Smrtihlav – Kapitola 1

Sladké liči, hořká realita

 

Je tu nuda…, pomyslel si černovlasý mladík kráčející ledabyle jednou z přeplněných ulic. Ze stánku s ovocem bez zastavení zvedl dvě liči a jedno hned začal loupat.

„Mladý pane, musíte zaplatit!“ zvolal za ním zasloužilý obchodník. Delikvent se na muže prodávajícího ovoce otočil a krátce zazubil. Odhalil tak své sněhobílé špičáky ve zjevné hrozbě.

„Vážně?!“ V očích se mu nebezpečně zalesklo. Byl to ten druh lesku vypovídající o všehoschopnosti.

Prodávající byl v šoku. Nebyl zvyklý na takovou míru neúcty a pohrdání. Hleděl na něho se směsicí bezmoci, odporu a… strachu.

Ani dělat problémy mě nebaví!, povzdechl si v duchu hoch. Odfrkl si a otočil se k odchodu. Obchodník zůstal stát s ústy dokořán bez dalších slov odporu. Mladý kultivující tak snadno s úšklebkem zmizel v davu.

 

Jmenoval se Xue Yang a nepocházel z žádné „řádné“ natož uznávané rodiny. Byl sirotek co si pamatoval. I kultivaci se učil převážně pokoutně. Teprve nedávno dostal své společenské jméno ChengMei, kterým mu ale říkalo jen pár lidí. Mnohem častěji byl nazýván delikventem, zlodějem, vrahem… Celkově měl mnoho jmen, z nichž byl nejraději nazýván Démonem z Kuizhou.

Byl krutý, nemilosrdný, nevypočitatelný a nezvladatelný. Ani samotný Wen RuoHan s ním nic nezmohl. Prodavač ovoce a zeleniny měl štěstí, že neměl na nic náladu. Ani netušil, jak VELKÉ štěstí…

O dvě ulice dál dožvýkal Xue Yang druhý šťavnatý plod a zahodil semínko někomu do okna. Klení, které následovalo, si vůbec nevšímal. Ani ho nepobavilo. To už je fakt divný!

 

Uplynul měsíc ode dne, kdy přišel do Yilingu. Pokrok v zadaném úkolu však učinil pouze minimální. Prašivej hňup. Až se vrátim, stáhnu ho z kůže!, pohrozil v duchu muži, který ho sem poslal.

Xue Yang svým způsobem obdivoval Jin GuangYaa. Prakticky z ničeho se vypracoval těsně pod vrchol pyramidy jedné z nejbohatších kultivačních sekt, přestože byl v jádru stejně zkažený a špinavý, jako A-Yang sám. Uměl bravurně lhát a znal mnoho triků. Byl chytrý a měl obdivuhodnou paměť, smysl pro detail i trpělivost. Přesně ty věci, které s ním ale démon z Kuizhou nesdílel.

Celé pokrytectví prominentních rodin, sekt a všeobecně kultivátorů ho nechávalo chladným. Mohl se jim všem akorát tak smát. Nakonec kdyby chtěl, bodl by meč Jiangzhai do zad prakticky komukoliv z nich. (Nebo by se o to minimálně pokusil.) Xue Yang byl ten typ, který neposlouchá nikoho, koho poslouchat nechce, a dělá jen to, co sám chce, i když to neváhá udělat i pro někoho jiného, pokud z toho pro něj plyne dobrá zábava. Odměna je samozřejmě vítaná, přičemž odměnou může být i zábava samotná.

Nenáviděl však nudu. A přesně z toho důvodu nesnášel tuhle práci! Prý: „Půjdeš do Yilingu, proplížíš se na Pohřební mohyly a ukradneš Wei WuXianovi Stygiánskou tygří pečeť.“ Jo, to by, zatraceně, chtěl! Jenže to by Patriarcha Yilingu nesměl kolem svého úkrytu vztyčit tu zpropadenou bariéru!

Xue Yang byl chytrý svým vlastním dekadentním způsobem. Nedokázal by bariéru prolomit, ale možná by ji zvládl narušit dost na to, aby prošel. Problém byl, že pak by se o tom její tvůrce prakticky okamžitě dozvěděl. (Xue Yang alespoň předpokládal, že to funguje podobně jako bariéra kolem Oblačných zákoutí klanu Lan z Gusu.) Nepozorované vplížení tedy nepřicházelo v úvahu.

Myslel, že si počká, až Wei WuXian sejde z hory. Chtěl ho oslovit a pokusit se přidat k jeho démonickému klanu. Ať už by mu pak ukradl Pečeť nebo ne, byl by to nový odrazový můstek.

Ne, že by si ho Jin GuangYao nevydržoval. Měl sladkostí, kolik chtěl. Dostal, co potřeboval ke svým experimentům (včetně vždy čerstvé dodávky nových mrtvých či živých těl) a ještě za něj žehlil průšvihy, o které se Xue Yang sice nestaral (kazily GuangYaovu pověst, ne Xue Yangovu), ale i to bylo zábavné.

Jenže s Wei WuXianem ho pojilo mnohem více než obdiv a koupená loajalita. Patriarcha Yilingu byl jako Xue Yang!

Dělal si, co chtěl a nestaral se o to, co si o něm kdo myslí. Když něco chtěl, tak si to prostě vzal! Smál se do tváře všem, kteří si mysleli, že mohou řídit životy ostatních. Zabíjel, mstil se… A ať už to přiznali nebo ne, všichni se ho báli!

To byl člověk, kterého chtěl následovat. Kdo ho mohl mnoho naučit. U něhož ani na moment nepomýšlel na vraždu, přestože před válkou s klanem Wen dopomohl k jeho zajetí. (A samozřejmě tato jeho nechuť ho zabít vůbec nesouvisela s faktem, že dodnes míval vlhké sny o tom, jak byl spoutaný a Wei WuXianovy ruce se ho přede všemi tak nestoudně dotýkaly. V místě prosyceném smrtí a štiplavou železitou vůní krve v nozdrách, byl každý jeho dotek extrémně vzrušující. Oh bohové! Xue Yang si přál, aby si ho tam býval ten kluk vzal zatraceně tvrdě! Chtěl být podmaněn a zničen a přitom ho škrábat a okusovat…)

Jaké pak bylo jeho zklamání, když Wei WuXiana po letech znovu spatřil sedět na kraji ulice v Yilingu se Zádušním generálem po boku a… prodávat ředkve?

Xue Yang při té vzpomínce potřásl hlavou a plivl na bezejmenného spícího pobudu v opileckém deliriu, protože mu ta otrávená slina zkazila sladkou chuť, která mu po liči zůstala v ústech.

Tehdy mladému delikventovi zaplály oči zradou a hněvem. Chtěl jít a zatřást démonickým kultivátorem, aby se koukal probudit! Tak proč jsem to neudělal?

„Informace, ChengMeii. Potřebuješ informace, abys mohl lidi ovládnout a zvítězit nad nimi.“ To ho učil Jin GuangYao. A i když jich nebylo mnoho, Xue Yang měl informace. Za prvé, Zádušní generál byl nejsilnější a nejzběsilejší mrtvolou, jaká kdy spatřila světlo světa. Kdyby jej Patriarcha Yilingu proti němu použil, Xue Yang nedokázal říct, jak dlouho by vydržel v nerovném boji. (Ne, že by se bál smrti, ale stále se chtěl učit od samotného Velmistra démonické kultivace.) Za druhé, Wei WuXian u sebe v tu chvíli Stygiánskou pečeť nenesl. Kdyby ano, vycítil by ji.

Vyskočit a zaútočit na něj v té chvíli by bylo v přesném rozporu s „vítězstvím“, protože vyhrát mohl jen tak, že bude Wei WuXianem přijat (ale možná by se spokojil i s důkladným pleněním svého těla), nebo že se mu ho podaří oloupit o jeho nejcennější výtvor. (A tím nemyslel Wen Ninga.) Xue Yang tedy dospěl k nejtěžšímu rozhodnutí ve svém životě – čekat na příležitost!

Usadil se za městem a snažil se nějak popasovat s tím, co viděl. Když se před časem dověděl, že Wei WuXian údajně nezakládá žádný démonický klan, ale vydržuje si hrstku starců, žen a dětí, nevěřil tomu. Usoudil, že to bude jen snaha Sandu SengShoua o očištění nevlastního bratra. Sračky, myslel si. Nyní měl ovšem pocit, že musí zvážit i tuhle variantu. Co zvážit! Musím zjistit, jestli je to pravda, protože pokud ano, pak… (Následovala celá řada představ možného potrestání Wei WuXiana za to, že si dovolil hrát na něj habaďůru. – Ne, že by tak činil vědomě a už vůbec ne vůči Xue Yangovi. To mu ale bylo jedno.)

Jak dny a týdny běžely, viděl Xue Yang Wei WuXiana ještě několikrát. Někdy přišel do města sám, ale většinou s Generálem duchů za zády. Nikdy však se Stygiánskou tygří pečetí. Nakupovali, nebo prodávali… Nikdy však nekontaktovali žádného kultivujícího, hlásícího se k démonické cestě, kteří tvrdili, že jsou žáky Patriarchy Yilingu. Wei WuXian se maximálně zasmál a předstíral, že tam ani není. I když prošel těsně kolem nich, ani ho nepoznali. Pokrytci! Idioti! Psí hovna!

Po každém takovém setkání to byl Xue Yang, kdo jim ukázal jejich bezcennost. Ani jeden z těch zmetků nebyl pro Velmistra Weie dost dobrý. Nesahali po kotníky dokonce ani Xue Yangovi. Jsou k smíchu!

A on se jim rád vysmál, když je rozsekával na kousky, nebo je stahoval z kůže, nebo jim zablokoval duchovní energii a sledoval, jak si z nich za živa uždibují ptáci…

Jejich mrtvá těla pak věšel na stromy kolem hory, jako dárek pro Wei WuXiana a pro výstrahu všem, kteří by se znovu odvážili drze chovat, jakoby byli hodni jeho jediného Pána! A protože mladíkovy „dárky“ ze stromů mizely, Xue Yang nepochyboval, že byly Patriarchou přijaty.

Jenže už asi týden se neobjevil žádný nový začínající démonický kultivátor ani obyčejný podvodník tvrdící, že přišel z Pohřebních mohyl. I kdyby nebylo toho ostatního, mučení těch ubožáků bylo pro Xue Yanga jednak tréninkem, a za druhé jediným zdrojem zábavy, který zde měl. Když si neměl s kým hrát a Wei WuXian i se svým mocným artefaktem zůstával stále stejně nedosažitelný, cítil se frustrovaně.

Jeden by řekl, že se bude chtít vybít a bude ještě víc než obvykle inklinovat k nejrůznějším lumpárnám a šikaně na obyčejných lidech, ale on ne. Cítil se podivně vyhořelý a unavený. Nic, co by normálně dělal v Lanlingu, ho tu nebavilo. Netušil čím to může být.

Zastavil se ve svém bezcílném bloudění a vyhlédl zpoza rohu na hlavní ulici, jako lump čekající na vhodnou oběť k přepadení. K tomu se ale Xue Yang přímo nechystal. Chtěl jen vyhlížet a nepropásnout další návštěvu Patriarchy Yilingu. Za dobu svého pobytu už věděl, že jeho příchody a odchody z města se řídí jistým vzorcem pravidelnosti. Wei WuXian totiž zamířil do civilizace každý třetí a čtvrtý den.

Xue Yang přemýšlel, jak pozná, že už je správný čas provést svůj tah (ne že by věděl jaký), když uviděl blížící se dobře známou siluetu žhavého muže.

Co to kurva… Xue Yang zamrkal a pro jistotu ještě protřel oči, jestli už ze samé nudy nemá vidiny. Wei WuXian sešel z Mohyl ruku v ruce s malým dítětem!

Tomu klučíkovi nemohly být víc jak tři roky a držel se démonického kultivátora, jakoby ten byl jeho otcem. Nesmysl!, zavrhl Xue Yang takovou myšlenku. I kdyby si Wei WuXian uhnal bastarda s nějakou odpornou ženštinou, určitě by ještě nemohl být tak velký.

Oba příchozí do města byli na pohled velmi chudě oblečeni. Wei WuXian se ležérně usmíval a chlapeček vypadal opravdu spokojeně a pokukoval po všem možném.

V očích Xue Yanga zaplál hněv. Takže je to pravda. Je to kurva pravda! Možná seš génuis, ale radši se staráš o bandu břídilů, než aby sis žil po svým! Xue Yang se rozhodl, že takhle to rozhodně nemůže nechat!

Doporučené z našeho blogu:

  • Smrtihlav – Kapitola 8 – EpilogSmrtihlav – Kapitola 8 – Epilog No a tohle už je jen takové malé zakončení. Malá tečka na závěr tohoto krátkého erotického příběhu. Doufám že se Danny i vám všem líbil... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 7Smrtihlav – Kapitola 7 Drsné hrátky ve sklepení pokračují, role se obracejí! Aneb, když lovec padne do vlastní pasti. Ne, že by měl Xue Yang něco proti 😀 Je to předposlední díl, nebojte se. Příště už jen […] Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 6Smrtihlav – Kapitola 6 Co k tomu říct? Snad jen, že si Xue Yang svou starovou roli mučitele užívá 😀 😀 😀 A netřeba se bát, on si to Wei WuXian "užije" také. Svým způsobem... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 5Smrtihlav – Kapitola 5 Wei WuXian pronásledoval Xue Yanga až k jeho skrýši. Kdo je ale v tomto případě kořist, a kdo lovec? To se ukáže stejně jako náš delikvent... Tak jo... Pátá kapitola z osmi. Teď už to […] Posted in Novinky, Smrtihlav
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *