Dvě strany jedné mince – Kapitola 12

OSAMU (YPERIT) HIKARU

 

Midoriya a Osamu spolu chvíli trénovali. Hikaru našel svoji prozatímní hranici v ovládání plynu. A Midoriya mohl být spokojen s tím, že ho ten kluk vážně nezabil.

Skončili.

Hikaru si sedl na jednu bednu, co tam stála, a odpočíval.

„Mám dost, co ty?“ zajímal se. Byl rád, že se s Midoriyou znovu potkal. Že je tam teď s ním. Bylo to jako mít bráchu. Nikdy žádného neměl a sám nebyl ten nejlepší bratr, ale Izuku, ten byl něco jiného!

„Nepůjdeme si pro něco k pití?“ zeptal se.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„Možná by jsme se měli vrátit,“ špitl jsem, když Osamu přiložil hlavu ke dveřím.

„Než si nás někdo všimne,“ špitl jsem znovu  nevím sice kdo tam mluvil ale hlasů tam bylo víc 2 z nich mluvily více elektronicky a zbylé 2 jsem poznal byť jsem je slyšel jen jednou  1. byl ten muž s rukama a druhý byl ten stín co řekl že se mu pracovní síla bude hodit… Bavily se o něčem na čem si daly práci aby bylo silné jako All Might… Proč chtějí aby bylo něco silné jako All Might? Chtějí ho porazit? Nebo něco jiného?(upraveno)

 

OSAMU (YPERIT) HIKARU

 

Usmíval se. Pořád to byl dvanáctiletý kluk, no.

Ale když zaslechl, poslední slova Shigarakiho mistra, rozhodl se, že Izuku má pravdu a měli by zmizet. Odlepil ucho ode dveří a zašeptal: „Mizíme.“

Dokonce i popadl Midoriyu za zápěstí a chtěl se s ním rychle vytratit.

 

KUROGIRI

 

Hlas All for One utichl a Shigaraki se stále stejné zdrceně opíral o bar.

Řekl si, že se podívá po těch zbývajících dvou, které tu zanechali.

Přenesl se za dveře, kde zaslechl zvuky. Ve vteřině se zjevil za zády obou výtržníků.

„Jdete někam, pánové?“ protáhl pomalu, tiše, ale s dostatečným důrazem, aby bylo zřejmé, že ví, co zde dělali. „Máte tolik času, že můžete poslouchat za dveřmi?“ zeptal se. Protože díky mlze nebylo znát nic z jeho mimiky, vložil své pobavení do intonace hlasu.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Osamu s semnou pak souhlasil popadl mě za ruku a dali jsme se na útěk najednou jsem za sebou slyšel hlas toho stínu ani jsem se nedivil jak se tam vzal protože před tím se s tím druhým taky vytratily v jeho „kouři“? zastavil jsem se a zastavil jsem i Osamua vyděšeně jsem se na něj otočil a oponoval jsem mu mou větou,,my jsme se šli jen napít“ vyhrkl jsem vyděšeně a sklopil pohled k zemi cítil jsme další úzkost a málem mi slzy zase smáčely tvář ale zabránil jsem tomu a zatnul jsem ruku v pěst a odhodlaně jsem se na něj zadíval ruku jsem měl ve výši srdce a díval jsem se jako ještě nikdy už nebudu jen brečet pomyslel jsem si ještě odhodlaněji

 

OSAMU (YPERIT) HIKARU

 

Když za sebou uslyšel Kurogiriho hlas, bylo to jakoby na místě zamrzl. Dokonce i otáčel se jen pomalu a trhaně.

Navíc to co říkal…

„Měli jsme žízeň,“ doplnil, Midoriyova slova. „Do teď jsme trénovali!“ řekl na jejich obhajobu. „Nevěděli jsme, že už jste zpátky…“

 

KUROGIRI

 

Zasmál se. Vidět ty kluky se bát ho opravdu pobavilo.

„Však v pořádku,“ odtušil už klidněji. „Neslyšeli jste nic závadného,“ mávl nad tím rukou.

„Jděte se napít,“ pobídl je a otevřel dveře, aby mohli projít okolo Shigarakiho, který si jich momentálně vůbec nevšímal.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Zaskočila mě jeho další reakce. Nechápavě jsem na něj koukal. Teprve když mě vybídl, abych pokračoval v původním záměru, co se pití týče, nejistě jsem vykročil za ním zpátky ke dveřím.

Otevřel. K mému podivu se ale nic nestalo. Nepřišel žádný útok, žádný trest… Byl jsem stále vyplašený. Sice už ne tolik jako před chvílí ale stejně.

 

OSAMU (YPERIT) HIKARU

 

Ulevilo se mu. Díky, věnoval Kurogirimu vděčný pohled.

Tak jak byli se s Midoriyou vrátili ke dveřím a tentokrát jimi i prošli. Po tom, co slyšeli, usoudil, že není dobrý nápad na Shigarakiho mluvit. Proto držel jazyk pevně za zuby a přešel rovnou do kuchyně, kde napustil do dvou sklenic vodu a jednu podal Izukovi.

 

KUROGIRI

 

Šel celou dobu za nimi. Zavřel zadní vchod do baru, a následně i dveře do kuchyně.

„Midoriya Izuku, že?“ položil otázku zelenovlasému klukovi přímo. „Bez quirku,“ zopakoval, to jediné co o něm věděli z prvního setkání.

„Nejspíš ti to už došlo, ale bude lepší, když nebudeš vycházet ze skrýše. Pokud jsi utekl, brzy po tobě vyhlásí pátrání. Kdyby tě chytili, způsobilo by to nepříjemnosti,“ upozornil ho klidným konstatováním.

„Když mi ale řekneš, kde bydlíš, jsem schopen tě tam v noci dostat, případně ti vyzvednout pár věcí,“ nabídl mu.

Kurogiri takové věci nedělal pro každého. Yperit by se jim ale mohl později hodit a vypadalo to, že na Midoriyovi hodně lpí. I když je bez quirku, kdo říká, že tak musí zůstat napořád? Pokud je přesvědčí o své loajalitě, mohl by se za něj u All for One přimluvit. Získali by tak další slušnou posilu. A to teď potřebují ze všeho nejvíc…

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

S úsměvem a mým: „Děkuji,“ jsem převzal sklenici s vodou. Nestihl jsem se však ani napít, když „Stín“ položil svojí otázku. Kývl jsem na souhlas. Napil jsem se, protože dál mě jen upozorňoval, že vycházení ze skrýše není bezpečné. Chápal jsem to. Bylo by opravdu nepříjemné, jak pro ně tak pro mě, kdyby mě chytily. I když jsem zatím vlastně nic neudělal.  Pak jsem ale dostal úžasnou nabídku! Nemusel jsem ani přemýšlet nad odpovědí. Potřebuji zbytek mích sešitů!

„Vážně? Děkuji moc!“ S tím jsem vypil zbytek vody.

 

KUROGIRI

 

Sám pro sebe se ušklíbnul. Pro sebe, protože, i kdyby chtěl, oni by to neviděli.

„Výborně,“ odtušil pro Midoriyu i verbálně, aby hoch věděl, že to platí.

„Dneska si ještě dělej, co chceš, zítra ráno s tebou už ale budu počítat,“ krátce se odmlčel. „Teď jsi jeden z nás. A to znamená, že naše problémy jsou i tvé a tvoje problémy jsou naše.“ Položil mu ruku na rameno. Takové skoro otcovské gesto.

„Spoléhej na nás. My budeme spoléhat na tebe.“

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„D-dobře, budu se snažit,“ odpověděl jsem na zítřejší nástup do „práce“. Když ale po krátké odmlce pokračoval, zíral jsem na něj neschopen slova. Oči se mi překvapením rozšířily. A pak mi položil svou ruku na rameno. Projel mnou dosud nepoznaný pocit. Čekal bych, že to bude nepříjemné, ale strach a úzkost nebyly tím, co převládlo. Když nepočítám mamku, byl Kurogiri první dospělý, který mě uznal takového, jaký jsem. Byl to dobrý pocit. Po poslední větě odešel a já jen stál jako tvrdé Y. Co to bylo? Jako vážně už mě přijaly? Takhle rychle? Ne, zavrtěl jsem hlavou, nejspíš se chtěl jen chovat mile…

 

OSAMU (YPERIT) HIKARU

 

Stál s prázdnou sklenicí v ruce a v krku měl knedlík, jako by spolkl celé jablko. Naštěstí se ale ukázalo, že Kurogiriho záměr nebyl ničím špatným. Ulevilo se mu.

Když viděl, jak tam Midoriya stojí a je úplně mimo, nedalo mu to a zašklebil se na něj.

„To je bezva ne?“ zeptal se, ale vlastně odpověď nepovažoval za nijak důležitou.

„Tak jdem, ať tu nezavazíme.“ Ještě si vylezl nahoru a z horní police sundal troje Pocky a jedny brambůrky, aby měli co konzumovat. S tím kývnul na Midoriyu, že se mohou přesunout do místnosti, určené ke spaní. Tam se uvelebil na svém spacáku, přikryl se svou oblíbenou dekou, kterou si také přitáhl z domova, a rozložil mezi ně pochutiny.

„Dobrou chuť,“ popřál mu a sám jedny Pocky otevřel.

A aby se úplně nenudili, nahodil téma oblíbených konzolových, či počítačových her, seriálů, mang a podobně. Takové nezávazné a nezávadné mluvení, po kterém se měli dva kamarádi šanci lépe poznat.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Na jeho první otázku jsem odpověděl jen: „Ano.“

Když mě vybídl, abychom se přesunuli, tak jsem jen kývl na souhlas.

Netrvalo to ani pár minut a dorazily jsme do místnosti, ve které se spalo. Zatímco Hikaru si sedl na spacák a přehodil přes sebe deku, já si zalezl do spacáku.

Hikaru mezi nás položil všechno, co tam nabral ve skříňce a popřál mi dobrou chuť. Tak jsem si pak taky ukořistil jedny pocky a on navázal příjemnou konverzaci. Po chvíli už úplně zapomněl na všechny své problémy a jen se bavil. Byly to první příjemné hodiny toho dne.

***

TODOROKI SHOTO

 

Bylo po všem. Přišli i ostatní učitelé, dorazila policie. A my i naši spolužáci jsme byli postaveni stranou. Čekali jsme. Někteří si vyměňovali svoje zážitky. Já se ale nepřidal. Asui a Mineta řekli to podstatné z první části. A Kirishima i za Bakuga dodal zbytek. Nebylo třeba, abych něco říkal. Měl jsem rozbitý kostým a uvnitř jsem byl plný mnoha dojmů.

Díval jsem se na svou ruku a znovu bojoval se slovy toho zločince. Se vzpomínkami. Sám se sebou…

Poslali nás zpátky do školy. Vážně zraněného Třináctku a lehce zraněného Aizawu odtransportovali dávno před námi. Vrátili jsme se do třídy, ale víceméně jen proto, aby nás po obědě poslali domů…

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *