Krátké zamyšlení

Kdo je spisovatel, kdo píše nebo kdo publikuje?

 

Tak zněl nadpis článku, který jsem četla na Databazeknih.cz. Mám na věc svůj názor, který jsem se rozhodla rozepsat a podělit se o něj i s vámi, jelikož jde o zajímavé téma k zamyšlení.

Spisovatel – slovo jako cílová meta, nebo počátek dlouhé cesty? Kde něco končí, něco nového začíná, tak to je vždy. Když si dáte za cíl stát se spisovatelem, jistě vás zajímá, kde se ten zlomový bod nalézá. Ale otázka spíš zní, skutečně existuje?

 

Pakliže píšu do šuplíku, jaký vliv to má na můj život? No žádný přeci. Je to můj koníček, stejně jako jiní sbírají známky. Nikdo se o něm pravděpodobně pořádně nedozví, a i kdyby byla má díla sebelepší, nikdo o nich nebude vědět ani mluvit.

Jestliže obesílám literární soutěže, nakladatelství a servery, co to pro mě skutečně znamená? Jen to že se najde pár lidí, kteří si má díla přečtou. Nevydělám si tím peníze, nezískám respekt, ani mě nikdo nebude spisovatelem nazývat. Budu jedním z tisíců podobných existencí, kteří ale ve výsledku nic neznamenají (myšleno na literární scéně.)

Vydali mi první knihu! Ale změnilo se něco? Ne, pořád musím chodit do práce, sice ji vídám ve výkladních skříních knihkupectví, ale krom toho hřejivého pocitu u srdce, co to přesně znamená, když čas běží dál, jakoby se nestalo vůbec nic? Dosáhla jsem cíle, nebo je třeba udělat něco víc? A jak vůbec poznám, že už jsem na konci své cesty? Má vůbec nějaký konec?

 

Když autor napíše příběh, má přesně daný začátek a konec. Ovšem život takový není. Kolikrát nemáte přesně dané, kdy končí den a začíná noc. Pro každého začíná večer jinou denní hodinou, tak jak chcete jednotně určit něco takového, jako začátek spisovatelské dráhy?

Přesto se nad tím zamysleme…

Je spisovatelem ten kdo píše? Pak je jím 60 – 70 % populace.

Je spisovatelem ten, kdo napíše něco hodnotného? A jak se taková hodnotnost textu měří? Jedná se o jazykově vybroušená díla, která pozvedávají jazyk? Nebo zde jde o kvalitu příběhu? O oboje? Je hodnotné dílo to, které dokáže oslovit čtenáře? Ze zkušenosti vím, že každé dílo si dokáže najít čtenáře. Mluvíme o dílech, která mají myšlenku, kterou chtějí šířit? Dokáží pozvednout čtenáře na duchu, nebo ho donutit k zamyšlení? Vyvolat v něm emoce?

Pokud uvažujeme takto, pak co všichni autoři brakové literatury, která je tak oblíbená?

Otázka byla položena následovně: Je spisovatelem ten kdo si píše do šuplíku, ten který obesílá soutěže a nakladatelství i když bez úspěchu, či ten kdo publikuje veřejně?

Já osobně myslím, že vše je o tom, jak člověka vnímá společnost. Totiž když sami sebe nazvete spisovatelem, tak se jím díky tomu nestanete. To by byl spisovatelem každý…

 

A logicky vzato, vás společnost neuzná za spisovatele, pokud nemůžete ukázat hmotnou existující knihu, kterou vám vydalo nakladatelství.

Jistě, že můžete oponovat tím, že si knihu můžete vydat i sami. Ale i kdyby šlo o hodnotné dílo, není to ono. Samozřejmě máte šanci na uznání za spisovatele i tak, ale je to mnohem méně pravděpodobné, protože pořád bude ve všech hlodat taková ta otázka: „A co když si musel dílo vydat sám, jelikož mu jej nikde nechtěli vydat, protože bylo špatné?“

Stačí ke zdolání spisovatelské mety vydání povídky kupříkladu ve sborníku z nějaké soutěže či akce? Někomu ano, ale většině pravděpodobně ne. Protože kdo si koupí sborník, pokud není fanouškem dané akce či literární soutěže? Přiznejme si, že málokdo. Je to možná první krok, ale v očích společnosti to z vás spisovatele neudělá.

A co člověk, který píše, ale pouze nemá u nakladatelů úspěch? To je pro společnost možná autor, ale nikoliv spisovatel. Takových lidí je celá řada, a pokud se jejich díla neprodávají, jakoby neexistovala.

Ten, kdo si píše do šuplíku, je přesně takový ten pisálek, o kterém se doslechne společnost až po smrti a jedině za předpokladu, že se jeho díla dostanou ven a mají svoji kvalitu.

Je titul spisovatel udělený posmrtně, hodnotný? Pro toho člověka už asi ne. Poučí se tím společnost? Jistě že ne, protože společnost je ryze konzumní. Řeknou o něm, že to byl úžasný spisovatel, ale on už se to nikdy nedozví. Znamená to, že svého cíle dosáhl, nebo ne?

 

Někteří lidé zmiňovali v debatě pod výše uvedeným článkem blogerky, VeronikyMat, i novináře a textaře, ale to jsou zcela jiná odvětví, která se spisovatelstvím vlastně vůbec nesouvisí. Spisovatel může psát i texty písní a články do novin či časopisů, ale to z něho spisovatele rovněž neudělá.

Aby se člověk stal spisovatelem, potřebuje víc než hodnotné dílo v šuplíku, nebo frustraci z nedocenění od velkých nakladatelů. Spisovatelovi musí být vydávány knihy! Jen tak ho bude společnost brát.

 

Lidé všeobecně věří tomu, co vidí. A dokud jeden nemůže přijít a říct: „Jsem spisovatel, tady je důkaz v podobě knihy“, tak spisovatelem prostě a jednoduše není. I kdyby totiž psal sebe lépe, společnost ho neuzná. A pokud se na kvalitu jeho děl přijde až po jeho skonu, stane se spisovatelem posmrtně, ale opět jím bude až od té doby, kdy jeho díla vyjdou v knižní podobě.

A teď už jen čekám, že někdo bude oponovat ebooky. Je Ebook kniha? To už je ovšem zcela jiná otázka. Pro moji malou úvahu postačí, když řeknu toto: Bude-li ebook vydán nakladatelstvím, má v tomto ohledu svou váhu. Pouze je vždycky lepší, když můžete někomu hotové dílo tzv. „omlátit o hlavu“. A přiznejme si, knihu v datové formě, neomlátíte o hlavu nikomu.

Doporučené z našeho blogu:

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

6 reakcí na Krátké zamyšlení

  1. Profilový obrázekEillen říká:

    Líbila se mi myšlenka Kinga. Nejsem si jistá, jak přesně to řekl, ale tvrdil, že pokud se nedokážete každý den zavřít na osm až dvanáct hodin a psát a psát a psát, tak si nemůžete říkat spisovatel.

    Nechci tím oponovat tvému názoru. On to spíš bral asi jako spisovatele z povolání, který prostě nic jiného, než psaní knih, nedělá. Mám pocit, že každá jeho kniha byla v první verzi desetinásobná, než se k tomu vrátil, smazal podstatný kus své práce a upravil tak, aby byl konečně spokojený.

    Co se týká mě, tak spisovatel je pro mě každý, kdo se odváží své dílo dát přečíst veřejnosti. I kdyby jen na blogu nebo svých stránkách. Dává totiž možnost ostatním ho kritizovat. A pokud si z té kritiky něco vezme a napíše příště lepší příběh, pak je to pro mě spisovatel.

    No a sama sebe začnu považovat za spisovatele až ve chvíli, kdy dostanu odvahu dát svá díla přečíst rodině. Protože u nich se nejvíc bojím jejich reakce. 🙂 A spisovatel by se přeci neměl bát žádných reakcí a měl by za ně být rád.

    • Profilový obrázekJackie Decker říká:

      Na tom taky něco bude. Jako já bych se klidně zavřela na osm hodin v kuse, ale co práce? A děti? Ažt se budu moct živit jenom psaním, klidně splním Kingovo prohlášení bez mrknutí oka 😀
      Díky, že jsi připojila svůj názor, koneckonců, úvahy se píší proto, aby se nad nimi lidé zamýšleli. Děkuji ti.
      Budu držet palce, abys to jednoho dne dokázala a přestaal se kritiky své rodiny bát. Každopádně kdo se někdy nevrátil a od základu nepřepsal své dílo? To k tomu prostě patří.

      • Profilový obrázekEillen říká:

        Spíš než o strach jde o stydlivost. Plus třeba bratr automaticky odsuzuje fantasy. Přijde mu to jako hovadina. To se pak blbě ptá na názor, když víš, že by to možná kvůli tobě přečetl, ale stejně by ho to nebavilo.

        I když mamka zase četla první verzi Taubara. Líbilo se jí to. Jenže to byl spíš takový dětský příběh. Jakmile to dám do té dospělejší verze, tak to přečte, ohodnotí, ale už z toho nebude tak unesená. Ona prostě miluje tu lehkou formu knih a tu já psát neumím. Ale třeba se mi někdy podaří napsat něco, co by se jí trefilo do vkusu. Minimálně Rána na to aspirují. Miluje Austenku, tak pokud ten příběh dokážu v tom stylu napsat, bude nadšená 🙂

        A já se přiznám, že i kdybych měla čas, tak prostě osm hodin psaní nedokážu dát. Neumím psát v absolutním klidu. Potřebuji s někým si povídat, přemýšlet současně nad něčím jiným. To mi překvapivě dává nápady na ty drobnosti, které o samotě zapomínám… Takže i kdyby mi vyšla knížka, tak díky tomu nebudu nikdy spisovatel. Spíš jen pisálek, co měl kliku. Ale i to by mi stačilo.

        • Profilový obrázekJackie Decker říká:

          Tak konzultovat s jinými lidmi je důležité, ale to psaní osm hodin v kuse nevylučuje, člověk se u toho strašně snadno zapomene, protože odkráčí do docela jiných sfér…
          To s tím, že někdo třeba nemá rád fantay, to je blbé no. Ale hele, já vnutila učitelce češtiny Prach hvězd a to nemá ráda fantasy. Nechápu proč, ale najde se strašné množství lidí, kteří fantasy jako žánr hrozně opodceňují, nebo odsuzují. Nechápu to. Přitom je to tak úžasné odvětví plné možnostíl… 😀
          Ono by nevadilo, kdybys byla „jen“ pisálek, který měl štěstí. Jde o to, co ty sama žádáš. Koneckonců to je přesně to o čem jsem psala. Pokud tě bude společnost vnímat jako spisovatelku, je úplně jedno že nepíšeš osm hodin v kuse o samotě :d

          • Profilový obrázekEillen říká:

            Já jsem momentálně šťastná, že Drak prošel úpravou a že jsem to dopsala. A i když to má „jen“ 240 stran (odhadem), tak je to mé první dokončené dílo takového rozsahu. A i kdybych už nikdy nic jiného nenapsala, tak mám Aldormu, kterou jsem vymyslela a která díky tobě a holkám má tak pestrou historii, má řád a dává to smysl. A to mi prostě prozatím stačí. 🙂

          • Profilový obrázekJackie Decker říká:

            Je to po těch letech kdy Aldorma na netu nebyla úplné BOOM. Jsem strašně ráda, že jste souhlasily s obnovou, už jsem v to ani nedoufala… Nového Draka si musím přečíst vklidu. Těším se na něj. Doufánm, že jednou vyjde oficiálně tak jako ostatní příběhy. Vidět Aldormu ožívat je tak úžasné… 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *