tomu říkal „Sluníčko“.

„Ty Chihiro,“ začal najednou Kirishima s nagelovanými rudými vlasy, u vedlejšího stolu, „proč vlastně říkáš Bakugovi ‚Sluníčko‘?“

U stejného stolu, jen o pár židlí dál seděl na protější straně Bakugo, který teď vzhlédl od svého oběda.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Zvedl jsem oči od oběda, když se mě Eijiro zeptal, proč říkám Katsukimu ‚Sluníčko‘.

„To proto, že Katsuki JE jako sluníčko! Nedá se na něj totiž koukat,“ neudržel jsem se a vybuchl smíchy. Párkrát bouchnul do stolu. Doufám, že mě slyšel…

 

BAKUGO KATSUKI

 

Já toho zmrda vodbouchnu!

„Cos to řek?!“ vybouchnu. DOSLOVA! Na místech, kde jsem se dotkl při zvedání, zůstal očouzený otisk mých dlaní.

Zabiju ho, že ho vlastní máma nepozná!

 

TODOROKI SHOTO

 

Nechtěl jsem poslouchat. Vlastně mi bylo jedno, proč kdo komu jak říká. Ale byli tak hlasití, že se to nedalo přeslechnout. A asi bych to nepřeslechl ani se sluchátky na uších.

Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se z éteru neozvala poplašná siréna.

 

„Došlo k narušení 3. stupně. Prosíme všechny studenty o evakuaci. Opakuji…“

 

Všichni se zvedli, začali utíkat a tlačit se chodbou směrem k východu. Nemusel jsem se jako Iida ptát, co znamená třetí stupeň poplachu. Šlo o narušení prostoru školy vetřelci.

Na rozdíl od jiných jsem se nikam netlačil. Šel jsem pomalu k východu, a když byla chodba ucpaná, prostě jsem zůstal stát na konci „řady“. I kdybych se tlačil, k ničemu by to nebylo. Raději jsem na rozdíl od ostatních zachoval klid.

 

Neviděl jsem své spolužáky, kromě Chihira. Ten se taky nikam necpal.

Všichni se překřikovali. Tedy do okamžiku, kdy najednou z davu vystartoval Iida, překvapivě se proletěl vzduchem, až v komické póze zůstal viset nad nápisem: „Exit“.

 

„Všechno je v pořádku! Jsou to jen novináři! Netřeba panikařit! Všechno je fajn! Tohle je U. A.! Chovejme se jako nejlepší z nejlepších!“ Jeho slova se rozléhala chodbou a stačila k tomu, aby se všichni utišili.

Někteří vykoukli okny. Zaslechl jsem, že přijeli policisté. A tak jsem se otočil, vrátil na své místo a dojedl své nudle. Beztak je mám studené nejraději.

 

Když jsme se opět sešli ve třídě, tentokrát už jsem se předstoupení před spolužáky nevyhnul.

Yaoyorozu stála vedle mě. Chtěla začít s proslovem. Já přelétl všechny přítomné pohledem a uviděl Iidův vážný výraz. Vypadal zdrceně. Nevím, proč mi na tom najednou záleželo. Řekl jsem si však, já tohle dělat nechci. On ona. Měl pravdu, že je to pozice pro vůdce. Já vůdce nejsem. Neumím jednat s lidmi. Inspirovat je… On to dělat chce. Má potřebný entuziasmus.

„Poslouchejte, všichni,“ začala Yaoyorozu.

„Omlouvám se,“ vstoupil jsem jí do toho, „ale myslím, že Iida Tenya by měl být zástupcem předsedy třídy, ne-li jejím předsedou.“

Všichni se po mě překvapeně ohlédli, včetně černovlásky po mém boku. Řekl jsem něco divného?

Netrvalo však dlouho a můj návrh byl odsouhlasen. Dokonce i Yaoyorozu souhlasila a přenechala Iidovi ten opravdu vůdčí post.

A Iida souhlasil. Co, souhlasil… Měl poněkud odvážný proslov. Možná má toho entuziasmu až moc…

„Dobrá tedy, Iida je předseda třídy a Yaoyorozu zástupkyní předsedy. Dobrá práce,“ pronesl suše Aizawa. Tak suše, že by mu záviděl i pouštní písek.

Bylo rozhodnuto.

Za mě, vlk se nažral a koza zůstala celá…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Po tom co jsme KONEČNĚ dohlasovali, kdo bude předsedou třídy a hodina skončila, jsem se zvedl, došel jsem k lavici, kde seděl Katsuki a spustil: „To je škoda žes to místo nedostal, co SLUNÍČKO?!“ zdůraznil jsem svoje poslední slovo. Naštvi se, naštvi se!

 

BAKUGO KATSUKI

 

Ušklíbnu se.

„Hlavně, že tobě to uplácení vyšlo, Tlemiči!“ vysmál jsem se mu. U něj to bylo ještě víc okatý než u toho Půlenýho šmejda.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Alespoň jsem se při tom poplachu nechoval jak debil,“ uchechtnul jsem se. Opět jsem se na něj vyzývavě kouknul. Dál už jsem s ním ale čas neztrácel. Na hádky nebyla ta správná nálada. Koneckonců škola skončila a byl čas jít domů.

 

KAMINARI DENKI

 

Zastavil se na půl cesty ke dveřím a otočil se na ně.

„Mluvil tu někdo o mně?“

 

BAKUGO KATSUKI

 

„CO?!“ Vymrštím se na nohy. „Myslíš to, jak si zbaběle zůstal v jídelně?“ uchechtnu se.

Tím, že mě pak ale ignoruje a odchází, mě ten kretén sere ještě víc!

„A ty drž taky hubu, ‚Tupej ksichte‘!“ zařvu na Kaminariho.

 

KAMINARI DENKI

 

Polknul, zblednul a urychleně opustil třídu.

 

TODOROKI SHOTO

 

Sbalil jsem si věci v poklidu. Nevadilo mi odcházet ze třídy jako poslední. Slyšel jsem každé slovo z potyčky Bakugoa a Chihira, ale necítil potřebu se do ní jakkoli vměšovat.

Další den byl za námi.

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *