Poslední přání – Epilog

Konec plavby

     Loď uháněla na vlnách až se konečně přiblížila svému cíli. To už nebyl Redan, syn Radekův mezi živými. Jeho tělo přijalo moře jak kážou zvyky námořníků. Kapitán zůstal sám na této plavbě. Věděl jediné. Že si Galdor přál aby někdo splnil jeho úkol. Poslal na něj chlapce, který neměl co ztratit a nyní? Nyní byl ten hoch mrtvý a zůstal jen on, který znal ten příběh, který mohl pokračovat v započaté cestě svého přítele.

Tol Fanteorn byl napohled nehostinný. Pás vysokých hor se táhl podél pobřeží a jejich úbočí bylo pokryté sněhem. Mráz pohltil vše. Krápníky visely ze stěžňů a plachty museli námořníci srolovat, aby je mráz nezničil. Loď plula jen díky veslařům a i ti měli plné ruce práce aby se loď v místy zamrzlých vodách pohybovala.

***

     Na lodi bylo i několik mladých plavčíků, kteří pluli podruhé ve svém životě. Mezi nimi byl i kuchař, Neilatan Hurí. Kapitán si právě nechal připravit člun že se vypraví na Tol Fanteorn. On a ještě dva další námořníci s ním. Zbytek měl zůstat na lodi a dohlédnout aby bylo vše připraveno až se bude odplouvat.

Neilatan měl připravit zásoby kapitánovi na cestu. Sešel tedy do podpalubí a otevřel jeden z posledních sudů. Úlekem ale uskočil a zakopl. V sudu nebylo ani za mák jídla, ale oproti tomu byl plný výbušnin. Mladík byl zmatený a netušil co má dělat. Nevěděl jestli se víc bojí obsahu sudu a nebo toho, že nemá žádné zásoby ani pro kapitána ani pro posádku. Rychle pozotvíral i další sudy, ale měli stejně nejedlý obsah jako ten první. Neilatan zpanikařil. Rychle uchopil lucernu a chtěl vyběhnout na palubu, ale omylem zakopl. Lucerna mu vypadla a rozbila se. Bohužel se rozbila ale i lahvička s olejem, který okamžitě vzplanul.

Neilatan se pokusil oheň uhasit, ale zbytečně. Sud byl pokryt plameny. Rychle se dal na útěk ale byl to vlastně zbytečný pokus. Vyběhl na palubu ale stačil sotva vykřiknout: “Vybouchne to!” a skutečně obsah sudů vybouchl a roztrhl loď.

Nikdo nepřežil…

***

Karel ani Tarí se nemohli doslechnout o osudu Redana a celé výpravy. Loď byla příliš daleko a nepřežil nikdo kdo by mohl vyprávět. Tarí znala způsob jak se to mohla dozvědět a hodlala ho využít. Ta možnost spočívala v tom, zeptat se jednoho z theurgů, jak výprava dopadla. Nyní už mohla. Poslala ke králi zprávu o praktikách svého otce a ten jej sesadil. Nyní už nebyla komtesou, ale vévodkyní z Trill. Nyní když stála nad hrobem svého milého a tiše jeho hrobu šeptala: “Katóniva fefalas, katóniva etian dav katóniva tiwelem, mí livon” – Jedna věta, jedno slovo a jedno písmeno, má lásko. –

Slzy jí tekly proudem z očí. Jindy tak silná a chladná jako led, nyní však plačící a její srdce horoucí. Věděla, že nedokáže jen tak zapomenout na svého milého, stejně jako Karel nedokáže jen tak zapomenout na Redana. Byla nucena tomu chlapci vydat povolení aby se na Tol Fanteorn vydal za nimi. Nedal si říct. Chtěl jít se svým přítelem. Narozdíl od něj už znal Galdorův původní úkol. Zabít rudého draka…

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *