Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 13

13

Jenže vypravit se někam dřív se začalo ukazovat jako veliký problém. Madame Pomfreyová Kathlin propustila z ošetřovny asi půl hodiny od jejího probuzení. Společně se pak všichni “tři“ vydali do nebelvírské věže, kde se usadili ve společenské místnosti a čekali na večer. Příliš nemluvili. Spíše je trýznilo napětí. S ostatními odešli na večeři, kde se najedli a pak vrátili.

Nikdo si jich nevšímal. Seděli stranou a nikdo z nich si neměl s Harrym co říct. To všechno hrálo pro ně, jenže nepozorovaně odejít se zdálo nemožné. A společenská místnost se vyprazdňovala po večeři velmi, velmi pomalu.

„U Merlina, copak nikdy neodejdou?“ ptal se pohoršeně Ron, který Kathlinině historce zatím nijak zvlášť nevěřil, ale zároveň bylo jisté, že tak jako tak, se vydají k padacím dveřím všichni společně.

„Snad to bude brzy,“ prohodil Harry napjatý a unavený zároveň.

„Nemůžeme čekat,“ uvědomila si ale Kathlin. Celé odpoledne se snažila vzpomenout si na detaily z knihy a pochopila, že čekáním teď jen ztrácejí drahocenný čas. „Quirell už se nejspíš připravuje. Nemůžeme čekat až si všichni půjdou lehnout, to bychom dorazili pozdě.“

„A co chceš dělat, Hermiono?“ zeptal se Ron, kterého nic nedělání a čekání zmáhalo asi ze všech nejvíc.

„Vezmeme Harryho neviditelný plášť,“ rozhodla.

„To nemůžeme,“ ohradil se Ron. „Když půjdeme nahoru a pak zmizíme pod pláštěm, až si půjdou lehnout ostatní, uvidí, že nejsme v postelích.“ Jistě, jeho argument měl kupodivu oprávněnou podstatu, ale Kathlin to už nemohlo zaskočit. Nad tímhle plánem přemýšlela od jejich společného rozhovoru.

„Nedá se nic dělat. Alespoň až na to přijdou, zburcují profesorku McGonagallovou. Po tom, co s námi dnes mluvila a co jí Harry říkal, určitě poběží hned ke Chloupkovi.“ Nadechla se, a ještě víc ztišila hlas. Sice do teď šeptali, ale i tak měla strach, že by je někdo mohl zaslechnout a opravdu netoužila dostat se do situace, kdy bude muset zneškodnit Nevilla Longbottoma. Neměla příležitost zjistit, zda v Hermionině těle může používat kouzla či nikoliv, ale nechtěla být donucena to zjistit takovým způsobem.

„Ale ještě můžeme vzít plášť, schovat ho a vyjít ven obrazem. To by bylo koneckonců taky řešení. Nikdo, kdo by si šel lehnout, by nevěděl jistě, jestli jsme se vrátili nebo ne. A nikdo se nás nepokusí zastavit, pokud půjdeme teď. Plášť na sebe hodíme venku na chodbě. Cestu k Chloupkovi známe a pak už nám zbývá jen počkat, kdo se kolem Chloupka pokusí projít…“

Kluci se po sobě podívali a pak znovu na Hermionu.

„Dobře,“ řekl Harry a vstal. Schody k ložnicím vyběhl rychle. Plášť neměl nijak hluboko schovaný, zpátky ve společenské místnosti se ocitl tak rychle, že to kamarádům připadalo až podezřelé. Neviditelný plášť měl schovaný pod hábitem. Jen kývl a oni se zvedli. Tiše jako stíny se vykradli z věže portrétem Buclaté dámy a ocitli se na liduprázdné chodbě, kde již vládlo šero nadcházející noci.

„Musíme si pospíšit,“ řekla jim Kathlin a spolu s nimi vykročila chodbou. Harry vyndával plášť za chůze, a když zahnuli za roh, schovali se pod něj.

Tak takové je tísnit se tři pod jedním pláštěm…. Až teď si uvědomila, jak málo si toho uměla představit.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *