Poslední přání – Kapitola 8

Poslední slova

     Karel si ani nestihl všimnout co se stalo. Sotva vystoupil ze člunu chytili ho nějací lidé a odvlekli ho. Nikoho neviděl, hodili mu přes hlavu pytel. Snažil se vzpírat, ale nemělo to smysl. I kdyby utekl jeho paní by si ho našla a pak by byl trest horší.

***

     Plavba na moři byla únavná. Byla přímo nudná. Redanovi bylo stále špatně. Plavba lodí nebyla nic pro něj. Jeho žaludek to nesl obzvlášť těžce a jelikož kvůli své nemoci nemohl téměř jíst tak brzy neměl co zvracet. Teď už nemohl jíst vůbec. Den ode dne byl slabší a to mu kapitán říkal že cesta na Tol Fanteorn trvá měsíc. Redan vůbec netušil jak to hodlá přežít.

***

Předvedli ho do místnosti, kterou viděl poprvé v životě. Nikdy neopustil Eldalote, až nyní. Nevěděl kam ho vezou, ale byl přesvědčený že je to zatraceně tajné místo. Teď když poklekl před svou paní, komtesu z Trill, Tarí Fefalas, chápal proč Galdor Sáralondë musel zemřít.

Byla krásná. Krásná až smrtící a ta kráska byla chladná jako led, který pokrýval zdejší řeky. Karel téměř ihned vzplanul divokou láskou, že by byl pro ni schopen čehokoliv by si řekla.

„Zradils mě!” Z jejích úst zněla ta slova až příliš tvrdě. Chlapec nedokázal nic jiného než kajícně klečet.

„Nechtěla jsem Redanovi ublížit, naivní hochu! Jen jsem chtěla znát Galdorova poslední slova. Můžeš mi toto přání splnit místo něho, ptám se? Můžeš zodpovědět mé otázky, Karle, synu Krulův?” Měla zpěvavý hlas ale lidská řeč zněla podivně z jejích elfích úst. Karel nebyl schopen slov. Hleděl na ni jako na anděla. S posvátnou úctou, kterou do té doby nikdy nepoznal.

„J-já…” vykoktal, “A-ano, m-my-myslím.”

„Dobrá…” uvelebila se pohodlněji v čalouněném křesle podobném trůnu, “Co tedy řekl Galdor tomu chlapci než zemřel?”

Karel zavzpomínal jak seděl schovaný ve stínu a naslouchal slovům Brama Boryse. „Poslouchej mě chlapče. Zasténal prý Galdor bolestivě. Vezmi si mého koně a jeď na sever. Tam na mě čeká loď Kranotúníva v přístavu Eldalote. Předej kapitánovi tohle… Tak řekl Redanovi,” odmlčel se. Tarí Fefalas pokleslo srdce. Věděla, že tím toho chlapce poslal Galdor na smrt. Cožpak byl slib cti, pro tebe tolik žes klidně obětoval jiný život? Život chlapce? naléhala ve svých myšlenkách jako by promlouvala ke svému milému. Nechápala že jeho poslední slova nepatřila jí. Ale pak Karel mluvil dál.

Nedokázal se totiž dívat na smutek v jejích očích. „Tarí… Vydechl prý Galdor z posledních sil. Katóniva fefalas, katóniva etian, katóniva tiwele, chutělavim oh liví delgado. Jilu son Tarí…? Neznám obsah těch slov, paní. Jen vím že jeho poslední myšlenka patřila vám…” pravil chlapec a rozplakal se stejně jako se rozplakala i Tarí.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.
Profilový obrázek

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *