Smrtihlav – Kapitola 4

Mladý delikvent a mladý pán

 

Wei WuXian čekal na Wen Ningův návrat. Netrpělivě přecházel tam a zpět po cestičce neschopen jít vpřed ani vzad.

A pak vycítil silnou sžíravou energii. Blížila se rychlostí monzunu. Hbitě uchopil přízračnou flétnu, Chenqing, a přiložil ji ke rtům. Nejprve ovinul tóny písně kolem blížící se Zběsilé mrtvoly a pak vypustil samostatné úponky duchů, aby se zmocnily váčku s pečetí.

Než k němu Generál duchů dorazil, byl již zcela pod jeho kontrolou. Wei Ying ukryl Pečeť do rukávu a v té chvíli jeho zádušní píseň dozněla. Wen Ning už byl zase sám sebou…

„Mladý pane,“ vydechl s nádechem vděčnosti. Alespoň pokud se u nemrtvého dalo nějak soudit.

„Wen Ningu,“ usmál s na něho krátce. „Pojď se mnou. Musíme dojít pro A-Yuana.“

Ducholoutka přikývla a oba se rychlou chůzí vzdálili z ochranného pole kolem Pohřebních mohyl.

Zatímco poctivě obcházeli Yiling ze severu Zádušní generál ujistil svého pána, že ho jeho sestra nevyslýchala a Wei WuXian mu na oplátku vysvětlil, proč to bylo tolik důležité…

 

„Utkám se s ním sám,“ prohlásil, když se dostali k tématu porážky, pravděpodobně Xue Yanga.

„Ale mladý pane,“ oponoval Wen Ning, „mě to nevadí za vás bojovat. Chci vám pomoci. Říkal jste, že musíme zachránit A-Yuana. Je můj jediný vzdálený synovec…“

„Vím, Wen Ningu, zachráníme ho.“

„Chtěl jste, abych šel s vámi…“

„Ano,“ připustil démonický kultivující, „potřebuji, abys zůstal vzadu. Nejprve ho musím přesvědčit, aby mi ukázal A-Yuana nebo mě vzal k jeho úkrytu. Až začneme bojovat, vezmeš chlapce a budeš pospíchat zpátky do vesnice. Zbytek necháš na mě.“ S těmi slovy se Wei WuXian dlouze zadíval svému příteli do očí. Ten zprvu kroutil hlavou, ale když Wei WuXian pevně přikývl, nakonec ustoupil a přijal tuto strategii.

Koneckonců jeho mladý pán se o sebe vždy uměl postarat. Také mu nebylo zakázáno, aby se po odnesení A-Yuana zase vrátil a pomohl mu toho hada v lidském těle přemoci! Záchrana dítěte byla na prvním místě, ale život jeho pána nebyl o nic méně důležitý…!

***

Xue Yangův, budeme tomu říkat, „plán“ byl jednoduchý. Odloudí kluka a až bude Wei WuXian šílený strachy, pošle mu dopis s instrukcemi, jak ho může získat zpět.

Až následně přijde, Xue Yang ho požádá o vydání Stygiánské tygří pečetě. Určitě vím líp jak ji využít!, říkal si.

Patriarcha Yilingu artefakt buď vydá, nebo ne. Podle toho se pak únosce zachová. – Jednoduché!

 

Jakmile byl chlapec v jeho náručí, uspal ho talismanem. Následně dítě odnesl tak rychle, jak to jen ulice plné lidí dovolovaly.

Severně od města měl hlouběji v lesíku malý srub. Muže, který tam žil před Xue Yangovým příchodem, zabil už dávno. Jeho mrtvolu řádně zohavil a uložil do dutiny v padlém kmenu několik mil daleko. I kdyby ho někdo našel, neidentifikovala by ho ani vlastní matka. Měl tedy pro své dílo klid.

Dítě uložil ve chlévě a znehybnil ho dalším papírovým talismanem. I kdyby se probudil, nedokázal by vstát natož utéct. Dál se o něj nezajímal.

Xue Yang nebyl hloupý. Tušil, že Wei WuXian přijde připraven, což znamenalo, že musí být úskočnější než jeho protivník.

Využil svůj čas produktivně. Doplnil zásoby lektvarů a omamných látek. Kolem skrýše i místa setkání pak připravil několik magických polí a pastí, aby vyrovnal své šance.

Předpokládal, že se Wei WuXian bude muset vrátit na Pohřební mohyly pro Pečeť a že tedy s sebou přivede i Wen Ninga. Neměl žádnou zběsilou mrtvolu, která by se vyrovnala síle Zádušního generála, ale mohl ho trochu zpomalit. Nebo rozhodit jiným způsobem…, usmál se pro sebe.

Rozhodl se ani nevzít dítě na místo setkání, protože by příliš riskoval, že se mu Patriarcha Yilingu nepoddá a jen osvobodí rukojmí. To by ovšem zcela zhatilo jeho záměr.

Ohledně toho, jaký byl Xue Yangův skutečný cíl, se ještě nerozhodl ani delikvent sám. Nacházel se v přímém rozporu mezi, chci Wei WuXiana okrást o Stygiánskou tygří pečeť a chci ho zneužít pro své tělesné potěšení. A protože se nemohl rozhodnout, připravil se na obě možnosti. Koneckonců ta nejlepší zábava vznikala bezprostředně…

***

V předvečer čekal Xue Yang nedaleko severní cedule, co nejdůkladněji skrytý před instinkty druhého kultivujícího. Když tedy dorazil objekt jeho zájmu, spokojeně se zazubil.

Wei WuXian přišel sám. Rozhlédl se, ruce založené na prsou, Přízračnou flétnu v prstech.

„Xue Yangu!“ zvolal. „Chceš si se mnou hrát? Tady jsem!“ Rudý střapec na flétně se třepotal ve větru, stejně jako WuXianovy černé vlasy převázané koženým řemínkem s rudou stužkou, kolem drdolu na temeni hlavy.

Jakoby chtěl únosce přesvědčit, aby se ukázal, co nejdříve sáhl do rukávu pro váček qiankun ze kterého vytáhl Stygiánskou tygří pečeť, druhý předmět Xua Yangova zájmu.

V očích mladšího muže se potěšeně zalesklo. Seskočil ze stromu s rozpřaženými pažemi a jediným plavným pohybem se ocitl asi deset metrů od Patriarchy Yilingu. S úsměvem od ucha k uchu odhalil své bílé zuby s ostrými špičáky, jako liška, která zvětřila svou kořist.

„Přišel sis hrát?“ zajímal se s téměř dětskou radostí. Do jeho postoje se však promítlo něco ležérního. „Opravdu?“

„Kde je A-Yuan?“

„Ts, ts, ts…“ zakroutil Xue Yang hlavou. „Nespěcháš trochu? Nejdřív si zahrajme, potom cena pro vítěze. Co ty na to?“ navrhl mu. Usmíval se, v očích dychtivost.

Wei WuXian se ušklíbnul. Stále měl na paměti, že jedná s nevyzpytatelným individuem, které nelze zcela předvídat, ale věděl, že pro teď bude nejlepší strategií hrát jeho hru, ať už to bude znamenat cokoli.

„Líbil se ti můj talisman, že?“ uchechtl se a seslal modře se lesknoucí tenkou nitku, která je připoutala k sobě.

Xue Yang se uchechtl, v očích lesk vypočítavé kruté zrůdy.

„Hm? Zkoušíš mě podplatit laciným trikem? Tak co kdybych ti dal chlapcův jazyk?“ sáhl do záhybů svého černého roucha.

Wei WuXian trhl nitkou a Xue Yang s sebou škubnul vpřed. Po dvou krocích získal stabilitu zpět a smál se, div se za břicho nepopadal.

„Přinesl jsem, cos chtěl, kde je A-Yuan?“

Xue Yang se narovnal a věnoval mu jeden pichlavý pohled.

„Takhle si chtěl smlouvat s tím trhovcem? To není moc prozíravé…“ zašklebil se. Vyskočil, provedl salto vzad, Jiangzhai opustil pochvu u jeho pasu a přeťal Weiův talisman. Xue Yang dostoupl na nohy o dalších několik metrů zpět.

„Chyť si mě,“ mrkl na něho, rty roztažené v zákeřném úšklebku, a obratem zmizel v lese.

Wei WuXian pobídku v žádném případě neodmítl. Pronásledoval toho rychlého kluka mezi stromy a ani na vteřinu si neoddechl. Díky energii zášti byl rychlý jako stín. Kličkoval mezi stromy, přeskakoval kořeny, větve mu šlehaly do tváří…

Přiblížil se. Měl prchajícího na dosah ruky. Hmátl po něm. Konečky prstů se otřel o jeho hanfu a pak…

Kolem Wei WuXiana se rozzářilo rudé pole. Past spustila a zem mu v běhu zachytila nohu. Nestačil včas uskočit. Roztáhl se jak široký tak dlouhý a ze tmy před ním k němu dolehl zvonivý smích.

Nebyl zcela lapen. I když si málem vykloubil koleno, které ho nyní bolelo, mohl použít druhou nohu i ruce. Vymrštil se skokem do stoje a po několika prvních zátěžových krocích už opět pronásledoval svého nepřítele.

Xue Yang stál mezi dvěma vysokými stromy s křivým úsměvem a hlavou lehce na stranu.

Wei WuXian se přiblížil.

„Vydej mi dítě,“ přikázal dýchavičně. Odpovědí mu však byl znovu jen výsměch.

„Copak jsi mě už chytil?“ Xue Yang se odrazil od země, od kmenu nalevo, od toho napravo až do větví. Neodrazil se ale jen tak. Aktivoval další pole a tentokrát musel Wei WuXian odrážet přízračnou flétnou útoky dřevěné kůry a drobných větviček.

Když Xue Yang zmizel ve tmě, Wen Ning přiskočil ke svému pánovi a zaujal jeho místo v boji se stromovými giganty. Wei WuXian mu kývl, ale nezahrál. Ani jedno z kouzel, které na něj ten mladík použil, nebylo přímo životu nebezpečné. Wen Ning byl dost silný, aby si s tím poradil sám.

Pokračoval tedy v pronásledování.

Xue Yang kličkoval, skákal, odrážel se od kmenů i větví brzy opět těsně následován svým soupeřem.

Wei WuXian vyskočil a přiložil flétnu ke rtům. S prvními tóny písně po něm vyslal své vlastní úponky sžíravé energie.

Xue Yang se ve skoku otočil, odrazil hrozbu Jiangzhaiem a zmizel svému pronásledovateli v mlžném bludišti kolem své chatrče.

Wei WuXian zadržel dech, kdyby se v té mlze skrýval nějaký jed, ale nic takového tam nebylo. Přestal hrát, jakmile dostoupl na pevnou zem.

Kráčel pomalu. Neustále se rozhlížel. Mlha mu měla bránit v průchodu, ale zrovna tak mohla poskytnout prostor útočníkovi. Pečeť už měl ale Wei WuXian dávno zpátky schovanou v bezpečí bezedného váčku a rukávu. Pokud ji bude Xue Yang chtít vzít aniž by předal A-Yuana, bude ho muset zabít!

Wei WuXian neměl žádného duchovního psa, ani zlaté jádro. Jediné, co mohl použít pro snazší průchod bludištěm, byla opět zádušní píseň a jeho věrní duchové. Vykročil, hrál a nechal si ukazovat a rozrážet cestu, dokud se před ním neobjevila malá mýtina u potoka, kde se rozkládalo neveliké chudé stavení.

Tak Xue Yangu, kdepak jsi?

Doporučené z našeho blogu:

  • Smrtihlav – Kapitola 8 – EpilogSmrtihlav – Kapitola 8 – Epilog No a tohle už je jen takové malé zakončení. Malá tečka na závěr tohoto krátkého erotického příběhu. Doufám že se Danny i vám všem líbil... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 7Smrtihlav – Kapitola 7 Drsné hrátky ve sklepení pokračují, role se obracejí! Aneb, když lovec padne do vlastní pasti. Ne, že by měl Xue Yang něco proti 😀 Je to předposlední díl, nebojte se. Příště už jen […] Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 6Smrtihlav – Kapitola 6 Co k tomu říct? Snad jen, že si Xue Yang svou starovou roli mučitele užívá 😀 😀 😀 A netřeba se bát, on si to Wei WuXian "užije" také. Svým způsobem... Posted in Novinky, Smrtihlav
  • Smrtihlav – Kapitola 5Smrtihlav – Kapitola 5 Wei WuXian pronásledoval Xue Yanga až k jeho skrýši. Kdo je ale v tomto případě kořist, a kdo lovec? To se ukáže stejně jako náš delikvent... Tak jo... Pátá kapitola z osmi. Teď už to […] Posted in Novinky, Smrtihlav
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.