Poslední přání – Kapitola 6

Zvedněte kotvy!

      Bram byl zlostí bez sebe. Pomsta, kterou chtěl vykonat na Galdorovi se mu nezdařila jelikož byl zrazen vévodou této země. Vedl městem koně mrtvého nepřítele, ale vlastně věděl že se zvířete potřebuje zbavit. Zanechal jej tedy u jedné zapadlé hospody uvnitř chudinské čtvrti.

Jakmile se zbavil koně mohl přemýšlet co bude dělat dál. Zbavil se rytíře i kluka a získal dekret. Bram sáhl do kapsy, kam pergamen uložil a zjistil že jej nemá…

To ho rozčililo ještě více. Býval by se chtěl pomstít celému světu. Zabil by kohokoliv kdo by se mu v ten okamžik připletl do cesty. Kohokoliv…

Naštěstí obyvatelé chudinské čtvrti v Eldalote byli natolik rozumní, že když uviděli zuřícího barbarského muže raději mu šli z cesty než by se s ním zapletli.

***

     Kůň uháněl krajinou. Černý kůň s černým jezdcem. Sníh dnešního dne nepadal. Kůň za sebou zanechával viditelné stopy. Tarí Fefalas opustila sídlo svého otce neboť jí bylo jasné, že podraz, který provedl Bramu Borysimu pro ni bude mít nějaké důsledky. Nechtěla se stát ženou nějakého barbara. Vlastně vůbec neměla na svatbu ani pomyšlení když právě zemřel její milý.

Chtěla odjet daleko. Někam kde by se mohla skrýt. Měla své lidi téměř všude. Dávno byla mocnější než si její otec myslel. Nyní bylo potřeba to dokázat i jemu. Poslala do Eldalote zprávu a pokyny pro všechny kdož pro ni pracovali, aby zadrželi chlapce, který jejího milého hledal a viděl ho umírat. Měli jej zadržet a odvést k ní. Byla přímo posedlá touhou znát Galdorova poslední slova.

Jako svůj úkryt chtěla využít tajné sídlo v podzemí zříceniny starého hradu na bývalém panství Vrill. O tom podzemí totiž věděla jen ona a její nejbližší podřízení. Nechala jej sama vybudovat. Věděla, že jednou přijde den, kdy se bude muset otci veřejně postavit. Aby to mohla udělat, potřebovala dostatečné zázemí. Jen ve svých představách doufala, že zde s ní bude přebývat i Galdor.

***

     Vévoda zuřil. Tohle už na něho bylo příliš. Nejen že se mu do cesty připletl jakýsi neznámý člověk, ale ještě k tomu mu utekla dcera neznámo kam. Neuměl si to vysvětlit. Jak je možné že se teď všechny mé plány hatí? ptal se sám sebe. Svou dceru dal hledat a barbara zabít. Byl to jediný způsob jak zachránit současnou situaci. Zaplatil i za zničení Kranotúnívy aby zabránil jejímu odplutí. Ta loď nikdy nesmí opustit přístav!

 ***

„Kapitáne,” oslovil Redan muže v klobouku. Ten se na oba mladé nosiče podíval a ihned mu došlo že je něco v nepořádku. Pozval je tedy k sobě do kajuty. Redan mu beze slov předal dekret a znovu se bolestivě chytl za břicho. Karel ho úzkostlivě podepřel.

Kapitán oběma chlapcům věnoval ještě jeden zvědavý pohled a pak rozlomil pečeť vévody z Trill a četl:

Cestovní oprávnění

Tento dekret opravňuje svého nositele k jedné cestě na Tol Fanteorn a zpátky.

Lélondir Fefalas

Vévoda z Trill

     Kapitán ihned pochopil, že je jeho pán a přítel mrtvý. Nyní zde měl dva chlapce a vlastně směl vézt jen jednoho z nich. Tedy správně nesměl vézt nikoho, ale on si ještě dopis od vévody, který mu předal kapitán vojáků nepřečetl. Čekal s čím se vrátí jeho pán. Nyní už věděl, že jeho pán nepřijde. Odložil dekret na stůl a přešel k polici kam položil druhý dopis. S nezlomenou pečetí jej přivázal na nohu holubovi, kterému nakázal, aby jej předal samotnému vévodovi. Holub opustil loď.

Redan se konečně přestal svíjet v křečích: „Můžeme už jít, pane?” zeptal se naivně. Tak naivně jak to umějí jen lidští chlapci , pomyslel si kapitán, ale neodpověděl mu. Vyběhl na palubu a vystoupil až na můstek. V elfím jazyce se ptal svého důstojníka zda už je loď dost připravena k odplutí a on mu cosi odpověděl. Chlapci, kteří kapitána zmateně následovali jim nerozuměli. Náhle kapitán vydal jakýsi rozkaz a jeho posádka elfích námořníků ihned zasunula můstek, i přes odpor vojáků, povolila lana a vytáhla kotvu. Pak začali spouštět plachty a oba mladí kluci mohli jen přihlížet

Vojáci Trillského panství, kteří původně měli loď hlídat a zničit začali střílet a vyvolali v celém Eldalote poplach, ale bylo už pozdě. Kranotúníva vyplouvala na širé moře.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *