Lásky mého života – Epilog

Epilog

 

Nečistá říše je tiché místo, chladný a nehostinný kámen svírá poslední zbytky mé unavené duše.

Slzné kanálky vyschly, tělo v pevném objetí zimolezu.

Masku na tváři nahradila jiná. Je možné být vůdcem sekty Nie. Jiným než moji předci, ale mohu.

Není však v mých silách znovu psát básně, třímat štětec, nanášet inkoust ni barvy.

Omlouvám se…

 

Pamatuji si, jaké bylo milovat velkého bratra MingJua. Na mysli s pálící otázkou, byl by na mě hrdý?

Cítím respekt k Zewu-Junovi a právě proto vím, že už mu nikdy nesmím přijít na oči.

Odčinil jsem vinu vůči Wei WuXianovi za cenu ztráty spřízněné duše.

Nepřestávám obdivovat Jiang WanYina v tiché svatyni nejhlubších myšlenek.

Přemohl jsem soupeře v jin GuangYaovi, kterýžto čin mě zanechal zcela osamoceného.

A ve skleníku svého srdce chovám naději Mo XuanYua, k jejíž ochraně pozbývám však sil…

 

Na světě není druhá polovina mojí duše. Nikdo nenaruší hradby mé osamělosti. Na to je Qinghe mého srdce příliš drsný kraj. Kdo by byl takový blázen, aby o ně bojoval?

Nezasloužím si ničí přízeň, natož snahu.

Nejsem hoden jediné myšlenky…

 

Za zády slyším klepání.

„Dále,“ mdle vyzývám učedníka. Kdo jiný by to mohl být?

„Vůdče sekty Nie,“ osloví mě známý hlas.

Závoje řas se zachvějí a slzy najednou opouštějí hráz. Mé srdce se zachvěje.

Ty…

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.