Jeden den Hermiony Grangerové – Kapitola 16

16

Kathlin je vedla. Ne, že by věděla kam jít, ale Hermiona jí radila. Plášť za nimi povlával, až se bála, že by je třeba někdo mohl náhodou zahlédnout. Ale bylo to opravdu důležité?

Cesta se zdála snad nekonečná, zvuk nohou příliš hlasitý, čas jakoby se zastavil… A vtom už stáli před kabinetem profesora Snapea. Zřejmě je musel zaslechnout, protože než se stačili vydýchat a zabušit, už otevřel dveře. Harry kvůli tomu všemu zapomněl i na neviditelný plášť.

Muž před nimi nevypadal vůbec jako někdo, kdo právě vylezl z postele. Měl stejný hábit, jako na něm viděli přes den a vlasy stejně splihlé a mastné. Pokud si Snape vůbec někdy myje vlasy, toho večera tak určitě neučinil.

„Ale, pan Potter,“ vypravil ze sebe pohrdlivě. Jen rozšířené oči vyjadřovaly míru jeho překvapení. Vzápětí jej však zakryl. Než by mohl pokračovat a něco říct, zmohla se Kathlin na slovo:

„Quirell jde po Kameni mudrců!“ vyhrkla. Snape si ji změřil tvrdým přísným pohledem, pod kterým se jí hrozila podlomit kolena.

„Viděli jsme ho.“ Zastal se jí Ron a jí se srdce rozbušilo ještě rychleji, což se zdálo téměř nemožné.

„P-pane profesore…“ vydechla ještě.

„Vraťte se na kolej. Okamžitě!“ rozkázal. Aniž by na cokoliv čekal, vyběhl směrem ze sklepení. A pak události vzaly nečekaný spád. Lépe řečeno, Kathlin připadalo, že se dal čas rázem do pohybu závratnou rychlostí. Chvíli diskutovali o tom, co dál. Dohodli se rychle, že nepůjdou na kolej ale za Snapem. Vrátili se do třetího patra. To už tam kromě Snapea byla i McGonagallová, Kratiknot a Prýtová. Kolejní ředitelka si je přeměřila pohledem. Ale jen krátce. Museli se vydat dolů. Chloupek už byl uspaný. Kathlin pořád nemohla pochopit, že nikomu ten pes nevadí, ale co mohla dělat?

Harrymu došlo, že má pořád svůj neviditelný plášť. Sundal ho a schoval pod hábit. Všichni “tři“ se po sobě podívali a bylo jim jasné, že jsou v průšvihu. Vlastně ani nevěděli, co by měli teď dělat. Nikdo jim nic neřekl. Tedy kromě toho, že se mají vrátit na kolej. Jenže to se jim nechtělo. Kat měla pocit, že je něco špatně. Zprvu nemohla přijít na to co, ale když seděli v tmavém koutě chodby v jednom výklenku a tiskli se k sobě, napadlo ji to. Ta nejpodstatnější otázka.

Co bude teď? V knize se Harry, Ron a Hermiona vydali padacími dveřmi sami. Ron sehrál velmi dobrou šachovou partii a obětoval se. Hermiona pak poslala sovu Brumbálovi a Harry svedl svůj nejdůležitější souboj s Quirellem a Voldemortem… Jenže teď a tady to tak nebylo a teď už ani nebude… Napadlo ji.

Ani Hermiona si s tím nevěděla rady. Snažila se Kathlin uklidňovat, ale na druhé straně čarodějka neznala všechny důsledky jako Kathlin, kterou to až teď začínalo všechno pálit na mysli. Tím, že vyrazili až pozdě, narazili na Nevilla, kterého Hermiona spoutala kouzlem. Za tuto statečnost získal Nevill 10 bodů pro Nebelvír, které přinesli jejich koleji vítězství ve školním poháru. Jenže teď nezíská ani body ani sebevědomí, které by tolik potřeboval. A co ostatní? Tímhle výletem si Harry, Ron a Hermiona napravili svou pověst. Ron s Hermionou získali každý 50 bodů a Harry 60. To všechno jsou body, které jim v této nové budoucnosti budou chybět.

Kathlin měla srdce sevřené úzkostí a v očích slzy. Ani jeden z chlapců si toho nevšiml. Všude byla tma. Ale ona už poznala, že být Hermionou není vůbec tak jednoduché, jak si myslela. A ocitnout se v knižním příběhu? Něco změnit?

Možná jsou věci napsané právě tak, jak se měli stát…

Doporučené z našeho blogu:

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *