Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 12

12

Když se opět probudila, ležela na ošetřovně a oba kluci byli u ní. Harry seděl a mnul si bolavé čelo. Ron nervózně přecházel po celé místnosti.

„A-a…“ vydrala Hermiona z hrdla tiché zaúpění. Na víc se nezmohla.

Kluci se po své kamarádce otočili. Ron byl rázem jedním skokem u její postele, až se Kathlin divila, že je to vůbec možné.

„Hermiono, jak je ti?“

„Co se stalo?“

„Najednou si omdlela…“ začali kamarádi jeden přes druhého.

„J-já…“ chtěla se posadit, ale nešlo jí to. Harry jí podal ruku a ona ji přijala.

„Promiň…“ začala se Hermiona Kathlin tiše omlouvat. „Hrozně se omlouvám, nechtěla jsem ti ublížit…“ Bolest hlavy začínala být pomalu opět snesitelnější.

„Co tě to popadlo?“ nechápala Kat. Neudělala přeci vůbec nic špatného.

„No já…“ To bylo asi poprvé, kdy Kathlin zažila Hermionu, jak neví co říct. A byl to věru zvláštní zážitek.

„No, to nic…“ odbyla ji. Hlava už bolela jen docela maličko a pořád tu byli dva mladí čarodějové, čekající na vysvětlení. „Musím jim to říct…“

„Ano, to bys měla. Harry tam nemůže jít s tím, že zradil Snape, a utkat se pak s někým jiným. To nejde…“ naléhala Hermiona. Kathlin sice věděla, že tak jednoduché to není, že v knize to Harry nakonec dokázal, ale pravý význam této jeho zkušenosti jí unikal.  I pro to se Hermionina nápadu tak rychle chytila.

„Musím vám něco říct,“ začala tedy a přilákala k sobě jejich pozornost, „naše domněnka, Harry. Tvoje domněnka… Byla špatná. Není to Snape, kdo pomáhá Ty-víš-komu. Je to Quirell!“ Nechala svůj hlas doznít, aby se přesvědčila, že to mělo patřičný úspěch. Ale k jejímu údivu Ron vyprskl smíchy.

„Quirell? Zbláznila ses? Ty zkoušky ti vlezly na mozek, Hermiono,“ vypravil ze sebe zrzek, jakmile popadl dech. „Vždyť Quirell koktá. Vidělas ho u toho trolla, ne? Omdlel ve Velké síni! To je pravděpodobnější, že spiknutí organizuje sám Brumbál.“ Znovu se rozesmál.

Kathlin to mrzelo. Kluk, kterého si z knih tak moc oblíbila, že se do něj v podstatě platonicky zamilovala, se jí teď smál. A proč? Protože řekla pravdu. Cítila slzy pálící v očích, veliký kámen na hrudi, který jí bránil dýchat. Nejraději by mu jednu vrazila, ale Harry se do toho naštěstí vložil.

„Ron má pravdu, Hermiono. Je to Snape. Od začátku to je Snape – “ už, už se nadechoval, k vysvětlování, ale Kathlin ho nenechala:

„Já, já vím, že to tak vypadá, Harry, ale mýlili jsme se.“ Nadechla se. „ Není to Snape, kdo slouží Ty-víš-komu. Je to Quirell. Já vím, že to zní nepravděpodobně, ale tak mi to alespoň nechte vysvětlit,“ naléhala na ně.

„Harry,“ otočila se teď přímo kchlapci s jizvou, „tebe pálila jizva, když ses koukal první den na Snapea, že?“

Harry přikývl.

„A nebavil se právě v té chvíli s profesorem Quirellem, který k tobě byl otočený zády?“ vypálila první věc, co ji napadla. Tuhle scénu si pamatovala z filmu. Dávalo to smysl. Quirell měl už v té době Voldamorta na zátylku své hlavy. To znamenalo, že Quirell byl sice k Harrymu otočený zády, ale Voldemort čelem. A zrovna tak to vysvětlovala Kathlin i chlapcům.

Harry se zamyslel, zato Ron nad tím jen mávl rukou.

„Ale, Hermiono, jak by mohl mít Quirell Ty-víš-koho pod turbanem?“ zasmál se. Ano, tak trochu to znělo absurdně, ale copak snad právě Kathlin nebyla ve světě kouzel?

„To, to nevím, Ronalde. Ale je to logické. Myslím, že…“ Horečně vzpomínala, jak o tom četla v knize. „Že Quirell narazil na Ty-víš-koho na svých cestách v zahraničí. Po tom, co ho Harry porazil, byl méně než stín. Hledal hostitele, který by mu pomohl přežít. Víte co nám ukázal Hagrid a co říkal Firenze… Pít krev jednorožce vás zachrání od smrti, ale za strašlivou cenu. Quirell mu pomáhá. Nikdy přece nesundává svůj turban…“

Opět se do toho vložil Ron:

„Ale Hermiono, a co Brumbál? Vážně myslíš, že by si nevšiml, že se největší černokněžník všech dob ukrývá pod kusem hadru o pár křesel vedle něho u profesorského stolu?“ Musela připustit, že to je poměrně závažná otázka, ale co mu na to tak měla říct?

Hermiona jí poradila.

„Ale Brumbál Vy-víte-koho nehledá, Rone. Všichni si myslí, že je mrtvý. On sám je slabý, Brumbál ho nemusel vycítit…“ Ron se nadechl k reakci, ale Harry byl o kousíček rychlejší.

„Ale co při famfrpálovém zápase? Snape se mě přece pokusil uhranout,“ vzpomněl si na další situaci, podle níž usoudil, že proti němu Snape něco má.

„To nebyl Snape. Vypadalo to tak. Pořád se na tebe díval a neustále se soustředil. Mohl to být on. Ale zrovna tak to mohl být i Quirell. Ten se na tebe taky díval, Harry, a taky nemrkal a něco mumlal. Myslím, že Quirell se tě snažil uhranout a Snape mumlal nějaké protikouzlo, aby tě zachránil – “

„Zachránil? Pche,“ mávl Ronald rukou. „To je nesmysl, Hermiono.“

„Zmlkni, Rone!“ okřikla ho Kathlin. Hermiona jí tu radí argumenty, které by mohla použít, a on jí to kazí. On, Ron Weasley, nejroztomilejší kluk na světě!

„Ale přestalo to, když jsi mu zapálila plášť,“ připomněl Harry.

„Jo, to je pravda, ale nezapomeň, že když Snape zjistil, že mu hoří plášť, tak do Quirella vrazil a ten s sebou plácl o zem,“ vysvětlovala. Ano, to také dávalo smysl.

„A co Halloween?“ pokračoval Harry.

„To je… No to je jednoduché,“ nadechla se. „Quirell se v Trollech vyzná. Umí s nimi manipulovat. Vpustil ho do hradu, a aby unikl podezření, ohlásil, že troll vnikl do sklepení a omdlel. Snape ho prokoukl. Hned mu došlo, že je to léčka. Sledoval Quirella až k Chloupkovi a tam ho ten pes pokousal, když se mu snažil zabránit, aby kolem něho prošel.“ Ano, i sama Kathlin musela přiznat, že je to lehce přitažené za vlasy, ale copak měla na výběr než jim to vysvětlit?

„Ale Snape mě nenávidí, pořád mi strhává body, nevynechá chvíli, aby mě ponížil,“ vzpíral se Harry té myšlence.

„Snape si na tebe prostě zasedl, Harry. S Ty–víš-kým, to ale nemá nic společného.“

„Ale na té chodbě, pod neviditelným pláštěm, jsem slyšel Snapea mluvit s Quirellem a Snape…“

„Snape jen chtěl, aby Qurell věděl, že na něj má spadeno a že si ho ohlídá…“ Namítala Kathlin. Černovlasý chlapec si povzdychl a promnul bolavé čelo.

„Snad tomu nevěříš, Harry,“ zašeptal Ron. Sám však měl pochybnosti. Hlavně proto, že Hermiona se přeci nikdy nemýlí…

„Dokážu vám to!“ řekla pak Kathlin odhodlaně.

„Vážně?“ podivili se chlapci.

„Vážně?“ podivila se i Hermiona.

„Ano!“ pravila Kat rozhodně. „Vypravíme se tam večer dřív a uvidíte, že ten, kdo projde kolem Chloupka, je Quirell.“

Doporučené z našeho blogu:

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *