Dvě strany jedné mince – Kapitola 21

TODOROKI SHOTO

 

Druhý den volna jsem se už jen zotavoval a trochu trénoval.

A pak přišel návrat do školy. Tentokrát už s Iidou, který se vrátil z Hosu. O tom, co se stalo Ingeniumovi jsme slyšeli všichni. Říkal jsem si, že to pro našeho spolužáka musí být těžké. Ačkoliv když si vzpomenu na Chihira… asi to nikdo nemá lehké, že?

A to jsme ještě netušili, co přijde.

Aizawa před nás předstoupil s tím, že máme speciální informační hodiny hrdinů. Teprve pak dodal, že si budeme vymýšlet své hrdinské přezdívky. Většina třídy zajásala.

Vysvětlil nám, že po sportovním festivalu o některé z nás projevili zájem profesionální hrdinové. Výběry se normálně uskutečňují až ve druhém nebo ve třetím ročníku, když žáci nasbírají nějaké zkušenosti, aby jim mohli být užiteční…

Profesor nezapomněl dodat, že když projevili zájem o prváky, jako jsme my, je to proto, že je zajímá náš budoucí potenciál. Pokud jejich zájem dokonce studia opadne, budou nabídky pochopitelně zrušeny.

„Takže pokud nás vyberou, tak se musíme osvědčit, že?“ zeptala se Hagakure.

„Přesně tak,“ přisvědčil učitel.

Pak nám ukázal kompletní čísla pro ty, kteří dostali nějaké nabídky.

Mé jméno bylo překvapivě na vrcholu se čtyřmi tisíci sto dvaceti třemi nabídkami. Málem se mi zastavilo srdce, i když na mě jinak nebylo nic znát.

Druhý byl Bakugo – 3556 nabídek.

Chihiro – 410

Tokoyami – 360

Iida – 301

Kaminari – 272

Yaoyorozu – 108

Kirishima – 68

Uraraka – 20

Sero – 14

To bylo vše.

„V příštích letech to bude víc rozprostřené, ale letos se všichni zajímali o tyhle dva,“ uzavřel to učitel a ukázal na horní dvě jména s čísly, která jeho tvrzení dokládala.

Což samozřejmě zapříčinilo třídní debatu. Od zoufalých výroků až po uvědomění, že jsem dostal víc nabídek než Bakugo.

By mě zajímalo, jestli si Chihiro zase neodpustí nějakou poznámku… Odkdy mě vlastně zajímají takové věci?
Sero to komentoval s tím, že někteří profesionálové se bojí požádat o člověka, který byl spoutaný na podiu.

„Čeho se ti profesionálové bojí?!“ rozkřičel se na něj blonďák agresivně jako vždy.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Další den byl skoro jako každý jiný. Tedy do té chvíle, než jsem dostal trest a někdo ho šel za mě odpracovat. Nechápal jsem proč. Ale ten dotyčný mi řekl, ať jdu radši trénovat. A tak když jsem měl volno a neměl co dělat, tak proč ne…? Poflakování ho bylo dost! Šel jsem si tedy zacvičit. Vrátil jsem se v 7 a dál to bylo jako obvykle.

Po návratu do školy všichni mluvili o nějakém Ingeniumovi či co. Nakonec se mi různým posloucháním nahlas vedených rozhovorů povedlo zjistit, že je to Tenyovo bratr a že ho nějaký záporák zmrzačil, tak že nemůže být nadále hrdinou. No jo no, život není lehký…

Když přišel náš učitel, krom pár zbytečných keců před tím, jsem se dozvěděl, že si budeme vybírat hrdinské přezdívky. Všichni z toho byli paf. Teda skoro všichni… Já poslouchal tak na půl ucha. Ale když už se konečně dostal k tomu, že nám ukáže kolik, kdo z nás má nabídek, zpozorněl jsem. 410 NABÍDEK!? Hustý! proletělo mi hlavou. Jako jasně byl tam Cibulka, který měl 4123 nabídek a sluníčko který jich měl 3556 ale i tak… Nevěřil jsem, že by o mě někdo mohl stát. Jenže stál! Byl jsem šťastný. I když můj výraz v obličeji se změnil jenom v úšklebek. Samozřejmě, že chvíli na to, už o tom mlela celá naše třída a já jsem to samozřejmě nemohl nechat bez reakce:

„No jo, Sluníčko, v souboji si vyhrál, ale ve válce prohrál!“ podíval jsem se na něj a znovu se ušklíbnul.

„Já si myslím, že popálenin, Sluníčko,“ a to už jsem se musel i já zasmát.

 

BAKUGO KATSUKI

 

Několik spolužáků včele s Kaminarim se zasmálo.

„HA?!“ Sjel jsem je pohledem.

Otočil jsem se za sebe na toho bělovlasýho šmejda. Jsem pořád nezapomněl, cos prohlásil minule, pamatuju si to moc dobře!

Chtěl jsem mu výbuchem pošramotit lavici, aby si ale Eraser Head mi podle vymazal quirk.

„Ticho!“ zařval.

Sám si buď ticho! Podrážděně jsem se otočil zase dopředu.

 

TODOROKI SHOTO

 

Raději jsem to nechal být. Nic jsem nekomentoval. Jen v jednu chvíli se na mě otočila Yaoyorozu: „Jsi úžasný Todoroki.“

„Nejspíš je to všechno kvůli mému otci,“ utrousil jsem, aniž bych jí její laskavý pohled opětoval. Štvalo mě to. Pořád jsem nesnášel jeho vliv, ze kterého se nešlo vymanit.

Učitel ale všechny spolužáky uklidnil tím, že je jedno, jestli nějakou nabídku dostali, nebo ne, protože na stáže půjdeme všichni. Pouze ti, kteří dostali nabídky, mají větší výběr.

A proto je důležité, abychom si vybrali přezdívky a brali to vážně.

Dokonce přišla i Midnight, aby nám s tím pomohla.

Na mě ale nejvíc zapůsobila slova: „Pokud si dáte nějakou přezdívku, získáte větší představu o tom, čím byste chtěli v budoucnu být a dokážete se k tomu víc přiblížit. Tohle myslí, když říkají ‚jméno a povahy většinou souhlasí‘. Například ‚All Might‘.“

Copak All might… Ale kým bych chtěl v budoucnosti být?

Dostali jsme destičky a fixy, abychom mohli přepisovat a začalo to.

Na prezentaci šel první Aoyama: „Zářící hrdina: I can’t not stop twinkling.“ Inu nebylo to od něj neočekávané, takže jsem se necítil tak v šoku, jako někteří spolužáci. Ale ani mě nepřekvapilo, když mu to Midnight seškrtala na: „Can’t stop Twinkling“. I tak to podle mě bylo přehnané…

Ashido přišla s návrhem, že by si říkala: „Allien queen“. To jí Midnight vyvrátila jako opravdu zlý nápad.

První kdo přišel s rozumným návrhem, byla Asui: „Hrdinka deštivých dnů: Froppy.“ Okamžitý úspěch měla zaručený. I nálada ve třídě se uvolnila.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Měl bych si vybrat něco krátkého a rázného, co mě vystihuje, hmm… Joke? Ne to ne, hmm… Funny? Ne to taky ne, ale jasně! Jokie! To je ono! Rychle jsem to napsal na tabulku a šel k tabuli. Postavil jsem se před celou svou třídu a poměrně sebevědomě prohlásil: „Král vtipů: Jokie.“ A ukázal jsem svou tabulku.

 

TODOROKI SHOTO

 

Povytáhl jsem obočí. Přemýšlel jsem, v čem konkrétně jsou jeho biče tak vtipné. Na druhé straně, od začátku roku na něm bylo znát, že rád vtipkuje. A Midnight to stačilo. Pochválila optimističnost a jednoduchost jeho přezdívky.

Kirishima přišel s přezdívkou: „Red Riot.“ Chtěl se tak přiblížit jednomu z dřívější éry hrdinů. Chápal jsem ho. Není špatné mít nějaký vzor… Jen pro mě se v tom neskrývala žádná odpověď.

Jiro přišla s nápadem: „Headphone jammer“.

Shoji skončil s Tentacolem.

Sero si zvolil Cellophane.

Ojiro asi usoudil, že mu Tailman bude stačit.

Což možná inspirovalo i Sata, protože si zvolil přezdívku Sugarman.

Znovu šla Ashido a tentokrát to zkusila jako Pinky. To už Midnight schválila.

Dokonce i Kaminari měl přezdívku Chargezuma dřív než já…

Hagakure to jako Invisible girl měla relativně jednoduché.

A Yaoyorozu usoudila, že název její schopnosti je sám o sobě pro přezdívku dost dobrý – Creaty…

Díval jsem se na svou tabulku a přemýšlel, kým chci být. Ne, opravdu jsem nechtěl skončit jako „Cibule“… Jediný kdo mi tak smí říkat, je Chihiro. Ano, chtěl bych být hrdinou jako je All Might. Ale ještě o něco víc nechci, aby se na mě pořád lidé dívali, jako na Endeavorova syna. Jeho výtvor, jeho…

Sevřel jsem fix pevněji.

„Shoto!“ nesnášel jsem, když mi tak říkal. Ale je to mé jméno. Co mě víc vystihuje, než právě to? Nebylo by fajn, aby mi tak říkali i jiní lidé? Aby mi tak říkali a přestalo být jen mým cejchem?

Napsal jsem ho. Své jméno. Není to originální, ani úžasné, roztomilé, holdvzdávající… Ale je mé…

Předstoupil jsem s ním. Midnight se divila. Prý jestli mi to nevadí. Ona ale nemůže pochopit, že nejvíc ze všeho, chci být sám sebou…

„Ne,“ bylo vše, co jsem k tomu řekl a došel se usadit.

Tokoyami si vybral Tsukuyomi.

Mineta Grape juice.

Koda předstoupil s přezdívkou Anima.

Bakugovi nápad s King of killer explosions, neprošel a tak si šel zase sednout.

Uraraka si vybrala Uravity.

A Iida také předstoupil před třídu s destičkou se svým jménem. Zarazilo mě to. Má k tomu nějaký důvod? Souvisí to nějak s tím, co se stalo jeho bratrovi?

A pak už jediný, kdo zbýval, byl Bakugo, který nedokázal přijít s ničím rozumným.

Nakonec Aizawa hodinu ukončil. Ještě na závěr nám rozdal papíry s našimi nabídkami, nebo těm, kteří žádné nedostali, papíry se 40 nasmlouvanými agenturami, kam mohou jít.

Stáže by prý měly trvat týden. Dostali jsme za úkol, vše si řádně promyslet…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Hodina skončila a všichni, kromě Sluníčka, měli přezdívky. Já pak také dostal papír se svými nabídkami. Přemýšlel jsem, kam asi tak jít. Pak jsem si vzpomněl, že jsem zaslechl, že v Hosu se stala ta nehoda Ingeniumovi. Řekl jsem si, že jít tam, alespoň budu daleko od sirotčince a možná se ještě něco dozvím… Začal jsem hledat agenturu, která by byla tam. Vím, že tam nějaká je. Popravdě, skoro všude nějaká je! A nakonec jsem jí našel. Manuální agentura v Hosu. Tak a mám vybráno. Půjdu k Manualovi

 

TODOROKI SHOTO

 

Na rozhodnutí jsme měli do konce týdne. Celé dva dny…

Projížděl jsem svůj seznam očima a samozřejmě že tam byla! Endeavorova hrdinská agentura!

Byla tam jako pěst na oko.

Všechno ve mně se zmítalo a křičelo odporem. Ale v mé hlavě už se uhnízdila myšlenka, že to neměl odmítat. Je jedno, že si bude otec myslet, kdoví jak jsem nedostal rozum podle jeho kritérií a mínění. Podstatné je, že je mužem, který se už léta drží na pozici druhého nejlepšího hrdiny Japonska. A že bych se toho od něj mohl hodně naučit. Ne, jako od otce. Ne, jako od mučitele. Ale jako od hrdiny číslo 2…

Napsal jsem to. Endeavor určitě nedává nabídky tak často. S největší pravděpodobností se nikdo z prvních ročníků nedostane na stáž do lepší agentury. Logicky bych měl využít příležitosti. Ať to už bude znamenat cokoliv…

 

Šlo se na oběd. A spousta spolužáků nad tím ještě přemýšlela. Já už své rozhodnutí odešel panu Aizawovi odevzdat. Na obědě jsem jako obvykle seděl sám a odpoledne jsem se normálně učil, nezatížen zbytečnými starostmi ohledně výběru. Ačkoliv úplně nezatížen jsem také nebyl. Někdy je těžší se s vlastním rozhodnutím vyrovnat, než jej učinit.

 

A pak škola skončila…

 

BAKUGO KATSUKI

 

Ze všech mých nabídek byla nejlepší agentura Best Jeanista, coby třetího nejlepšího hrdiny. Ostatní jakoby neexistovali! Zapsal jsem se tam, odhodlán naučit se od něj co nejvíc, abych mohl překonat All Mighta co nejdřív.

Po škole jsem se přezul, a když už jsem odcházel, nedalo mi to. Vyhlédl jsem si toho rozesmátýho ichtyla, co mi od začátku roku pije krev, a ušklíbnul jsem se. Odpálkoval jsem Kirishimu, že mám něco na práci, došel jsem k Chihirovi zezadu a suverénně jsem ho objal kolem ramen.

„My jdem domů spolu, že jo Tlemiči?“ Můj stisk a pohled, který ale mohl vidět jen on, dával jasně najevo, že veškerý odpor je marný.

 

KIRISHIMA EIJIRO

 

„Hej, Bakugo,“ ohradil jsem se. A pak jsem se zarazil, když Bakugo hodil ruku Chihirovi kolem ramen.

Jako vážně? Jde ho zamordovat?!!!

„Hej, to možná trochu přeháníš, kámo ne?“ popoběhl jsem k nim, abych případně výbušného spolužáka trochu zklidnil. Spolužáko-vražda si myslím, nic neřeší…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Předal jsem našemu třídnímu papíry až po vyučování. Koneckonců oběd je nejdůležitější.

Nakonec byl čas jít domů, takže jsem se normálně přezul a vyrazil směr zastávka autobusu.

Daleko jsem však nedošel.

Co? Stačil mi jeden pohled, abych věděl, co se děje. Vzpomněl jsem si, jak Cibulka říkal, že nás Katsuki slyšel. Znamená to, že slyšel i TU VĚC?

Měl jsem jeho ruku kolem ramen a nevěděl, co mám dělat. A to jsou přesně ty situaci, kdy dělávám ty nejšílenější věci.

Chceš si hrát jo? Tak jak chceš, Sluníčko, uvidíme, jakej seš tvrďák!

Nadechl jsem se a vyzývavě se na něho usmál. Přijímám tvou výzvu.

„Ale samozřejmě, Sluníčko.“ Chytil jsem ho levou rukou za tvář, přiklonil se k němu a otřel své rty o jeho, jako když máma líbá syny na rozloučenou. (To není z mé zkušenosti, ale jsou toho plná anime…)

 

BAKUGO KATSUKI

 

Co? Zašklebil jsem se na ten jeho pohled.

Dal mi pusu? Chytil jsem ho pravou rukou za popruh od brašny a odbouchl ho, až mu spadla z ramen. Co blbneš, šmejde?! Díval jsem se na něj nepříčetně.

„Co máš s Bakugoem?“

„Chodíme spolu…“

Oba vás zabiju!

Zahlíd jsem Kirishimu, jak na nás překvapeně čumí. Stojí blízko, nejspíš si myslel, kdo ví, co nechci tomu kreténovi udělat a šel mě zastavit. To je totiž celej von – Divný vlasy…

Viděl jsem i Půlence jak na nás zírá, jakoby mu uletěly včely. Ušklíbnul jsem se. Tak jo. Chceš si hrát?

Chytil jsem ho za košili a využil mezírky mezi jeho rty, abych pronikl hlouběji. Z ramen jsem sjel blíž a objal ho kolem pasu, aby mi neunikl. Ne, dokud to já nedovolím.

Po polibku jsem se oddálil.

„Líbáš jak holka,“ utrousil jsem s vítězným úšklebkem, pustil ho a pokračoval v cestě sám.

 

TODOROKI SHOTO

 

Nespěchal jsem. Vyšel jsem z budovy až za Bakugoem a Kirishimou. O to víc mě ale překvapilo, čeho jsem se stal svědkem.

Že by spolu vážně chodili…? Zamrzl jsem na místě.

 

ASHIDO MINA

 

Šla společně s Hagakure, když se před jejich zraky odehrála scénka jak z nějaké shojo mangy. Co „shojo“, jak z nějaké „Shonen-ai“, nebo „yaoi“ mangy!

„Jé!“ sepjala ruce a obličej se jí rozzářil nadšením.

„Mladá láska, no není to krásný…“ rozplývala se. „Nestyďte se Bakugo! Chihiro! My vás podporujeme!“ zvolala, i když tím „my“ myslela převážně sebe.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

Nejdřív mi odbouchl tašku z ramen a díval se nepříčetně, takže vlastně jako vždycky, pak sjel všechny okolo nás pohledem, načež se ale ušklíbnul, chytil mě za košili a vedral se mi do úst. Rukama mi sjel až k pasu a tím dal najevo, že se z toho jen tak nedostanu. Rozhodl jsem se tedy do polibku zapojit a velmi neobratně jsem ho prohloubil. (Přeci jenom jsem se líbal poprvé…)

„Já vím, proto mám tebe,“ odvětil jsem dýchavičně a taky se ušklíbnul, ještě než odešel. Minu jsem radši ignoroval.

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *