Hora osudu – Prolog

Prolog

Právo na život

Stalo se to dávno, kdy bohové na nebesích rozhodli, že všechny národy podrobí zkoušce. Bylo to po velké válce všech národů a pokolení světa. Válce, kde zemřelo mnoho hrdinů, jejichž jména dnes pamatuje jen země sama.

Tehdy se na nás Bohové rozhněvali. Nebyli jsme stvořeni, abychom se navzájem pobíjeli. Ne, dali nám život a věřili, že si jej budeme vážit tak jako jich samých.

Jenže se mýlili.

Ač tolik rozdílné si byly národy, trpaslíci, obři, kentauři, květinový národ pixxie, elfové, trollové, lesní víly, nyády a lidé, boj je tehdy všechny spojil, leč samotných stran v něm bylo povícero. A právě to bohy rozhněvalo. I uzavřeli spolu sázku o to, který z národů je nejsilnější a ustanovili zkoušku o Právo na život.

Kněží tlumočili úradky bohů a jejich rozhodnutí znělo, že každých tisíc let se jeden z každé rasy podrobí zkoušce. Na jeho úspěchu pak bude záviset, zda si jeho rod uchová právo na život, či, pokud zklame, jeho rod vyhyne…

A tak se první vyvolení tehdy vydali k hoře osudu, otevřeli ji a vstoupili, aby se podrobili zkoušce bohů. Nikdo se nikdy nedozvěděl o tom co se stalo uvnitř. Ti kteří vyšli ven nikdy nemluvili o tom v čem zkouška spočívá. Jisté bylo jen to, že žádný z nich už nebyl jako dřív až do konce svých dní. Vyšli ven všichni. Všichni, kromě, Obra a malé pixxie… Ovšem bylo to skoro, jako by se nevrátil nikdo.

Oba národy, které neuspěli postupem času smetly bouře, války, hlad, sucho, zemětřesení, vichřice, potopy… Až nezůstal jediný zástupce té, které rasy.

A tak to pokračovalo každých tisíc let. Ze skutečnosti se stala legenda. Z legendy báje. Z báje pohádka a z pohádky se nakonec zachovalo několik verzí původního obsahu, kterému už nikdo nevěřil. Až se nakonec vše znovu obrátilo ve skutečnost a historie se opakovala.

Postupně padly i další národy. Kentauři, nyády, trollové a nakonec i trpaslíci. Zůstali jen elfové, lidé, hobiti a lesní víly. Poslední čtyři rasy světa…

I jejich osudy visely na vlásku. Lidé a hobiti už zapomněli a pohádky o zkáze trpasličího národa si vyprávěli už jen někteří. To elfové a víly si pamatovali. Žili příliš dlouho než aby zapomínali tak snadno. Jenže copak šlo uvěřit, že si je jednoho dne povolají bohové znovu? Zbyly už jen čtyři národy. Copak bude zkouška rozhodovat až dokud nezůstane na světě jediný?

Jenže čas byl neúprosný a jako vždy i nyní si vybral svou daň. Nastala doba, kdy bylo potřeba, aby jako kdysi i tentokrát, vybrali nejvyšší ze svých národů ty, kteří pojedou obhájit jejich právo na život. Jenže… Koho…?

Doporučené z našeho blogu:

  • Hora Osudu – Kapitola 5Hora Osudu – Kapitola 5 Seděl v za stolem mezi čtyřmi zdmi z pavučin a hleděl na zrcadlo, kde je měl všechny jako na dlani. „Tak už jsi si vybral…?“ Zeptala se náhle do ticha žena se složenýma očima. On se však […] Posted in Novinky, Hora Osudu
  • Hora Osudu – Kapitola 4Hora Osudu – Kapitola 4 Když Minsc to ráno otevřel oči, cítil se, jako by včera snad zůstal v laboratoři při kypění černé jedovaté látky. Byl rozespalý, celé tělo ho bolelo a hlava ho třeštila jakoby prokouřil a […] Posted in Hora Osudu
  • Hora Osudu – Kapitola 3Hora Osudu – Kapitola 3 Triamós, velký vládce Atlantidy, stál právě u okna a sledoval bouři, která zahalila celé jeho překrásné město do stínů. Trvá to už příliš dlouho…, pomyslel si. Měl pravdu. Posted in Hora Osudu
  • Hora Osudu – Kapitola 2Hora Osudu – Kapitola 2 Když se objevil poprvé, bylo to u bran města. Čas se chýlil a jeho síla rostla každým okamžikem, který jej blížil k dalšímu klání o právo na život. A pro to přišel. Věděl, jak mocní […] Posted in Hora Osudu
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.