Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 8

8

„Kam jdeš?“ zeptal se Ron překvapeně.

„Právě mě něco napadlo,“ odpověděl Harry, bledý jako stěna. „Musíme teď hned za Hagridem.“

„A proč?“ pokračoval Ron. Bývala by se měla ptát Hermiona, ale Kathlin věděla, co Harryho napadlo. Nemusela se na to ptát. Hermionino vědomí četlo v jejích vzpomínkách, nesnažila se ptát, proč a kam Harry jde. Snažila se pochopit co u Kathlin v mysli viděla.

Celé to byla jedna veliká šílenost. Zatímco Harry vyprávěl Ronovi o svém poznatku, že Hagrid celý život chce draka, a náhle se objeví někdo kdo má dračí vejce v kapse, cesta k obrově hájence jim utíkala před očima.

„Jak to myslíš?“ ptal se kamaráda Ron. Ale to už Harry běžel a Kathlin měla co dělat, aby klukům stačila. Základní schopnost každého čaroděje je levitace a my se tu honíme jako šašci!  Pomyslela si rozhořčeně.

Hagrid seděl v lenošce venku před hájovnou; nohavice i rukávy měl vyhrnuté a loupal do velké mísy hrášek.

„Nazdar,“ řekl a usmíval se na ně. „Takže máte po zkouškách? A máte chvilku dát si loka něčeho dobrýho?“

„Ano, prosím,“ vyhrkl udýchaný Ron. Harry ho však přerušil.

„Ne, Hagride, máme naspěch; ale potřebuji se tě na něco zeptat. Pamatuješ se na ten večer, kdy jsi vyhrál Norberta? Jak vypadal ten cizinec, se kterým jsi hrál karty?“

„To nevím,“ řekl Hegrid, „poněvač si nesundal kápi.“ Kathlin pořád ještě nemohla uvěřit tomu, že je doopravdy tak veliký a mohutný. Ale fakt, že se na něj dívala jako na zjevení, nezpůsobilo jen toto překvapení. Pořád ještě nemohla uvěřit, že by se ocitla v těle knižní postavy právě v tak důležitý den jako tento. Copak to dávalo smysl? A neměla by jim říct všechno, co ví?

Harry si sedl vedle mísy s hráškem.

„Tak divný to zas není; U Prasečí hlavy – tak se menuje ta hospoda dole ve vsi – potkáte spoustu všelijakých lidí. Co já vím, moh to bejt nějakej obchodník s drakama. Do tváře jsem mu vůbec neviděl, poněvač měl celou dobu na hlavě kápi.“

„A o čem jsi s ním mluvil, Hagride? Zmínil ses vůbec o Bradavicích?“

„Možná, že na to přišla řeč.“ Hagrid svraštil čelo. Kathlin přesně věděla, co bude následovat a tak už ani neposlouchala. Ostatně měla něco jiného, co by se přeslechnout nemuselo vyplatit.

„To všechno je pravda?“ ptala se jí Hermiona, která už si utřídila sama své myšlenky. Kdyby je teď obě tolik nebolela hlava, určitě by se jim povídalo o něco lépe.

„Ano, je…“ odvětila Kathlin v myšlenkách.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *