Jeden den Hermiony Grangerové – Epilog

Epilog

A s tím poznáním a závojem slz se v ní něco změnilo. Profesoři dostáli své úloze, porazili Quirella, Voldemortův “duch“ unikl a Brumbál už přišel prakticky k hotovému. Quirella poslali do Azkabanu. Harryho, Rona a Kathlin v Hermionině těle si odvedl Brumbál do pracovny. A Kat se hrozně bála. Co bude, až tam přijde? Brumbál přeci do každého vidí, určitě pozná, že není Hermiona a i kdyby čarodějčinu mysl pustila do popředí, co z toho? Hermiona by Brumbálovi nelhala a jak by to asi tento velký kouzelník vysvětlil?

Bála se tak, až si přála zmizet. Vypařit se a zůstat tak.

Procházeli hradem. Brumbál vpředu, Harry a Ron za ním a Kathlin vzadu. Za ní už kráčela jen profesorka McGonagallová.

Bylo už k ránu. Okny na chodbách bylo vidět svítání. Nádherný rudozlatý úsvit. Až teď si Kathlin uvědomila jak je vlastně krásný. V jejím pravém životě si to nikdy nepřipouštěla. Tak jako si před časem přála být Hermionou, teď by si přála být zase sama sebou…

Pozor na to, co si přeješ, mohlo by se to splnit.

***

Prošli temným zákrutem a Kathlin otevřela oči.

Na monitoru blikal šetřič obrazovky, tvář měla otlačenou a hnědá skříň na zděném pozadí jí prozradila, že tohle nejsou Bradavice.

Lekla se, až spadla ze židle.

„Kathlin, snídaně!“ uslyšela matčin hlas, srdce se jí rozbušilo štěstím a radostí a tak jako ještě nikdy byla ráda, že je doma…

Doporučené z našeho blogu:

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *