Starwish – Kapitola 2

Nadaná technička

Deuce zaslechl kolem sebe nějaké zvuky. V jeho okolí stále něco bouchalo, bzučelo a skřípalo. Všechny zvuky byly velmi hlasité, dost na to, aby ho přinutily se postupně probrat.

„Au, moje hlava,“ postěžoval si komandér. „Co mají znamenat ty hlasitý zvuky? Úplně mi stačí ty příšerný bolesti hlavy.“ Rámus, který slyšel, mu byl velmi nepříjemný.

Zrekapituloval svou situaci. Z kokpitu viděl zemědělskou krajinu, která nebyla podobná ničemu, co viděl na vlastní oči. Došlo mu, že nějakým způsobem přežil svou havárii a teď je na povrchu Domovské Planety. Neměl však ponětí, jak dlouho už tady je. Zjevně vyvázl jen s pobolívajícími otoky a třeštící hlavou, zato jeho stíhačka to příšerně odskákala. Byla příliš pochroumaná na to, aby mohla zase někdy letět.

„Haló! Je tam někdo?“ ozval se neznámý tlumený dívčí hlas odněkud zvenčí.

Deuce byl v duchu rád, že někoho slyší, ale nenašel sílu, aby se ohlédl po neznámé osobě. „Uf, díky bohu,“ ozval se. „Hodila by se mi nějaká pomoc. Jau!“ sykl bolestí.

„V-vydržte!“ zněla odpověď. Za okamžik komandér zaslechl, jak něco prasklo. „Vy tam, můžete otevřít svůj kokpit?“

Deuce zkusil otevřít kokpit stíhačky a k jeho překvapení se tak skutečně stalo. „Jo, mám to,“ konstatoval. Poté pomalu vystoupil ze svého vraku, přičemž se snažil nevnímat otoky a bolesti po celém těle. Ohlédl se na neznámou osobu.

Byla to na pohled hezká dívka s platinově bílými vlasy a jasně modrýma očima. Vypadala, že je v Deuceově věku, jenom měla menší postavu. Měla na sobě pracovní úbor, jenž tvořily modré kalhoty a silnější černé triko s vyhrnutými rukávy. Také nosila šedivé rukavice a silnější boty. Z jejích kapes vyčuhovalo různé pracovní náčiní. Za levým uchem měla tužku a na tváři malou náplast.

„Díky,“ řekl Deuce dívce. „Kdopak jsi?“

Dívka se usmála a na okamžik dala svou pravou ruku za hlavu. „No… nejste to vy, kdo sem vstoupil? Co kdybyste se tedy představil jako první?“

„Milerád,“ uchechtl se komandér. „Já jsem Deuce, nejlepší pilot na téhle straně soustavy.“

Dívka se na okamžik zamyslela a pak zakroutila hlavou. „Promiňte, ale nikdy jsem o vás neslyšela.“

„Ale určitě jsi slyšela o prvním člověku, který proletěl polem asteroidů,“ šklebil se Deuce.

„Oh!“ vzpomněla si dívka. „Slyšela jsem o takovém pilotovi. Myslím, že se jmenoval… Mare?“

„Co to…“ vyrazil ze sebe Deuce. „Mareovo jméno je známo i tady dole?“ zaúpěl nešťastně. Připadal si strašlivě ponížený, když pochopil, že je opět v Mareově stínu. Rychle se však vzchopil, aby toto zklamání už nedával na sobě znát. „No, já jsem se představil, takže… kdo jsi ty?“

„Pravda, omlouvám se,“ pousmála se dívka a znovu si na okamžik dala ruku za hlavu. „Jmenuji se Ginny. Pracuji ve Farmer’s Mechanics nedaleko odtud.“ Hodila očima po Deuceově poškozené stíhačce. „Pokud vám nebude vadit, když to řeknu… vaše vesmírná loď je úžasná.“

„Děláš si srandu?“ odvětil Deuce a také se krátce podíval na svou loď. „Teď spíš vypadá jako hromada uhlí. Já dokonce ani nevím, jak jsem dokázal přežít ten náraz, když jsem měl zablokované ovládání. Myslím, že jsem na cestě dolů zabil hejno ptáků nebo takovýho.“

„Hm,“ udělala Ginny. „To byste pak měl poděkovat své šťastné hvězdě. Kam jste měl vlastně namířeno?“

„Potřebuju navázat spojení se svým domovem,“ sdělil Deuce. „Tím myslím Mateřskou Loď. Když jsem padal dolů, viděl jsem, jak skáče do hyperprostoru, takže by měla být v pořádku.“ Vzápětí posmutněl. „Bohužel, mí přátelé jsou teď z dosahu komunikátorů. A nemyslím si,“ znovu se poohlédl na Skyfish, „že tahle halda šrotu bude zase schopná lítat vesmírem bez pomoci lodního inženýra.“

Ginny se najednou začala tvářit přísně. „Vy si vážně přejete letět ještě jednou? Já vám nedovolím, abyste tuhle loď zase poškodil!“

„Hej!“ zareagoval Deuce zprudka. „Tohle není moje chyba. Byl sem střelenej tím…“ zarazil se. Uvědomil si, že kdyby dokončil myšlenku, mohla by se doposud přívětivá dívka obrátit proti němu. Co když nesnáší piráty?

„Ano?“ zeptala se Ginny.

„To neřeš,“ mávnul rukou komandér. „Zapomeň, že jsem něco řek.“

Ginny se podívala po stopách poškození, jež Deuceova stíhačka utrpěla v bitvě. Spálená místa, kterých si všimla, jí byla velmi povědomá. „Řekla bych, že tohle jsou spáleniny po federálních plasmových zbraních typu dvě.“ Poodstoupila od stroje a krátce se zamyslela. „Pokud vy a vaši přátelé stojíte proti Federaci, znamená to, že jste… piráti?“

Deuce přikývnul, ale netvářil se nijak nadšeně. „Chceš mě snad nahlásit?“ otázal se nejistě.

„Ne, ovšemže ne,“ usmála se Ginny. „Vždyť jste mi neublížil. Budu k vám zrovna tak laskavá.“

Komandérovi se viditelně ulevilo. „No, myslím, že bych ti měl za to poděkovat, i když je to trochu naivní.“ Dobře, ale… jak se odtud dostanu? Potřebuju najít někoho, kdo by dokázal spravit Skyfish. „Je tady v okolí nějaký lodní mechanik?“

„Obávám se, že ne,“ zakroutila Ginny hlavou. „Ti mechanici, kteří tu jsou, spravují pouze farmářské nástroje.“

To se dalo čekat, pomyslel si Deuce. „Kde je tu potom nejbližší město?“

„Nejblíže je Fortress City,“ sdělila dívka. „Je to odtud půl dne jízdy vlakem na jihozápad. Ale pochybuji, že byste mohl získat povolení k tomu, aby se na vaši loď podívali tamní inženýři, pokud je pirátská a tak.“

„No páni,“ povzdechl si Deuce. „To jsem teda opravdu uprostřed ničeho, že?“

„Co takhle přátelé tady na planetě?“ zeptala se Ginny. „Máte tu nějaké?“

„Ne,“ odpověděl komandér. „Všechen svůj čas jsem strávil ve vesmíru. Tady na povrchu nikoho neznám.“

Ginny se znovu poohlédla na poškozenou stíhačku. Najednou dala ruce prosebně k sobě a pousmála se. „Nebude vám vadit, když se na ni podívám?“

Takový návrh Deuce poněkud překvapil. Nechtělo se mu však věřit, že by tahle dívka byla schopná mu nějak pomoci. „Ví snad farmářská mechanička jako ty něco o transatmosférickém pohonu?“ zapochyboval nahlas.

„No, ani ne,“ uchichtla se Ginny. „Chtěla jsem se jen kouknout.“

„Aha,“ pronesl Deuce. „Jo, ale… radši bych si s těmi pohony moc nehrál, dokud jsou pořád extrémně nestálé.“

„Je mi to jasné,“ přikývla Ginny a pozorně se podívala na piráta. „Nicméně vypadáte unavený. Přinesu vám nějakou přikrývku a léky na zmírnění vašich bolestí a oteklin. Můžete přespat támhle ve stodole,“ ukázala na jedno stavení. „Není to sice zrovna nejpohostinnější místo, ale neměl byste se příliš pohybovat, když jste v takovémhle stavu.“

Deuce se pořádně podíval na zmíněnou stodolu, která stála nedaleko místa havárie. Na první pohled opravdu nevypadala vábně, ale musel uznat, že je to lepší než nic. Budu to tady muset nějak vydržet, pomyslel si.

„Zítra vás vezmu na vlakovou zastávku do města,“ navrhla Ginny. „Budete muset brzo vstát, pokud vám to nevadí.“

„Jo,“ přikývl Deuce. „Díky za všechnu tu pomoc. Fakt si toho vážím.“

Komandérovi se stále točila hlava z celého zážitku, ale i tak byl rád, že se mu nějak podařilo přežít svou havárii. Ginny jej doprovodila do stodoly a uložila ho do slámy, načež odešla pro přikrývku a léky. Brzy se s nimi zase vrátila, aby ho ošetřila a přikryla. Později mu také donesla večeři a při té příležitosti si povídali o svých nesmírně odlišných životech.

Deuce objasnil dívce, jak je organizováno pirátství. Prozradil jí, že piráti sbírají trosky ve vesmíru a poskytují služby těm lidem, kteří si nemohou dovolit licencované služby Federace. Jeho samotného pak překvapovalo, jak byla Ginny zdvořilá a přátelská. Byla dokonce tak šlechetná, že u něj čekala do té doby, než konečně usnul ve slámě.

***

V noci se Deuce trochu probral kvůli jistému nepohodlí, které cítil. Na chvilku dal průchod svým myšlenkám. Pomyslel si, že lidé, kteří žijí na povrchu planety, rozhodně nejsou žádní mizerové. Také ale nebyli Galaktickou federací štvaní jako zvěř, narozdíl od pirátů.

Najednou zaslechl nějaké cinkání a řinčení, což ho probudilo úplně. „Co je tohle za zvuk?“ zeptal se sám sebe. Zaposlouchal se do cinkotu, aby zjistil, odkud jej slyší. Brzy pochopil. „Zdá se, že to přichází… od mojí lodi!“ Odhodil přikrývku a vstal. Byl rozhodnut vyjít ven a podívat se, co se děje.

Jakmile vyšel ze stodoly, zahlédl jakousi tajemnou postavu, která se zjevně přehrabovala v jeho stíhačce. Slyšel povzdech a poté dívčí hlas, který si povídal sám pro sebe. „Jak jen může být takhle neopatrný? Ach, tohle je ale úchvatné, měla bych to uschovat.“

„Hej, ať jsi, kdo jsi,“ zakřičel Deuce na vetřelce, „radši nerozebírej moji loď!“

Tajemná postava zareagovala polekaným výkřikem, načež se rozběhla od místa činu někam pryč do temnoty. Deuce za ní neutíkal – ve svém stavu na to neměl sílu. Proto alespoň přistoupil ke své lodi, aby se podíval, jestli je něco v nepořádku.

Po chvíli prozkoumávání se začal nahlas divit. „Skyfish vypadá v pořádku. Nevidím, že by tu někde něco chybělo. Když o tom tak přemýšlím… vypadá dokonce líp než předtím. Jediné, co potřebuje, je pár dalších součástek.“

Poté si přece jen všiml něčeho, co do lodního mechanismu zjevně nepatřilo. „Copak je tohle?“ řekl si a uchopil věc mezi prsty, aby si ji prohlédl. „Platinový vlas?“

Udivenému komandérovi netrvalo dlouho, než si dal dohromady logické vysvětlení toho, co se tu stalo. Rozhodl se, že si prověří své podezření až ráno. Vzal si vlas k sobě a vrátil se do stodoly, aby tam mohl dospat.

***

Druhý den ráno se Deuce probudil poněkud rozlámaný. Ve stodole rozhodně neměl takové pohodlí, na jaké byl zvyklý ve své kajutě na Mateřské Lodi. Shodil ze sebe přikrývku, posadil se a začal se protahovat.

„Teda, cítím se fakt hrozně,“ vzdychal. „Jak tu jen lidi můžou takhle spát? Jako by nestačily všechny ty hlasité zvuky tady kolem. Ještě ke všemu mě do zad píchá sláma, cítím tady puch hnoje, kouše mě nějaký hmyz a taky je tu poněkud vlhko. Naštěstí se cítím dost dobře na to, abych mohl chodit.“ Postavil se na nohy a udělal několik opatrných kroků.

„Ach, vy už jste vzhůru,“ ozval se dívčí hlas. Byla to usmívající se Ginny, která stála ve dveřích stodoly a držela v rukou podnos s jídlem a nápojem. „Udělala jsem vám nějakou snídani,“ řekla a nabídla Deuceovi.

„Sem s tím,“ řekl rychle komandér a převzal nabízenou snídani, načež se posadil do slámy. Měl takový hlad, že začal jíst rychle a hltavě, což dívku vylekalo.

„Počkejte!“ snažila se ho zadržet starostlivá Ginny. „Nesnězte to všechno najednou, ještě vám bude špatně! Radši si to jídlo nejdřív rozžvýkejte!“

„Promiň,“ ušklíbl se Deuce, „zoufale potřebuju výživu.“ Dal si ale říct a trochu zpomalil své hodování.

„Já… budu to brát jako kompliment,“ pronesla Ginny. Počkala si, než Deuce všechno sní a vypije. Poté ho upozornila: „Vlak odjíždí za hodinu, takže bude nejlepší, když si pospíšíme.“

„Momentík,“ ozval se Deuce. Teď uvidíme, jestli se pletu nebo ne. „Ještě předtím se chci podívat na svou loď.“ Než stihla Ginny nějak zareagovat, pirát vstal a zamířil ven ze stodoly.

Komandér ještě ani nedošel ke své stíhačce, když ho dívka doběhla. „Oh,“ usmála se na něj. „Jsem si jistá, že se jí nic nestalo. Ale my si teď musíme pospíšit.“

„Počkej,“ zarazil ji Deuce. Přistoupil ke kokpitu lodi a na jejím ovládacím panelu spustil diagnostiku. Vykázala několik zpráv o poškození, nicméně komandér se rozhodl předstírat, že stíhačka je v pořádku. „Pohony už zase mohou běžet,“ prohodil. „Loď je vlastně funkční.“

„Cože… je?“ pronesla dívka, která stála opodál.

„Ginny,“ podíval se Deuce na mechaničku přísnýma očima, „nevíš o tomhle něco? Mně se zdá, že loď je úplně opravená.“

„V-vždyť…“ děla pomalu Ginny a mírně sklonila hlavu, „vždyť ona nevypadá tak docela opravená.“

„Ale ano, je,“ zalhal Deuce, přičemž hodil očima po ovládacím panelu. „Diagnostika říká, že stíhačka je připravená letět.“

„To… není pravda,“ pousmála se Ginny. „Pořád potřebujeme jet do města, aspoň pro náhradní součástky.“

Deuce se rozhodl, že nyní přímo uhodí hřebík na hlavičku. „Ne, já myslím, že loď je ve skvělé formě,“ zalhal znovu. „Díky za všechnu tvou pomoc, já teď odletím.“

Ginny se okamžitě rozčílila. „Ne, nedělejte to! Termální regulátor je úplně opotřebovaný. Úplně se vypaříte ještě dřív, než se dostanete do exosféry!“

„Áhá,“ protáhnul Deuce a ukázal na dívku. Teď už měl úplnou jistotu. „Takže jsi to BYLA ty,“ zdůraznil.

Ginny bez odpovědi rychle přistoupila k ovládacímu panelu a omrkla diagnostiku. Rychle zjistila, že ji Deuce pěkně napálil. „Hej,“ ozvala se s údivem, „diagnostika stále ukazuje spoustu chyb. Vy jste mi lhal!“

„Inu,“ ušklíbl se Deuce, „to máš za to, že ses v noci odplížila a pracovala jsi na mojí lodi.“ Vzápětí vytáhl vlas, který si v noci ponechal, a zamával s ním dívce před obličejem.

Ginny si povzdechla a sklopila hlavu. Věděla, že Deuce má pravdu a že teď už nemohla nic zapírat. Ostatně to, jak se podřekla, byl jednoznačný důkaz.

Komandér si usmyslel, že nebude dívce vyčítat, co v noci prováděla. Naopak byl v duchu potěšen její šikovností. „Odvedla jsi dost dobrou práci,“ řekl a znovu si schoval její vlas. „Dokonce ani nepotřebujem mechanika z města.“

„Myslela jsem,“ pronesla Ginny, vyměňujíce si pohled s pirátem, „že byste mohl mít klid na duši s ověřeným městským mechanikem, který by se podíval na vaši loď. Pořád ještě potřebujeme jet do města pro nový regulátor a nějaké další součástky.“

„Ah, tak promiň,“ omlouval se Deuce. „Za to, že jsem o tobě pochyboval.“ Pochopil, že ona není jen tak ledajaká mechanička z farmy.

„Ne,“ pousmála se Ginny, „to já se omlouvám za to, že jsem pracovala na vaší lodi, i když jste mě požádal, abych to nedělala. Já si nemůžu pomoci, když jsem okolo strojů.“

„Víš,“ zamyslel se Deuce, „když uvážím tvůj talent, proč pracovat na farmářských nástrojích, když je dnes velká poptávka po lodních inženýrech?“

„Ach tak…“ odvrátila Ginny hlavu, jako by se za něco styděla. „Já… propadla jsem u certifikace… heh…“

„Tys propadla?“ užasl Deuce. „Ale vždyť jsi tohle prakticky zrekonstruovala přes noc,“ ukázal na svou stíhačku.

„Je to příliš trapné,“ řekla nesměle Ginny. „Možná vám o tom jednoho dne řeknu víc.“ Podívala se pirátovi do očí. „V každém případě budu mít vaši loď opravenou během zítřka. Pak se můžete vrátit ke své přítelkyni.“

„To je skvělý!“ zaradoval se komandér. Pak se ale zarazil. „Počkej, jaké přítelkyni?“

Ginny se málem vylekala. „Ale ne! Jak jste mohl zapomenout na svou nejdražší Tessu?“

„Co…“ vyrazil ze sebe Deuce a začervenal se. Tak teď dostala ona mě, pomyslel si s trapným úsměvem. „Jak to, že víš o Tesse?“

„No, já…“ usmála se Ginny, „poslouchala jsem záznamy z lodního komunikátoru. Vy jste s ní přerušil spojení, protože jste jí nechtěl ublížit, že ano?“

„Hele,“ pravil Deuce, stále rudý v obličeji, „je to jen kamarádka, kterou znám od doby, co jsme byli ještě děti. A přestaň slídit!“ zdůraznil.

„Uznávám,“ pronesla Ginny, „že to bylo ode mě nezdvořilé. Ale já vím, že vám můžu věřit, protože jste dobrosrdečný. Ona si o vás dělá velké starosti.“

„Spíš je to tak,“ řekl Deuce, „že by byla radši, kdybych jí neztěžoval práci. Všechno, co dělá, je to, že na mě řve.“

„Chápu,“ přikývla Ginny. Pak se najednou plácla přes hlavu, jako by na něco málem zapomněla. „Jejda! Měli bychom rychle jít na ten vlak, abychom vyzvedli ty součástky. Potom bychom se měli podívat na ten nový obchod kvůli vyztuženým deskám a pak…“ Dívka ještě chvíli vyjmenovávala další destinace ve městě.

No, to je teda skvělý, pomyslel si Deuce bez nadšení. Budem nakupovat celé hodiny. Jak jsem se dostal do týhle šlamastyky?

***

Den poté Ginny pokračovala v opravách Deuceovy vesmírné lodi. Nepracovala na ní sama, neboť Deuce jí chvíli od chvíle s něčím vypomohl. Přál si opustit Domovskou Planetu co nejrychleji a vrátit se domů na Mateřskou Loď.

V jednu chvíli se komandér přišel po kratším odpočinku podívat na pracující Ginny. Dívka poodstoupila od stíhačky, narovnala se a ohlédla se na piráta. V obličeji měla smutný výraz. „Nejde to,“ pronesla a ukázala na zbraně stíhačky. „Těm už není pomoci.“

„To myslíš vážně?“ rozhněval se Deuce. „Tyhle zbraně měly cenu tří měsíčních platů. Každá z nich!“

„Promiňte, pane Deuci,“ omlouvala se Ginny. „Zdá se, že nepřátelé mířili přímo na vaše zbraně. Chci říct… jen se na ně podívejte.“

Deuce se na okamžik zarazil. Bylo mu divné, proč ho Ginny oslovila „pane“. Teď ho ale víc zajímalo, co přesně se stalo se zbraněmi na jeho stíhačce. Pozorně si je prohlédl a vzápětí také posmutněl. „Kruci,“ utrousil, „nezbylo z nich nic než popel a zkroucený kov. Za tohle mě Deadeye zabije.“

Deadeye byla mladá vědkyně působící na Mateřské Lodi. Byla doslova posedlá vývojem a zdokonalováním zbraní, na které nedala dopustit. Deuce si dokázal živě představit, že pokud se dostane zpátky domů, Deadeye ho přinejmenším pořádně seřve.

„Věřím,“ řekla Ginny, „že ochrana vaší lodi byla také podstatně poškozena. Budete potřebovat nový generátor štítů a nové pancéřování, až se vrátíte zpátky.“

„No skvělý,“ ucedil Deuce. „Tahle loď má prakticky jen to nejnutnější A NAVÍC jsem ze všeho toho našeho nakupování úplně na dně.“

„Vše, co tady můžu udělat,“ děla Ginny, „je učinit ji alespoň schopnou létat vesmírem. Myslím, že s partou lidí a vhodnými materiály můžu také provést užitečné úpravy na vaší lodi.“

Komandér pochopil, že v nynějších podmínkách se nedá udělat nic lepšího, než dát dohromady aspoň to, co nezbytně potřebuje k létání. „Dobrá,“ pronesl, „pojďme nahodit podporu života, ať zase běží.“

***

Oprava lodi trvala ještě několik hodin. Těsně před ukončením prací si Deuce udělal poslední přestávku ve stodole. Později k němu přišla Ginny.

„Pojďte za mnou,“ vyzvala piráta usmívající se mechanička. „A zavřete oči, mám pro vás překvapení.“

„Ginny,“ děl Deuce jakoby nezaujatě, „já vím, co je to překvapení zač. Pracovali jsme na tom celý den.“

„Ach jo,“ sklopila zklamaná Ginny hlavu, „a je po legraci.“

Deuce se krátce zasmál a vyšel ven. „Ale i tak ti děkuju,“ řekl dívce, když přistupoval ke své lodi. „Teď můžu konečně letět zpátky domů.“

„To zní, jako by vám domov opravdu chyběl,“ pronesla Ginny, která ho následovala. „Jaké je to tam ve vesmíru?“

Deuce se zastavil u stíhačky a najednou nevěděl, co má dívce odpovědět. Začal si mumlat sám pro sebe. Teprve po chvíli dostal nápad, že by mohl vzít Ginny s sebou. To by mohla být skvělá inženýrka pro Mateřskou Loď.

„Co?“ přeptala se dívka, která nerozuměla komandérovu mumlání.

„Řekni mi,“ zeptal se zamyšlený Deuce, „víš něco o skokových motorech?“

„Trochu ano,“ přikývla Ginny. „Smím se zeptat, proč?“

Jo! zaradoval se v duchu komandér. Vzápětí se mírně začervenal. „Nám by se opravdu hodil, ehm… inženýr.“

Ginny zjevně nesdílela jeho nadšení, naopak vypadala trochu zklamaně. „Ta vaše odmlka zní podezřele. Neříkejte mi, že máte nějakou kletbu, která zabíjí vaše inženýry.“

„Ne, ne, nic takového,“ ohradil se Deuce. Náhle však získal dojem, že se radoval poněkud předčasně. Jeho nápad mu nyní připadal neuvěřitelně pošetilý. Vzít Ginny s sebou na Mateřskou Loď by znamenalo ohrozit její život, což se mu vůbec nezamlouvalo po vší té pomoci, kterou mu poskytla. S povzdechem se rozhodl, že celý nápad zavrhne. „No… to nic. Zapomeň, že jsem něco řek. Nechci tě označit pirátským cejchem. A posledně jsme skoro ztratili náš domov. Takže ano, není tam zrovna moc bezpečno při práci.“

K Deuceově překvapení se Ginny usmála. „Ne, já půjdu ráda,“ pověděla mu. „Řekla bych, že potřebujete další pomocníky.“

„A nebude ti chybět domov?“ zeptal se komandér. Stále nebyl úplně přesvědčen o tom, že si může dovolit vzít ji s sebou.

„Je pravda,“ pronesla Ginny, „že mi budou chybět přátelé, které tady mám. Ale podle toho, co říkáte, nutně potřebujete inženýra.“

„No,“ ušklíbl se Deuce, „ty si spíš chceš hrát s našima hračkama.“

Ginny se zvesela zasmála. „Dostal jste mě,“ pravila. „Nechte mě jen, ať si sbalím věci a dám sbohem svým přátelům z práce a pak můžeme letět.“

„Dobře, tak běž,“ pobídl ji Deuce. „Já tu na tebe počkám.“ Dívka poté odešla, aby se připravila na cestu.

Komandér chápal, o co jde. Ginny chtěla odletět s ním bez ohledu na to, že ve vesmíru ji určitě čekalo nebezpečí. V duchu si toho vážil, hlavně proto, že by mohla být prospěšná celé Mateřské Lodi.

***

Ginny se za pár hodin vrátila zpátky k Deuceovi, který na ni čekal u své stíhačky. Nesla s sebou tašku, ve které měla všechny své věci.

„Skvělé, můžeme odletět,“ pousmál se Deuce, který již nasedal do kokpitu. „Už jsi někdy předtím letěla?“

„Víceméně…“ pomalu odpověděla Ginny, „ačkoliv ne zrovna v osobní kosmické lodi.“

„Očekávej trochu velké gravitační síly,“ upozornil ji komandér, „takže je potřeba tě pevně zajistit.“

„Dobře…“ pronesla Ginny a uložila tašku do malého prostoru za sedadlem. Vzápětí se usadila na komandérově klíně. „Takhle?“ optala se.

„J-jo,“ promptně zrudnul Deuce. „Jak vidíš, nebylo to stavěný pro dva lidi.“ Tohle je pouze ve prospěch lodi, přísahal sám sobě. Měl pocit, že nikdy nezapomene na tu osvěžující vůni borovic, která z dívky vycházela.

Komandér nechal zavřít kokpit a zažehnout motory. Skyfish se k jeho radosti odlepila od země a rozletěla se směrem vzhůru. Za chvíli opustila atmosféru Domovské Planety a dostala se do vesmírného prostoru. Deuce poté nabral kurz k dříve určenému místu srazu, kde měla čekat Mateřská Loď.

Doporučené z našeho blogu:

  • Starwish – Kapitola 11Starwish – Kapitola 11 Na své další misi Deuce objeví zvláštní předmět, se kterým se vrátí na Mateřskou Loď. Co všechno vyplyne z následné diskuse s kapitánkou Oracle? Dnešek je převážně věnován inženýrce Ginny, […] Posted in Starwish
  • Starwsih – Kapitola 10Starwsih – Kapitola 10 Komandér bude mít opět několik zajímavých zážitků se svými přáteli. Jaké překvapení si na něj přichystala Deadeye? S jakým tajemstvím se komandér svěří Tesse? A o čem si popovídá s […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 9Starwish – Kapitola 9 Po návratu z další mise se Deuce konečně dozvídá něco zajímavějšího okolo tajemné zprávy, kterou piráti obdrželi před posledním útokem Fireboltu. Co se z ní zatím podařilo rozluštit? […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 8Starwish – Kapitola 8 Deuce se právě vrací z další mise, když se dozvídá, že Mateřská Loď je opět napadena Federací. Jak se v nastalé situaci zachová? Co se mu při obraně svého domova přihodí? A jak proběhne […] Posted in Starwish
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Captain George Zappy

Autor převážně fanfiction či sci-fi komedií

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.