Smrtihlav – Kapitola 2

Hanebný obchodník, ještě hanebnější dopis

 

Wei WuXian šel nakupovat. Jenže rodinní příslušníci Wen Qing ten den právě chystali hrubou stavbu dalšího domu a potřebovaly Wen Ningovu sílu. Nemohl ho s sebou tedy vzít coby svého pomocníka. Ten, koho bylo třeba odvést, byl malý A-Yuan, který by se jim tam býval jenom pletl.

„Pořádně ho hlídej!“ kladla mu na srdce Wen Qing, malá i když velmi chytrá a schopná léčitelka.

„Jasně, jasně, slibuju, budu ho hlídat, jako oko v hlavě,“ přislíbil se svým typickým úšklebkem.

„Wei WuXiane!“ pohrozila mu prstem.

Zasmál se, zvedl A-Yuana do náruče a řekl mu, ať zamává tetě Qing. Chlapeček ho poslechl.

Wen Qing našpulila rty, ale nechala je jít. Koneckonců, i když byl Wei WuXian sám někdy jako dítě, měl malého Wen Yuana rád jako mladšího bratra, možná dokonce jako syna. Určitě by mu nenechal ublížit! Navíc, do města chodili často. Co by se asi tak mohlo stát?

 

Wei WuXian držel chlapečka za ruku, i když by vlastně nemusel. Kluk ho zbožňoval tak, že by se ho beztak nejspíš co chvíli chytal za nohu, až by na ní visel a ztěžoval mu krok. Pustil ho, teprve když potřeboval obě ruce. Musel totiž důkladně prohlédnout zboží, které mladý stánkař prodával.

Nelíbilo se mu.

„Zdravím,“ začal ve tváři známky odporu. „Všechno to klíčí,“ vysvětlil prodejci svoji námitku.

Muž mu v okamžení vytrhl naklíčenou bramboru z ruky.

„Co chcete?“ obořil se ho na něho hrubě.

Wei WuXian se na něj usmál, dalo by se říct skoro mile. Přeci jen jeho záměrem nebylo obchodníka rozhněvat, ani hanit jeho zboží, přestože na to měl plné právo, vzhledem ke stavu brambor, o které měl zájem. Ať si Wen Qing říká, co chce, nemůžeme jíst pořád jen ředkve.

„Dejte mi to levněji,“ požádal ho.

Zelinář si ale postavil hlavu.

„Nevyjednávám. Proč si nevyberete ty, které nevyklíčily?“ Byla to otázka, přesto pronesená hlasem, který dával jasně najevo, jak málo mu na tomto zákazníkovi záleží.

Wei WuXian netušil, zda za to mohou jeho nuznější šaty (i tak stále ty nejslušnější a nejčistší, které nyní vlastnil), nebo jestli muž jenom nerad smlouval (třeba po nějaké předchozí špatné zkušenosti), či jenom vstal ráno špatnou nohou. Popravdě mu na tom ale nezáleželo. Naslepo sáhl mezi brambory, jednu z nich vytáhl, podíval se na ni a prodejci oponoval: „Vybral jsem si náhodně a stejně klíčí.“

Stánkař pevně semkl rty.

„To znamená, že tady pravděpodobně nemáte žádné čerstvé.“

Muž se opět pokusil ukořistit své zboží zpět, ale Wei WuXian byl rychlejší a včas si přitiskl vyklíčenou bramboru k hrudi.

„To máte jen smůlu.“

„Nemůžeme tedy smlouvat?“ zkusil to znovu Wei WuXian jemně, se skutečným zájmem.

„Žádné smlouvání!“ ujistil ho striktně obchodník.

Wei WuXian si odfrkl.

„Nebudeme smlouvat? Dobře, tak nic nekoupím,“ prohlásil rozhodně ale ne moc tvrdě. „Mám smůlu? Pche. Každý, který si vyberu je naklíčený. Kdyby to člověk snědl, mohl by se i otrávit. Nemyslíš, A-Yuane?“ otočil se na chlapce po svém boku. Dítě, které tam mělo stát, už tam ale nebylo …

 

Wei WuXian běžel ulicemi volaje Wen Yuanovo jméno – bezvýsledně. Tak malý kluk, jak daleko mohl jít? Ptal se lidí. Nikdo však A-Yuana neviděl.

Vrátil se zpět k zelináři.

„Co? Žádný dítě jsem s vámi neviděl,“ odfrkl si nelibě, vida že protivný zákazník je zpět.

Wei WuXian se zamračil. Být to za jiných okolností, pronesl by nějakou uštěpačnou poznámku, ale tentokrát měl o kluka opravu strach. Wen Qing mě zabije…, prolétlo mu hlavu, když se rozhlížel. Úplně ji mohl vidět před sebou, našpulenou – v očích dýky, jak říká: „Wei WuXiane! Copak jsem ti neříkala, abys ho pořádně hlídal?! Jak nezodpovědný můžeš být?!“ nebo „Koukej ho rychle najít! Jestli se vrátíš bez A-Yuana vyleju všechnu pálenku, kterou pro tebe čtvrtý strýček připravil, a svými jehlami z tebe udělám mrzáka!“ Otřásl se a raději se znovu rozhlédl.

Nějaký muž o dva stánky dál na něho mával, aby přišel blíž. Wei WuXian si ho podezřívavě změřil, ale vykročil k němu.

„Mladý pane,“ začal košíkář, prodávající své zboží z vrbového proutí. Znovu ukázal, aby se Wei WuXian přiblížil a ten tak zvědavě učinil. Stále měl své instinkty a ty by ho včas varovaly, kdyby se snad mínil o něco pokusit. Nyní – mlčely.

„Náhodou jsem tě slyšet volat jméno a pak mluvit o dítěti. Nehledáš náhodou malého chlapce? Asi takhle vysokého,“ ukázal časem zvrásněný stařec výšku odpovídající ztracenému.

Wei WuXian dychtivě přikývl.

„Viděl jsi ho, dobrý muži?“ vyhrkl.

„Viděl jsem dítě. Chlapce, řekl bych. Díval se, jak pletu. Zeptal jsem se, jestli se mu to líbí a kde má rodiče. Začal se rozhlížet. Byla tu spousta lidí. A pak k němu přišel takový mladý muž. Přiklekl, řekl, že ho hledal a že se mu nesmí ztrácet a nabídl mu sladkost. Hoch přijal bonbón a strčil si ho do úst. Pak ho muž zvedl a odnesl, tímhle směrem,“ namířil ruku se zdviženým ukazováčkem směrem odkud Wei WuXian s A-Yuanem přišli.

Je to horší než jsem si myslel. Někdo Wen Yuana unesl!

„Ten muž co ho vzal, jak vypadal?“ Směr byl sice hezká věc, ale má-li mít WuXian šanci toho zmetka zpropadeného (únosce, ne A-Yuana) najít, potřebuje více indicií.

Ochotný dědeček předal svůj nejlepší popis, jaký dokázal dát: „Byl to hoch. Nejspíš mladší než ty, pane. Měl černé vlasy. Svázané dozadu s vysokým ohonem se sponou, co vypadala jako brouk, ale dole volné. Dva tenké prameny mu rámovaly tváře. Celý v černém. Vlastně… Byl ti trochu podobný, pane. Nemáš mladšího bratra?“

Wei Wuxian měl mladšího bratra, i když ne pokrevního. Jiang Chenga ovšem hned vyloučil. Coby vůdce sekty Jiang z Yunmengu si jistě neodskočil do Yilingu, aby unášel děti. Ani to neměl v povaze. Navíc, i když stáli jako bratři v Lotosovém pilíři, nikdy nikdo neřekl, že jsou si vzhledově podobní… Wei Ying zakroutil hlavou. Kdo to může být?

„Hm… Pak ti neporadím. Měl hluboké tmavé oči, a když se usmál, divil jsem se, že tvůj syn neutekl. Bylo to děsivé…“ přiznával starší muž a souhlasně přitom kýval hlavou.

Wei WuXian poděkoval obchodníkovi a i když u sebe neměl moc peněz, nechal mu pár drobných za jeho pomoc v nouzi. Nevymlouval mu myšlenku, že je malý A-Yuan jeho syn. Koneckonců by působilo ještě podezřeleji, kdyby se o malého prali dva muži, kteří s ním nemají žádné pokrevní vazby. Raději vykročil vytyčeným směrem.

 

Mohl jít kamkoliv!, stěžoval si v duchu, když už prošel třetí ulici a nikdo další mu nebyl schopen říct, jestli je viděli nebo ne. Litoval, že neumístil na A-Yuana žádný detekční talisman, protože kompas na hledání zla, který vytvořil se sotva dal použít na hledání dětí!

Zatímco přemýšlel, jak nejlépe postupovat přiběhl k němu jiný kluk. Asi osmiletý. Byl oblečený víc do cárů než oblečení a také špinavý. Vlasy měl nemyté a linul se z něho pouliční pach. Wei WuXian ale ani nenakrčil nos odporem, když mu hoch podával list papíru. Převzal ho a než mohl dítěti cokoliv říct, hoch se ztratil ve stínu bočních uliček.

 

Velmistře Patriarcho,

 

Mohu se na něco zeptat? Už jsi někdy vytvářel ducholoutku z dítěte? Jak silný myslíš, že bude? Potřebuji něco speciálního? Nechtěl bys být u toho, až budu experimentovat? Všechno, co umím, umím od tebe.

Haha, bojíš se?

Ale víš… Já mám kluka, ty Stygiánskou tygří pečeť. Co to směnit, hm? Můžeš zkusit, jestli nebudu smlouvat…

Čekám tě se soumrakem severně od města. Pokud nepřineseš, co chci, neukážu se. Ty až příště potkáš toho kloučka, bude viset na stromě pod horou, nebo se bude nemrtvý škrábat na tebou vytvořenou bariéru.

Dobrá volba, že? Je tak roztomilý, jak myslíš, že by chutnal čaj z jeho ucha?

Takže jak jsem řekl. Za soumraku u severní cedule. Pojď si se mnou hrát…

 

Papír byl čistý, ale červené písmo vonělo po krvi. Wei WuXian cítil, jak se jeho strach o A-Yuana mění ve zlobu. Úponky energie zášti se táhly přes ruku, kterou křečovitě svíral Chenqing, až se celý třásl.

„Vysmívá se ti,“ slyšel jednoho z duchů ve své hlavě.

„Vyhrožuje, že ublíží dítěti!“ zlobil se jiný.

„To nemůžeš dopustit…“ šeptal další.

„Říká, že ho pověsí na strom…“

„Jako ty ostatní…“

Wei WuXian zavřel oči v zoufalé snaze je utišit. Protože však cítil obrovský bezmocný vztek, nedařilo se mu ovládnout je, ani sebe.

„Kašli na pečeť, prostě nás na něj pusť!“

„Jo, my se o to postaráme…“

„Staneme se jeho noční můrou a pozřeme ho celého.“

„To co se stalo Wen Chaovi bude jen slabý odvar oproti tomu, co uděláme s tímhle…“

Wei WuXian se zaklonil s nelidským křikem a se vší zbývající vůlí se vzepřel obrazům minulosti a utrpení, které mu vysílali do hlavy.

Ticho…

Doporučené z našeho blogu:

  • Smrtihlav – Kapitola 8 – EpilogSmrtihlav – Kapitola 8 – Epilog No a tohle už je jen takové malé zakončení. Malá tečka na závěr tohoto krátkého erotického příběhu. Doufám že se Danny i vám všem líbil... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 7Smrtihlav – Kapitola 7 Drsné hrátky ve sklepení pokračují, role se obracejí! Aneb, když lovec padne do vlastní pasti. Ne, že by měl Xue Yang něco proti 😀 Je to předposlední díl, nebojte se. Příště už jen […] Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 6Smrtihlav – Kapitola 6 Co k tomu říct? Snad jen, že si Xue Yang svou starovou roli mučitele užívá 😀 😀 😀 A netřeba se bát, on si to Wei WuXian "užije" také. Svým způsobem... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 5Smrtihlav – Kapitola 5 Wei WuXian pronásledoval Xue Yanga až k jeho skrýši. Kdo je ale v tomto případě kořist, a kdo lovec? To se ukáže stejně jako náš delikvent... Tak jo... Pátá kapitola z osmi. Teď už to […] Posted in Novinky, Smrtihlav
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.