Dvě strany jedné mince – Kapitola 11

TODOROKI SHOTO

 

Nedlouho poté, co byl určen předseda a místopředsedkyně třídy 1-A, přišel na ranní hodinu profesor Aizawa a oznámil nám, že dnes budeme mít výjimečnou hodinu. Záchranný trénink s ním All Mightem a ještě jedním učitelem. O koho půjde, jsme se měli dozvědět až na místě.

Bylo nám dovoleno převléknout se do kostýmů, což jsem přijal s povděkem pouze ve své mysli.

Sešli jsme se před budovou. Měli jsme jet autobusem. Iida se ihned ujal organizace nástupu a až poté zjistil, že šlo o zbytečnou činnost. Autobus byl uvnitř uspořádán spíš jako vojenský transportér, než klasický autobus.

Bylo mi to jedno, ale on se viditelně cítil zahanben.

Sedl jsem si za Bakuga, opřel se a zavřel oči. Ať si povídali, o čem chtěli, neměl jsem potřebu se vměšovat.

Ať už Kirishima zmínil sílu mojí schopnosti, nebo když začali Asui s Kaminarim hanit Bakugoovo povahu.

Iida se je snažil uklidnit. Yaoyorozu shledala jejich konverzaci vulgární a Urarace se to dokonce líbilo.

Hluboce jsem si v duchu povzdechu. Už abychom tam byli…

A naštěstí jsme tam opravdu byli!

 

Vystoupili jsme a hrdina Třináctka tam na nás už čekal. Uvítal nás, a vyzval, abychom vešli do areálu USJ, centra pro nácvik chování při katastrofách všeho druhu. Působivé, pomyslel jsem si, aniž by se v mé tváři pohnul sval.

Třináctka nám to tam ukázal. Vyšlo najevo, že All Might se nejspíš dostaví až někdy v průběhu. Tak jo. Jako bychom s tím my asi tak mohli něco dělat…

A pak se rozpovídal o svém quirku a některých našich. Měl pravdu v tom, že jsou síly, které lehko zabíjejí. A některé by se našli i u mých spolužáků. Kontrola, nebo ovládání, tedy je velmi důležité. Umět své síly správně použít. Já to tedy vím od začátku, ale připomenout to takovým jako Kaminari, Ashido, Chihiro a Bakugou, asi nebylo od věci.

„Doufám, že máte tu sílu na to, abyste pomáhali ostatním.“ Tak to řekl. Pomáhali ostatním…

„Musíš překonat All Mighta! Musíš být silnější!“ Tak to viděl můj otec…

A mě se při té vzpomínce mále zvedl žaludek.

 

Měli jsme začít. Aizawa nám právě chtěl říct co a jak bude, když v tom zahasla světla proud ve fontáně se několikrát přerušil a před ní se otevřela docela jiná černá díra, než kterou disponoval Třináctka. Z téhle tmavé skvrny v prostoru vystoupili padouši!

Jeden divnější než druhý.

Aizawa instruoval Třináctku ať nás chrání. Chce s nimi snad bojovat? Se všemi najednou? Kolik jich je? Dvacet? Padesát? Snažil jsem se je spočítat ale vzhledem k tomu jak se tam objevili, mohla být spousta dalších někde, kde jsme je ještě neviděli.

Prý nehýbejte se! Dělá si Aizawa srandu?

Ale kdo jsem, abych se do toho vměšoval…

 

Jen jsem tam stál připraven dělat, co bude třeba. Ať už to bude boj, nebo následování pokynů učitelů.

Čekali, že tu bude All Might a přesto zaútočili? Nějak moc si věří, ne?

Můžou za ten včerejší prúnik? To dává smysl…

Ale chování toho chlápka s rukama po celé horní polovině těla, mi přijde divné. Ale důležitější je.

„Jak se mohli dostat na naši školu?“ zajímal se Kirishima.

„Profesore, co senzory pohybu?“ ptala se Yaoyorozu.

„Samozřejmě, že je máme, ale…“

„Jsou jen tady, nebo ve škole. Pokud senzory nereagují, znamená to, že nějaký z jejich quirků je umí vyrušit. Oblast oddělená od školy, zrovna když tu měla být hodina, možná jsou to hlupáci, ale neútočí bezhlavě. Tento překvapivý útok byl naplánovaný s nějakým cílem,“ pronesl jsem nahlas své myšlenky. Co, že to říkali o All Mightovi?

Pak se ozval Aizawa: „Třináctko, začni evakuaci. Spoj se se školou. Mají nějakou rušičku. Je možné, že někdo ovládá radiové vlny. Kaminari, zkus použít svůj quirk pro komunikaci.“

„Dobře,“ přitakal blonďák s černým melírem ve tvaru blesku ve vlasech.

Náš učitel se pak vrhl ze schodů směrem k blížícím se nepřátelům a hned tři z útočníků svázal a vyřadil z boje.

Třináctka zavelel k ústupu. A bývalo by to možná i vyšlo, kdyby se před námi neobjevil ten černý oblak se schopností přenášet lidi a věci z místa na místo.

Jeho oči na nás shlížely ze své výše.

„Zdravím,“ začal hlubokým zdvořilým hlasem. „My jsme Liga padouchů. Možná je to nezdvořilé, ale pozvali jsme se do domova hrdinů, na školu U. A. jen aby All Might, Symbol míru, naposledy vydechl. Jsem si jistý, že tu All Might měl být. Nastala nějaká změna? No ať tak, nebo tak, teď si budu hrát já.“

Třináctka se připravil použít Black Hole, ale Kirishima s Bakugoem už se na toho zločince vrhli bezhlavým útokem. Jenže i přes Krishimův tvrdý úder a Bakugoův velký výbuch ho nedokázali zničit.

Třináctka křičel, ať se stáhnou, ale to už ten chlápek prohlásil, že jeho úkol je nás oddělit a mučit na smrt. Všechny nás obklopil a nešlo nic vidět.

Zaslechl jsem Iidův motor, takže možná přeci jen někdo unikl, ale my ostatní jsme se prostě vynořili na úplně jiném místě, než jsme původně stáli…

 

Najednou jsem se vznášel ve vzduchu a pode mnou se rozprostírala veliká vodní plocha. Neměl jsem jak zbrzdit svůj pád, tak jsem si alespoň natočil tak, abych dopadl, jako bych skákal šipku.

Jakmile to šlo, plaval jsem k hladině. To co ke mně ale připlavalo, mělo žraločí hlavu!

Chystal jsem se, že ho zmrazím, ale objevila se Asui, které se ho povedlo nakopnout do tlamy, odrazit se od něho, chytit mě jazykem a vynést, nebo spíš vyhodit, mě nad hladinu.

Položila mě na palubu lodi. Po mě přistál o něco tvrději malý Mineta. Asui nahoru vyšplhala.

„Díky,“ poděkoval jsem jí, přešel jsem k okraji a rozhlédl se po záporácích pod námi.

„Trochu se nám to zvrhlo,“ konstatovala.

„Hm,“ přikývl jsem. Nebylo třeba o něčem dál hovořit. I když byli všechno vodní typy, dalo se očekávat, že patová situace nevydrží dlouho.

Vypustil jsem z nohy led, rychlostí blesku se rozběhl po trupu lodi až k vodě, která mrzla ještě rychleji. Brzy už se ani jeden z nich nemohl hýbat. A já si dal pozor, aby měly všichni hlavy nad vodou.

„Je směšné prohrát proti dítěti,“ pronesl jsem vážně, ledovým hlasem. Sklouzl jsem se po dalším ledu dolů k nim.

„Vzchopte se, jste snad dospělí, ne?“ Mluvil jsem pomalu, tiše a nebezpečně. Mineta se za mnou třásl tak nahlas, že to bylo i slyšet.

„Takhle bys neměl mluvit, Todoroki,“ napomenula mě Asui. Jenže já si nemohl pomoci. Něco se mnou bylo špatně.

 

***

 

CHIHIROVA SITUACE

 

Chihiro se ocitl na místě sesuvu.

Má proti sobě svalovce s vystouplou hubou jako opice, hnědými vlasy nagelovanými směrem dozadu v černých kalhotách a fialovém tílku, se sluchátky na uších. Okamžitě si ho všiml, mohutně zakřičel a vrhl se k němu.

Dalších 5 nepřátel se blížilo.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Dopadl jsem a v mžiku byl na nohou. Někdo s příšerně hnusným ksichtem se rozběhl proti mně. Dalších pět se blížilo! Aktivoval jsem svou schopnost a z pravého ukazováčku vypustil bič. Věděl jsem, že to takhle ještě neumím pořádně ovládat, ale neměl jsem na výběr. Navíc je to padouch tak co?

Zarazil se. Zřejmě s něčím takovým nepočítal. Neuvědomil si však, že už je v dosahu.

Mírně jsem ho švihnul přes ruku. NAŠTĚSTÍ jsem ho nepřepůlil…! Stalo se, jak jsem plánoval a měl jen drobnou sečnou spálenou ránu na bicepsu.

Ulevilo se.

 

ZÁPORÁCI V OBLASTI SESUVU

 

Zastavili se kousek za tím prvním.

Opičí obličej se chytil za zraněnou ruku. Nepoužil ale nic výjimečného ani k obraně, ani k útoku. Dalo se tedy usuzovat, že disponuje pouze quirkem na blízko.

Jeden z těch dalších, takový šedivokožec s jizvou kolem levého oka se sehnul, dotkl země a od jeho rukou se rozběhl po zemi směrem k Chihirovi šedivý stín. Přesněji zem tím směrem černala a vše v ní umíralo…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Najednou se nějakej šedej kretén dotkl země, která začala skoro okamžitě černat. A i když tady toho moc nerostlo, tak vše, co žilo umřelo.

Tohle je zlý!

Trochu jsem propadl panice. Musím něco udělat.

Bylo třeba reagovat rychle. tak jsem použil svůj jediný nápad. Byl sice velmi riskantní, ale to jsem v tuhle chvíli úplně neřešil. Bič jsem nasměroval na jeho ruku a švihnul.

 

ZÁPORÁCI V OBLASTI SESUVU

 

„Kurva!“ zvolal šedivák. Chihiro se trefil přesně mezi ukazováček a prostředníček jeho levačky. Přesekl mu tím nejen kůži ale i šachy a vazy. Maso kolem místa seku zůstalo spálené.

Šedivák pustil zem a černá smrt se přestala dál šířit.

Ostatní mezitím kluka obklíčili v dostatečné vzdálenosti.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Uf… Ulevilo se mi, že třeba hned neumřu. Když jsem si všimnul, že mě ty hajzlíci obklíčili, napadl mě další nápad. Aktivoval jsem i druhý bič a roztočil se kolem vlastní osy. Nechal jsem své biče volně po zemi. Takhle se ke mně nedostanou! A možná ještě někoho z nich vyřadím…, proletělo mi hlavou. Nevím proč, musel jsem se nad tou myšlenkou pousmát.

ZÁPORÁCI V OBLASTI SESUVU

 

Když se ten kluk roztočil už ne s jedním ale dvěma biči, zjistili, že nemohou blíž, ani kdyby chtěli.

Šedivák se držel za ruku.

Chlap s opičím obličejem zaklel: „Ten parchant.“

„Musíme se k němu dostat!“ zvolal další z útočníků. Jenže jak se Chihiro otáčel ze země se zdvíhal prach, takže ho velmi rychle celého zahalil a skryl před jejich zraky. I kdyby tak chtěli využít prostoru mezi biči svou hbitostí, neměli teď jak, když pohybující se pulsující energetické prodloužení prstů neviděli.

„A dost!“ vykřikl další muž. Z konečků prstů mu vyjely ocelové bodáky a s výkřikem se vrhl do toho víru.

Další ho následovali s nadějí, že alespoň jeden z nich se k němu dostane dostatečně blízko.

Šedivák zavyl, že jsou kreténi, ale protože by riskoval i jejich smrt zůstal stát opodál.

Jeden bič se zasekl do něčí nohy. Dotyčný s výkřikem upadl.

Druhý bič trefil jiného, ale o poznání menší silou a pokračoval ve své rotaci. Muž se rozhodl pokračovat dovnitř.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Jeden z bičů se o něco zasekl a vzápětí se ozval křik. Asi sem někoho trefil…

Dokončil jsem otočku. Blíží se. O tom nebylo pochyb.

Stáhl jsem biče a rozhodl se bojovat na blízko. Ještě jednou ke mně dolehl křik při vytahování biče z rány ale co naplat. Nesměl jsem zůstat ve středu. Rozběhl jsem se k tomu, kterého líznul můj druhý bič. Několik padouchů za mnou se v oblaku prachu srazilo.

Já se rozhodl využít těch mnoha hodin karate, které jsem dříve absolvoval. Měl sice místo kolem paží řetězy, ale to mu proti dobře mířeným úderům dlaní a kopancům bylo málo platné.

Omráčil jsem ho. Ti další se opět seskupili. Prach už si sedal.

Bojovat s více protivníky najednou nás na karate neučili. Děkoval jsem všem svým instinktům, že mi umožnili využít jejich vlastní sílu proti nim. Polovinu svých zranění si způsobili sami svými quirky.

Když bylo po všem a moji nepřátelé leželi na jedné hromadě, zjistil jsem, že ten vysavač životů je pryč.

 

***

 

IIDA TENYA

 

Zachránil před přesunem tolik, kolik zvládl. Včetně Třináctky. Jenže to bylo vše na co se zmohl. Nechtěl utéct, i když mu to Třináctka přikazoval. Přes všechnu logiku, kterou jeho důvody měly. Ale když řek, že má použít svůj quirk pro záchranu ostatních a Shoji, Sero, Sato, Uraraka a Ashido souhlasili, usoudil, že to nesmí víc zdržovat.

Třináctka se mu pokusil uvolnit cestu Black Holou. Vypadalo to však, že ani víc nebude zapotřebí. Zaváhal. Sledoval vysávání portálového maníka. Tedy do chvíle, kdy se Black Hola Třináctky otočila díky warpu proti hrdinovi samotnému. Rozběhl se.

Shoji skočil po portálovém maníkovi. Díra, do které by Iida jinak vběhl, se ztratila. Když už by ho černý stín dohonil, obklopil a poslal, kdo ví kam, zakročila Uraraka a vznesla ho do vzduchu.

Doběhl ke dveřím a snažil se je otevřít. Šlo to ztuha. Dokonce museli zakročit i Sero se Satem, aby se konečně dostal z objektu ven, kde zamířil rovnou do sborovny.

 

***

 

TODOROKI SHOTO

 

Šel jsem po ledě. Asui a Mineta mě následovali.

„V tomto stavu vaše buňky pomalu odumírají,“ mluvil jsem dál ke zločincům.

„Chci být hrdinou. Nechci udělat něco tak krutého. K jednomu jsem se sklonil a namířil na něj svoji pravou ruku.

„Jak si myslíte, že zabijete All Mighta? Jaký máte plán?“

„Kvák.“

„Eh… vážně myslíte, že je to dobrý nápad?“ Mineta se nepřestával rozhlížet ve strachu, že by se snad někdo dokázal uvolnit.

„T-to neuděláš…“ vykoktal zmražený žraločí muž.

Použil jsem na něj obzvlášť chladný všehoschopný pohled. Podpořil jsem ho ještě chladnějším vzduchem proudícím z mé dlaně přímo na jeho „obličej“.

„M-my j-jsme j-jen podpora…“ vyhrkl. „Shigaraki chce zabít All Mighta. On a Nomu!“

„To je kdo?“ pokračoval jsem ve výslechu.

„Ten s rukama a ten s tím vylezlým mozkem,“ zapištěl vyslýchaný.

Zavřel jsem oči a stáhl ruku zpět.

„Dobře,“ odtušil jsem a vykročil od něj pryč.

„A-a co teď budeme dělat?“ zajímal se Mineta pisklavým hlasem.

Asui mlčela.

„Půjdeme panu Aizawovi na pomoc,“ rozhodl jsem. All Might tam s námi nebyl. Pochybuji, že se Kaminarimu podařilo dovolat o pomoc. A beztak nemáme jak zjistit kde a jak jsou na tom ostatní.

Mineta trochu vyváděl: „A-le vždyť říkali, že se máme evakuovat!“

„Viděl jsi toho, co nás rozdělil, ne? Nedostaneme se odtud,“ konstatoval jsem očividné. „Raději přemýšlej, jak můžeš našemu učiteli pomoct.“

„Eh…? Asui, udělej něco, Todoroki nás chce zabít!“ pištěl dál, zatímco jsme si to rázovali přes zamrzlé jezero.

„Nemyslím si,“ zastala se mě spolužačka. „Todoroki ví, co dělá.“

 

Došli jsme ke břehu. Aizawa se nacházel uprostřed souboje. Vypadalo to, že to překvapivě docela dává.

Tedy do chvíle než ho v přímém střetu konfrontoval ten s rukama. Jeden z těch silnějších. Asi vůdce. Shigaraki?

Loket našeho učitele po jeho doteku nevypadal dobře. Zdálo se, že ten týpek ví o panu Aizawovi víc než dost. A učitel už byl unavený.

Musíme zakročit!

Ale to už všichni zločinci leželi spoutaní a zpacifikovaní učitelovou páskou ze speciálního vlákna.

Ten s těma rukama stál kus od něho. Nebylo mu vidět do obličeje, ale bylo slyšet, co říká.

„Za vámi!“ vykřikl jsem na učitele. S těmi slovy jsem vyslal led a uvěznil padoucha s vylezlým mozkem do ledové krusty.

„Todoroki! Asui! Mineto! Vypadněte!“ rozkázal nám. Jako bychom ho snad v téhle chvíli mohli prostě poslechnout.

Aizawa uskočil stranou. Postavil se mezi nás a padouchy.

„Utíkejte!“ křičel.

Asui přelétla pohledem z učitele na mě a nazpátek.

„Mineto, měli bychom jít.“ Chytila spolužáka jazykem a začala skákat pryč.

V tom ohromný padouch s černou kůží, ptačím zobákem a vylezlým mozkem, prolomil mé ledové vězení a mohutně zařval.

„Todoroki, zmiz už konečně!“

Nomu, jak mu říkal ten v ledu, se rozběhl naším směrem. Šel po učiteli. Aizawa uskočil. Zatajil se mi dech. Zkusil ho spoutat, ale marně. Nomu pásku roztrhl.

Zachytil jsem v ledu jen jednu Nomuovu nohu, aby ztratil balanc. Učitel vyskočil a dopadl mu za krk. Nomu zařval. Spíš vztekem než bolestí.

 

Vedle Shigarakiho se objevil ten temný stín.

Vyřadil Třináctku? COŽE?

Někdo běžel pro pomoc?

Takže už stačí jen vydržet, než přijde All Might a ostatní ne?

Odhodlaně jsem se vrátil pohledem k profesoru Aizawovi. Nomu ho právě chytil za nohu a strhnul ze svých zad. Učitel dopadl na zem. Využil jsem toho, že i Nomu leží na zemi a zmrazil mu ruku, kterou svíral Aizawovi nohu. Nepustil ho. Ani když jsem mu svaly silně podchladil.

Je až moc silný… Už chápu, proč věří, že může bojovat s All Mightem.

 

Shigaraki se do teď mohutně škrábal na krku.

Nakonec jsem zaslechl, že proti spoustě profíku nevyhrají. Že jdou domů.

Ulevilo se mi.

„Oh, ano… než odejdeme, trochu pošpiníme pýchu Symbolu míru.“ Jeho pohled se zabodl přímo do mě.

Už tak mi byla zima víc než dost, ještě když se mě snad pokoušel pohledem zmrazit.

Nedám se tak snadno! Tak pojď!  Pojď si pro mě!

 

Přiskočil ke mně.

Je rychlý!

Vztyčil jsem před sebou ledovou zeď, ale jemu stačil jediný dotek, aby se rozsypala v prach.

Hmátl po mě druhou rukou.

Uskočil jsem.

Na to zapomeň!

Vypustil jsem led z nohy, že ho zmrazím, ale Shigaraki najednou zmizel. To díky tomu portálu.

Tss!

Objevil se za mnou a chytil mě za moji levou ruku. Sakra! Můj kostým se pod jeho dotekem začal rozpadat.

Otočil jsem se čelem k němu a chtěl mu vpálit led přímo do obličeje. Ale v tom jsme uslyšeli ránu u vstupních dveří. Zvedl se kouř a z toho kouře se vynořil All Might.

Kostým se v místě doteku rozpadl, díky čemuž se mi podařilo vykroutit ruku a stáhnout se.

 

ALL MIGHT

 

Přišel jsem do školy pozdě. Nemohl jsem si pomoci a po cestě do práce jsem zpacifikoval pár záporáků. Nešlo to jinak. Jenže pak už jsem nedokázal udržet svou formu a potřeboval nějaký odpočinek. Zavolal jsem to Třináctce a připadal si opravdu hloupě.

Už-už jsem se chystal vyrazit, když mě tam našel ředitel a já dostal u čaje další přednášku na téma, že bych se měl věnovat hledání svého nástupce.

Dokonce kvůli tomu udělal i čaj!

Doslova vysvobodil mě až mladý Iida, který nám oznámil, že na USJ zaútočili padouši.

Na nic jsem nečekal a vyrazil jsem tam. Podařilo se mi nabýt zpátky své svalnaté formy, naštěstí v okamžiku studentova prudkého vniknutí, takže si ničeho nevšiml.

Několika skoky jsem se ocitl na místě, rozrazil jsem dveře a vpochodoval dovnitř.

„Už je to dobré. Jsem tady!“ oznámil jsem neadresně. Vyděšené a napjaté tváře studentů mi říkaly, jak rádi jsou, že někdo přišel.

Já ovšem rád rozhodně nebyl. Třináctka na tom nebyl dobře. Aizawa taky nic moc.

A ten padouch s rukama…

„Budeme pokračovat.“ Jeho slova dozněla až ke mně.

Tohle mě štve. Když pomyslím, jak museli být moji studenti vyděšení… A jak tvrdě moji následovníci bojovali. Ale… i proto… můžu pyšně říct…

„Jsem zde.“

„Čekal jsem na tebe, hrdino,“ prohlásil muž s nevlastní rukou nejen na obličeji, „odpade společnosti.“

Odhodil jsem sako a strhl si kravatu. Evidentně máme na odpad společnosti jiný názor.

Chtěli mě zneškodnit jeho poskoci, kteří už se vymanili s Eraser Headova spoutání. Mě však spolu s rychlostí stačilo k jejich vyřazení několik úderů. Vytrhl jsem Aizawu ze sevření toho divného padoucha oslabeného ledem, zřejmě od mladého Todorokiho poblíž, a protože nemohl chodit, zvedl jsem ho do náruče. Pak jsem si ho přehodil do podpaží a znovu se rozběhl. Nemohl jsem v jejich dosahu nechat studenta.

Když jsem držel Todorokiho i Aizawu, otočil jsem se ke zbylým padouchům čelem. Tomu jednomu spadla ruka z obličeje, když jsem probíhal okolo. Teď si tvář zakrýval dlaněmi.

Aizawu i Todorokiho jsem postavil na zem.

„Běžte k východu. Todoroki! Pomoz panu Aizawovi.“

 

TODOROKI SHOTO

 

Vyhekl jsem. Nevím proč, nečekal jsem, že mě takhle popadne a skončím jako pytel v All Mightově náruči. Kdyby mě teď viděl otec, poslouchal bych jeho výtky ještě za rok. Možná víc než jeden rok…

Naštěstí to netrvalo dlouho a já opět stál na vlastních nohách.

Nechci to ale nechávat All Mighta samotného. On neví jak je ten Nomu silný. Neví, že ho chtějí zabít!

Aizawu ale podepřu, byť instinktivně.

„Dávej bacha, All Mighte, ten svalovec s černou kůží je silný, jako ty.“ Vypravil ze sebe náš třídní učitel.

„Neměj strach, příteli, postarám se o to.“

Nezbylo mi tedy než se otočit a jít i s učitelem zpátky ke vchodu, kde už se část ostatních starala o zraněného Třináctku.

 

ALL MIGHT

 

„Tohle není dobré…“ opakoval ten, kterému upadla ruka z obličeje. Svůj monolog zakončil pohledem na mě a slovy, že je pravda, že začínám slábnout.

Naběhl jsem na něj, ale ten s vylezlým mozkem se mi postavil do cesty. Můj Karolinský úder s ním ani nehnul. Zubil se na mě a hmátl po mě oběma rukama. Tak tak jsem se záklonem vyhnul.

Praštil jsem ho do břicha.

Nic…

Uhnul jsem dalšímu jeho výpadu a udeřil ho ze strany do obličeje.

Dostal zprava, dostal z leva.

Nic…

Uskočil jsem.

Ani na obličej nic, co?

Vmžiku byl u mě. Jedna má rána následovala druhou.

 

„Pokud bys chtěl Nomuovi opravdu ublížit, bylo by jednoduší mu kousek po kousku odervat maso. Jestli tě to ale nechá udělat, to už je věc jiná,“ pronesl tam vzadu maník už opět se všemi svými rukami.

 

„Díky, žes mi tohle všechno řekl. Pokud to tak je, tak mi to lecos usnadňuje,“ řekl jsem mu a chytil toho obra zezadu kolem pasu a vyzvedl ho do výšky.

Přehodil jsem si ho a padl na něj. Byl jsem si jistý, že tohle už určitě zabere!

Jenže ten portálový, kterého jsem si do teď prakticky nevšiml, se najednou objevil. Nestalo se tedy, že Nomu narazil hlavou do země, ale že se jeho horní polovina těla ocitla pode mnou a on mě tak mohl chytit kolem pasu.

Jeho spáry se mi zaryly do masa přesně v místě, kde mě All for One před lety zranil.

 

„Chtěl jsi mu zabránit v pohybu tak, že mu vrazíš hlavu do betonu? Takhle ho nezastavíš. Protože Nomu je stejně silný jako ty.“

 

Slyšel jsem slova toho druhého. Ale mnohem víc mě trápilo, že záda a bok bolely jako čert.

 

„Tohle je dobré, Kurogiri, nečekaná příležitost.“

 

Au… To bolí… Tohle je mé slabé místo…, stěžoval jsem si v duchu. Portály se začaly oddalovat a mě to rvalo na kusy.

Přestaň!

Už to nešlo vydržet. Pustil jsem Nomua a jal se přetahovat s jeho spárem.

Taková síla…!

„Tohle je tvé první provinění?“ otočil jsem se s otázkou na toho Kurogiriho. „Doufám, že jste připraveni!“

 

„Kurogiri,“ začal jejich vůdce.

„Nechci být plný krve a orgánů,“ prohlásil jejich warp, „ale klidně pohltím někoho tak mocného, jako jsi ty,“ řekl mi s klidem a vážností. „Jsi moc rychlý na to, abys byl vidět lidskýma očima. Tvoje znehybnění bylo Nomuovou prací. A potom… až bude tvé tělo napůl uvnitř… zavření brány…“

Počal jsem se v sevření Nomua nořit do té černoty. Bylo víc než jasné, co naznačuje.

„Tvé roztržení je moje práce,“ dodal vítězně.

 

Jenže pak se najednou odněkud vynořil mladý Bakugo. Kurogiri se mu postavil do cesty, ale on ho výbuchem zasáhl a přerušil tak jeho koncentraci. Dokonce přišel na to, jak ho uchopit a povalil ho na zem.

 

TODOROKI SHOTO

 

Odvedl jsem Aizawu za Asui, která už s Minetou čekala pod schody.

„Pomozte mu,“ předal jsem učitele spolužačce.

„Todoroki!“ okřikl mě profesor. Jenže já tam All Mighta nemohl nechat samotného. Ať si otec říká, co chce!

Rozběhl jsem se k místu boje, zastavil kus od nich a v momentě Bakugoova výbuchu vypustil z pravé nohy led. Obalil jsem jím jen půlku Nomua, ale stačilo to.

„Slyšel jsem, že jste tu proto, abyste zabili All Mighta,“ pronesl jsem ledově klidným hlasem.

 

ALL MIGHT

 

Ovládal ten led tak, aby ho zastavil, než se dostane ke mně. Díky tomu je jeho stisk slabší…

Odtáhl jsem od sebe Nomuovy pařáty a vyskočil na pevnou zem.

Překvapili mě. Oba dva…

Dokonce i mladý Kirishima se objevil a pokusil se zasáhnout vůdce padouchů. Ten však jeho překvapivému útoku unikl.

„Sakra! Nemohl jsem se předvést,“ zalitoval. Já ale litoval jen svých omezení a zranění, že nebýt jich, mohlo už být po mně.

„Přestaň být tak upjatej plynovej šmejde!“ zavrčel Bakugo na toho Kurogiriho.

„Symbol míru nemůže být zabit někým jako vy!“ konstatoval zcela přesvědčeně mladý Todoroki.

Tak je to tedy…

 

Vůdce zločinců začal chápat, že právě teď se karta otočila.

 

„Neopatrnej šmejde. Seš přesně to, co jsem si myslel. Na teleportovací bránu se mohou změnit jen některé tvoje části. Mlžná brána ukrývá tvé skutečné tělo, co? Předtím… kdybys byl celý z mlhy a fyzické útoky na tebe nepůsobily, tak bys předtím neřekl ‚to bylo nebezpečné‘.“ Říkal Bakugo teleportovacímu záporákovi. Několika malými výbuchy mu dal najevo, že se nemá hýbat. Alespoň v tomhle ohledu bylo bezpečí zajištěno.

Jenže já byl mnohem zkušenější než oni. A věděl jsem, že záporáci zahnaní do kouta jsou nejnebezpečjší…

Na pokyn jejich vůdce se Nomu osvobodil z Kurogiriho portálu. Upadla mu ruka i noha, protože je měl tak silně zmražené. Jenže obě končetiny mu vzápětí dorostly.

„Cože? Jeho schopnost nebyla pohlcování nárazů? Všichni se stáhněte!“ zavelel jsem.

„Neřekl jsem, že je to všechno co umí,“ vysmál se mi ten Shigaraki, „tohle je super regenerace. Nomu byl upraven tak, aby se vyrovnal sto procentům tvé síly. Je to super efektivní boxovací pytel.“

Mnohem horší než jeho slova ovšem byl fakt, že žáci se namísto stáhnutí do bezpečí chystali k dalšímu boji.

„Nejdřív musíme získat zpět naši bránu. Běž, Nomu,“ přikázal Shigaraki a Nomu se rozběhl na Bakugoa.

Vystartoval jsem a odhodil mladého Bakugoa stranou. Střet Nomua a mě vyvolal tlakovou vlnu, která odhodila ostatní do bezpečnější vzdálenosti.

Když prach sedl, prostě jsem se musel zeptat.

„Nevíš jak se držet zpátky?“ Jistě že jsem ochránil dítě! Jsem přeci hrdina!

„Bylo to kvůli záchraně mého společníka,“ obhajoval se zločinec s rukama, „neměl jsem navýběr. Chci říct, předtím taky… Ten s ledovým quirkem neváhal zmrazit celé jezero. Násilí pro ochranu ostatních je chválihodné. Nemám pravdu, hrdino?“

Zatvrdil jsem se.

 

TODOROKI SHOTO

 

Po těch slovech jsem pohlédl na zamrzlé jezero. Pak na svou pravou dlaň.

Násilí pro ochranu ostatní…

Násilí…

Vzpomínka, jak mi otec udeřil pěstí do břicha, až jsem se pozvracel, se mi vrátila plnou silou.

Násilí…

Kolikrát se mnou ten šmejd praštil o podlahu ani nepočítám.

Nejsem stejný… Nejsem stejný…

Matka, která mi lila vařící vodu na obličej…

Nejsem…

Zrychlil se mi dech. Ne a ne se uklidnit.

 

ALL MIGHT

 

„Víš ty co, All Mighte? Jsem naštvaný. Jsem naštvaný, protože tenhle svět řídí stejné násilné skutky, jak hrdinské, tak zlé… Kdo rozhoduje co je dobré a co zlé? Co má být tenhle Symbol Míru? Jsi jen nástroj k potlačení násilí. Jenže násilí vede jen k dalšímu násilí. A svět se to dozví, jakmile tě zabijeme.“ Ten muž tam stál a vysmíval se mi těmi slovy do očí.

„To je absurdní!“ oponoval jsem mu. „Oči skrytých kriminálníků, jako jsi ty, hoří tiše. Prostě si to chceš užít, že jo, lháři?“

Viděl jsem to na něm. Jeho oči se zúžily.

 

TODOROKI SHOTO

 

Po All Mightových slovech všechny vzpomínky zmizely. Jakmile nazval Shigarakiho lhářem, trápení z jeho předešlých slov se rozplynulo. Alespoň pro teď.

„Je to tři na čtyři,“ konstatoval jsem. Bakugo už odhalil slabinu toho mlžného teleportu.

„Tihle chlápci jsou šílení. Ale pokud podpoříme All Mighta, zatlačíme je zpátky,“ podpořil mě Kirishima svými slovy.

Nedal jsem to znát, ale byl jsem za to rád.

 

ALL MIGTH

 

Slyšel jsem je. Všechny jsem je slyšel. Ale dost už bylo jejich zásahů.

„Ne! Utečte!“ kolikrát už jsem jim to přikázal?

 

TODOROKI SHOTO

 

„Kdybych před tím nic neudělal, tak bys měl potíže, nemám pravdu?“ Opravdu jsem právě All Mightovi tykal? Každopádně jsem nemínil ustoupit. A utéct už vůbec ne!

 

ALL MIGHT

 

„To bylo něco jiného, mladý Todoroki. Děkuji. Ale je to v pořádku. Jen se dívejte jak to vypadá, když do toho dá profík všechno!“

Musel jsem to říct, působit sebevědomě. Víc než na sto procent, tohle bylo mé PLUS ULTRA!

 

„Nomu, Kurogiri, dostaňte ho. Já se postarám o ty děti,“ prohlásil podobně sebevědomě Shigaraki.

Rozběhl se směrem k mým chráněncům. Kteří pořád stáli na místě.

Naběhl jsem tam, abych mu to překazil. Má pěst ale namísto to Shigarakiho obličeje, trefila Nomuovu pěst. Tlaková vlna opět všechny odhodila. Ale to je dobře.

Nedržel jsem se zpátky. Na to už bylo pozdě. V rychlém sledu nepočítaných úderů jsem do toho padoucha mlátil, jako bych z něj opravdu chtěl vymlátit duši.

Nezáleželo na tom, kolikrát mě praštil nebo jakou silou zaútočil na kteroukoliv z částí mého těla.

Bojoval jsem jako o život ve snaze dosáhnout jeho limitu.

Odhodil jsem ho a skočil po něm. Rvali jsme se pořád dál v neustále se mínících pozicích. Dokonce jsem ho jednou z výšky zarazil do země jako hřebík. Jemu to ale pořád nestačilo. Tak jsem ho nakonec vší silou prohodil oknem kopule kolem USJ.

„Tak zločinci!“ otočil jsem se přímo ty dva zbývající. „Jsem si jistý, že to chceme všichni co nejrychleji ukončit.“

Shigaraki si něco mumlal. Nevypadal spokojeně s vývojem situace. Taky aby jo…

„Takže co? Nepůjdete?“ zeptal jsem se, ale nemínil jen čekat a stát opodál. Rozběhl jsem se vší zbývající silou na ně.

Ale to byl moment, kdy mě Kurogiri překvapil svojí rychlostí. On i Shigaraki zmizeli zlomek sekundy před tím, než jsem doběhl na místo, kde stáli…

 

V BARU ZÁPORÁKŮ

 

Kurogiri s Shigarakim se vynořili v baru. Sami… Žádní další záporáci se s nimi nevrátili.

„Prohráli jsme,“ vydechl Shigaraki zmučeně. „Všichni společníci byli hned poražení. Ty děcka byly děsně silný. Symbol Míru byl zdravý. Porazila Nomua. Mýlil jste se, mistře!“ Zvýšil nakonec hlas směrem k obrazovce a sesunul se na barovou židli.

Kurogiri se zatím šel podívat do kuchyně, jestli to tam ti dva kluci v době jejich nepřítomnosti nějak nezrušili. Mohl být spokojený, kuchyň byla v pořádku.

„Ne, nemýlil jsem se. Jen jsme nebyli dostatečně připravení,“ pravil právě vzdálený hlas vrchního šéfa zpoza zčernalé obrazovky, na které svítil pouze nápis „Only sound“.

„Ano podcenili jsme je,“ mínil i Doctor. „Je dobře, že jsme to udělali pod tím trapným jménem Liga padouchů. Mimochodem co se stalo s mým a mistrovým výtvorem? S Nomu?“

„Nezachránili jste ho?“ dokončil otázku All for One.

Shigaraki se zastyděl. Tížilo ho, že mistra zklamal. Vážně mysle, že mohou uspět… Sklopil zahanbeně hlavu.

„Odpálili ho,“ přiznal místo něj Kurogiri.

„Cože?“

„Přesněji… bez souřadnic jeho polohy… se mi ho nepodařilo najít ani s mým warpem. Neměl jsem na to čas.“

„Potom, co jsme si dali takovou práci, aby byl silný, jako All Might…!“

„No, nedá se nic dělat…“ I když to mistr říkal, Shigaraki cítil, jak se mu do hrudi zabodává nůž. „Je to nemilé…“

Jenže to Tomurovi nestačilo. I když se mistr nezlobil, on cítil frustraci zarývající se do morku kostí.

„Bylo tam jedno ledový děcko. Kdyby se mi nepletlo do cesty… Ten spratek…“ vrčel s hlavou zabořenou do barového pultu.

„Samozřejmě, že máš výčitky. Ale tohle nebylo jen zbytečné cvičení. Shromážděte elitu. Máte tolik času, kolik potřebujete. Nemůžeme pracovat otevřeně, takže potřebujeme symbol, jako jsi ty, Shigaraki Tomuro. Příště ukaž světu, že se tě musí bát.“

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *