Smrtihlav – Kapitola 3

Bez vědomí a bez souhlasu

 

Když Wei WuXian otevřel oči, na čele krůpěje potu, celý bledý a roztřesený, uvědomil si, jak na něj lidé kolem zírají. Oči měl stále trochu zastřené a zášť jím nepřestávala rozzlobeně prosakovat. Pochopil, že musí pryč. Minimálně pro teď z dosahu všeho živého, čemu by mohl ublížit.

Zmizel z Yilingu nejkratší možnou cestou a město obešel širokým obloukem směrem k Mohylám, kam potřeboval jít. Zastavil se však před svým vlastním vztyčeným ochranným polem.

Dech měl těžký a myšlenky ještě hůř uchopitelné. A-Yuane… Zkousl si ret a svezl se podél jednoho z kamenných sloupů. Usedl do lotosového sedu a ponořil se do meditace. Než bude moci přijít s řešením, musí se v prvé řadě dokonale uklidnit…

 

Byl to těžký boj. Někdy, ale jen někdy, si říkal, že měl přijmout Lan Zhanovu pomoc. Kdyby to udělal, tak by ho nyní uklidňovaly tóny citery a později by mu Lan Zhan pomohl najít a potrestat únosce.

Jenže Druhý nefrit klanu Lan nyní nebyl k dispozici. Wei WuXian se tedy bude muset o tento problém postarat sám.

Otevřel oči a už zase o něco více při smyslech přemýšlel. Stygiánská tygří pečeť byl velmi mocný artefakt. Sám A-Xian si přísahal, že už jí nikdy znovu nepoužije, protože při boji v Beznočním městě napáchala příliš mnoho škod i když se snažil všechny útoky cílit proti loutkám Wen RuoHana. To ovšem neznamenalo, že byl ochotný ji vydat prvnímu darebákovi, který o ni požádá (kdyby ano, už by ji dávno vlastnil Jin GuangShan).

Tenhle navíc vyhrožoval, že ublíží A-Yuanovi. Psal, že ho Wei WuXian najde viset na stromě… Mohlo by to znamenat, že to on zabil a umučil všechny ty kultivující, co jsem našel pod horou? Mrazit ho však začalo už po zmínce o ducholoutkách. Bez pečetě, jak by ji z něj mohl vytvořit? Existuje už jen jeden nikdy nenalezený kousek kovu Yin a ten ukradl… XUE YANG!

Wei WuXian cítil, jak do sebe najednou vše zapadlo. I když to jeho situaci neulehčilo, konečně se dokázal opět nadechnout a potlačit energii zášti, která ho provázela jako věrný druh, nebo spíš jako vlastní stín…

Musím ho zastavit! Už věděl, že ten mladík je schopen všeho špatného, co v dopise naznačil. Otázka zní, jak…?

 

Wei WuXian se rozhodl pro Tygří pečeť přece jen vrátit. Díky kousku kovu Yin, který předpokládal, že Xue Yang má, by skutečně mohl odhalit, nebude-li ji mít u sebe. Ovšem vrátit se na Mohyly nepozorovaně, aby nemusel vysvětlovat absenci malého Wen Yuana, bylo poněkud komplikované.

Na rozdíl od Wen Qing už neměl své zlaté jádro. Musel být tedy nadmíru opatrný. Naštěstí bylo ještě brzy a nejspíš je nečekala. I tak se ale plížil jen pomalu, smysly nastražené na maximální možnou mez.

Náhle vycítil pohyb v dálce před sebou a tak se skryl do stínů mezi pokroucené z větší části mrtvé stromy a se zatajeným dechem čekal, kdo se na stezce objeví, nebo až vetřelec zmizí z doslechu.

 

Kroky se blížily. Jejich zvuk nenechával Wei WuXiana chladným. Došlapy měly nelidsky pravidelný rytmus. Byly těžké a blížící se tělo strnulé při svém rozhlížení se. Sakra Wen Ningu!, utrousil Wei Ying v duchu.

Vyšel ze svého úkrytu a stanul nemrtvému muži čelem. Wen Ningova bledá pokožka s černými nitkovivými žilkami vypadala stejně nezdravě jako vždy.

„Mladý pane!“ vrhl se k němu mladší muž o poznání rychleji. Vzápětí se rozhlížel zřejmě hledaje A-Yuana.

„Wen Ningu!“ upoutal na sebe Wei WuXian jeho pozornost. „Potřebuji, aby ses vrátil do jeskyně a přinesl mi Stygiánskou tygří pečeť. Je ve váčku qiankun v potlačujícím poli uvnitř krvavého jezírka. Uděláš to?“

Generál duchů dychtivě přikývl. Otevřel rty, aby se zeptal, ale Wei WuXian ho nenechal.

„Hned!“ rozkázal.

Následovalo další přikývnutí, po kterém se ale ducholoutka otočila a rozběhla zpátky do „vesnice“.

„Wen Ningu!“ zavolal za ním ještě Wei WuXian. „Neříkej své sestře, že jsi mě potkal, ani pro co jsem tě poslal.“

Generál duchů se zastavil. Pohlédl na svého mladého pána svýma nyní již nečitelnýma očima, v nichž měl navěky zůstat naivní nevinný pohled, ostře kontrastující se silou zběsilé mrtvoly, kterou disponoval. Znovu přikývl.

„Pospěš si.“

***

Generál duchů pospíchal do jeskyně mladého pána Weie. Trochu ho trápilo, že dostal zakázáno mluvit se svou sestrou kvůli tomuto setkání, ale nebylo to poprvé. A-Qing chápala, pokud se nezachoval, jak mu řekla, když to bylo v rozporu s rozkazy mladého pána Weie. A Wei WuXian se nikdy doopravdy nezlobil, když své sestře řekl něco, co mu bylo zakázáno.

Měl pro ně oba slabost a věděli to. Pokud toho občas zneužívali, co mohl dělat? Měl je rád stejně. Nikdy by si nedokázal vybrat, pokud by mohl zachránit jen jednoho. Nezbývalo mu tedy, než se pokoušet plnit úkoly co nejsvědomitěji, do okamžiku kdy byl přichycen při něčem, co bylo v rozoporu. Pak už jen vysvětloval situaci a Wen Qing se s Wei WuXianem „dohodla“ v soukromí.

Tentokrát měl ale Wen Ning nejasný pocit, že situace je mnohem vážnější než obvykle. Zaprvé ho ještě mladý pán Wei nikdy nepožádal, aby mu přinesl Tygří pečeť. Naopak mu vždy kladl na srdce, ať se k té věci bez jeho dohledu vůbec nepřibližuje. Za druhé ho požádal, aby o něčem takové neinformoval svou sestru. Což bylo divné, pokud mu Pečeť mohla ublížit. A za třetí, když se potkali, nikde neviděl A-Yuana.

Což o to. Wen Ning Wei WuXianovi bezvýhradně věřil, ale kdyby se ho A-Qing zeptala, nejspíš by jí nebyl schopen vysvětlit, o co jde. A proto byl ještě víc než v jiné dny odhodlán se sestře vyhnout.

Měl však trochu problém. Za svého života býval nemotorným, ale nyní byl navíc ještě těžkopádný. Něco jako vplížení se do jeskyně se nejevilo úplně realisticky.

Mohl by se pokusit přijít normálně, chovat se obyčejně, typicky pro jeho osobnost… Jenže nikdy nebyl dobrý lhář, ani když ho ještě mimické svaly poslouchaly. I kdyby nikdo jiný, sestra by poznala, že se chová podezřele a hned by měla plno otázek.

Wen Ning zpomalil a k vesnici se vracel jen neochotně. Našlapoval pomalu a opravdu se pokoušel tišit své kroky.

Když se přiblížil na dohled, nejprve pátral po své sestře. Nikde ji ale neviděl. Přišel až prakticky za hradbu prvních stromů a Wen Qing stále nikde. Ulevilo se mu.

Vkročil mezi své příbuzné a bez větší pozornosti se dostal až do jeskyně. Krvavé jezírko bylo obklopené omezujícími talismany. Vcelku se jich bál. Vytrhl kus bambusu ze stěny, která tak trochu oddělovala jednu část jeskyně od druhé a pak s ním zarejdil v neprůhledné kalné vodě. Dosáhl na dno, ale váček ne a ne uchopit.

Vzdal to. Přeskočil zábrany, ponořil se do krvavě rudé vody a šátral rukama po dně. Všechno v něm vřelo. Oči se stávaly každou vteřinou temnější. Brzy už v nich nezbylo žádné bělmo. Zuřivost se drala na povrch neusměrněná hudbou. Jediné, čeho se Wen Ning mohl držet, byl úkol najít a přinést váček qiankun na dně jezírka.

Konečně!

Sevřel látku s všitými talismany v ruce a mohutně zařval. Byl to násilný, zoufalý, nelidský jek, který mrazil krev v žilách. Strach, který pocítili lidé vně jeskyně, byl téměř hmatatelný. Generálovi duchů už ale na ničem nezáleželo.

Vyběhl z jeskyně, odstrčil mladší sestřenku z druhého kolene, takovou silou, že povalila čtvrtého strýčka, který se ji pokusil chytit. Neslyšel křik, protesty, hlasité výkřiky zděšení… Nic z toho nedoputovalo zvukovody do jeho vědomí. Jediným skokem zmizel mezi stromy a o vteřinu později, utichly i zvuky jeho pohybu.

***

Wen Qing byla zodpovědná za zdraví všech ve vesnici. Také byla jediným pojítkem mezi její rodinou a Wei WuXianem, tedy byla neformálně považována za vůdkyni jejich malého společenství, v němž všichni dělali, co mohli, aby přežili.

V prvé řadě ale byla léčitelkou a jako taková potřebovala mnoho věcí počínaje bylinkami. V jednu chvíli tedy nechala ženy vařit a muže stavět další dům, zatímco se odebrala do hlubin lesa opačným směrem, než se rozprostíralo město Yiling. Daleko se však nedostala, když zaslechla křik.

Krok se změnil v běh a o pár minut později se mladá kultivátorka vynořila ze stínů stromů kolem vesnice. Práce rozdělaná, lidé se vzpamatovávali ze šoku a dokonce existovali i zranění. Čtvrtý strýček si silně narazil kostrč a sestřenka zlomila ruku. Wen Qing jim bez zaváhání spěchala na pomoc.

Příbuzní jí řekli, že její bratr, kterého poslali pokácet pár stromů, protože chyběly nějaké nosné trámy, se vrátil bez dřeva. Všichni zrovna odpočívali, oběd už byl hotov. On ale prošel kolem nich rovnou do jeskyně. Pak se ozval křik, její bratr vyběhl ven, celý nepříčetný odhodil Wen SoLen a zmizel v lese.

Wen Qing se vytratila barva z obličeje. Její tmavé, hluboké oči se na její pohublé tváři bledé jako smrt zdály nepřirozeně velké.

„A-Ningu…,“ vydechla pochmurně. Instinkt jí velel ihned se za ním rozběhnout. Nejprve se ale musela postarat o zraněné.

Teprve když byli všichni ošetřeni, se šla podívat do jeskyně. V té byl ale stejný nepořádek, jako když naposledy přišla za Wei WuXianem. Snad jen ulomený kus bambusu pohozený u krvavého jezírka působil nepatřičně, pokud se ve všudypřítomném chaosu dalo vůbec o něčem takovém mluvit…

Doporučené z našeho blogu:

  • Smrtihlav – Kapitola 8 – EpilogSmrtihlav – Kapitola 8 – Epilog No a tohle už je jen takové malé zakončení. Malá tečka na závěr tohoto krátkého erotického příběhu. Doufám že se Danny i vám všem líbil... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 7Smrtihlav – Kapitola 7 Drsné hrátky ve sklepení pokračují, role se obracejí! Aneb, když lovec padne do vlastní pasti. Ne, že by měl Xue Yang něco proti 😀 Je to předposlední díl, nebojte se. Příště už jen […] Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 6Smrtihlav – Kapitola 6 Co k tomu říct? Snad jen, že si Xue Yang svou starovou roli mučitele užívá 😀 😀 😀 A netřeba se bát, on si to Wei WuXian "užije" také. Svým způsobem... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 5Smrtihlav – Kapitola 5 Wei WuXian pronásledoval Xue Yanga až k jeho skrýši. Kdo je ale v tomto případě kořist, a kdo lovec? To se ukáže stejně jako náš delikvent... Tak jo... Pátá kapitola z osmi. Teď už to […] Posted in Novinky, Smrtihlav
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.