Dvě strany jedné mince – Kapitola 5

TODOROKI SHOTO

 

Ten den jsme měli ranní hodiny angličtiny s Present Micem. Jakoby se nám rozhodli připomenout, že jsme stále ještě studenti a chodíme do školy.

V jídelně jsme si následně mohli koupit oběd. Hrdina Lunch Rush ukázal, že umí opravdu dobře vařit. Stačilo si vybrat z rozmanitého menu.

A odpoledne jsme pokračovali základním hrdinským tréninkem.

Všechny dost překvapilo, když nás měl trénovat All Might. A ačkoliv se v mém obličeji nepohnul jediný sval, překvapilo to i mě.

All Might? Učí na U. A.? Ví o tom Endeavor? Tak dlouho mi ten šmejd vštěpoval do hlavy, že jediným smyslem mé existence je tohohle člověka překonat, že si neumím představit, že by mě poslal na školu, kde jím tolik nenáviděná osoba učí.

Na druhé straně je to příležitost se doopravdy něco naučit…

Na rozdíl od „otce“ proti All Mightovi nemám nic. Naopak… Když se řekne hrdina, představím si právě jeho. Jako skoro každý…

 

Na první hodině s ním jsme měli mít bojový trénink. Dostali jsme dokonce i kostýmy. Když jsem viděl, jak ho pro mě vyrobili, byl jsem spokojený. Celá moje levá polovina byla zakrytá rádoby ledově vypadající krustou. Celá, jen s otvorem pro oko. A i to oko bylo zakryté rudým sklíčkem. Až tak moc se za svou levou polovinu stydím. Až tak moc ji nenávidím!

All Might nás vzal do cvičiště s označením Beta. Po krátkém rozplývání se nad našimi oděvy nám oznámil, že budeme rozděleni do týmů po dvou. Vždycky jeden tým budou záporáci, druzí hrdinové, snažící se okrást zloduchy o „jadernou“ zbraň.

Skončil jsem s Shojim. Má dobrou schopnost, to půjde, říkal jsem si.

Ovšem první… První šli Iida s Bakugoem – tým D, proti Chihirovi a Urarace – tým A.

My ostatní měli dovoleno se jen dívat.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Takže já budu proti Bakugoovi, hmm…

Otočil jsem se na něj: „Zloduch, to je to na co jsi tady celou dobu trénoval, co?“

 

BAKUGO KATSUKI

 

Od chvíle, kdy se řeklo, že to bude „bojový trénink“ jsem byl nažhavenej, jako ještě nikdy. Chtěl jsem bojovat. Chtěl jsem to ve svý třídě natřít úplně každýmu, aby si už žádnej „Blbej úsměv“ (jak řikam tomu blbečkovi s plasmovýma bičema), nedovolil mít na mě blbý kecy. Nebo mě bez zájmu ignorovat jako ten „Půlenej šmejd“.

Bylo mi fuk, že mě vylosovali jako záporáka, jde přece jen o to ty druhý porazit, no ne?

Dokonce mi bylo putna i to, že mi dali do týmu toho „Elitního rychlíka“ Iidu.

Ale když ten bělovlasej idiot prohlásil tu sračku, co vypustil z huby, zašklebil jsem se na něj.

„Chceš mě naštvat, Blbej tlemiči? Zabiju tě,“ zavrčel jsem na něho.

Ještě nám All Might dal pár instrukcí a pak už jsme s Iidou napochodovali do úkrytu, kde jsme měli chránit plastovou maketu jaderný zbraně.

Blbec s motorovejma nohama furt něco mlel. Bylo mi to fuk. Já toho plasmovýho kreténa vykuchám!

Přišel čas. All Might vyhlásil začátek. Nechal jsem „Elitu“ u bomby a šel dolů. Zadupu ho do země!

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Hm, tak jdem dovnitř?“ zeptal jsem se, když to odstartovali, a podíval se na Uraraku.

„Ooo-cha-kooo???“

 

URARAKA OCHAKO

 

Trhla s sebou a podívala se na svého týmového kolegu. Vůbec jí nedošlo, že už si spolužáci pamatují její vlastní jméno.

Tváře jí zrudly. Zamrkala.

„Eh… myslíš? Neměli bychom nejdřív vymyslet nějaký plán?“ zeptala se nejistě. Srdce jí bušilo rychleji a hlasitěji než obvykle.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Plán?“ podíval jsem se na ní nevěřícně, „můj jedinej plán, je rozbít držku Katsukimu. Pak teprve bude super si z něj utahovat.“

 

URARAKA OCHAKO

 

Vytřeštila své hnědé oči a nemohla věřit vlastním uším.

„Eh… to… Ty ho moc nemusíš viď?“ zeptala se. Ale stejně jako Chihiro i ona cítila, že když už byli vyzvání, aby začali, tak by asi měli něco minimálně zkusit.

„Dobře, tak… Vejdeme dveřmi, nebo raději oknem?“ zeptala se.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Jasně, že oknem, dveře jsou nuda,“ prohlásil jsem. Rovnou jsem se na to okno vyhoupl a poskočil dovnitř.

 

URARAKA OCHAKO

 

Dobře…

Prolezla oknem za ním. Byli v chodbě. V rohu, na rozcestí. Kam teď?

Zdi byly vysoké a každou chvíli minuly nějaké dveře. Kdo ví, kde tu na ně můžou Iida s Bakugoem čekat…

Šla ale tiše za Chihirem. Neměla vlastní nápad a tak se nechala vést.

 

BAKUGO KATSUKI

 

Šel jsem po schodech. Přes to, jak moc jsem byl naštvanej, jsem našlapoval tiše, jako kočka větřící kořist.

Však taky ten „Blbej úsměv“ nic jinýho není!

Musejí vejít v přízemí, to je jasný. Takže jsem šel rovnou dolů. A tam? Tam stačilo prostě chodit.

Mohli být za každým rohem a tak jsem taky za každý roh vskočil, jako kdyby tam byli.

A taky že tam po pár pokusech skutečně byli!

Zařval jsem ve skoku, napřáhnul se pravačkou, že mu ten úšklebek na ksichtě rozmáznu o zeď výbuchem.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Šli jsme společně s Urarakou. I když ta se mnou šla, jen protože jsem spolu v týmu. Najednou z odbočky vyskočil Bakugo. Ve skoku zařval jako zvíře.

„Aha, tady jsi!“ prohlásil jsem, svým klasickým tónem v hlase a vyhnul se krásně jeho útoku.

 

BAKUGO KATSUKI

 

Uskočil

Šmejd jeden!

Uraraku můj výbuch odhodil na zeď. Klesla po ní k zemi.

„Poď, Tlemiči. Neutíkej!“ řekl jsem tiše a o to nebezpečněji. Přistihl jsem se, že toho parchanta chci vážně porazit. Vpíjel jsem se do něj vyzývavým pohledem.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

„Kdo říká, že utíkám?“ ušklíbnul jsem se a vrátil mu jeho vyzývavý pohled. Asi deset vteřin jsme na sebe čuměli a vraceli si pohledy. Některé byly i vražedné…

 

BAKUGO KATSUKI

 

Tak fajn. Výzvy já rád.

Vrhnu se proti němu skokem s pravačkou připravenou k výbuchu napřed.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

Když po mě skočil, předklonil jsem se a tak se vyhnul výbuchu. Moje hlava se zavrtala do jeho břicha a já toho využil, abych si ho v klidu přehodil přes záda.

 

BAKUGO KATSUKI

 

Nečekal jsem to. Najednou jsem ležel na zemi čumíc na jeho proklatý záda.

„Chcípni!“ zavrčel jsem, napřáhnul a vypustil výbuch.

Ten šmejd už byl ale o pár kroků dál.

Usměrnil jsem další výbuch druhou rukou a vymrštil se na nohy. Když jsem se otočil, Uraraka už byla z chodby pryč. Nezajímalo mě to.

„Blbej úsměv“, ode mě stál dál než bych chtěl. Možná pět metrů? Příliš na to, abych se k němu dostal dřív, než aktivuje ty svý plasmový kravince,

„Možná tě přece jen trochu pochroumám, Smajlíku.“ Napřáhl jsem ruku před sebe a uvolnil z rukavice monstrózní výbuch ze všeho nashromážděného potu, který jsem v nich měl.

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Najednou takovej obrovskej výbuch!

„No do pr…“ zaklel jsem a hbitě se vrhl střemhlav na zem do boční chodby, ze který prve Katsuki vystartoval na nás.

Ještě, že jsme bojovali na křižovatce!

„On bojuje i na dálku?“ Nevím proč, vůbec mě nenapadlo, že je to možný.

Pak mě ale něco napadlo. Vyskočil jsem na nohy a přitiskl se zády ke zdi.

Aktivoval jsem svou schopnost a prodloužil ukazováček pravé ruky v plasmový modrobílý  bič.

Čekal jsem na moment, kdy se Bakugo objeví. Jakmile jsem zahlédl v oblaku kouře jeho siluetu, švihnul jsem po jeho rukavici.

Bingo! Přepůlil jsem jí a díky mé „skvělé“ kontrole (čtěte štěstí jak kráva) mu zůstala i ruka.

Uff… To ne, že bych si nevěřil ale… jeden nikdy neví, ne?

 

BAKUGO KATSUKI

 

Ten zmrd!

Kousky mojí rukavice dopadly na podlahu.

Instinkt velel skrýt se za rohem, aby na mě nemohl. Ale to nepřichází vůbec v úvahu!

Levačkou jsem se odpálil směrem k němu zcela ignorující zříceninou zeď domu teď už za mými zády.

Pravačku jsem měl namířenou přímo na jeho ksicht, do kterýho jsem mu vpálil pěknou malou explozi.

To tě naučí!

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

BUM!

Odpálil mi výbuch přímo do ksichtu.  Zkrátil svým manévrem vzdálenost mezi námi zhruba na metr.

„Co se ksichtíš? To mělo jako bolet?“ Sice jsem se zeptal a nasadil fakt sebejistý škleb, ale…

Kurník, ono to fakt bolí!

 

BAKUGO KATSUKI

 

Věnoval jsem mu téměř nepříčetný pohled.

Výbuchem jsem se vynesl do vzduchu. Přesunul těžiště a jediným skokem se dostal za něj. Schytal další menší ránu mým quirkem do zad.

„Takový jako ty, žeru k snídani!“

 

CHIHIRO (JOKIE) EIKICHI

 

Vytřeštil jsem oči.

On mě přeskočil? Další bolest.

Zavrávoral jsem, ale ustál to a s úšklebkem se na něj otočil.

„Já takový jako ty radši nežeru, ještě bych se otrávil,“ oponoval jsem.

Jenže co teď udělám? Nemůžu svůj quirk použít bezhlavě ale on mě nenechá přemýšlet…

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *