PJ-kou poprvé

PJ-kou poprvé

Eva seděla na posteli a na čtverečkovaný papír kreslila několik čar znázorňujících chodby, které se posléze měly stát jeskyní pro její dva starší bratry. Bylo jí teprve osm let a o fantasy a Dračím doupěti, které hrávali, měla jen mlhavou představu.

***

„Mohla… Mohla bych to taky zkusit?“ zeptala se nesměle Vaška, když složil svou jeskyni, neboť ji právě dohráli. Vašek si ji změřil tvrdým pohled a téměř okamžitě prohlásil: „Ne!“

„Proč ne…?“ Vzápětí své otázky svých slov litovala, protože se Vašek ihned zvedl a naštvaně prohlásil: „Neumíš to, pro to! Neznáš pravidla!“

Dívce začaly téct z očí slzy, jenže to už se vracel Jára, který vyšel po schodech chaty do podkroví, kde hrávali, a nesl si skleničku s pitím.

„Tak mi je pučte…“ Hledala Eva oporu u Járy.

„Co se děje?“

„Chtěla jsem jen zkusit být pán jeskyně… Jenom to zkusit, nic víc…“

Vašek si jen odfrkl a položil si pravidla vedle sebe na zem. Jára se zamyslel a posadil se, kde seděl ještě před chvílí při Vaškově hře.

„No, proč ne? Bude sranda…“ začal, ale Vašek mu skočil do řeči.

„Ale pravidla jí nepučim!“

„A proč?“ zeptala se Eva utírajíc si slzy z tváří.

„Protože bys to nepochopila. Krom toho kdybys znala pravidla, už bys nemohla hrát postavu.“

„Ale vy taky hrajete…“

To už to vypadalo, že Vašek vybuchne vzteky. Jeho tvář zrudla a černé mastné vlasy se mu naježily. Jára ale zakročil.

„Tak ať si nakreslí jeskyni a zkusí to i bez toho. Můžeme jí občas něco poradit, ne?“ navrhl. Vašek byl však skeptický a vůbec nevěřil, že by její hra mohla stát za to. Odešel proto dolů a Eva sklonila hlavu, až jí hnědočerné vlasy spadaly do tváře.

„To je v pohodě. Prostě si nakreslíš jeskyni. Dáš do ní nějaký potvory, těm dáš životy, útočný a obraný čísla, my si pak vytvoříme postavy a sehrajem to…“ klidnil jí Jára a také vstal, aby měla klid na kreslení.

***

Konečně byla hotová a se svým výtvorem zcela spokojená. Jednotlivé chodby se jí na papíře různě křížili s místnostmi nakreslenými bez ladu a skladu, že by žádný soudný architekt nikdy nic podobného nedal vyhloubit do skály. Jeskyně měla jen jedno patro velikosti papíru A4 a chodby dělil vždy jeden čtvereček prázdného místa. To ji naučil Vašek. Tu a tam Eva nakreslila dveře a tečky označující jednotlivé nestvůry. Po dvou tečkách si uvědomila, že by brzy nevěděla, kde má být jaká nestvůry a tak tečky vygumovala a místo nich psala počáteční písmena názvů nestvůr, které znala, protože je používali její bratři. K – jako kostlivec, Z – jako Zombie, malé s –  jako skřítek, velké S – jako skřet, T – jako trpaslík… A přesně do středu labyrintu do místnosti napsala PJ – pán jeskyně.

Jeskyně začínala schody dolů a dveřmi, které se měly uzavřít, hned jak oni vstoupí dovnitř. Tak ostatně začínaly všechny jejich dosavadní jeskyně, po vzoru počítačové hry Dungeon Master.

Když konečně měla vše hotové, vítězoslavně se usmála a rychle seběhla dolů, aby mohla svým bratrům oznámit, že už je hotová.

Jára i Vašek si nakonec našli čas a šli s ní do podkroví vyzkoušet její schopnosti. Hra začala a oni si tvořili své postavy. Jára hrál za barbara hraničáře jménem Qork a Vašek za člověka kouzelníka jménem Lox. Byla to jména z televizního seriálu Uprostřed Galaxie zahněte vlevo, odkud i Eva měla svou přezdívku X… Eva však v této hře postavu nehrála. Musela se soustředit jen na svou roli vůdkyně hry. Byla to její premiéra a ona cítila, jak se jí srdce v hrudi chvěje strachem, aby náhodou neudělala nějakou chybu.

„Tak už to máme,“ ozval se Jára, který vypadal, že se na hru docela i těší.

„Jo můžem.“ Vašek nedal znát žádné nadšení.

„Potřebujem nějaký peníze do začátku.“

V Evině hlavě se z černé prázdnoty vynořily dvě postavy. Járovo barbara si představila jako barbara Conana, kterého znala z televize v podání Arnolda Schwarzenegra, jen mu dala Járovo hlavu a Vaškovo člověka si představila jako Davida Coperfielda s Vaškovo hlavou. Teď bylo třeba dát jim nějaké peníze, aby v její fantazii nestáli pouze a jen dokonale obnažení ale mohli si koupit nějaké vybavení.

Eva neměla ponětí o systému financí v dračím doupěti. Věděla, že deset měděných je jeden stříbrňák a deset stříbrňáků je jeden zlaťák, ale to bylo vše. Netušila, kolik jim má dát peněz na vybavení. Vzala to podle toho, kolik dostala sama, když hrála pod nimi.

„Každý máte 50 zlatých,“ rozhodla se nakonec a v jejích představách se vedle nahých postav objevil i měšec se zlaťáky. Vašek si hned nadiktoval, co by si chtěl koupit a zeptal se, jestli může použít ceník z pravidel. Byla to spíš řečnická otázka. Eva mu to nemohla zakázat, sama o těch cenách nic nevěděla.

Takže brzy měl v jejích představách Lox ( David Coperfield s Vaškovo hlavou) na sobě oblečení které tento mág používal při svých vystoupeních a na zádech zelenou krosnu s hliníkovou konstrukcí, protože to byl kromě školní brašny jediný batoh, který znala, neboť (její táta s tou krosnou jezdíval na vandry). Tento kouzelník držel v ruce klacek, který měl na každém svém konci jednu koňskou podkovu, protože Vašek prohlásil, že si koupí okovanou hůl. V batohu měl sešit do školy – Eva totiž nevěděla, jak si představit pergamen a Vašek jí řekl, že je to něco jako papír. Taky kus uhlí do kamen, Vašek řekl, že si koupí uhlík a ona netušila co to je, tak usoudila, že je to asi zdrobnělina od uhlí. Pak si koupil ještě meč. Ten si představila jako meč barbara Conana a také zásoby jídla a vody. Jídlo si představila jako konzervy s paštikou a lunchmeatem, případně gulášové konzervy. Také nějaký chléb a rohlíky k tomu. Jako pití si Vašek koupil pivo. „Soudek piva.“ Eva si představila klasický sud s pivem, který měla tu možnost občas vidět, když je pivovarští koně rozváželi po Plzni, kde vyrůstala. Tedy sud vysoký skoro jako byla ona sama.

Tím byl Lox oblečen a vybaven na cestu. Teď zbýval ještě Qork (Arnold Schwarzenegr s Járovo hlavou). Jára ale prohlásil, že si chce nakupování vybavení odehrát. Evě nezbývalo než souhlasit a tak obě postavy ve své mysli nechala vstoupit do pomyslného světa fantasy, který však měl doposud jen mlhavou podobu.

***

Nahý barbar Qork se zničeho nic objevil uprostřed malé vesničky vedle oblečeného a plně vybaveného člověka kouzelníka, Loxe. Rozhlédl se kolem sebe a bez jakéhokoliv pohoršení nad svým zjevem se vydal hledat vetešnictví. Jeden z domů měl z ničeho nic na sobě nápis vetešnictví a Qork, jen se svým váčkem plným peněz, vešel dovnitř.

„Dobrý den, co si přejete?“ zeptal se úlisně a zároveň nadšeně obchodník, aniž by se pozastavil nad nahotou svého zákazníka.

„Dobrej,“ pozdravil Qork a přišel až k výdejnímu pultu, který vypadal jako v klasickém koloniálu.

„Chtěl bych nějaký oblečení. Docela obyčejný,“ nezapomněl dodat barbar. Obchodník se usmál a zašel do zadu pro nějaké staré oblečením, které svému zákazníkovi ihned podal a ten se do něj začal oblékat. Padlo mu jako ulité. Docela obyčejné oblečení. Džínové kalhoty a tričko s obrázkem nějakého autíčka.

„A co to bude dál?“ ptal se dále obchodník, který do pokladny naťukal příslušnou sumu.

„Pak chci nějakou lucernu s okenicemi a taky nádoby s olejem. Aspoň pět.“ Zapřemýšlel barbar s úsměvem na tváři a obchodník se tedy vydal pro zboží. Přinesl poškozenou lucernu, která ze všeho nejvíce připomínala petrolejovou lampičku a pět malých olejniček. Okenice (dřevěné desky na okna od domu) dostal barbar k lucerně zvlášť.

„Taky provaz. Aspoň deset sáhů,“ poručil si dále barbarský hraničář. Obchodník tedy naťukal do pokladny cenu lucerny a oleje a došel pro klasický konopný provaz o délce deset metrů (neboť Evě bratři vždy říkali, že sáh je totéž co jeden metr).

Barbar si převzal tedy ještě provaz a poručil si ještě deku. Od obchodníka obdržel prach obyčejnou peřinu.

„Taky bych chtěl tornu. Koženou tornu.“ Požádal hraničář a obchodník mu přinesl další zelenou krosnu, jakou už před ním dostal i Lox.

Hraničář tedy všechno své vybavení naskládal do krosny, zaplatil a odešel. Sotva vyšel ven – Lox tam stál prozatím zcela bez hnutí – zamířil si to ke zbrojíři.

„Dobrý den, copak si přejete, vážený pane?“ pozdravil ho obchodník, zbrojíř, který vypadal, že je svým zákazníkem velice potěšen.

„Dobrej, chci nějakou zbraň a zbroj,“ začal barbar.

***

Eva pozvedla hlavu a představa se jí před očima rázem rozplynula.

„Jaký jsou vlastně všechny typy zbrojí?“ zeptala se Vaška, který jen otráveně nahlédl do pravidel.

„Vycpávaná, kožená, šupinová, kroužková, plátová a rytířská,“ odpověděl jí nakonec a pravidla opět zavřel. Eva horlivě přikývla a znovu se ponořila do svých představ.

***

„Ale jistě, že… máme tady všechny typy zbrojí a zbraní, které jen chce. pane… Tak třeba. Máme tu vycpávané zbroje, kožené zbroje, šupinové, kroužkové, plátové i rytířské, pane, jen si račte přát…“ začal podlézavě obchodník. Barbar se zamyslel a pak si poručil: „Ukažte mi nějakou tu šupinovou zbroj, jaké máte?“

Obchodník jako by se ocitl v sedmém nebi, zašel do zadu a přinesl mu šupinovou zbroj. „Ale jistě pane, máme šupinové zbroje, máme. A jsou čerstvé a kvalitní, včera jsme je vylovili z moře a sešili…“ začal obchodník a přinesl barbarovi zbroj z rybích šupin.

***

Jára propukl ve smích a Vašek se přidal. Dokonce i Eva se smála, ač vlastně vůbec nevěděla čemu. Násilím vytržena ze své představy se musela chvilku vzpamatovávat a to už se její bratři smát přestali.

„Co je?“ zeptala se jich konečně nechápavě.

„Víš, šupinová zbroj není z rybích šupin,“ začal opatrně Jára.

„A z čeho? Žádný jiný šupiny neznám…“ Eva vůbec netušila, kde udělala chybu.

 

„Z kovových šupin. Prostě rozklepané kovové šupinky pospojované kůží k sobě, rozumíš?“ zeptal se nakonec. Eva neochotně přikývla. Pořád nevěděla jak si to má představit tak si představila rybí šupiny, ale z kovu. Jen byla smutná, že ji musejí opravovat. Začala se bát, že nikdy nebude tak dobrá, jako oni. Ale byla to hra a ta musela pokračovat…

***

Obchodník tedy přinesl barbarovi šupinovou zbroj z kovových šupinek a místo „Ale jistě pane, máme šupinové zbroje, máme. A jsou čerstvé a kvalitní, včera jsme je vylovili z moře a sešili…“ řekl jen: „Ale jistě pane, máme šupinové zbroje, máme, jen se podívejte.“

Barbar se na šupinovou zbroj podíval a pak se zeptal, kolik stojí.

***

Eva se jen podívala na Vaška a ten vyhledal v pravidlech příslušnou sumu zlaťáků. To si ovšem barbar dovolit nemohl.

***

„Dobře, tak mi dejte koženou zbroj,“ požádal barbar. Obchodník mu přinesl docela obyčejné kožené kalhoty a koženou bundu.

„Tak a teď bych chtěl nějaký meč. Třeba… Meč bastard,“ začal barbar a obchodník mu velice ochotně došel do skladu i pro zcela obyčejně vypadající Conanův meč, který se jmenoval Bastard. Hraničář si tedy převzal meč i s pouzdrem a hodil si ho přes záda. Barbar zaplatil za vše, co si koupil, oblékl se do zbroje a vzal si zbraň, přičemž však zjistil že mu zbývá sotva na to, aby si koupil jídlo na týden a nějaké to pivo. Tak stejně jako Lox obdržel sadu konzerv i s ešusem a sud s pivem.

Konečně byli oba budoucí hrdinové oblečeni a vybaveni na svou cestu. Vesnice kolem nich nabrala jasnějších tvarů v Evině mysli a oni se octli v malém údolíčku, kde za malým lesíkem byla i jakási hora a tam i vstup do jeskyně, kterou si pracně nakreslila.

Ve vesnici se začali procházet místní obyvatelé, kteří vypadali, jako obyčejní vesničané z první pohádky, na níž si Eva dokázala vzpomenout. Lehce to byla pohádka smíšená s prostředím barbara Conana, alespoň co se týče vzhledu místních lidí.

***

Eva se zarazila. Měla už vymyšlenou vesnici, postavy se v ní vyskytovaly, ale ona je potřebovala nějak dostat do své jeskyně. A tak aniž by dál čekala na to, zda se některý z jejích bratrů nevydá k její jeskyni, rozhodla se jednat.

„Právě jste dorazili do vesnice a dozvěděli jste se od místních, že v jeskyni pod horou, žije černokněžník, který je okrádá a hrozí jim smrtí…“

***

Barbar i kouzelník hnáni novými vědomostmi se vydali směrem k lesu. Na zádech nesli své krosny a před sebou váleli své sudy s pivem.

Lesem prošli kupodivu bez komplikací a konečně přišli až k místu, kde se ve skalní stěně nacházely otevřené dveře. Bez jakéhokoliv rozmýšlení ti dva vešli dovnitř a stanuli na schodech, které vedly kamsi dolů. Sotva vešli, dveře za nimi samy zavřely. Otočili se a pokusili se dveře ohledat, ale nenašli nic, jak by je mohli otevřít.

***

Oba bratři chvíli přemýšleli, že by se pokusili dveře vyrazit, ale snad pro zoufalý pohled jejich sestry se tak jejich postavy nerozhodli, protože Eva vůbec nevěděla, co by měla dělat po tom, kdy by jí vyrazili dveře její jeskyně. Vůbec nebyla na takovou alternativu připravená. Ani být nemohla.

***

Obě postavy tedy pokračovaly po schodech dolů, kde došli na křižovatku. Mohli dát všemi čtyřmi směry, které umožňoval čtverečkovaný papír. Sudy, které kouleli před sebou, vydávaly neúměrně hluku.

„Kam teď?“ zeptal se Qork a podrbal se na hlavě.

„Musíme se držet podél jedný stěny, abysme nezabloudili,“ podotkl Lox zamyšleně a přesto jaksi suverénně.

„Tak fajn, vlevo, nebo vpravo?“ pokračoval Qork a mezi tím nalil olej z olejničky do petrolejové lampičky a zapálil knot. Lucerna osvětlila všechny chodby, kterými se mohli dát. Přesto však neviděli dál než na sáh před sebe (pro jednoduchost Pj-ky)

„Do prava,“ ukázal Lox a tak šli.

***

„Chodba má dva sáhy na východ,“ diktovala Eva Vaškovi, který kreslil mapu pro jejich družinu, „pak se stáčí k jihu a hned zase k východu. Pak pokračuje pět sáhů, stáčí se na sever, tam vede tři sáhy a jste na křižovatce, sever – východ.“ Vašek kreslil podle jejího diktování celkem dobře. Převzala jednotlivé pojmy od něj a tak si celkem rozuměli v tom, jak co zakreslovat.

Eva počkala, až Vašek nakreslí příslušný úsek, který už prošli, a pak vyčkala na jejich rozhodnutí.

***

„Takže zas na východ?“ zeptal se Qork, spíše informativně, aniž by očekával nějakou výraznou změnu.

„Jo,“ řekl rozhodně Lox a vykročili.

***

„Dobře. Chodba vede jeden sáh a pak je tam křižovatka, sever – jih,“ řekla Eva a pak už jen sledovala, jak Vašek zakresluje k sáhu, který už východním směrem nakreslený měl, ještě další a pak teprve přikresluji křižovatku.

„Ale ne… Hned tady je ta křižovatka bez dalšího sáhu…“ ukazovala mu. Vašek se ale naštval.

„Říkala si, že chodba vede jeden sáh a pak je tu křižovatka!“ osočil se na ni.

„Jo, ale myslela jsem tenhle sáh…“ ukázala na sáh křižovatky.

„Tak to si měla říct!“ pokračoval Vašek ve výtkách zřejmě rozhodnutý se pohádat, ale to Eva nechtěla.

„A jak to mám říkat?“

„Třeba že myslíš ten sáh na křižovatce…“

„Tak toho nechte, se to opravilo a hrajem dál…“ vybídl je Jára, který už-už chtěl nějaký boj.

***

„Půjdeme na jih,“ vyslovil Lox otráveně a oba dobrodruhové zamířili k jihu.

***

„Chodba vede tři sáhy, stáčí se k východu. Pak vede sáh na východ a stáčí se k severu. Vede jeden sáh, stáčí se k východu. Vede dva sáhy a ústí do místnosti.“ Pokračovala Eva naštvaně a zklamaně zároveň.

„Naslouchám.“ Ozval se Jára.

„Tak si hoď kostkou…“ oznámila mu Eva. V té době měli ještě jen verzi pravidel 1.1 a kvůli nedostupnosti desetistěnných kostek používali jen kostky šestistěnné. Ostatně Eva neměla ani ponětí, na co se podle pravidel má házet jakou kostkou. Byla ráda, pokud uměla sečíst a odečíst útok a obranu…

„Pět,“ ohlásil Jára výsledek svého hodu a Vašek zaškrtl na svém čtverečkovaném papíře jeden čtvereček jejich oleje. Počítadlo jedné olejové náplně měřilo dvacet čtyři čtverečků a každý čtvereček znázorňoval jednu směnu, po kterou lucerna bude svítit. Tak dlouho totiž trvalo naslouchání.

***

Barbar Qork přišel až k ústí místnosti a nastražil ucho tak, aby měl co největší šanci, že něco zaslechne. Poslouchal, jak se dalo, a nakonec opravdu cosi zaslechl. Znělo to jako chrastění.

„To vypadá na kostlivce,“ zašeptal směrem k Loxovi. Lox se připravil. Promnul si ruce, přehodil si okovanou hůl z ruky do ruky a pak ji opřel o zeď a vytasil meč. Qork jen tasil, aby byl připraven.

Nakonec tedy vběhli do místnosti. Ani se nenamáhali s tím, aby si sundali své krosny. Bojovali tak jak byli. Kostlivec stál uprostřed místnosti a nebyl připraven na to, že na něj bude někdo útočit.

***

„Máme iniciativu,“ prohlásil sebevědomě Vašek a Eva se ani neodvážila protestovat.

„Věděli sme o něm, útočíme první,“ dodal jako na vysvětlenou, ale Eva se soustředila jen na to, aby si na druhou stranu mapy, napsala hodnoty svého kostlivce. Napsala si velké K a pod to Ž jako životy. Za Ž napsala číslici deset. Chvíli přemýšlela, jestli to bude dost, ale zkusila to. Pak si pod Ž napsala ÚČ (útočné číslo) a za to číslici šest. Poslední důležitou hodnotou. byla hodnota OČ (obranné číslo), které Evva napsala jako čtyři. Ještě jednou si to celé přelétla očima a pak se vítězoslavně usmála.

„Tak jo… Můžete.“ Vyzvala je.

„Kouzlim,“ Oznámil Vašek, „a bude to jeden modrý blesk.“ Neměli desetistěnné kostky a tak neházeli na pravděpodobnost kouzel a kouzla fungovala automaticky. Nehráli ani na zaříkadla, protože to Vaškovi připadalo zbytečné. Tvrdil, že Dračí doupě je od toho, aby se u toho hráči bavili a ne, aby se učili nějaká pitomá slovíčka.

Vašek si odečetl tři magy za seslání modrého blesku a hodil si jednou šestistěnnou kostkou, aby věděl, jaké zranění způsobí kostlivci.

„Čtyři.“ A Eva škrtla desítku za písmenem Ž a napsala vedle ní šestku.

Jára si pak také hodil. Tentokrát na útok mečem.

„Útočim za jedenáct,“ prohlásil nakonec. Eva si tedy hodila za kostlivce na obranu a padlo jí dva. Kostlivec se tedy bránil za šest. Když šest odečetla od jedenácti, vyšlo jí pět. To byl počet životů, o které musela kostlivce připravit. Kostlivci tedy zbyl jeden jediný život. Přesto se však zmohl na útok.

Evě padlo na útok tři. Když to sečetla s kostlivcovým ÚČ vyšlo jí devět.

„Kostlivec zaútočil na Qorka,“ oznámila ještě svým bratrům a tak si Jára hodil hned i na obranu.

„Bráním se za sedm.“

„Tak to jsi přišel o dva životy.“

Jára tedy odečetl své postavě dva životy a teď bylo na něm, aby opět zaútočil, tedy pokud se Vašek nerozhodne kouzlit. Na iniciativu se v průběhu boje už neházelo, protože to Jára s Vaškem v pravidlech zcela nepochopili a mysleli si, že se hází jen na začátku souboje, pokud o nepříteli nevěděli dříve než on o nich.

„Kouzlim,“ zopakoval Vašek stejný postup, jako v předchozím bojovém kole a jeho další blesk, už kostlivce zabil.

***

Lox s Qorkem naběhli do místnosti. Qork běžel první a vrhl se přímo ke kostlivci. Lox zůstal na kraji místnosti a aniž by jakkoliv gestikuloval, či řekl nějaké zaklínadlo, vyletěl z jeho napřažené ruky modrý blesk (Eva netušila, že podle pravidel, mají blesky létat z kouzelníkových očí), který zasáhl kostlivce. Hned poté se Qork rozmáchl svým mečem a zasáhl kostlivce tak, že z něj odlétlo několik kostěných žeber. Pak se ale rozmáchl svým mečem kostlivec (archetyp kostlivců měl vždy v ruce meč a štít) a podařilo se mu trochu Qorka zranit na paži. Ten však jako by své zranění nevnímal, chtěl zaútočit ještě jednou a svého soka skolit, ale v tom z Loxovi ruky znenadání vylétl další modrý blesk a kostlivec se rozpadl na jednotlivé kůstky.

***

„Tak…“ začala Eva, „vešli jste do místnosti, která má tři na tři sáhy. Vešli jste úplně u jižní stěny a další východy jsou…

Na jih u východní stěny

a na sever přesně uprostřed.“ Popsala Eva místnost a úzkostlivě sledovala svého bratra Vaška, jak ji kreslí. Nakonec ji nakreslil správně a tak si oddychla. Vašek škrtl na počítadle času další čtvereček za odpočívání po souboji.

***

„Tak jdeme na jih…“ prohlásil Lox po odpočinku a po tom co si samozřejmě došel pro svou hůl, kterou opřel u ústí do místnosti.

Qork něco zamručel a pak už oba pokračovali chodbou na jih.

***

Eva popisovala další a další chodby a místnosti. Všechno šlo v celku hladce. Postupovali kupředu a snažili se dodržet svou původní strategii, držet se pořád podle jedné stěny. Potkávali nestvůry, které Eva rozmístila do komplexu a zabíjeli je. Eva vždycky přidělovala jednotlivé životy a útočná a obranná čísla, podle toho jak se jí zrovna chtělo, aby měli protivníka silného a tak vznikali kuriózní situace, kdy obyčejný skřítek jim dal větší práci, než třeba Zambie.

Až se také stalo, že narazili na trpaslíka.

***

Qork s Loxem procházeli labyrintem a už měli na mapě vskutku docela dost chodeb. Tu a tam zabili jednu nebo dvě nestvůry a už byli poměrně zranění, když tu náhle se před nimi v chodbě objevil docela obyčejný, malý asi šedesát centimetrů vysoký, sádrový, trpaslík, který na ně upřel své nevidoucí oči a ze zad sundal dvoubřitou válečnou sekyru, která dalece převyšovala jeho velikost. Tento trpaslík jim zastoupil cestu připraven se s nimi bít.

***

Bitva s trpaslíkem byla asi zatím nejtěžší, kterou jejich postavy doposud vedly. Nakonec ale přeci jen trpaslíka porazili a pokračovali dál. O kousek dál se v místnosti rozhodli přespat a teprve další den, když se jim za noc každému uzdravili dva životy a kouzelníkovi se doplnila magie (O meditaci nepadlo jediné slovo. Vašek si to usnadňoval, aby se hra zbytečně nezdržovala takovými zbytečnými věcmi. Eva ostatně o potřebě kouzelníka meditovat vůbec nic nevěděla. Sama hrávala za kouzelníky a nikdy to sama nedělala. Magie se prostě obnovovala po spánku.)

Hráči svým postavám škrtli zásoby za jeden den a pak znovu a znovu hlásili, co jejich postavy dělají. Ještě několikrát se s Evou pohádali kvůli kreslení mapy, ale nebylo to nic tak příšerného co by nespravilo několik minut pauzy. Až konečně dorazili do středové místnosti, kde na ně už čekal Černokněžník označený na Evině papíře písmenky PJ.

***

Qork naslouchal, zda za dveřmi něco neuslyší, ale nic neslyšel. Přesto nebylo pochyb o tom, že právě tam se černokněžník skrývá. Připravili si zbraně a naběhli do místnosti. Měl to být jejich nejsilnější protivník. Hlavní záporák. Ale černokněžník uměl sotva tolik kouzel, co Lox.

Započal boj na život a na smrt. Lox seslal všechno, co mohl v modrých blescích a Qork bojoval mečem.

Trvalo to dlouho.

Velmi dlouho…

Ale nakonec oba svého protivníka porazili. Černokněžník padl mrtvý k zemi a dveře, které do této chvíle bránili tomu, aby z jeskyně odešli, se otevřely. Dobrodruhové prohledali středovou místnost, odnesli si z jeskyně všechny poklady, které tam černokněžník měl, a pak opustili jeskyni a vrátili se do vesnice jako hrdinové.

***

Hra skončila. Eva si vyzkoušela, že dělat Pána jeskyně je těžké. Na jednu stranu byla ráda, že hra skončila a ona už to má za sebou, na druhou stranu se hrozně těšila, že si to ještě někdy zkusí a že třeba tentokrát už bude lepší.

Vašek nebyl spokojen s jejím vedením hry.On ostatně nebyl nikdy spokojen se sestřiným výkonem ať už šlo o naprosto cokoliv.

Jára měl taky nějaké výtky, ale dokázal najít i něco kladného. Třeba šupinová zbroj z rybích šupin ho velice pobavila.

„To s tím nakupováním si zahrála dobře,“ pochválil jí, když Vašek sešel dolů, aby se napil.

„Díky…“ hlesla Eva ne příliš věřící v upřímnost jeho slov.

„Z něj si nic nedělej, vždyť ho znáš. Víš co? Vezmu si ty pravidla a konečně vytvořim celej svět. Ne jen jednu jeskyni celý velký dobrodružství s víe jeskyněma. Vaškovi o tom neřikej. Chci, aby to bylo překvapení. Máma ty pravidla stejně dala mě a ne jemu…“ řekl jí ještě a pak už i on odešel a zanechal ji v podkroví samotnou jen s jejími smíšenými pocity, které si neuměla přebrat.

Doporučené z našeho blogu:

  • Zločin a trestZločin a trest Povídka, která se v roce 2004 umístila na druhém místě v celostátní soutěži Závislosti a já pro všechna učiliště a střední školy, na téma: Je či není vražda na tyranu zločinem. […] Posted in Jednorázovky
  • Jako duchJako duch Povídka Jako duch se umístila na 3. místě v 8. kole literární soutěže na literárním serveru Pište povídky. Jedná se o dramatickou scénu ze života jedněch "obyčejných" sourozenců. Posted in Jednorázovky
  • TouhyTouhy Krátká básnička ma téma: Po čem toužím. Sice se neúčastnila žádné soutěže, ale přesto ji považuji za jedno z toho lepšího co jsem z poezie napsala. Posted in Novinky, Poezie
  • DiamantDiamant Povídka volně navazuje na povídku Slib mi a já ti slíbím. Aneb o několik let později... Většina postav i svět patří Raganě. Posted in Novinky, Jednorázovky

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *