Dvě strany jedné mince – Kapitola 16

TODOROKI SHOTO

 

Po incidentu v USJ byla škola několik dní zavřená. Ty dny jsem trávil doma, učil se a trénoval fyzičku i schopnosti. Byla to pro mě už taková rutina, pouze jsem tomu mohl věnovat víc času.

Sestra mě nechávala většinou být. Trvala pouze na společném jídle a já neměl důvod jí to odmítnout.

Slyšel jsem ve zprávách o ztraceném chlapci. Kluk bez quirku, zachránil z hořícího domu pachatele zločinu, kterým byl jiný teprve dvanáctiletý kluk. Z lítosti lhal v jeho prospěch a stálo ho to možnost stát se policistou. Od toho rána, kdy se dozvěděl ve škole o svém vyloučení z kurzu, ho nikdo neviděl. Toho samého rána, kdy jsme se my prali s padouchy… Život není tak jednoduchý, že?

 

Když jsme se konečně směli vrátit zpátky do školy, všichni ze třídy rozebírali zprávy, které o incidentu vysílali v televizi. A samozřejmě si museli vyměnit i další dojmy ze samotného útoku. Ignoroval jsem je. Neměl jsem, co k tomu říct.

Naštěstí brzy dorazil pan Aizawa a oznámil nám, že blíží sportovní festival. Škola se rozhodla ho i přes útok na USJ uskutečnit a deklarovat tak, že je její bezpečnostní systém nezlomný. Což pro nás znamenalo, že se musíme zúčastnit. A já musím vyhrát…

Ne, že bych nechtěl. Samozřejmě, že chci vyhrát! Ale také je to o tom, že by otec žádný jiný výsledek nepřijal jako dostatečný.

„Musíš ve všem vynikat, Shoto!“ Pokaždé když si vybavím jeho hlas, udělá se mi zle.

Pana Aizawu vysvětlujícího proč je pro nás studenty festival tak důležitý jsem poslouchal jen napůl ucha. Věděl jsem nejlépe co pro nás, pro mě, znamená! Už proto, že se festival U. A. vysílá po celé zemi a těžko si lze představit, že by se Endeavor nedíval…!

 

Když vyučování skončilo, ukázalo se, že se na nás přišli podívat všichni ostatní prváci – naši soupeři. Zatarisili nám východ ze třídy, až Uraraka zděšeně vykřikla.

„Co chcete od třídy A?“ vzal si slovo Iida, jakožto předseda třídy.

„Nemůžeme odejít!“ rozkřičel se Mineta, „Proč jste sem vůbec přišli?“

„Omrknout nepřítele, slaboši!“ utrousil Bakugo a počastoval je otráveným pohledem. „Jsme ti, kdo přežili útok padouchů. Nejspíš nás přišli omrknout před sportovním festivalem.“ Mluvil dost nahlas, aby ho mohli všichni slyšet. Jako obvykle ho nezajímalo, co si o něm budou myslet.

Marně Mineta šokované ukazoval prstem na blonďákova záda. Jeden by skoro řekl, že už si mohl na Bakugoovo chování zvyknout…

„Něco takového je k ničemu,“ konstatoval nejagresivnější kluk z 1-A. „Z cesty, nadbyteční!“

Marně mu Iida spílal, ať takové věci neříká. Já nad tím jen v duchu protáčel oči v sloup a balil si své věci.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Nejdřív jsem jen poslouchal Katsukiho kecy, než jsem se do toho vložil. Po jeho větě: „Z cesty, nadbyteční!“ jsem prohlásil: „Tak to abys už taky šel, co Katsuki?“

 

TODOROKI SHOTO

 

Kirishima vyprskl smíchy.

Bakugo rudovlasému i bělovlasému spolužákovi věnoval nenávistný pohled.

V tom se ozval hlas z davu: „Přišel jsem se podívat, jak vypadá slavná třída A, ale vypadáš docela arogantně.“ Ze svého místa jsem majitele toho hlasu neviděl. „Jsou všichni studenti z kurzu pro hrdiny stejní?“ přilil dotyčný další olej do ohně. Ostatní si div nevykroutily hlavy, jak se toužili od Bakugoa distancovat. Pro kluka s fialovými vlasy ale jejich snaha nic neznamenala.

„HA?!“

„Když něco takového vidím, tak jsem zklamaný.“ S těmi slovy se buřič konečně protlačil dopředu. Měl nagelované fialové vlasy, aby mu odstávaly od hlavy jako ježkovy bodliny, ještě víc než Kirishimovi. Podrbal se na vzadu na krku. „Je tu docela dost lidí, kteří nastoupili do obecných studií, nebo jiných kurzů protože se nedostali do kurzu pro hrdiny. Věděli jste to?“ ptal se. Jakoby někomu z nás bylo něco do toho, že oni neuspěli.

Každý z nich měl stejnou šanci se sem dostat jako kterýkoliv z nás. Stížnosti tohoto druhu jsou zbytečné. Nejspíš by to pro toho kluka nic neznamenalo, ale trochu u mě klesnul.

„Škola nám dala šanci,“ pokračoval, „v závislosti na výsledku sportovního festivalu, zváží náš přestup do kurzu pro hrdiny. A vypadá to, že mohou někoho i přesunout pryč.“ Po těchto jeho slovech některým ze třídy zatrnulo.

„Omrknout nepřítele? Alespoň já… jsem vám z hrdinského kurzu přišel říct, že pokud se necháte příliš unést, tak vás připravím o půdu pod nohama. Přišel jsem vám vyhlásit válku.“

Musel jsem uznat minimálně jednu věc. Je přímý.

S Bakugoem na sebe hleděli, jakoby se vraždili pohledem.

„Hej, hej, hej, hej…“ Tolik „hej“ jsem za sebou asi ještě neslyšel. „Jsem z třídy B hned tady vedle! Slyšel jsem, že jste bojovali se záporáky, tak jsem si to přišel poslechnout. Nebuďte tak namyšlení!“ hulákal stříbrovlasý drsně vyhlížející kluk.

Tak hlučný… povzdechl jsem si v duchu.

„Pokud budete moc vyřvávat, tak by vás to mohlo ztrapnit během skutečného boje!“ pokračoval. Hlavně, že teď tu křičíš na celou školu ty…

Bakugo mu věnoval ale jen pohled a pak se odvrátil a odcházel pryč. Studenti z ostatních kurzů mu šli z cesty.

„Ignoruješ mě, šmejde?!“ křičel ten stříbrovlasý.

„Počkej chvilku, Bakugo! Co s tím budeš dělat?“ volal na našeho spolužáka Kirishima. „To že nás všichni nesnáší je tvoje chyba.“ Já ale hned věděl, že chtít po Bakugoovi aby přijal odpovědnost za něco takového je zbytečné. A nemýlil jsem se.

Bakugo se sice zastavil a po Kirishimovi ohlédl, ale řekl jen: „Na tom nezáleží.“

„Co?“ nechápal Kirishima.

„Pokud jsi na vrcholu, tak na tom nezáleží,“ vysvětlil blonďák a pokračoval v chůzi.

„Sakra, šmejde!“ volala za ním se zaťatou pěstí i žák z Béčka.

„Tak jednoduché a mužné,“ rozplýval se na druhou stranu Kirishima.

„Co?“ nechápal zase pro změnu Kaminari.

„Vystihl jsi to,“ podrbal se Sato na bradě.

„Co?“ ptal se kluk s černým bleskem v blond vlasech znovu.

„Vrchol jo? Něco na tom bude,“ protáhl klidně Tokoyami.

„Počkejte, nenechte se zmást! Udělal nám víc zbytečných nepřátel,“ stál si za svým Kaminari.

V duchu jsem si opět povzdechl a rozhodl se odejít.

Minetův souhlas s jeho názorem už jsem vnímal jen okrajově. Do festivalu zbývali dva týdny.

Rozhodně musím vyhrát!

 

ALL MIGHT

 

S ředitelem jsme řešili mnoho věcí. Celý učitelský sbor. Rozhodli jsme, že sportovní festival se rozhodně musí uskutečnit. A škola se po opravách opět musí otevřít.

Když se studenti vrátili, myslel jsem, že to vydržím. Ale nešlo to! Skutečnost, že se mladý Bakugo a mladý Midoriya znají, mě nenechávala chladným. Znovu jsem si vzpomněl na ten výjev na střeše. Zelenovlasý hubený chlapec s pihatým obličejem na mě upíral své uslzené s otázkou, jestli se může stát hrdinou, i když nemá quirk…

Otřásl jsem se. Když si jen pomyslím, jak zoufalý musel být, kolik odhodlání ho ta jediná otázka musela stát… a jak já se zachoval hloupě…

Po vyučování jsem si před školou odchytil mladého Bakugoa. Samozřejmě ve své svalnaté podobě.

Přiběhl jsem k němu a dal mu ruce na ramena.

„Mladý Bakugo,“ oslovil jsem ho. Měl vzdor vepsaný hluboko ve tváři. „Co kdybychom si krátce promluvili?“ vyzval jsem ho. On od sebe podrážděně odstrčil mé ruce, ale souhlasil. Zavedl jsem ho do sborovny a tam se usadil u konferenčního stolku naproti němu.

Seděl tam, mračil se a nemluvil.

Bodejď by ne, začít musím já… uvědomil jsem si. To já jsem ho sem dotáhl… A bohužel jsem si uvědomil i to, že vůbec nevím, co a jak mu vlastně chci říct.

„Jistě jsi slyšel v televizi zprávy o tvém zmizelém kamarádovi…“ Vzhlédl ke mně a tvářil se překvapeně. „Midoriya Izuku, že?“ otázal jsem se a jeho pohled ztvrdl. „Chci, abys věděl, že policie dělá vše, co je v jejích silách, aby zjistila, kde se nachází. Takže… ti chci říct, že… si nemusíš dělat starosti. Jsem tu!“

 

BAKUGO KATSUKI

 

Netušil jsem, proč si pro mě přišel sám All Might, ale celkem mě to potěšilo. O čem může chtít mluvit?

Nejsem typ, který se rád vykecává, jako ten tupoun Kaminari. Ale All Might je od dětství můj vzor, co se síly týče. Možná mi chce dát nějaký rady a typy. Třeba už pochopil, že já jsem tu ten jediný nejsilnější, který ho jednou překoná…

Ještě když jsem si sedal naproti němu (a že mi to přišlo fakt zbytečný), jsem byl plný očekávání. Do okamžiku, kdy promluvil!

Děláš si prdel?!

Byl jsem tak v šoku, že jsem se ani nezeptal. Seru na to, že je dospělej a nejlepší hrdina k tomu! Jak si kurva může dovolit odvést mě až sem jenom proto, ABY MLUVIL O TOM ZASRANÝM NERDOVI?!!!

Zvedl jsem se.

„Nepotřebuju od tebe žádnou laskavost All Mighte. Nejsem takový slaboch, abys mi to musel říkat!“ Otočil jsem se od něho a vykročil ze sborovny.

Štval mě! Opravdu si myslel, že bych truchlil pro někoho takovýho, jako je Deku? Nikdy!

 

TODOROKI SHOTO

 

Když nadešel den konání, převlékli jsme se do tréninkových úborů a sešli se v čekárně, kde panovalo až nepřirozené ticho. Nikomu nebylo do řeči a to ani takovým typům, jako Mineta, Ashido, nebo Kaminari. Také jsem mlčel. Nebylo třeba, abych kohokoliv verbálně uznával za své rivala. Prostě jimi byli. Jak moc velký rozdíl je mezi námi, jim ukážu přímo tam…

 

Přišel náš čas.

Present Mic nás uvedl a my vyšli jsme do arény. Naší rozhodčí byla určena Midnight. Mineta se jako obvykle mohl roztéct blahem. Nechávalo mne to chladným. Víc mě vytáčely oči ukryté pod plameny nahoře na tribuně. Cítil jsem je upřené na svá záda. Jen se neboj, otče, ukážu ti, že tě nepotřebuji! Na to se spolehni!

 

Závod byl odstartován. Vyběhli jsme. Prakticky okamžitě, jak začala tlačenice, jsem zmrazil zem za sebou a díky ledu se hnal vpřed jako při vstupní zkoušce. Samozřejmě, že spolužáky z hrdinského kurzu můj led příliš nezpomalil. Nějaký náskok jsem ale díky tomu získal.

Zaslechl jsem za sebou Bakugovy výbuchy. Jistě, se za mnou žene svou nejvyšší rychlostí… Z jeho souboje s Chihirem si ale pamatuji, že je tomu možné relativně unikati i obyčejným během. Proto jsem se neznepokojoval, dokud mi nezastoupili cestu roboti.

„Nuže? Dokáží zlatá vejce, která se chtějí stát příštími hrdiny překonat ‚Robotí inferno‘?“ ptal do éteru znějící hlas Present Mica.

Měli připravit něco lepšího, když už si s tím dali tolik práce! Předklonil jsem se a pravou rukou se dotkl země. Jako na skluzavce jsem vyrazil vpřed a celou první vlnu zmrazil. Kouká se na to můj blbej fotr!

Od úst mi od chladu stoupala pára. Jen jsem sebral síly a vyrazil kupředu.

Slyšel jsem za sebou, překvapené hlasy. Někteří se dokonce nechali slyšet, že díky tomu mohou projít.

„Být na vašem místě, tak bych to nedělal!“ zvolal jsem za nimi. „Zmrazil jsem je, když nestáli pevně na místě. Spadnou.“

A jako na potvrzení mých slov se první roboti zhroutili k zemi.

Z komentáře Present Mica jsem věděl, kdo další se přes roboty dostal a jak. Já se ale soustředil pouze na cestu kupředu.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Když odstartovaly 1. Disciplínu, všichni se rozběhli. Já měl tu nevýhodu, že tady nemůžu nic udělat. V téhle uličce, kde se mačkalo najednou tolik lidí… A aby toho nebylo málo, Todoroki nám zmrazil zem pod nohama! To by nebylo až tak neočekávané, ale já nemohl ani aktivovat moje biče. Bylo tu moc lidí. Musel jsem se z toho dostat bez použití svého quirku. Naštěstí kolem letěl Iida hnaný svými motory. Sorry kámo! Vyskočil jsem než se mi led obalil kolem podrážek a chytil spolužáka za nohu. Sice jsme vzápětí kvůli tomu hodili oba držku, ale z uličky jsme byli venku.

Nakonec se jich z uličky dostalo docela dost. I když někteří si kvůli tomu museli zout boty. Ještě že já ne, mám svoje boty rád.

A OPĚT to byl Todoroki, kdo zmrazil zem. Naštěstí ne nám ale těm robotům. Ostatní se radovali, že se teď můžou přes ně dostat, ale bylo vidět že jsou nestabilní a mohli by spadnout. Sám Todoroki na to ostatní upozornil, než zmizel v předu. Tak jo! Aktivoval jsem oba své biče a rozběhl se proti jednomu z robotů. Rozsekat na kousky pár plechů nebylo nic těžkého, však jsem byl ve vstupní zkoušce hned za Bakugoem. Začal jsem zrychlovat v mém běhu, abych je dostihl.

 

TODOROKI SHOTO

 

Pár menších robotů se ještě objevilo, ale nic, s čím bych si neporadil.

Zastavil jsem se až u propasti. Rychlým pohledem jsem zhodnotil situaci. Provazy, ostrůvky…

Vyrazil jsem vpřed. Přenesl váhu na pravou nohu a díky ledu klouzal vpřed.

Pro Asui to taky nebyla žádná překážka. A Nějaká holka z podpůrného kurzu, mě málem dohonila.

Vyběhl jsem schody s Bakugoem v těsném závěsu.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Běžel jsem, ale byl jsem dost pozadu. Pak jsem viděl, jak všichni zastavili a koukali na ostatní jak se pomocí různých quiků dostávají rychle přes propast. Vyrazil jsem, chytil se provazu, přehoupl jsem se zády k propasti a lezl jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Holt kdo nemá vhodný quirk, to musí vzít po svých…

 

TODOROKI SHOTO

 

O kus dál po další běžecké dráze, tam na nás čekalo minové pole.

Ani já led, ani Bakugo své výbuchy, jsme nemohli používat celou cestu. A tohle nám taky trochu komplikovalo situaci!

Chápu, tohle je překážka, při kterém je vedoucí závodník v nevýhodě. Snažíte se to udělat zábavnější, co? Jenže Bakugoa, to na rozdíl ode mě nezpomalilo. Zatímco já našlapoval opatrně v tom nejrychlejším tempu, kterého jsem byl schopen, Bakugo jich spoustu přeskočil jedinou sérií výbuchů.

Dalším se pokusil zasáhnout přímo mě, jakoby mě chtěl vyřadit. Uhnul jsem mu. Komentář Present Mica už jsem vůbec nevnímal.

Chtěl jsem ho zmrazit, ale ten šmejd se držel po mé levé ruce. Pokud jsem nechtěl použít oheň, neměl jsem se jak bránit!

Zkusil jsem se po něm ohnat, pravačkou, ale zbytečně. Vyhnul se, stejně jako já předtím jemu.

Takhle to nejde. Vypustil jsem led z nohy. Tohle vytvoří cestu těm za mnou, ale teď si s tím nemohu dělat starosti…

Vyrazil jsem kupředu.

„Neser mě, Půlenej šmejde!“Bakugo se opět rozletěl pomocí výbuchů.

Běželi jsme prakticky tělo na tělo. On se popoháněl výbuchy, já ledem. Minové pole se chýlilo ke konci. Když skončilo, už zbýval k návratu na stadion jen kousek.

Nenechám tě vyhrát! Ani kdybych si měl zmrazit krev v žilách, tě nenechám vyhrát!

„Právě teď je první osobou zpátky na stadionu… Todorokio Shoto!“ oznámil Present Mic a mě ohlušil jásot obecenstva.

Přestal jsem mrazit zem a o pár kroků dál se zastavil. Předklonil jsem se, abych se vydýchal.

Teprve, když mi přestala z pravé strany těla stoupat pára, jsem vzhlédl a pohledem vyhledal na tribuně svého otce.

Vidíš?! Můžu vyhrát jen s matčinou schopností! Jsi pro mě ničím! Na tu dálku jsem viděl, že se v jeho tváři nepohnul jediný sval. Stejně, jako v té mojí.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Úspěšně jsem tu zasranou propast přelezl a doběhl k minovému poli. Katsukiho ani Shota už jsem neviděl takže ti už nejspíš doběhli ale přede mnou se hromadilo na tom poli spoustu jiných lidí. Ale já ještě neprohraju! Tak jsem na všechny ty retardy, co tam stáli a zařval: „BACHA!“ Hned jsem aktivoval oba svoje biče a pomocí nich odbouchnul většinu min. Díky tomu mi zbyla jen volná cesta a Vua-lá jsem 3.!

 

***

 

SHIGARAKI TOMURA

 

Dny a týdny v doupěti plynuly pomalu. Mistr pro něj neměl žádnou práci a on sám se nemohl rozhodnout, co by měli udělat dál. Dal na Kurogiriho alespoň v tom, aby některé schopnější a užitečnější ze zatčených osvobodili, ale to byla beztak práce jen pro něj a jeho Warp.

Na toho nového kluka, Midoriyu, už si začínal zvykat. Nechával si říkat Deku. Tomuru mimoděk napadlo, že to k němu sedí. Bez quirku byl opravdu úplně zbytečný… Ale jinak to byla taková tichá myš. Pracoval v baru jako uklízeč a pomáhal Kurogirimu v kuchyni. Kdykoliv to šlo, trávil čas s Yperitem, který se alespoň snažil trénovat a připravovat se na budoucnost.

Oběma jim Kurogiri obstaral nové mobilní telefony, jejichž čísla zanesli do společné databáze kontaktů. To kdyby je bylo třeba využít i k něčemu dalšímu. Ačkoliv Mdioriya byl prohlášen za nezvěstného. V médiích se jeho jméno v posledních dnech objevovalo často. Kluk, který od dětství toužil být hrdinou. Obdivoval All Mighta tak moc, že ho měl plný pokoj. Protože ale neměl žádnou schopnost, nemohl se stát hrdinou. Z kurzu pro policisty byl vyloučen, kvůli tomu, že se zastal chlapce obviněného z výbuchu činžovního domu v centru města. Poslední známé informace o Midoriyovi byly, že utekl ze školy a domů už se nevrátil. Dělali za ním jednu srdceryvnou reportáž za druhou. Jeho matka plakala na kameru a prosila syna, ať se vrátí domů, že to spolu nějak zvládnou, že ho má pořád ráda, že se na něj nezlobí a že může být čímkoliv jiným… Sledoval ty zprávy, aniž by si dělal starosti s tím, že je uslyší i on. Nakonec se s tím musí poprat no ne? Už se rozhodl.

 

Ale to nebyly jediné věci, které sledoval. Když nadešel den sportovního festivalu U. A. díval se. Sledoval úvodní závod, a škrábal se na krku. Sledoval vyhlášení vítěze první hry a utrousil: „Tenhle spratek je… ten kluk co nám dělal takový problémy.“ Jeho šepot byl plný zloby. A pak na obrazovce ukázali druhého v pořadí. „Druhé místo, Bakugo Katsuki!“ Shigaraki nesnášel otravný hlas toho zvukového hrdiny. A ještě víc ho štval obličej toho děcka, který při jejich útoku skolil Kurigoriho…

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Chvíle strávené s Hikarem byly fajn. Trénovali jsme, povídali si, hrály hry na mobilu, občas zkoukli nějaký film nebo seriál. Ale jinak jsem pomáhal hlavně Kurigirimu v baru. Uklízel jsem v hlavní místnosti, v kuchyni a občas kde bylo třeba. Taky jsem se pokoušel získat nějakou fyzičku. Cvičil jsem, posiloval, obíhal větší místnosti, protože ven jsem samozřejmě nesměl…

Když po mě vyhlásili pátrání, skoro každý den o mě bylo něco v televizi. Oznámení ve zprávách, reportáže… Natáčely dokonce i s mou maminkou. Bylo mi jí líto, když plakala do objektivu. Jenže já už se rozhodl. Nešlo vzít svá slova zpět.

Po chvíli už z toho byla taková rutina… Prostě když měl zrovna Shigaraki v baru puštěnou televizi, tak jsem tomu neunikl. A po dvou týdnech už jsem to skoro nevnímal…

Kurogiri mi, mimo jiné, obstaral i nový telefon. Byl jsem mu za to vděčný! Hned jsem si vzal čísla na všechny důležité lidi. Hikara, Kurogiriho, Shigarakiho…

Přišlo mi, že tomu už tady vadím méně než před tím. Nakonec šlo možná jen op počáteční nedůvěru?

Překvapením pro mě bylo, když jsem jednou ráno vstal, šel pomáhat, a odpoledne dávali v televizi přenos ze sportovního festivalu U. A.! To už jsem tu tak dlouho? Ne, nejsem hlupák. V televizi kromě reportáží o mě mluvili i o napadení U. A. Nebylo těžké dát si jedna a jedna dohromady. To Shigaraki s Kurogirim provedli ten útok zrovinka v den, kdy mě vyhodili ze školy a já se přidal k nim. Jenže to neznamenalo, že by se mi chtělo skončit s mým koníčkem. Od raného dětství jsem nevynechal jediný televizní přenos ze sportovního festivalu!

Nechtěl jsem o nic přijít ani teď, tak jsem šel za Kurogirim, jestli by mu nevadilo, kdybych se šel koukat a pak se vrátil k práci.

DOVOLIL MI TO! Byl jsem nejšťastnější člověk na světě…

Hned jsem si šel pro svůj aktuální notes (č.13) a tužku. Stoupnul jsem si za Shigarakiho a díval se. První disciplína – překážkový závod! Začal jsem si hned dělat poznámky.

Do svého obvyklého monotónního mumlání jsem sklouznul jen tak mimochodem.

„Todoroki má teď díky svému ledu dost velkou výhodu. Na druhou stranu, jak to tak vidím, Kacchan s ním drží krok. Chihiro má oproti nim značnou nevýhodu, že svou schopnost nemůže využít k ničemu jinému než k boji. Uraraka to má zatím také těžké ale na tolik. S jejím quirkem odstraní překážky i může lecos přeletět, ale také má své limity. Asus Tsuyu je dobrá! S tou propastí si poradila jakoby nic. Její quirk je všestranně použitelný… Hatsume se, ní taky zrovna nemazlila…“

Vlastně je zvláštní, že Shigaraki vydržel mé mumlání až do konce prvního kola.

 

SHIGARAKI TOMURA

 

Podrbal se na krku. Tedy on se střídavě drbal po celou dobu, ale teď na konci to bylo obzvlášť ošklivé, protože si strhnul nějaký starší strup a z rány se mu vyřinula krev.

„Můžeš toho nechat?!“ zavrčel hned potom, co sykl bolestí. Jeho šepot byl nebezpečný. Skoro stejně jako zarudlé oči a tvář, kterou nyní nezakrývala ruka, jako obvykle, když se na něj otočil.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Když na mě Shigaraki promluvil, jen jsem na něj s vyděšeně pohlédl, až mi sešit i tužka vypadli z rukou. Jeho pohled byl pronikavý a děsivý, jako by mě chtěl zabít pohledem. Podobně jako Kachan, ale na něj v tomhle nikdo nemá. Omluvil jsem se a ohnul se pro svůj sešit.

 

SHIGARAKI TOMURA

 

Všiml si toho, co mu upadl a sáhl po sešitě o tu potřebnou vteřinku dřív než Deku. Byl opatrný, použil pouze dva ze svých prstů. Zdvihl sešit, zadíval se na zápisky, zamžoural v tom špatném světle, které tam panovalo, a nevěřil vlastním očím. Druhou rukou zalistoval o pár listů nazpět, kde měl Deku Mountain Lady, Backdrafta a rozbor dalších hrdinů.

Ticho v tu chvíli rušila jen Midnight z obrazovky, která oznamovala, o čem bude další hra souboje prvních ročníků…

Nechápal to úplně dobře, ale vypadalo to, že ať již ten kluk něco umí nebo ne, na analýzu je dobrý.

Rozhodl se tu pekelnou věc, do který si tu Deku za jeho zády celou dobu čmáral, prozatím nerozložit.

„Dívej se potichu,“ utrousil ještě a tu věc znovu upustil.

Právě ohlásili pravidla bitvy na koních a on se mínil dívat až do konce, aby našel slabinu těch dvou kreténů…

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Ať nenajde All Mightův podpis… Ať ho hlavně nenajde…

Naštěstí pro mě, ale listoval opačným směrem.

Pak jsem se mu omluvil, sebral si jak sešit, tak tužku a snažil se být potichu a moc nemumlat.

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *