Dvě strany jedné mince – Kapitola 18

TODOROKI SHOTO

 

Boj skončil. Vyhlásili hodinovou přestávku. Kdo mohl, vyrazil na jídlo. Tedy i já…

Seděl jsem a jedl jen sám. Držel jsem se však v davu lidí. To poslední o co jsem stál, bylo potkat otce. To se nemohl koukat jen v televizi? Musel přijít osobně? Když je tu All Might?

Zpátky jsem se vracel spolu s ostatními. Teprve pak ohlásili, kdo prošel. Překvapilo mě, že Ojiro a ještě jeden kluk se vzdali svého místa v postupu. Dokonce i ta zrzavá holka z Béčka. Nakonec místo nich postoupili Tetsutetsu a Shiozaki z Bé třídy. Midnight ukázala turnajového pavouka.

V prvním kole jsem měl bojovat se Serem. Ne, že by byl slabý, ale objektivně vzato, kdyby mě měl porazit, asi bych následně musel spáchat sebevraždu, protože s takovou ostudou bych se na otce nemohl už nikdy ani podívat.

V druhé dvojici z mé strany turnajového pavouka byli Chihiro a Shinso. O Shinsovi nevím skoro nic. Těžko odhadovat kdo vyhraje, když Shinso nic viditelně neukázal, přesto se kluk z obecných studií dostal tak daleko. A evidentně si věřil, když přišel vyhlásit válku 1-A. Na druhé straně i se všemi omezeními, které Chihiro měl v používání svých schopností, byl favoritem. Pokud Shinso nedisponuje nějakou zázračnou obranou, jako Tetsutetsu, nebo Kirishima, tak ho Chihiro jen šleháním bičů mimo cíl dokáže vytlačit z ringu.

V takovém případě se v druhém souboji utkám s Chihirem. S klukem, který nic nebere vážně a jediný ze třídy, kterého považuje za rivala, je Bakugo…

Doplňkové hry mě nezajímaly. Nechtěl jsem se jich účastnit. A evidentně jsem nebyl jediný…

Vykročil jsem k němu. Říci mu…

„Chihiro,“ oslovil jsem ho nic neříkajícím hlasem, „Můžeš na chvilku?“ kývnul jsem hlavou směrem do chodby, která vedla ze stadionu.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Shoto za mnou najednou přišel a jestli prej mám čas.

Vykulil jsem na něj oči a zvedl obočí. Co? On semnou chce mluvit? Jako proč?

„Ne, musím se jít najíst,“ řekl jsem a u toho zadržoval smích.

 

TODOROKI SHOTO

 

Oči se mi rozšířily. Najíst? Vážně? Teď byla přestávka na oběd. Jsem si naprosto jistý, že jsem ho tam viděl… Mohl jsem si ho s někým splést? Ne, to si nemyslím…

Vážně má takový hlad? Oči opět přimhouřím. Spíš je to nějaký jeho hloupý vtípek.

„Jsem si docela jistý, že už jsi jedl.“

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Jo? Já myslím, že ne,“ ušklíbnul jsem se. Hmm…

„No fajn,“ zvážněl mi pohled. „Tak co potřebuješ?“ zeptal jsem se a vydal se směrem do uličky, kam před tím pokývl.

 

TODOROKI SHOTO

 

Umí být i vážný, dobře… Šel jsem první a zavedl ho do vchodu pro studenty a personál, kde právě nikdo nebyl. Zastavil jsem se, otočil a opřel zády o zeď. Mlčel jsem, přemýšlel jak začít, aby má slova správně pochopil…

„Co máš s Bakugoem?“ zeptal jsem se přímo.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Po té jeho otázce už to nešlo a vyprskl jsem smíchy.

„Jako fakt? Tos mě sem táhnul, jen aby ses zeptal na tohle?“ Ty krávo to je ta nejdebilnější otázka, co mi kdo kdy položil… Dál jsem umíral smíchy.

Přemohl jsem záchvat jen proto, abych naoko zvážněl a řekl: „Chodíme spolu.“ Nemělo by to takový efekt, kdybych se u toho za břicho popadal. Bojovat se smíchem šlo však v téhle situaci jen stěží.

 

TODOROKI SHOTO

 

Povytáhl jsem obočí. Řekl jsem něco divného? Sledoval jsem, jak se směje a cítil se dotčeně po té jeho otázce. Já snad mohu za to, že si má slova vyložil tím nejhorším ze špatných způsobů?

Když Chihiro pak prohlásil, že spolu chodí, nevěděl jsem, co na to říct, nebo co si o tom myslet.

„Dobře,“ odtušil jsem. Přikročíme k dalšímu bodu …

„Nebereš nic vážně. Vypadá to, že jediný s kým chceš doopravdy bojovat je Bakugo… Proč?“

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Konečně tu otázku položil správně. Co mu na to mám asi tak říct…?

„Baví mě ho štvát.“

Teď už jsem byl na 55% vážný. Moje maximum!

„Tak a teď se zeptám já. Proč to chceš vědět?“

 

TODOROKI SHOTO

 

V duchu jsem si povzdechl a na vteřinu zavřel oči. Baví ho, Bakugoa štvát… Zdá se, že jsem se opravdu nemýlil. U Chihira Eikichiho záleží jen na faktoru pobavení.

Znovu jsem na něj pohlédl. Můj chladný, či chcete-li odtažitý výraz, se stal zcela nečitelným. Sám nevím, jak se právě cítím, nebo jak chci, abych působil. Jak bych měl působit?

„Pokud já porazím Sera a ty Shinsa z obecných studií, utkáme se spolu. Budu tvou překážkou na cestě do finále a ty mojí. Můžeme zcela jednoznačně říct, že u druhé poloviny turnajového pavouka je favoritem Bakugo. Pokud je tvojí jedinou motivací ho naštvat, musíš přejít přese mě. Chci, aby sis to uvědomil. Objektivně vzato, jsem silnější než ty. Se svým quirkem máš omezenou možnost útoku. Chci, abys to bral vážně. Hodlám tě svým ledem zcela porazit,“ zdvihl jsem svou pravou ruku a zadíval se na prázdnou dlaň. „Ale mé odmítnutí nebude nic znamenat, pokud to nebudeš brát vážně…“

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Fajn nakrájím tě jak cibuli na hrubo, když si to přeješ.“ Podíval jsem se na něj stejně vyzývavě jako na Bakugoa, tehdy v té cvičné budově. „Ale odmítnutí?“

 

TODOROKI SHOTO

 

Jeho pohled se změnil. Ušklíbnul bych se, ale mé obličejové svaly odmítly spolupracovat. Právě jsem byl přirovnán k cibuli…?

Zamrkal jsem. Možná nebyl dobrý nápad to zmiňovat…

Uhnul jsem pohledem na stranu.

„Můj otec je Endeavor,“ začal jsem neochotně. Je vůbec dobrý nápad mu to říkat? „Jistě víš, že se zasekl na pozici druhého hrdiny.“ Do mého hlasu se vkradly stopy odporu. „Jako hrdina si získal jméno pomocí drtivé síly. Proto je pro něj živoucí legenda All Might trnem v oku. Vzhledem k tomu, že ho nemohl překonat, přešel na nový plán…“ odmlčel jsem se.

Když mu o tom řeknu, bude si ze mě také utahovat? A i kdyby, změní se tím něco?

„Slyšel jsi o manželství kvůli schopnostem? Problému, který se objevil během druhé a třetí generace po té, co se schopnosti poprvé objevily? Někteří lidé se snažili vybrat si partnera tak, aby to posílilo tvoji vlastní schopnost a přešla na děti. Donutit lidi k manželství… Staromódní smýšlení, které vzniklo kvůli nedostatku morálky… Můj otec je muž, který má úspěchy i peníze. Koupil si matčiny příbuzné a získal tak její schopnost. Snaží se splnit své touhy tím, že ze mě vychová hrdinu, který All Mighta překoná místo něj,“ vypověděl jsem. Podíval jsem se na špičky jeho bot a zamračil se. „Tolik mě to štve…,“ procedil jsem skrz zuby. „Nestanu se nástrojem takového šmejda!“ Zabodl jsem svůj pohled přímo do Chihirových očí. V koutku mysli jsem věděl, že on mě nemůže pochopit, ale teď už nebyla jiná možnost, než svůj problém dopovědět.

„V mých vzpomínkách matka neustále pláče.“ Jako bych ji znovu mohl vidět před očima… Jak dlouho už jsem ji vlastně neviděl?

„‘Tvá levá strana není hezká‘, říkala, když na mě lila horkou vodu.“ Zakryl jsem si dlaní svou zjizvenou levou tvář.

„Musím dneska vyhrát, protože nic menšího nepřipadá v úvahu. A musím vyhrát bez toho, abych použil jeho schopnost. Jen tím ho zcela odmítnu!“ Spustil jsem dlaň podél těla a mimoděk se díval se na spolužáka pohledem vraha zcela odhodlaného někoho sprovodit ze světa.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Dobře,“ rozhodl jsem se mu nevysmát. I když bych býval docela rád… Ale řekněme, že také nepatřím mezi lidi s lehkou minulostí. Vím, jak se cítí. Na rozdíl od něj jsem se přes to už ale přenesl.

„Fajn budu se snažit, červenobílá cibule,“ ušklíbnul jsem se a měl se k odchodu. Pak jsem se ale zarazil a vzpomněl si na jeho první otázku. „Co máš s Bakugoem?“ Musel jsem se trochu pousmát, a i když mě napadla otázka nazpět, nechal jsem to raději být a šel dál.

 

TODOROKI SHOTO

 

Dobře…? Nevím proč, po jeho reakci na moji první otázku jsem čekal, že… No vlastně asi cokoliv jiného, než strohé přitakání. Nevadilo mi to ale… Můj pohled se stal opět neutrálnějším.

Bude se snažit? Znamená to, že souhlasí? Půjde do toho naplno?

Kývl jsem mu v odpověď a sledoval, jak odchází. I já se musel vrátit na stadion. Protože oddychové hry právě vrcholily.

Uvidíme, kdo koho rozseká…

 

BAKUGO KATSUKI

 

Šel jsem právě ze záchodů, když jsem zaslechl, otázku toho Půlenýho šmejda.

„Co máš s Bakugoem?“ Hrklo ve mně a zůstal jsem stát na místě. Otázka, „kterýho blba, se na to jako ptá?“ byla zodpovězena vzápětí.

Chihiro…! Už-už se mi na dlani tvořil výbuch, když ten hňup prohlásil, že spolu CHODÍME???

Dělá se ze mě kozy?! Je mrtvej!

Baví tě si tě mě štvát? Dobře… Tohohle budeš litovat!

Nemohl jsem kolem nich nepozorovaně projít, tak jsem poslouchal, dokud se ten namyšlenej Půlenec nevyžvejknul.

Nějaký jeho dětský trauma nebo pubertální vzdor mě nezajímali.

Jakmile byla cesta volná, vrátil jsem se na stadion.

 

OJIRO MASHIRAO

 

Odstoupil jsem. Nebylo by čestné, kdybych v turnaji pokračoval. Až na samotný závěr jsem si bitvy na koních nic nepamatoval…

Ale to neznamenalo, že nechám spolužáky ve štychu. Jistě, teoreticky mi do Chihira nic není, ani do toho jestli postoupí, nebo ne… Ale usoudil jsem, že mezi těmihle dvěma by nešlo o zrovna důstojný souboj.

Našel jsem Chihira, když se vrátil na stadion. Tvářil se neobvykle vážně. Možná i on to umí brát vážně, když chce…

„Hej, Chihiro, máš chvilku?

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Jo.“ Bylo jediné, jak jsem dokázal odpovědět. Další kdo se chce ptát, co mám s Katsukim? Co se to tu děje? Pořádají spiknuti či co?

 

OJIRO MASHIRAO

 

„No…“ chytil se vzadu na krku a nervózně se ošil. „Jde o tvýho soupeře v prvním kole… o Shinsa. Totiž… eh…“ Nadechl se a dlouze vydechl, aby si srovnal myšlenky a dokázal to říct nějak smysluplně.

„Ať ti řekne cokoliv, nesmíš mu odpovědět. NIKDY!“ dal důraz na to slovo. „Totiž nevím přesně, jak to funguje, ale je to, jako bys to najednou nebyl ty. Od chvíle, co jsem mu odpověděl, mám všechno v mlze a až na závěr bitvy na koních si nic nepamatuju. Říkám, až na závěr, protože do mě v jednu chvíli někdo strčil a… Pak jsem se probral. Ostatní z týmu, takové štěstí neměli. Chápeš, sebere ti svobodou vůli a ty uděláš cokoliv, co on řekne. Propustit tě může jen on, nebo nějaký šok, který tebou otřese. Úplně ti vymyje mozek. Takže… Mu neodpovídej, jo? Ať ti řekne cokoliv, drž jazyk za zuby… Myslím to dobře,“ hlesl ještě na závěr a podíval se jinam.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Řekl toho toklik najednou, že jsem byl rád, že jsem to postřehl.

„Chápu, nesmím mu odpovědět. Děkuji,“ dodal jsem. Nevím proč. Normálně nikomu neděkuju. Ale já byl ještě docela vykolejenej z toho rozhovoru s Shotem, že jsem to řekl i dost upřímně.

 

OJIRO MASHIRAO

 

Usmál se. Pokud chápe, je všechno v pořádku. Alespoň měl pocit, že n a festivalu k něčemu byl. Víc udělat nemohl. Dál to bylo na Chihirovi…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Rozhodl jsem se, že svoje vykolejení nechám na jindy. Teď se budu soustředit na svůj souboj až konečně začne…!

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *