Pouta

Pouta

 

Čtyři děti na stranách světa
v nehostinném kraji rodinných pout,
svazují se, drtí a nutí.
Sic spící, přece se ničí.

Za mřížemi
na temném loži
s doteky katů.
Je pískání
a strach…

Facka!

Škoda,
rána padla vedle.
Znovu vstát a muset se bít
je mé motto!

Nedokážu zvítězit…

Káží odpuštění,
soudci světa.
Jejich oči ale neprominou.
Nepustí mě jejich hlas.

Kam bych vlastně chtěla jít?

Okovy slaných kapek deště
pálí na srdci.
Nezapomenu vázat sliby v květinářství.
Slova, hlas a přátelství
nekonečných ulic šedi
se slévají.

A na plicích
mám příkrov prachu
svého snění,
o hezkém bytí…

Musím žít!

Stříbrná hvězda se leskne
a vábí mne
v náruč černého nebe.

Jsem jediná, kdo smí učinit
ten jediný krok, jenž zboří svět,
v papírových peřinách a
oceánu inkoustu.

Nepošlapou mé sny
bratři.
Můj jediný, správný směr
je zničit
nenechám!

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *