Frederik Dougs

Frederik Dougs

 

Jméno (Titul): Frederik Dougs

Manželka: žádná

Potomci: žádní

Vyskytuje se v příbězích: Nepoznané proroctví, Střípky příběhů.

 

Vzhled

Výška: 180 cm

Váha: 90 kg

Vlasy: rovné, rudé, nejprve sestřihané na ježka, později dlouhé cca 15 cm.

Oči: hnědé
Charakter a životní podmínky: Frederik vyrůstá v disfunkční rodině. Kerstin Dougsová byla rázná žena, vychovávala svého syna Falcona přísnou rukou a nikdy si nenechala od nikoho nic líbit. Když ale Falcon vyrůstal, neměl příliš velkou volbu v tom, koho by si mohl vzít. Vzal si Glorii, protože byla hezká, dobrá hospodyňka a protože s ním přišla do jiného stavu. Jenže Glorie nebyla vůbec jako jeho matka Kerstin. Neuměla si stát za svým názorem, neuměla si nic vydobít, každý s ní mohl mávat, jak chtěl… A to Falcona iritovalo. Dospěl k názoru, že jeho žena je k ničemu. Celkově se necítil, že by vedl zrovna smysluplný život. Nikdy s matkou nesouhlasil v tom, že by měli čekat na nějakou vyvolenou krávu. Kdyby to bylo jen na něm, odešel by do Tristenolu s Ardolem Branganem, ale zůstal, protože tu měl matku a v té době kdy Ardol odcházel, už byla Glorie těhotná a chystala se jeho svatba. S těhotnou ženou by takovou cestu nepodnikl. Tím, že zůstal, ale nevědomky odsoudil sebe i manželku k životu, který nechtěli vést. Sám začal hodně pít a pak začal bít ženu. Glorie tím ztrácela i zbytky své vlastní vůle a to jediné na čem jí záleželo, byly jejich děti. Mohla jich mít i víc, ale kvůli bití několikrát potratila. Frederik tedy vyrůstal v rodině, kde otec pil, byl matku, matka se otci ve všem podřídila a tak ho nikdo nenaučil, že by si měl žen vážit. Jediná dívka, kterou kdy uznával, byla Lucie, protože cítil, že jí musí jako starší bratr chránit. Charakterově to je přesně ten typ kluka, který si bude vybíjet zlost na slabších, aby si dokázal odvahu a sílu jinde, když doma nemůže. Do všeho vletí po hlavě a rád si užívá života.

 

Informace o životě: Frederik byl Arthurovým nejlepším kamarádem. Takové pouto se nezlomí jen tak. Když se Arthur s Cao vrátili, viděl Fred jen jeho slavný návrat (ne nebezpečí kterým si prošel) a záviděl mu. Cao neustále obestíraly záhady. Frederikovi ale ani tak nezáleželo na odhalení jejích tajemství. Viděl jen to, že se mu kamarádi začínají vzdalovat. Nenáviděl proto Cao. Pro její jinakost, jedinečnost, a protože mu brala kamarády. Ty jediné, co na světě měl. Štvalo ho prakticky všechno, co dělala už z principu i proto, že byla holka. Obzvlášť jak chtěla pořád přizvat do party i Anatolu. Taky si dovolila vrazit mu facku. Hodně ho poznamenalo, když se Arthur šel omluvit králi, ale jemu nepřišel říct, aby šel s ním. Bral to jako zradu, ale nestačilo to na to, aby opustil nejlepšího kamaráda. Navíc mu bylo teprve osm v tom věku děti ještě snadno odpouští. Zvlášť v uzavřené komunitě, kde to hledání nových přátel je velmi obtížné. Viděl, jak se Arthur mění, nelíbilo se mu to, ale zase když Arthurovi trest skončil, přišli mu všichni pomáhat, takže mu odpustil. I když se samozřejmě o žádná milosrdenství neprosil. Snažil se kvůli němu a Sebymu akceptovat i Cao… Ale když přišla s tím svým příběhem o díře v zemi a dračici, považoval to rezolutně za hloupost. Cao se sice stala členkou jejich party, ale s Fredem se vzájemně nikdy nedokázali přijmout. Pak se pohádaly na posedu, kde jí Fred všechno vyčetl. Jak se chovala, drze a arogantně, Nevěřil jí, že nezná pravou podstatu zkoušky, ani že má v srdci dračici, nevěřil jí vůbec nic a štvalo ho, že ho nazývá zbabělcem a řekla mu že na ní jen žárlí. Fred do ní strčil, ona spadla z posedu a on se bál jen o to, aby neztratil Arthura, který pro něj byl jako bratr. Nevěřil Caointiorn, když je chtěla učit šermovat a skončil poražen. Připadalo mu, že se nad všechny povyšuje, hlavně nad něj, že se všechno točí kolem ní. Pak Anatola utekla a Arthur, Seby ani Lucka, nevzali ho s sebou, i když věděli, na rozdíl od něj, kam jít. Další zrada. Ano, mohl je zradit už tehdy, když stopoval Cao k jezeru. Ale on je vlastně nechtěl zradit. On chtěl mít mezi nimi své místo. Jasné a nepostradatelné. Chtěl Cao zastínit. Ale tam začal poznávat, že mezi ně tak úplně nepatří. Měl tam ovšem volnost a klid. Žádný opilý agresivní otec, uplakaná matka, práce…

Opravdu si myslel, že je Arthur udělaný do Caointiorn a věděl o Lucčině lásce k Sebymu. Ale když se pak ukázalo, že je to jinak. Musel chránit svou sestru. A tehdy ho s konečnou platností napadlo vážně s hlubokou nenávistí, že kdyby tam Cao nebyla, všem by bylo líp. Cao vším co následně dělala, živila jeho nenávist, kterou mírnily jen dvě věci. Jeho ochranitelský komplex vůči Lucii a Arthur. Oddanost sestře vedla k tomu, že se rozhodl, že Cao si Sebyho nezaslouží, přesvědčil rodiče, že by měli trvat na zaslíbení a ti ho kupodivu poslechli. Rawneovi sice neměli zaslibování zrovna v povaze, ale bylo jim to celé podáno tak, že se jen jejich syn pouze stydí projevit. A protože Sebastian byl takový klidný, uvážlivý, tichý a stydlivý, uvěřili a nachystali mu to jako překvapení. Ten se s tím musel vyrovnat po svém. A když pak Cao řekla přátelům o svém nenarozeném dítěti a chtěla po Lucce, aby se jejího dítěte ujala jako vlastního, ve Fredovi se něco definitivně zlomilo. Lucie ho poslala s jeho ochranou do háje, Caointiorn mu hrozila smrtí a Arthur byl na jejich straně a ani se ho nezastal. Tehdy nastal definitivní konec jejich přátelství. Frederik našel svou mez únosnosti!

Chvíli trvalo, než se Fred odhodlal opustit vesnici. A pak netrvalo dlouho a chytili ho. Naléhal, že musí mluvit s králem, že mu může předat vyvolenou, že ví, kde se skrývá… Stráže králi tlumočili, co zajatec vyřvával a král se rozhodl, že ho vyslechne. Frederik mu řekl, co věděl o kletbě a proroctví a nabídl, že mu Cao vydá. Král trval na tom, že s ním pošle dva své muže, aby jim náhodou nezdrhl. Frederik ale nechtěl ohrozit nikoho jiného než Cao. Nevedl proto vojáky přímo k vesnici, ale chtěl je zavést na posed, kde doufal, že Cao bude. Ale Dalen Roman je viděl. Fred měl na hlavě kapuci. Dalen ho nepoznal. Protože byl na hlídce a vojáci a ten koho identifikoval jako zvěda se dostali příliš blízko, vystřelil a jednoho vojáka zabil. Fred věděl, že tam je poblíž stanoviště hlídky, proto jakmile se dostali na dostřel, vysmekl se svým strážcům a utekl do křoví. Odtamtud spěchal pak rovnou na posed, kde se setkal s přáteli. Přeživší voják Dalenovi utekl a oznámil králi zhruba polohu vesnice. Fred měl samozřejmě výčitkly svědomí. Nechtěl bitvu, nechtěl válku, nechtěl smrt pro nikoho jiného, jen pro Cao. Takže když v bitvě uchvatitel neuspěl a zatroubil k ústupu, odmítl po vší té smrti a utrpení akceptovat, že by Cao měla žít. Proto na ní zaútočil. Že omylem zabil Sebyho pro něho byla obrovská rána, kterou neunesl. Tohle nechtěl. Proto utekl a nechal se znovu zajmout. Věděl, že je zrádce a že si zaslouží smrt.

Když za ním do vězení přišel Kolgar s tím, že si pro něho přišli Arthur s Cao, odmítl pokus o útěk. Ztratil vše, na čem mu záleželo a neměl už proč žít. Věděl, že kdyby se vrátil, Cao by ho sice možná nezabila, ale rozhodně by se na něj dívala z výše. Co hůř, oprávněně. Ale horší bylo, že by se nemohl podívat do očí, Ani Sebastianovi ani Arthurovi. Celá vesnice by ho měla za zrádce. Nikdy ho zpátky doopravdy nepřijali…

Kolgar ovšem slíbil, že ho pro jeho záchranu učiní, co bude schopen, takže ho prostě unesl sám bez pomoci jeho přátel a dal mu svobodu. Fred to nechápal, navíc pořád měl rudé vlasy (což od draků považoval za krutý výsmech), kam asi tak mohl jít? Kolgar mu ale nabídl, že může přežívat v lesích jako poustevník. A Frederik za to chtěl jen jediné, aby Kolgar mlčel o tom, že ho zachránil. Kolgar mu pak celá léta nosil, co si Frederik nemohl sám vypěstovat, nebo chovat. Přeci jen, kdyby se tam moc roztahoval, hrozilo, že by na něj přišli. Jednoho dne po letech vstoupila do jeho života dívka, která byla velmi podobná Caointiorn. Byla to její a Sebastianova dcera. Přišla za ním a vyzvídala. Trochu se s ní „spřátelil“. Po tolika letech před ním stála zhouba jeho sestry, tak naivní, tak nevinná… Fred od Kolgara věděl, že si Lucie nepřipadala oprávněná mít se Sebym vlastní dítě, bála se, že by pak nemohla být Klee dobrou matkou a nesplnila by, co slíbila, co stálo její šťastné manželství. Brala proto bylinky, které jí měly těhotenství zabránit. Když už si pak byla se Sebym ve vztahu jistá a chtěla děti, už je mít nemohla. Frederik z toho neštěstí vinil Kleu a tak jí řekl vše o její matce. Vnuknul jí tak myšlenku, že by měla jít hledat draky, protože ti jistě její pravou matku a vyvolenou někde ukrývají. Pro toto zjištění pak Klea opustila Talron. A to byla poslední Frederikova pomsta.

Bheirg se Fredovi později dozvěděl přímo od navrátivší se Kley. Vydal se ho hledat, a když ho našel, našel ho už jako umírajícího nemocného muže. Frederik tak zemřel sám v osamění lesa, nedlouho ho Bheirgově odchodu.

Doporučené z našeho blogu:

  • Poštovní překvapení, aneb nečekané dárky k narozeninám.Poštovní překvapení, aneb nečekané dárky k narozeninám. Stalo se vám někdy, že dorazil balíček, který jste nečekali? Normálně o tom třeba víte, objednáte si něco z internetu a druhý den stepujete u vrátek a čekáte, když konečně pošťačka […] Posted in Novinky
  • Co je u mne nového?Co je u mne nového? aneb souhrn zajímavostí z posledních dní a týdnů To je tak, když neumíte psát novinky postupně, jak přicházejí. Jednou za čas pak musíte napsat nějakou souhrnou... Posted in Novinky
  • 1. velká recenze na Nepoznané proroctví!1. velká recenze na Nepoznané proroctví! Co byste měli vědět, když budete nad knihou uvažovat? Jde o netypickou fantasy z pera české autorky. Místo bohů lidé uctívají draky. Jako obvykle tu jde o boj mezi dvěma skupinami lidí. Posted in Novinky
  • Světlo PulsaruSvětlo Pulsaru Kdybych měla hodnotit pouze čtivost a atmosféru příběhu, musela bych dát rozhodně pět hvězdiček. Autorův styl je čtivý sám o sobě, pojetí Ich formy dobře zvládnuté i s použitím […] Posted in Novinky
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *