Dvě strany jedné mince – Kapitola 15

OSAMU (YPERIT) HIKARU

 

Povídali si, dokud nedošlo všechno jídlo a témata a nedostali opět hlad. To byla chvíle, kdy přišel čas na tu mraženou pizzu, kterou si chtěli dát. Shigaraki v baru nebyl a Kurogiri čistil nějakou sklenici.

„Jdeme jen něco sníst,“ řekl namísto pozdravu a Kurogiri na to nic neřekl. Spolu s Midoriyou tedy zapadl do zadní místnosti a dal nahřát troubu.

Pravda chvíli to trvalo a ještě jednou tolik trvalo, než se pizza upekla. Dali si ji v baru. Nikoho tam v tu chvíli neobtěžovali.

Sníst ji trvalo rozhodně kratší dobu, než upéct.

 

KUROGIRI

 

Počkal, až se kluci najedí a když Yperit odnášel talíř, obešel bar a přistoupil k Midoriyovi.

„Nebude rozumné přesouvat se tak brzy večer. Tvoji rodiče tě už nepochybně shánějí. Potřebuji, abys vydržel vzhůru minimálně do půlnoci. Zvládneš to? Můžeš mi zatím napsat adresu a nakreslit plánek tvého bytu. Bude se mi tak lépe určovat, kde se objevíme.“ S těmi slovy podal Midoriyovi prázdný list papíru a propisku.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Když jsme dojedli a Hikaru odešel do kuchyně, tak ke mně přistoupil ten stín. Jak se asi jmenuje?

„A-asi, a-ano,“ zakoktal jsem mu v odpověď. Potom už jsem mu ale jen kývl na souhlas a zapojil své výtvarné umění. Mám pocit, že bych chtěl znát jeho jméno. Nebo jak si říká… Ale nepřijde mi to jako vhodná chvíle. Zeptám se ho jindy třeba… ZÍTRA PŘI PRÁCI! Přesně tak! Dál už jsem se věnoval raději pouze plánku našeho bytu.

 

OSAMU (YPERIT) HIKARU

 

Odnesl talíř, umyl nádobí, které použil a vrátil se do baru k Izukovi. Vidělo ho nad papírkem, kam cosi kreslil.

Slyšel co od něho Kurogiri chtěl, takže se neměl potřebu ptát, jen se usadil a čekal.

 

KUROGIRI

 

„Yperite, dneska večer už můžeš jít spát. Midoriya musí zůstat vzhůru co nejdéle. Nemusíš se bát, přivedu ho zpátky,“ řekl trpělivě hnědovlasému klukovi, na které, sice byla vidět nelibost, ale poslechl.

 

OSAMU (YPERIT) HIKARU

 

„Jasně,“ protáhl pomalu, „tak zatím ahoj, Izuku, dobrou noc,“ popřál jim a neochotně se odporoučel na místo, kde měl ustláno.

 

KUROGIRI

 

„Bojíš se?“ zeptal se Modoriyi, když měl hoch domalováno a nákres i s adresou mu přinesl. Jeho hlas zněl trpělivě a vlastně docela mile.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Trochu mě zaskočilo, když stín řekl Osamovi, aby odešel. Ten tedy ne moc ochotně, ale učinil tak. Trochu ve mně hrklo. Úplně se mi nelíbila představa toho, že jsem se stínem sám. Ale nijak jsem neodporoval. Naopak, když mi Hikaru popřál dobrou noc, oplatil jsem mu to.

Raději jsem se dál věnoval kresbě. Když jsem domaloval svůj „úžasný“ nákres, přešel jsem ke stínu a předal mu ho.

„Č-čeho?“ vyhrkl jsem vlastní otázku a podíval se jinam. Nervózní úsměv mi na tváři vykvetl zcela samovolně.

 

KUROGIRI

 

„Mě? Nás? Budoucnosti? Dnešní noci?“ navrhl několik možností. „Něčeho jiného?“ zajímalo ho. Kurogiri byl skutečný barman. Nejen že se vyznal v nápojích a uměl míchat drinky, ale také byl dobrý posluchač.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„N-ne, to ne, nebojím se…“ Začal jsem před s sebou zběsile mávat rukama, „… jen je to tu pro mě nové, musím si zvyknout.“ Pokusil jsem se o co nejupřímnější úsměv.

Dlouho mi však nevydržel.

„I když dnešní noci…,“ nechal jsem svou větu neukončenou. Mamka se o mě musí hrozně bát…, uvědomil jsem si znovu.

KUROGIRI

 

„Chápu,“ odtušil, „chybí ti rodina?“

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Sklopil jsem hlavu. Zakryl jsem si tvář dlaněmi a neudržel se. Slzy mi vhrkly do očí a já se před tím mužem rozplakal jako nějaké dítě. Na jeho otázku jsem neodpověděl, neměl jsem na to sílu, ale myslím, že moje slzy mluvily za vše…

 

KUROGIRI

 

Povzdechl si. Chápavě položil svoji ruku do Midoriyových vlasů a lehce mu v nich zarejdil.

„To je pochopitelné,“ ujistil ho. „Každý máme někoho, kdo mu chybí. Všichni jsme o něco přišli.“ Dlouze si vydechl.

„Chceš mi říct, proč se nemůžeš vrátit domů?“ zeptal se přes bar. Vytvořil malou bránu a s její pomocí před Midoriyu postavil limonádu, aniž by pro ni musel fyzicky dojít do ledničky.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Opět jsem brečel! I přesto, že jsem si řekl, že už nechci brečet… Ucítil jsem jeho ruku ve vlasech. Cuchal mi je. Ne, že by to o moc víc šlo… A jak mluvil, uklidňovalo mě to.

Chtěl jsem mu to říct. Své důvody. Všechno! I to co jsem neřekl Hikarovi… jenže… Jak? Vždyť to nebylo ta, že bych se nemohl vrátit, ale…

„Nechci,“ procedil jsem skrz zuby, „způsobuju mé mamce jen starosti…“ Dokonce i teď…

 

KUROGIRI

 

Trochu víc mu prohrábl vlasy, v konejšivém gestu.

„A víš to jistě? Řekla ti to snad?“ Nebylo to tak, že by chtěl, aby si to Midorya rozmyslel, protože by se ho pak jako nepohodlného museli zbavit, ale chtěl o něm vědět víc. Navíc jen pokud bude znát své skutečné motivace a důvody může se s nimi smířit a jít dál.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„Ne ale… cítím to.“

„Nemůžu ti říct, že se staneš hrdinou, když nemáš quirk.“ Nevím, proč se mi vrátila zrovna tahle vzpomínka. Bolela však stejně jako tehdy.

„Stejně se nemůžu stát hrdinou, a když nemůžu být policista…“ Vyhrkl jsem a přiznal mu tak, kým jsem chtěl být… Jemu… Zločinci!

 

KUROGIRI

 

I když to Midoriya nemohl vidět, Kurogiri se pod závojem černé mlhy pousmál. No jo, děti zkrátka takové věci vycítí. Navíc byl Midorya kluk v pubertě. Zmatený, emocionální…

Takže jsi chtěl být hrdina i bez quirku? A protože jsi zachránil Yperita, tak se s tebou policie nemazlila a máš záznam. Taková je krutá realita tohoto světa.

„Nevadí mi, že jsi tu,“ konejšil ho dalšími slovy. Dokonce jeho hlas zněl, jakoby mluvil s úsměvem na rtech.

„Nikomu tu nevadíš,“ ujistil ho. I když se Shigaraki k tomu klukovi stavěl chladně, neodmítl ho.

„Děj tomu čas.“

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Bylo příjemné ho poslouchat. Takové uklidňující.

„D-dobře,“ odpověděl jsem, i když jsem o tom, že tu nikomu nevadím, měl mírné pochybnosti. Shigaraki ze mě nevypadal nadšeně. A dával poměrně najevo, že se mu nelíbím. Ale jak řekl „stín“ dám tomu čas. A aby nezaostávala konverzace, a taky protože mě to zajímalo, jsem se zeptal: „A můžu se zeptat, jak se jmenuješ?“

Až po tom co jsem to dořekl, jsem si uvědomil… Mám mu tykat nebo vykat?! Teď jsem mu tykal… Co když mu to bude vadit??? Do háje…! zaklel jsem si pro sebe.

 

KUROGIRI

 

Pro sebe se pousmál.

„Kurogiri,“ představil se. „Je to něco jako má přezdívka. Nemusíš být profesionální hrdina, abys nějakou mohl mít,“ mrkl na něho.

„Můžeš mi tykat. Tady si všichni tykáme. Jsme jedna velká rodina odpadlíků,“ uchechtl se.

„Umíš hrát karty?“ navrhl. Přeci jen mají zůstat vzhůru do půlnoci…

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„Kurogiri? To je hezká přezdívka,“ pousmál jsem se. „Takže já si taky můžu vymyslet přezdívku?“ Rozzářily se mi oči. Dokonce mi dovolil mu tykat! To je super!

„Karty ne… Ale Shogi jestli znáš?“ zeptal jsem se. Je to skvělý pocit být tady. I když jsem nejdřív byl nervózní, tak je to tu fajn… Zapomněl jsem na všechno ostatní a soustředil jen na tady a teď.

 

KUROGIRI

 

Mladíkova upřímnost ho těšila. I když se nemohl zbavit obav o jeho budoucnost… Nebyl řekněme klasický archetyp záporáka. Na druhé straně jsou tady, aby ukazovali cestu, těm, kteří žádnou mu nemají, podobně jako Shigarakimu.

„Jistě, že můžeš. Naopak je to dokonce žádoucí. Jako Osamovi říkáme Yperit. Může to být, cokoliv uznáš za vhodné.“ vysvětlil vřelým hlasem.

„Jistě že znám, počkej chvilku.“ Chvíli lovil v šuplíku a pak dotyčnou hru vytáhl. Měl ji až ve spodu, nebyla to úplně hospodská hra. Mohli se tedy pustit do společenské zábavy.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„Hmm…“ Jak bych si měl asi tak říkat? Příliš vážně jsem nad přezdívkou nikdy nepřemýšlel.  Moje jediná přezdívka byla… No jasně, Deku! Ale hodí se to? Navíc…, říkal mi tak hlavně Katcchan, protože znaky pro „Deku“ jsou stejné jako pro „Izuku“ a znamenají zbytečný… Vždy jsem to nesnášel, ale možná by to mělo něco do sebe, ne? Dát si takové „jméno“. Kdybych se někdy s Kacchanem potkal, hned by věděl, kdo jsem! A věděl by i, že jsem našel někoho, pro koho zbytečný nejsem!

„Tak co… třeba Deku?“ zeptal jsem se a pohlédl na již připravený herní plán.

 

KUROGIRI

 

„Trochu hanlivé, ale pokud ti to nevadí, můžeš být ‚Deku‘,“ odsouhlasil mi.

Mezi tím už byli shogi na stole a tak začali hrát.

Čas tak mnohem lépe utíkal. Když bylo už půl jedné v noci, navrhl Kurogiri, že už by mohli skončit a vyrazit pro ty věci.

Sbalil hru, počkal na Dekua až řekne, že je připraven a pak jej obklopil svým portálem. Vzápětí se oba vynořili v chlapcově pokoji.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„Nevadí.“

Když už byla skoro 1 ráno, tak jsme skončili. Kurogiri sbalil hru a čekal na mou reakci. „Můžeme,“ kývnul jsem na souhlas. Obklopil mě černý kouř, trochu podobný tomu Osamově a najednou jsem byl u sebe v pokoji. Až teď mi došlo, že v celém mém pokoji je All Might… Co na to asi Kurogiri řekne? Polil mě studený pot.

 

KUROGIRI

 

Nebylo příliš vidět, a nemohli si rozsvítit, protože netušili, kde právě teď, je chlapcova matka. Jisté bylo jen to, že není v jeho pokoji a to bylo dobře. Jenže něco naopak v jeho pokoji bylo a to All Might. Ne živý, ale zato prakticky všude.

Koukal na ně z plakátů na zdech, že svých figurek na poličkách, z ložního povlečení…

Shigaraki ho rozloží za živa, jestli se s tímhle na sobě ukáže v doupěti.

„Máš nějaké oblečení i bez All Mighta, že?“ ujišťoval se šeptem.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„S-samozřejmě,“ vyhrkl jsem překvapeně a přešel ke své skříni. Byla tam jedna černá mikina s kapucí, bílé tričko s nápisem „(ještě nwm ale až zjistím napíšu to sem)“ a nějaké černé tričko, dvoje džíny a černobílé tepláky. Vzal jsem si jeden větší batoh a nacpal jsem to do něj. Samozřejmě jsem nezapomněl vzít si moje sešity. Všech dvanáct předcházejících tomu, který teď odpočíval v mém spacáku.

 

KUROGIRI

 

V duchu si oddychl, když ho Deku ujistil, že si sebou může vzít i něco použitelného. Sledoval jeho výběr, ale nic na to neříkal. Několika maličkými portály prohlédl byt a ujistil se, že chlapcova matka usnula v kuchyni u stolu a nebude tedy dělat žádné potíže. V chodbě našel ještě jeden pár jeho bot, tak mu je rovnou hodil do baru.

Sledoval jak si balí nějaké sešity, ale nekomentoval to. Nenašel na tom nic závadného.

„Je to všechno? Máš čas,“ ujistil ho, že se může v klidu zamyslet, jestli nebude potřebovat ještě něco.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„Hmmm… Ještě pyžamo a bude to všechno.“ Zase jsem se usmál. „Jo a málem bych zapomněl,“ vyndal jsem z kapsy mobil a položil ho na stůl, hned vedle počítače.

„Nechci, aby nás kvůli mému telefonu vysledovali a… to by mělo být všechno. Asi se můžeme vrátit,“ pronesl jsem nervózněji, než bych rád.

 

KUROGIRI

 

Kývl hlavou. Samozřejmě, pyžamo by si vzít měl. Doufám, že i to má nějaké bez All Mighta… Nenapadlo ho, že někdy budou mít ve svých řadách až takového fanouška.

„Díky,“ odtušil a z jeho hlasu zaznělo něco opravdu hrdého, když Deku odložil svůj mobilní telefon a sdělil mu proč tak činí.

„Tak jdem,“ rozhodl a oba je pohltil svým prostorovým vírem. Vteřinku na to se objevili v baru, kde na pultu ležely i Izukovy boty, které mu tam přesunul, bez jeho vědomí.

„Doufám, že jsou tvoje,“ sáhl pro ně a podal mu je. Spokojeně se usmíval, ale to Deku vidět nemohl.

„Jsi fajn kluk, Deku,“ rozhodl se mu své pocity i sdělit. „Ale teď už dobrou noc,“ popřál mu.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Když jsme byli zpátky ve skrýši, na pultu ležely mé boty.

„Ano jsou,“ odpověděl jsem a přihodil si je k ostatním věcem do batohu.

Po jeho dalších slovech jsem se mírně začervenal a ještě víc znervózněl.

„D-děkuji, ty taky…,“ usmál jsem se na něj, stejně jako tehdy na Osamua a popřál jsem mu taky „dobrou noc“.

Raději jsem si šel poslušně lehnout. Když jsem dorazil k místnosti, ve které jsme spali, potichu jsem otevřel dveře, abych nevzbudil Osamua a potichu jsem je také zavřel. Položit si svůj batoh někam poblíž a vlézt si do spacáku už bylo dílem okamžiku.

Dobrou noc, kamaráde, pomyslel jsem si směrem k Hikarovi a konečně klidnější zamhouřil oči.

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *