Dvě strany jedné mince – Kapitola 24

TODOROKI SHOTO

 

Ubytovali jsme se a já dostal pouze tolik instrukcí, abych byl v 7 ráno připravený v převleku dole v hale.

Zavřel jsem se v pokoji, trochu si zacvičil a po sprše a celkové večerní hygieně jsem si lehl do postele.

Zabiják hrdinů… Nečekal jsem, že na první stáži se dostanu k něčemu tak velkému…

Zavibroval mi mobil. Po kolikáté už?

Někteří ze třídy se ve společném chatu chlubili tím, když dorazili na místo. Psali, že jsou v pořádku a tak. Někteří sdělili i své první dojmy. Třeba Mineta byl z Mountain Lady úplně unešený. Některé jeho zprávy o jejích křivkách působily spíš, jako by trénoval psaní porna. Byl jsem rád, že mě tyhle věci nechávaly chladným. Na rozdíl třeba od Kaminariho a Sera.

Nu což…

Uraraka byla nadšená, že je Fighting Head, hrozně milý. Asui byla šťastná už z toho, že mohla sloužit na lodi blízko vody.

I Ashido připsala, že se jí tam zatím líbí, že viděla spoustu profi hrdinů. Celkově to vypadalo, že jsou všichni spokojení.

Jen by nemuseli pořád něco psát…

Uraraka se ptala i Iidy a divila se, proč neodepisuje. Naštěstí usoudili, že to, že někteří z nás nepíší, znamená, že jsou nejspíš unavení po dlouhé cestě, protože jejich agentury byly dost vzdálené.

Byl jsem rád, že díky tomu uniknu otázkám. Alespoň prozatím…

Ráno jsem učinil přesně, jak otec chtěl.  Diskuzi, kde přibylo snad dalších 50 příspěvků, jsem jen přelétl očima a nijak důkladně nečetl. Ráno jsem připsal jen: „Dorazil jsem v pořádku, Todoroki.“ Čímž má interakce skončila.

S Endeavorem jsem se potkal v hale. Jen mi stroze obeznámil, že půjdeme k místnímu policejnímu náčelníkovi. Přikývl jsem beze slova a šel několik kroků za tím mužem. Chápal jsem to. Museli jsme se ohlásit, že jsme ve městě a domluvit se na společném postupu s policií. Ani hrdinové zkrátka nemohou konat, jak se jim zlíbí.

 

IIDA TENYA

 

Dorazili na místo někdy k večeru. Protože si vše důležité o agentuře a místě jejího sídla zjistil s předstihem, věděl nyní jak se tam dostat v tom nejkratším možném čase. Instruoval tedy svého spolužáka a společně dorazili na místo, kde se ohlásili.

 

Manuál je srdečně přivítal. Byl rád, že dva z žáků, o které požádal, skutečně dorazili. Popravdě si nedělal příliš velké naděje.

Ubytování bylo samozřejmostí. Ukázal jim tedy, v jakém hotelu se ubytují, a domluvil se s nimi, kdy mají ráno dorazit na jejich první den.

 

V hotelu měli každý svůj pokoj. Večeře byla dobrá a ráno byl připravený s půl hodinovým předstihem, aby dorazil včas a udělal dobrý první dojem.

Jedinou neznámou bylo, jestli k tomu podobně zodpovědně, přistoupí také Chihiro…

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Když jsme dorazili, protože ta cesta byla snad nekonečná, byl už večer. Zjistil jsem, že nemám šajna, kde ta agentura je. Tedy jako já to věděl i před tím, že nemám ánunk, kam jít, ale to mě to tak netrápilo.

Dopadlo to tak, že jsem šel prostě a jednoduše za Tenyou. Společně jsme tam dorazili a ohlásili se. Manuál vypadal šťastně, jako by ani nevěřil, že jsme tady. Pak nám ukázali, kde pro teď budeme bydlet a domluvil se s námi, spíš s Tenyou, v kolik máme ráno přijít.

Nastavil jsem si budík 15 minut před daným časem protože jsem mistr v rychlo vstávání a chci se prospat. Takže jsme se ubytovali dostali jsme večeři i když bych to uvařil líp samozřejmě, že ano. A ráno mi zazvonil budík. Hodil jsem na sebe připravený oblečení, vzal si kufřík s mým kostýmem a vyrazil z pokoje.

 

IIDA TENYA

 

Čekal na Chihira v hale. Aby dorazili do agentury, potřebovali cca 10 minut. Iida měl rád dochvilnost, takže ideálně 15 minut. Jenomže už čtvrt hodiny čekal, a CHIHIRO STÁLE NIKDE!

Vyrazil, že u něj zaklepe. Než to ale stačil, vyšel spolužák ven.

„No, kde jsi? Máme zpoždění, dělej!“ otočil se na patě a vyrazil okamžitě na cestu. Nemohli si pomoci quirkem, ale Iida byl schopný běhat normálně docela dobře, takže něco jako velmi rychlá chůze pro něj nebyl problém.

 

Když dorazili do agentury, přišli tzv. za minutu dvanáct. Tedy prakticky přesně na čas. Udýchaní, zpocení, ale včas.

„V klidu se převlékněte, jdeme na pochůzku do města,“ řekl jim Manuál. S tím se vydali do šatny, kde se převlékli do kostýmů a mohli vyrazit na obchůzku s profesionálním hrdinou.

Iida ještě napsal do společného chatu s ostatními spolužáky, že oba s Chihirem dorazili v pořádku, aby se spolužáci nestrachovali a aby se Chihiro nemusel zdržovat ještě odpisem.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Kde asi, vždyť jdu!“ šel jsem za ním no šel spíš běžel ale do agentury jsme dorazili v čas Manuál nám dal pokyn k převléknutí, takže jsme se přesunuli do šatny, kde jsme se převlékli a pak jsme vyrazili na pochůzku…

 

***

 

KUROGIRI

 

V posledních dnech několikrát odešel. Mizel a vracel se. Jednou přišel i s nějakou „dobrou“ zprávou Měl přivést zabijáka hrdinů a ten nakonec souhlasil.

Kurogiri pro něj odešel ve smluvený čas. Shigaraki čekal v baru. Yperit sem neměl chodit a Dekua instruoval, aby nevycházel z kuchyně. Nechtěl, aby se tomu klukovi cokoliv stalo. A kdyby se něco zvrtlo (s čímž se vzhledem k Tomurově povaze muselo počítat) nemusel to odnést i někdo jako on.

Stein prošel portálem.

Kurogiri se vrátil za bar.

Tomura seděl loktem opřený o baru.

Mistr All for One byl na přijmu.

A do toho Stein, který na všechny poněkud arogantně zahlížel.

„Vítejte v doupěti Ligy záporáků,“ představil mu Kurogiri místo, i organizaci.

„Chápu,“ procedil Stein, „jste ti, co zaútočili na U. A. a chcete, abych se k vám přidal.“

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Kurogiri mi už několik dní často opakoval, že tenhle večer tu budou mít speciálního hosta. Někoho silného, kterého by chtěli do ligy. A zdůrazňoval, že po dobu jeho návštěvy nemám opouštět kuchyň. Rozhodl jsem se tedy alespoň poslouchat. Stál jsem u dřezu a myl nádobí. Snažil jsem se každý pohyb vykonávat v maximální tichosti, aby mi neuniklo žádné slovo…

 

SHIGARAKI TOMURA

 

Po svém neúspěchu slíbil mistrovi, že se pokusí rozšířit jejich řady. Stein působil zajímavě. Byl silný. Zabil už 17 hrdinů… Navrhl mistrovi, že se ho pokusí zverbovat a ten souhlasil. Kurogiri ho vypátral a přivedl… Teď už to bylo jenom na něm!

„Jo. No tak jako zločinec máte mnohem víc zkušeností, pane,“ zkusil to s vlídností a slušností. Opravdu si jeho díla vážil. Bylo by skvělé mít ho na své straně.

„O co vám jde?“ zeptal se Stein přímo.

„Právě teď chci jen zabít All Mighta. Chci zničit vše, co se mi nelíbí. Tyhle zatracený děcka taky… Všechno…“ Ukázal mu Shigaraki i kartičky vyrobené z fotografií těch malých bastardů, kteří mu při útoku na USJ stáli v cestě. Ukázal mu tu s Todorokim.

Steinův pohled ztvrdl.

„Udělal jsem chybu, když jsem se o vás zajímal. Jsi typ osoby, který ze všeho nejvíc nesnáším.“

„Co?“ Shigaraki nechápal.

„Chceš, abych se připojil k tvému dětskému vztekání?!“ zavrčel a sáhl na dvě z dýk, které si sebou nesl. „Jaký má smysl vraždit, bez nějakého přesvědčení?“

Shigaraki na něj hleděl neschopen nějaké kloudné reakce.

 

KUROGIRI

 

„Pane, opravdu je v pořádku, aby to pokračovalo?“ potřeboval nějaké instrukce, jakmile Stein vytáhl nože, nevyznívala situace pro Tomuru ani pro něj příliš příznivě.

„Je to v pořádku! Kdybychom mu hned řekli odpověď, nemělo by to žádný smysl. Ještě by měl přemýšlet nad tím, v čem musí vyspět. Popožeň jeho růst. Tohle je to, co znamená někoho poučit.“

Kurogirimu se to opravdu nelíbilo. Ale mistrova slova byla nezpochybnitelná…

 

Stalo se to rychle.

Stein hodil dýku, kterou škrábl Kurogiriho.

Shigaraki vyrazil proti němu, ale zabiják hrdinů na nic nečekal. Skočil po něm, přitom stihl olíznout krev z Kurogiriho zranění a znehybnit ho. Viděl, že ke své schopnosti Shigaraki zjevně potřebuje ruce, které k němu vztahoval, tak jej kopem povalil na záda a dýkou a katanou mu přišpendlil pravé rameno k zemi.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

Poslouchal jsem. Věděl jsem, že jednání je na Shigarakim, tak jsem si myslel, že to bude v pořádku. Koneckonců Kurogiri toho týpka poslouchal a Hikaru říkal, že to on to tu vede. Jenže to jsem nevěděl, jak špatné jsou Shigarakiho jednací dovednosti!

Ze začátku se to zdálo v pořádku. Respektive ta první věta. Pak se ale ten druhý týpek narovinu zeptal, o co jim jde. A další Shigarakiho slova mě šokovala.

Zabít All Mighta? COŽE!? To myslí vážně? Zabít? I když jsem už nějaký pátek byl u záporáků nikdy jsem skutečně nepomyslel na zabíjení. Znal jsem Hikarův příběh a věděl jsem, že jako zločinci asi nebudou úplně mírumilovní, ale…

A ještě zabít All Mighta? I potom co mi řekl… stále je to můj vzor…

Poslouchal jsem dál.

Chce se zbavit i nějakých dětí? Myslí ty, co byli na sportovním festivalu? Ale proč?

Pak se vše zvrtlo. Taky aby ne s Shigarakiho schopnostmi jednat s lidma!

Ten druhý týpek to absolutně vystihl a docela jsem sympatizoval i s jeho druhou větou, i když jsem si to nechtěl úplně přiznat.

Pak bylo chvíli ticho, které přerušil až Kurogiri, když se zeptal jednoho z těch robotických hlasů z minula, jestli je to takhle v pořádku a dotyčný mu situaci odsouhlasil. Prý ať se Shigaraki poučí… Jestli je toho vůbec schopen…, prolétlo mi mimoděk hlavou. Načež následovalo pár ran.

Ztuhl jsem. Možná bych měl něco udělat jenže co?

Přišel jsem ke dveřím a zaváhal. Kurogiri mě několikrát upozornil, že nemám vycházet z kuchyně. Je správné neuposlechnout? Jasně že není, ale… jestli jim chci, pomoct nemám na výběr…!

Prudce jsem otevřel.

„Ale, ale copak to tu vidím? Neříkal jste před chvílí, že se nebudete připojovat k dětskému vztekání? Tak proč se s ním teď perete, jako malý kluk?“ Najednou jako bych nemluvil já. Tohle znělo nebezpečně a sebevědomě, ne jako většina mých slov. Měl jsem pocit, jako bych se stal pouze pozorovatelem ve svém vlastním těle.

 

KUROGIRI

 

Zhrozil se. Ještě, že díky mlžné tváři nemohl nikdo změnu v jeho výrazu postřehnout. Říkal jsem, ať sakra za žádnou cenu nevycházíš ven, tak co blbneš?! Vidíš Tomuru, jak si myslíš, že skončíš ty? Ani já se teď nemůžu hnout, jak tě mám chránit, když mě neposloucháš?!

Nemohl se teď na Dekua ani otočit!

 

ZABIJÁK HRDINŮ – STEIN

 

Probodával Shigarakiho pohledem. Měl už na jazyku, co dalšího mu řekne, když se rozletěly dveře od kuchyně a v nich stálo to děcko. Taková odvážná prohlášení…

„Nevíš, kde je tvoje místo, dítě?“ odvrátil se od něho. Přesto si ale dobře držel povědomost o tom kde je a co dělá. Měl jejich „vůdce“ přišpendleného k podlaze, pokud nechce riskovat jeho smrt, ať má to dítě jakýkoliv quirk nemůže ho ohrozit.

„Ať už chcete dosáhnout čehokoliv, musíte mít přesvědčení a touhu. Ti, jenž je nemají a jsou slabí, budou vyhlazeni. Je to přirozené. Proto to takhle dopadlo,“ prohlásil, ke všem přítomným.

 

SHIGARAKI TOMURA

 

Nepodíval se na Dekua. Věděl, kdo je za těmi dveřmi a tedy kdo jediný, mohl taková slova pronést.

„Hm… je to moc těžké. Kurogiri, vezmi ho zpátky,“ přikázal mu.

 

KUROGIRI

 

Nebylo to tak, že by ho nechtěl uposlechnout, ale NEMOHL SE, KURNÍK!, ANI HNOUT!

„Nemůžu se pohnout… Musí to být schopnost zabijáka hrdinů…“ vyhrkl v odpověď. „Deku, drž se stranou…“ využil šance a promluvil i přímo k chlapci.

 

MIDORIYA (DEKU) IZUKU

 

„Ne nevím. Řekneš mi to?“ odpověděl jsem na otázku tomu neznámému chlápkovi, co seděl na Shigarakim. Pořád jsem zněl dost sebevědomě a nebezpečně, i když můj mozek hlásil poplach.  Jenže na návrat do kuchyně se moje tělo nějak nechystalo.

 

KUROGIRI

 

Midoriya Izuku, já bych ti řekl, kde je tvé místo, v kuchyni u dřezu s nádobím! Jenže nepřicházelo úvahu, aby to řekl i nahlas. Jednoduše proto, že ať Deku plánuje cokoliv, minimálně jím tímhle získává čas. A navíc byla jeho chyba, že toho kluka nechal v kuchyni, i když věděl, co se chystá. Neodhadl jeho chování a spolehl se na chlapcův pud sebezáchovy. Mělo mi dojít, že někdo, kdo se vrhl do hořícího domu pro Yperita, nezůstane někde zalezlý vzadu, když je v ohrožení něčí život… Sakra Izuku, tady seš padouch, ne hrdina, víš o tom?!

 

ZABIJÁK HRDINŮ – STEIN

 

Jen se pro sebe ušklíbnul. Byla to zvláštní sebranka. Ale zabíjení dětí, nebyla jeho parketa. To už by mu k tomu ten kluk musel dát pořádný důvod a ne jen, pár siláckých řečí. Raději jim všem poví, co to znamená mít přesvědčení!

„Společnost je přeplněná falešnými hrdiny, kteří zapomněli, jaké má to slovo význam. A zločinci, kteří používají svoje schopnosti bez rozmyslu. Všichni by měli být vyhlazeni.“ Po těch slovech Stein přiložil čepel na Shigarakiho hrdlo. Stačil by jediný krátký pohyb, a přeťal by krk i s rukou, která mu kryla obličej…

 

SHIGARAKI TOMURA

 

Ležel zdánlivě klidně. Rameno ho bolelo, ale mnohem víc mu vadilo, že se chystá zničit to jediné, co mu zbylo po otci. Chytil ostří, kterým mu vyhrožoval. Hezky všemi pěti prsty.

„Hej, počkej chvilku,“ protáhl bolestně. „Tuhle dlaň ne.“ Jeho rozklad začal okamžitě na katanu působit a narušil její strukturu.

„Zabiju tě,“ pohrozil teď Shigaraki Steinovi. „Fakt moc mluvíš. Přesvědčení? Nic tak velkolepého nemám.“ Jeho tlak na zbraň pokračoval, až se rozpadla v prach. „Pokud bych měl něco říct… Jo, byl to All Might. Cítím, že chci úplně rozdrtit společnost, kde je takovej odpad uznávanej.“ S těmi slovy se Tomura po Steinovi ohnal toutéž rukou, kterou mu zničil jednu z mnoha zbraní.

Ten ale uskočil.

„V naší skupině nemáme žádnýho léčitele, víš? Přijmeš za to zodpovědnost?“ ptal se Tomura, když se vydrápal na nohy. Díval se mu přímo do očí. Atmosféra se v ten okamžik zdála ještě hustší než do té chvíle.

 

ZABIJÁK HRIDNŮ – STEIN

 

„Takže takový jsi?“ protáhl, odtažitě.

 

SHIGARAKI TOMURA

 

„Co?“ Nechápal tu změnu.

 

ZABIJÁK HRDINŮ – STEIN

 

„Vypadá to, že máme opačný cíl. Ale, na jedné věci se shodneme. Zničit přítomnost,“ pronesl.

 

SHIGARAKI TOMURA

 

Měl toho dost. Nechtěl s tím člověkem už víc mluvit. Štval ho. Dovolil si ho zranit a ohrožovat… Paralyzoval Kurogiriho!

„Přestaň otravovat. Běž domů. Chcípni,“ odtušil na to Shigaraki. „Jsem typ osoby, kterou nesnášíš nejvíc, ne?“ Vypadni!

 

ZABIJÁK HRDINŮ – STEIN

 

„Testoval jsem, o co ti opravdu jde. Když jsou lidé na prahu smrti, tak ukáží co v nich opravdu je. Je to jiné. Ale je v tobě touha. Pokroucené přesvědčení. Jak se zachováš? Možná můžu ještě počkat, než tě odstraním.“ Stein svá slova pronášel klidně. Dokonce s úsměvem.

 

SHIGARAKI TOMURA

 

„Odstraníš mě?“ zopakoval zlověstně.

 

KUROGIRI

 

Konečně se mu podařilo pohnout. Zprvu jen málo, jak paralýza odeznívala. Přesunul se blíž k Dekuovi a položil chlapci ruku na rameno v ochranitelském gestu.

 

SHIGARAKI TOMURA

 

„Kurogiri, takového šílence v mé skupině nechci,“ prohlásil rozhodně. Kdo by pod sebou taky chtěl mít někoho, kdo mu usiluje o život? Navíc všechny ty Steinovy kecy o přesvědčení a odhodlání. Nerozuměl jim. Nedokázal se jimi prokousat a dojít k nějakému závěru. Cítil jen zlobu. Chtěl ho odstranit, dřív než to udělá on.

 

KUROGIRI

 

„Shigaraki, Tomuro. Kdyby se k nám přidal, tak by nám to velice pomohlo.“ Kurogiri mu to alespoň zkusil říct. „Vyjednávání proběhlo úspěšně…,“ chtěl ještě pokračovat, ale Stein ho přerušil: „Tady jsem skončil. Teď mě vrať do Hosu. Pořád tam mám nějakou práci.“

Kurogiri tedy přikývl, bez zaváhání vytvořil průchod a Stein se jím odebral pryč.

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *