Lásky mého života – Kapitola 2 – Lan XiChen

Lan XiChen

 

Sešli jsme se, abychom uložili a potlačili ostatky našich bratrů. V tomto krásném dni, kdy slunce žhne, opírá se plnou silou do rýžových polí a jen vlahý větřík činí jeho teplo snesitelným, stojíš včele zástupu kultivátorů, pouhých pár kroků ode mne. Tvá tvář je pobledlá a kruhy kol očí ti nesluší. Pryč je tvá vlídná vznešená nedotknutelnost, jakou ses dříve honosil. Pryč je tvůj klid. I jiskry v tvých očích vyhasly. Bolí mě tě takto vidět.

Asi si myslíš, že jsem s tím spokojený. Ale tak to není! Nikdy jsem ti doopravdy nechtěl ublížit.

Avšak vše má svoji daň…

 

Vstoupil jsi do mého života jako svěží vánek. V čase, kdy pro mě bratrova blízkost začala být nesnesitelnou, ses vynořil z temnoty světa a zasvítil jako první sluneční paprsky do kobky mého srdce.

Oslnil jsi mě.

 

MingJue se na mě tenkrát zlobil a já zoufale hledal stéblo, kterého bych se zachytil.

Našel jsem tebe…

Neznal jsem tě příliš dobře. Nikdy dřív jsem neměl odvahu tě oslovit. Ale v té chvíli z tebe vyzařoval pocit bezpečí. Schoval jsem se za tebe a ty ses smál. Zvonilo mi z toho v uších. Myslel jsem, že se mi rozskočí srdce.

A tak ses stal druhou láskou mého života…

 

Tvá přítomnost zmírnila dokonce i bratrův hněv. Nevím, jak jsi ho přesvědčil, aby mě nechal studovat v Oblačných zákoutích, ale můj vděk snad neznal hranic. Ani nevíš, jak moc jsem se tam těšil.

Kráčeli jsme spolu a tobě nevadilo, že tě zdržuji, protože ještě nedokážu létat na své šavli. Ani jedinkrát jsi na mě nemluvil příkře, nezvedls hlas. Nezlobil ses pro mé časté zastávky a trpělivě jsi odpovídal na všechny mé otázky. Každý další den po tvém boku se zdál být plný zázraků.

Dal jsi mi naději, víš? Pocit, že nejsem tak beznadějný, jak mi někteří říkali. Divíš se, že jsem si dovolil doufat, že i přes všechny mé chyby, nedostatek talentu, nešikovnost a osobnost, by mě někdo mohl mít rád…? Třeba právě ty?!

 

Vyprávěl jsi mi o svém domově. Tváří v tvář realitě jsem však znovu pocítil úzkost. Snažil jsem se. Doopravdy! A myslím, že ty i tvůj strýc jste to věděli…

Přesto to nestačilo.

Byl jsi ke mně milý. Ale to ty jsi byl vždy ke všem, nemýlím se? Byls nadaný, schopný, s vysokou úrovní kultivace už v mladém věku. Kým jsem byl vedle tebe já? I když jsi uznával mé schopnosti v jiných odvětvích, v učení jsem se nedokázal vyrovnat ani stejně starým juniorům. O šermu nemluvě…

Co hůř pravidla tvé sekty přísně zakazovala promiskuitu. I kdybych tedy sebevíc chtěl, nesměl bych ti o svých citech říct – nic naznačit.

Stejně jako můj bratr, byl jsi pro mě nedosažitelný…

 

Čas kráčel kupředu. Oh, mé srdce bylo troufalé! Dovolilo si hledat lásku i u jiných v tom čase. Nikdy to však neznamenalo, že bych tě přestal milovat! Tak lehce bych se tě nedokázal vzdát, to mi věř…

Teprve, při Tažení proti slunci, jsem pochopil, jak marné bylo chovat tě jako poklad v srdci.

Jednoho dne přišla chvíle, kdy jsem viděl v tvých očích mnou vytoužený cit. Pouze nesměřoval ke mně.

Usmíval ses na dopis, který ti přišel od špiona v Qishanu. A tento tvůj zasněný pohled a ruměnec ve tváři teprve ocejchovaly moji duši ztrátou. Viděl jsem na tobě, že v tvém srdci pro mě nezbylo dost místa. Jediné správné co jsem mohl udělat, bylo vzdát se naděje na tvou lásku.

Avšak i když to ve světle nedávných událostí může vypadat jinak, nikdy jsem si tě nepřestal vážit…

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *