Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 10

10

Nastal okamžik ticha, který by přerušil jen absolutní blázen. Tedy přeruší dříve než sama profesorka.

„Vy chcete mluvit s profesorem Brumbálem?“ opakovala. Oči se jí zúžily jako kočce, která číhá na svou kořist.

„Vlastně je to důvěrné,“ pokoušel se to Harry zamluvit, ale už bylo pozdě. Bývalo by bylo lepší, kdyby neříkal vůbec nic.

„Profesor Brumbál je už deset minut pryč,“ pronesla chladně McGonagallová. „Dostal spěšnou sovu z Ministerstva kouzel a ihned odletěl do Londýna.“

„Neříkala jsem to?“ pronesla Kat k Hermioně v myšlenkách. Stále si na tenhle způsob domluvy nemohla zvyknout. Problém byl jen v tom, že neměla čas se zabývat ještě tímhle problémem. Těch ostatních měla až-až.

„Je pryč?“ ptal se Harry. „Právě teď?“ Harry vypadal zoufale. Ron se snažil tvářit, jakože tam vůbec není a Kathlin cítila, jak ji svrbí dlaně potlačovaným vztekem. Nejraději by totiž vykřikla a nazvala Harryho několika dost ošklivými přízvisky. Jenže kdyby to udělala, musela by pak všem, a k tomu teď musela přičíst i samotnou profesorku, vysvětlovat, kdo je, kde se tu vzala a co a jak všechno ví. Přičemž si uměla představit jejich nadšení, až se dozví, že jsou jen knižní postavy a celé tohle se jí nejspíš jen zdá.

Kdyby ji hlava tak nebolela a celá ta situace nebyla tak moc ošemetná, od srdce by se zasmála.

Slyšela už jen profesorku, jak jim vysvětluje, že profesor Brumbál je velice zaměstnaný muž. Harry zase namítal, že tohle je důležité. Kathlin musela v duchu počítat do deseti, aby se uklidnila. V duchu si říkala že tohle prostě musí přetrpět. Koneckonců takhle nějak podobně se to určitě seběhlo i v knize a Hermiona to tam taky přetrpěla. Ačkoliv nynější Hermiona neprojevovala zrovna nadšení z takových myšlenek.

Harry se ze zoufalství zmínil o Kameni mudrců. Profesorce vypadly z náručí knihy, které si nesla, ale nezdvihla je. Nechala je ležet na zemi. Vypadala opravdu šokovaně. Zakoktala se, ale Harry jí skočil do řeči. Jakoby toho snad už nepokazil dost.

„Uklidni se. Nemůžeš nic dělat, teď je to jen na Harrym…“ Snažila se ji Hermiona upokojit. Jenže pro Kathlin to byla jen slova. Připadala si svázaná, bezmocná a zoufalá… Ale dala na radu své nové kamarádky, jejíž tělo obývala.

„Vím, o čem mluvím, Pottere,“ řekla úsečně profesorka. Sehnula se a posbírala knihy. „Doporučuji vám, abyste všichni šli raději ven a užívali si sluníčka.“ Pro madame McGonagallovou tím vše nejspíše skončilo. Kathlin nevěděla, jak dlouhý rozhovor ji minul, protože byla myšlenkami jinde. Nezáleželo na tom.

Harry a Ron se po ní podívali.

„Bude to dnes večer,“ řekl chlapec s jizvou, jakmile si byl jistý, že je profesorka neuslyší. „Snape dnes večer projde padacími dveřmi. Ví už všecko, co potřebuje, a teď je z cesty i Brumbál. Ten vzkaz poslal určitě Snape, vsadím se, že se na Ministerstvu kouzel budou náramně divit, až se tam Brumbál objeví.“

„Ale co můžeme -“

Hermiona už to nevydržela.

„Ne, Snape, ne!“ vykřikla. Oba hoši se po ní ohlédli.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *