Dvě strany jedné mince – Kapitola 23

TODOROKO SHOTO

 

Měl jsem trochu starost o Iidu. V posledních dnech novináři zveřejnili, že Ingenium jako hrdina po napadení zabijákem hrdinů, skončil. Viděl jsem mu na očích, že ho pohání hněv, jenže… Nebyli jsme kamarádi a já nevěděl, co a jak bych mu mněl říct. Sám jsem ze všech nejlíp věděl, že na tohle slova nestačí…

Nakonec jsme se prostě rozjeli každý svým směrem a mě čekalo setkání s otcem.

Ucítil jsem u žaludku dotek úzkosti. Vzhledem k tomu mi polibek mezi Chihirem a Bakugoem, připadal jako docela fajn příhoda.

 

Když jsem navečer dorazil do Tokya, čekala mě cesta k Endeavorově agentuře. Ruce se mi lehce třásly. Nechtěl jsem toho zmetka vidět.

Došel jsem až do rozlehlé kanceláře a čelil jeho chladnému pohledu. Myslel si, že jsem „dostal rozum“. Inu, svým způsobem ano, ale… Ať si myslí, co chce.

Hned se zvedl, že vyrážíme do Hosu. Prý, že zabiják hrdinů udeří znovu na témže místě. Alespoň by tedy měl podle dosavadního modus operandi.

Rozhodl jsem se od něj naučit tolik, kolik budu schopen a tak jsem bez řečí vyrazil s ním. Jeli jsme do Hosu, které naštěstí nebylo daleko.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

S Tenyou jsem nastoupil na vlak do Hosu. Slyšel jsem, že je na tom jeho bratr opravdu špatně po tom napadení. Napadlo mě, když se to stalo v tom městě, jestli tam nejede třeba proto, aby ho mohl navštěvovat v nemocnici. Nebo hůř, aby bratra pomstil…?

„Hej Tenyo, proč jedeš zrovna do Hosu?“ Ne, že by to byla ta nejchytřejší otázka. Prostě to ze mě vylétlo, než jsem to stačil promyslet. Což byla vlastně první, pro mě typická věc, za poslední dny. Ačkoliv je u mě normální, že něco plácnu bez rozmyslu, ale už ne, že lezu lidem do soukromí.

Jak že to dneska Cibulka setřel Minu? – „Možná by ses měla naučit respektovat něčí soukromí.“

Ten se taky poslední dobou chová divně… A Sluníčko? A Tenya…

 

IIDA TENYA

 

Seděli s Chihirem vedle sebe a Tenya koukal z okna. Jeli tímtéž směrem, stejným spojem, tak proč nejet rovnou spolu. Bylo to logické a dávalo to smysl.

Navíc je předseda třídy a musí na své spolužáky dohlížet. Teď nemůže na všechny, ale musí na Chihira.

Dovolil si na krátkou chvíli popustit uzdu myšlenkám a představoval si, jak zabijáka hrdinů dopadne a rozdupe mu ten jen obličej na krvavou kaši. Se svými motory by toho měl být schopen.

Jenže tento tok temných myšlenek byl přerušen spolužákovou otázkou. Proč jedu do Hosu? Tuší snad něco? Ne, nemůže…

„Sídlí tam Manuální agentura, kam jedu na stáž, nemáš i ty stejný cíl cesty?“ zeptal se poněkud nechápavě. „Měl jsem za to, že profesor Aizawa říkal, že jedeme na stejné místo…“

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Ano, jedu na stejné místo, ale… Tys mou otázku asi nepochopil. Tak jinak, proč zrovna Manuální agentura? Měls víc lepších nabídek ne?“ Nevím proč mě to tak zajímá, možná prostě jen nechci, aby jeho hlavní cíl, byla fakt pomsta. Prostě vědět alespoň tohle… byl bych pak klidnější…

Fakt s semnou něco je! Nejdřív rozmluvím Cibulkovi zášť k půlce jeho quirku, pak si dám pusu (ne, políbím se) se Sluníčkem! A nakonec se starám o Tenyovu motivaci?

 

IIDA TENYA

 

Zamyšleně vyhlédl ven. Necítil se na to, aby někomu vykládal o svých pocitech, se kterými si sám nevěděl rady. Což by měl, jako budoucí hrdina ne? Očekává se od nich, že budou všechno zvládat, jenže… Jak by měl? Jak by mohl?

„Chci se podívat na běžnou práci hrdiny. Není to jen o boji se záporáky, nebo o záchraně lidí při nehodách. Ani neštěstí se nedějí každý den. Chtěl jsem poznat náplň dní, kdy se nic z toho neděje.“ Nějak mu přišlo, že tohle by mohl Chihiro pochopit, i když to nebyla zcela pravda.

„Proč sis to vybral ty?“ když už jsou u těch otázek…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Jeho odpověď mě překvapila. Ne že bych to nevěděl, nebo ne že bych tomu věřil, ale překvapilo mě, jak tak rychle dokáže vymyslet smysluplnou odpověď. Navíc to hned zamluvil a ještě to obrátil proti mně.

„Prostě jsem zavřel oči a položil prst na papír,“ odpověděl jsem jednoduše, i když to nebyla úplně pravda.

 

IIDA TENYA

 

Oči se mu maličko víc rozšířily.

„Ale to je velmi nezodpovědné!“ Ani nevěděl, proč to vlastně řekl. Doopravdy nechtěl aby tento rozhovor pokračoval, jen…

Povzdechl si.

„Ty, Chihiro, proč… Proč se vlastně doopravdy chceš stát hrdinou?“ Opřel si hlavu o opěrku a dovolil si krátce zavřít oči, aby se pokusil ukočírovat všechny své zmatené pocity. Koneckonců tato otázka ho v mysli pálila už dlouho. Ne, že by se na ni ptal každého ze třídy, ale také se nikdo jiný ze třídy nechoval až takto nezodpovědně? Lehkovážně? Rozpustile?

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Nezodpovědný je moje druhý jméno.“ Musel jsem se usmát. Už jsem se vážně tvářil trochu moc dlouho. Ale ta jeho další otázka mě malinko zaskočila. Proč se chci stát hrdinou?

„Chtěl jsem vědět jaký to je…,“ pousmál jsem se, nadechl se a můj pohled sklouzl k zemi, „a… taky… bych chtěl všem dokázat, že na to mám, že můžu být hrdina i s tímhle quirkem…“ Proč jsem mu to vlastně řekl? Tu jednu část jsem mohl klidně vynechat…, postěžoval jsem si sám sobě. A aby Tenya nebyl jediný, kdo se ptá: „A ty? Proč se chceš ty stát hrdinou?“

 

IIDA TENYA

 

Ušklíbnul se. Jo, na tom asi něco bude, řekl si.

Pak ale poslouchal dál, a jak zprvu nevěřil vlastním uším (protože tak hloupý důvod ještě neslyšel), tak se nakonec musel pousmát.

„Jistě, že na to máš, jsi jeden z nejtalentovanějších z naší třídy.“ Chihiro vypadal smutně. Tenya měl pocit, že by mu měl říct něco povzbudivého. Pokud ale doufal, že díky tomuto rozhovoru zapomene na své problémy, nestalo se tak.

„Já…“ odmlčel se. Měl bych mu to říct? „Vždy jsem obdivoval svého staršího bratra. Chtěl jsem být tak úžasný jako on. Dokázal lidi vést a inspirovat. Byl příkladným hrdinou.“ Mimoděk sevřel ruku v pěst a tvář zkřivil do bolestné grimasy. To poslední co chtěl, bylo, aby ho přemohl pláč.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Ale to už jsi! Vzpomínáš si na tu chodbu? Jak si všechny ty studenty uklidnil? Nebo v USJ jak jsi došel pro pomoc? Tos byl TY!“ Dal jsem důraz na poslední slovo. „Jsi skvělý vůdce Tenyo, musíš si to uvědomit.“

Nevím, co to do mě vjelo, ale byl fajn pocit mu to osvětlit.

 

IIDA TENYA

 

Po těch slovech se Tenyova tvář stala opět vyrovnanější. Chihiro nerozvíjel jeho vztah s bratrem. Neptal se na případnou pomstu, ani na nic takového. Jen se ho snažil podporovat.

„Děkuji ti,“ vyslovil pomalu a věnoval mu vděčný i povzbudivý pohled. „Myslím, že ty už taky JSI hrdina. Takže… Jaký je to pocit?“ kontroval mu to.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Myslíš? No já nevím, cítím se pořád stejně,“ zasmál jsem se, ale byl to jiný smích než obvykle. Nedokážu popsat, jak se právě cítím. Šťastně? Ale proč? Že se mě snaží povzdbudit, i když je na tom sám špatně? Kdo z nás je teď víc hrdina? A nesnažil jsem se já o totéž? To samé u Cibulky. Je tohle… přátelství…???

 

IIDA TENYA

 

Uchechtl se.

„Tak to jsi byl asi hrdina od začátku,“ usmíval se. Připadalo mu milé vidět toho bezstarostného kluka skoro na rozpacích.

„Dlužím ti omluvu,“ vydechl pak omluvně. „Myslel jsem, že jsi ten typ, co si jen ze všech rád utahuje, a přemýšlel jsem, jestli se vůbec chceš stát hrdinou. I když jsi byl tak dobrý, zdálo se, že ti na tom doopravdy nezáleží, ale teď vidím, že jsi dobrý člověk.“ Prostě to musel říct. Sypat si popel na hlavu­. Opravdu o něm nesmýšlel zprvu příliš dobře a teď se za to trochu styděl.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Po jeho prohlášení jsem malinko zčervenal. Ale musel jsem se znovu zasmát, ale přestal jsem po jeho dalších slovech.

„Taky ti dlužím omluvu, myslel jsem si, že jsi suchar, s kterým není zábava, ale teď vidím, že je to jinak.“ Další slova, která vůbec nezní jako já…

 

IIDA TENYA

 

Svou omluvu pronášel vážně, ale po Chihirových slovech se musel pousmát.

„Ale já jsem suchar, se kterým není zábava,“ mínil sám o sobě.

„Díky,“ dodal po krátké odmlce. Nevyptával se na nic osobního. Sám nechtěl být zpovídaný. Vlastně ať přemýšlel, jak chtěl, žádné nezávadné téma k hovoru ho nenapadalo. Mlčel…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Ale nejsi,“ oponoval jsem a jemně do něj žďuchl.

S úsměvem mi poděkoval a já kontroval i to. Koneckonců taky na mě změnil názor a to bylo docela fajn zjištění.

Jenže, když pak bylo dýl ticho vadilo mi.

„Co vůbec děláš ve volném čase krom tréninku?“ zajímal jsem se.

 

IIDA TENYA

 

Bylo to zvláštní, ale cítil se lehčeji. Akorát čím déle mlčení trvalo, tím více se propadal zase hlouběji a hlouběji do svých chmur.

Stíny temných myšlenek po jeho vědomí vztahovaly své jedovaté úponky a z jejich sevření ho vytrhla až další Chihirova otázka.

„C-co? Co dělám ve volném čase?“ zopakoval tu otázku. Vlastně si nepamatoval, kdy se ho na to kdo před tím ptal.

„To by ti připadalo nudné, já… Vlastně jen rád čtu,“ vypověděl co nejvyrovnaněji.

„A jaké jsou tvé záliby?“ Když už se Chihiro zeptal, Tenya usoudil, že bude lepší bavit se o takových věcech, než se stále vracet k události, která ho vedla tam, kam právě jeli.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Tak čtení jo…?“ naoko jsem se zamyslel. Napadlo mě zeptat se, „Co to je čtení?“ protože to by přece byl skvělý vtip!

Takže bylo vlastně asi dobře, že mi moji otázku oplatil, kdo ví jak by na takový vtip teď Tenya reagoval…

„Já? Já rád vařím.“

 

IIDA TENYA

 

„Vaříš?“ překvapeně na spolužáka pohlédl. „Páni,“ vydechl překvapeně. „To je… Skvělý koníček,“ pochválil mu. Sám neměl v kuchyni příliš mnoho zkušeností. Samozřejmě dřív mámě pomáhal a teď co bydlel sám na bytě, aby mohl docházet do školy, se také musel ledacos naučit, ale aby to nazval koníčkem, nebo že by ho to bavilo…

„Jak jsi zjistil, že tě to baví?“ zajímal se. Teď když znovu mluvili, nějak nechtěl, aby jejich dialog opět skončil.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Zdál se být překvapený, ale zálibu mi pochválil. Kéž bych mohl i já o čtení říct něco podobného… Když se mě zeptal na to, jak jsem zjistil, že mě to baví, trochu jsem se zarazil. A na tohle se kur… odpovídá jak?

„Občas pomáhám v kuchyni. Prostě… mě to baví. A co ty? Jak si zjistil, že tě baví čtení?“ Měl jsem co dělat abych nevyprsknul smíchy.

 

IIDA TENYA

 

Vlastně se dala podobná odpověď čekat. Ala ta otázka?

„No… čtu rád od mala. Asi… už ani nevím, jak to začalo,“ pokusil se pousmát, ale nebylo to upřímné. „Kromě bratra, jsem neměl žádné kamarády, takže mi čtení přišlo fajn na ukrácení času. Navíc jsem se chtěl bratrovi vyrovnat, myslel jsem, že tohle je cesta. Chtěl jsem být dobrý ve škole, abych se dostal na U. A. a… No nějak mi to zůstalo…“ vypověděl chmurněji.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Vypadal smutně, tak jsem se ho už pak dál na nic neptal. Potichu jsem si „užíval“ zbytek cesty a přemýšlel nad blbostma.

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *