Starwish – Kapitola 3

Netradiční vítání

Uplynula relativně krátká chvíle, než Deucova stíhačka Skyfish konečně dosáhla místa setkání s Mateřskou Lodí. Pirátské plavidlo bylo na místě přesně podle komandérova očekávání. Skvělý, nezapomněli na mě.

Ginny vydechla úžasem, když poprvé spatřila Mateřskou Loď na vlastní oči. „Ta je nádherná,“ pronesla.

„To tedy je,“ přikývl Deuce. „Počkej, až budeš uvnitř.“

Komandér se rozhodl navázat spojení s Mateřskou Lodí, aby pozdravil své přátele. Za krátkou chvíli bylo jeho vysílání přijato. Na obrazovce lodního komunikátoru spatřil tvář Tessy, která nejprve vypadala překvapeně, ale pak se začala usmívat. Vedle ní se ihned postavil Swig.

„Deuci!“ oslovila komandéra nadšená Tessa.

„Deuci, ty starej pse,“ přidal se Swig. „Věděli jsme, že se vrátíš.“

„Ty buď zticha, Swigu,“ obrátila se Tessa k pandímu muži. „Byl jsi to ty, kdo řekl, že je navždy pryč!“

„Hele, tehdy jsem byl opilý,“ bránil se Swig.

„Jako by to bylo nějaké překvapení,“ ironizovala Tessa.

„Hej hej, opravdu skvělé uvítání,“ zasáhnul pobavený Deuce do hádky svých přátel. „Otevřte hangár, jo? Budu tam brzo.“

„Jasně,“ přikývla Tessa. Poté se pořádně podívala na dívku v Deuceově stíhačce. „A koho to tam u sebe máš?“ zeptala se. Swig si rovněž prohlédnul pasažérku.

„Hádejte co?“ ušklíbl se Deuce. „Mám pro nás novou inženýrku.“

„Opravdu?“ podivila se Tessa a vzápětí se znovu usmála. „To je skvělé! Až přistanete, přijdu za vámi.“

„OK,“ souhlasil Deuce, „končím spojení.“ Vypnul komunikátor a znovu se plně soustředil na létání. Povšiml si otevřených dveří lodního hangáru, kterými už jen stačilo proletět a byl zase doma.

***

Po přistání vzal Deuce Ginny bez prodlení na hlavní chodbu, kde hodlali počkat na Tessu. Najednou ho přitom napadlo, že by se mohl pobavit, zatímco je Tessa teprve na cestě k nim. Věděl, že Ginny je trošku naivní, čehož teď hodlal využít pro vlastní potěchu.

„Sundej si oblečení,“ řekl komandér dívce.

„Cože?“ vyvalila oči Ginny.

„To je normální proces,“ vykládal Deuce. „Potřebujeme sterilizovat nečistoty, které pocházejí z povrchu planety.“

„No, dobře,“ pronesla nesmělá dívka, „ale… tady? Před vámi?“

„Klidně se otočím, pokud se potom budeš cítit líp,“ řekl Deuce.

„Tak… dobrá,“ vypravila ze sebe Ginny. Bylo ovšem patrné, že není o moc klidnější a že se stydí.

Deuce se obrátil k Ginny zády, načež dívka položila tašku na podlahu. Poté se pomalu začala svlékat. Ještě si však ani nestihla úplně sundat triko, když oba najednou zaslechli kroky.

„DEUCI!“ ozval se naštvaný hlas. Ginny se okamžitě zarazila. Mezi ni a komandéra se rychle vmísila Tessa, která byla nanejvýš rozčilená z toho, co se tady děje, pročež dala kamarádovi ránu pěstí do obličeje.

„Au!“ zaúpěl Deuce, který se zapotácel a chytil se za bolavé místo. Poté si vyměnil pohled s rozlícenou Tessou a ušklíbl se na ni. „Hej, koukám, že už jsi tady.“

Tessa se obrátila k Ginny. „Slečno,“ promluvila klidnějším hlasem, „můžete si zase obléct triko. Já sice nevím, co vám říkal tenhle nevychovanec, ale my provádíme prohlídky i bez sundávání oděvu.“

„Ty jsi teda doktorka,“ prohodil k Tesse Deuce, který si stále mnul pobolívající tvář. „Tys nemusela skládat nějakou přísahu o tom, že nebudeš nikomu ubližovat?“

Ginny, která již měla své triko zase na sobě, se s veselým úsměvem postavila hned vedle komandéra. „To je v pořádku,“ pravila k Tesse, „já už jsem si mnohokrát sundala triko pro pana Deuce.“

„Cože?!“ vyrazila ze sebe šokovaná Tessa.

Deuce se k tomu nevyjádřil, pouze udělal nevýrazné „hm“. Samozřejmě věděl, že si Ginny dělá z jeho kamarádky legraci, i když zrovna takhle to od ní nečekal. Přesto byl zvědavý, jak asi Tessa zareaguje.

„Co to má znamenat?!“ vztekala se doktorka na komandéra. „Řekl jsi, že přivádíš inženýrku, ne nějakou… couru!“

„Omlouvám se,“ uchichtla se Ginny. „Obávám se, že se nevyzpytatelný smysl pro humor pana Deuce přenesl i na mě. Popravdě vám oběma závidím váš vzájemný vztah.“

„Ale… takhle to není,“ zarazila se Tessa.

„Jo,“ prohodil Deuce jakoby nezaujatě, „Tessa pro mě nic neznamená.“

Dotčená doktorka se velmi výhrůžně podívala komandérovi do očí a zaťala pravou ruku v pěst. Jak se jen opovažuje něco takového říct?!

Ginny si vyměnila pohled s Deucem. „Pokud to nebude dělat problémy,“ ptala se, berouce tašku do ruky, „mohla bych si prohlédnout tohle skvělé plavidlo?“

„To zní dobře,“ souhlasil pobavený Deuce. „Tak mizíme.“ Nato se rozběhl po hlavní chodbě k jejich první zastávce na celé exkurzi, jen aby se co nejrychleji vzdálil z dosahu své kamarádky z dětství. Ginny upalovala hned za ním.

„Deuci!“ zavolala Tessa na přítele, avšak ten se ani neotočil a za chvilku jí zmizel z očí. Nešťastně si povzdechla. „Co já s ním jenom udělám?“

***

Deuce nejprve vzal Ginny do ošetřovny, jež měla růžové stěny. Nacházelo se v ní několik desítek postelí (bezmála polovina z nich byla obsazená) a všechno nezbytné vybavení a přístroje, které byly potřebné pro léčení pacientů.

„Tohle je ošetřovna, ve které pracuje doktorka Tessa,“ vysvětlil dívce komandér a lehce se pousmál. „Navzdory tomu, že se občas snaží odříznout mi hlavu, je opravdu dobrá v tom, co dělá.“

„Chápu,“ řekla Ginny. „Ačkoliv… ona nevypadá jako typický pirát,“ dodala s menším údivem.

„Jo,“ přikývl Deuce., „já a Tessa jsme byli jaksi vehnáni do celé téhle věci. Má to hodně co do činění s jejími rodiči. Asi potrvá nějaký čas, než z ní dostaneš detaily.“ Krátce se odmlčel. „No, nepůjdeme dál?“

„Klidně,“ pousmála se Ginny. Nato spolu s komandérem opustila ošetřovnu.

***

Dalším hlavním bodem exkurze byla návštěva strojovny. Po vstupu do rozsáhlé haly udělal Deuce několik kroků kupředu, aniž by se ohlížel. „Tohle je strojovna, kde pracujou naši technici,“ vykládal. „Je to taky místo, kde parkujem naše stíhačky, když zrovna nikam nelétáme.“

Malý okamžik vyčkával na odpověď Ginny, ale vůbec ji neslyšel. Teprve když se ohlédl, zjistil, že dívka mu nestojí po boku. „Ginny?“ zavolal, ale neozvala se žádná odpověď. „Kam jenom šla?“ optal se sám sebe. Pak najednou zaslechl její užaslý vzdech.

„Rezonanční komora,“ nadšeně hovořila Ginny, „vždycky jsem chtěla takovou vidět. Jen dát tohle stranou a podívat se, co je uvnitř…“

Deuce konečně zahlédnul dívku, jak začala nahlížet do útrob jmenovaného zařízení. Co to sakra dělá?! „Hej, nesahej na to!“ okřikl ji. „Vždyť tu ještě oficiálně nepracuješ.“

Ginny nevzrušeně ignorovala svého hostitele a dál se vrtala v zařízení. Najednou však zklamaně pronesla: „Takhle to nejde. Kdo dal omezovač tak blízko k fázovému štítu? Takhle to jen ztrácí výkonnost kvůli rušení.“

„Posloucháš mě?“ ozval se důrazně Deuce. Začal se obávat, že pokud rychle něco neudělá, Ginny provede něco závažného.

Dívka se najednou znovu pousmála. „Ale tohle je geniální,“ vypravila ze sebe. „Nikdy jsem ani nezvažovala trojité kondenzátorové pole.“

Deuce, který již ztratil trpělivost, pevně uchopil Ginny za ruku a vláčel ji za sebou pryč od zařízení. „H-hej, něco mě tahá odsud!“ vyjekla vyplašená dívka.

„To něco jsem já,“ řekl Deuce a obrátil dívku čelem k sobě. „Přestaň tu takhle zírat. Ještě tě potřebuju představit zbytku posádky.“

„Ale ne…“ posmutněla Ginny. Málem dokonce uronila slzu při pomyšlení na to, že si ještě nebude moci pohrát s tolika úžasnými přístroji.

„No tak,“ pokusil se ji povzbudit Deuce. „Později budeš mít příležitost.“

„Co se to tady děje?“ otázal se jeden přistoupivší technik.

„É… už nic,“ odbýval ho Deuce, „ale radši se podívej, jestli je všechno v pořádku.“ Poté rychle odvedl Ginny ven ze strojovny.

***

Další důležitou zastávkou byla jakási jídelna. Stálo v ní několik stolů s židlemi a sedadly a také pár regálů s alkoholickými nápoji. Nejvíce zde vynikal barový pult, za kterým se nacházela kuchyně. V místnosti momentálně nikdo neseděl.

„Tak tohle je kafeterie,“ sdělil Deuce rozhlížející se dívce. „Každý člen posádky sem občas přijde, aby se najedl a napil. Taky je tu někdo, s kým bych tě rád seznámil. Hej, Johnny!“ zavolal Deuce do kuchyně.

Za okamžik přistoupil k baru blonďatý, na pohled mladý muž s úzkýma očima a v kuchařské zástěře, na které byl vyšitý obrázek horkého šálku kávy. Na hlavě měl jednoduchý bílý šátek a kolem krku nosil bledě zelený kus látky. Vyznačoval se malou kozí bradkou, kterou si nechal narůst, a také stéblem slámy, které si jako obvykle přidržoval v puse. Vždy se také lehce usmíval.

„Hoj, Deuci,“ prohodil Johnny na pozdrav. „Sem slyšel, že ses šeredně potlouk. Jo a… Deadeye bude určitě běsnit kvůli ztrátě těch zbraní.“

Deuce se zdál být mírně překvapený. „Oni to už všichni vědí? Takhle rychle?“

„To víš,“ děl nevzrušeně Johnny, „na malý lodi se klepy šířej bleskově. A copak je tohle za děvenku?“ zeptal se se zájmem.

„Hm…“ začala nesměle dívka, „já jsem G-Ginny…“

„Neřeklas teď -“ vyrazil ze sebe Johnny, ale vzápětí se rychle odmlčel na krátký okamžik. Nato se lehce uchechtl, aby zamaskoval své předchozí rozrušení. „Heh, musel jsem se přeslechnout. Rád tě poznávám, Ginny,“ řekl a poté si s dívkou potřásl rukou. „Musel to být osud, co nás sved dohromady!“

Johnnyho společnost zjevně Ginny příliš netěšila. Obrátila se ke komandérovi s nejistým výrazem v obličeji. „Pane Deuci,“ zeptala se, „uh… nebude vám vadit, když půjdeme jinam?“

„Co?“ podivil se Deuce. Nechápal, proč se Ginny necítí dobře v Johnnyho přítomnosti. Usmyslel si však, že jí raději vyhoví a vezme ji na jiné místo. „Ne, mně to vadit nebude,“ řekl. Nato se podíval na šéfkuchaře. „Nechápej ji špatně, Johnny. Jenom je trošku plachá.“

Komandér poté pobídl dívku, aby šla za ním a společně se vydali k východu z kafeterie. „Vy dva se tu můžete kdykoli zastavit,“ volal za nimi Johnny. „Sem zrovna získal nový recept na vesmírnou rybu. Čau!“

Na chodbě před vstupem do kafeterie si Ginny vyměnila pohled s Deucem. „Omlouvám se za své neomalené chování,“ pronesla zkroušeně. „Cítila jsem se tam trochu nesvá.“

„To musí být Johnnyho očima,“ uchechtl se Deuce. „Myslím, že tě má rád.“ Vzápětí se zase uklidnil. „I přes jeho vystupování je to někdo, na koho se můžeš obrátit pro radu, nebo si s ním jen tak popovídat.“

„Já… doufám,“ řekla na to Ginny. Poté obrátila svůj pohled do hlavní chodby, přičemž najednou hlasitě vyjekla a schovala se za Deuce. Těsně před sebou totiž spatřila Swiga, což ji vylekalo. Nebyla připravená na to, že bude stát v její těsné blízkosti.

„Jé, pardon,“ omluvil se Swig. „Nechtěl jsem ji vylekat, Deuci.“

„Swigu!“ pousmál se komandér na pandího muže, načež ustoupil stranou. „Zas tolik se nestalo. Rád bych ti představil Ginny, naši novou potenciální inženýrku.“

„Ho ho,“ krátce se zasmál Swig. Chtěl se přesvědčit o věrohodnosti komandérových slov, takže se rozhodl, že novou inženýrku vyzkouší. „Jaký je výstupní tah pohonů na této lodi?“

„Ještě jsem se na ně nepodívala dost dobře,“ odpověděla Ginny, „ale když posunu inerční stabilizátory o pár vrubů, měli bychom dosáhnout větší rychlosti bez toho, že bychom vážně obětovali naši bezpečnost.“ S úsměvem si dala ruku za hlavu. „Během výroby byla přijata dodatečná bezpečnostní opatření kvůli strachu z nesprávného použití a pozdějších soudních sporů.“

„Tahle se mi líbí, Deuci!“ ukázal na dívku potěšený Swig. „A dokonce má podobné jméno jako dobrý chlast. Chovej se k ní pěkně a mějte spolu hodně dětí.“

Teď to byl pro změnu Deuce, kdo si připadal nesvůj. Nevěděl, jestli Swig myslí svůj komentář vážně, nebo si dělá legraci, popřípadě jen něco plácnul. U věčně zpitého medvěda pandy si nemohl být zcela jistý. Když se poohlédl na Ginny, uviděl na ní, že se tváří velmi překvapeně.

Swig si připravil svou oblíbenou zelenou půllitrovou sklenici a naplnil ji pivem ze svého sudu na zádech, načež ji podával dívce. „Tady, jedno na účet podniku.“

„Nu, děkuji,“ převzala Ginny půllitr, načež začala pít.

V tu chvíli se vyjevený Deuce konečně vzpamatoval. „Ginny, nepij to!“ vykřikl, jenže pozdě. Dívka se pořádně napila z půllitru. Komandér jí vytrhl sklenici z ruky a hned poté se ohlédl na lodního střelce, jemuž věnoval přísný pohled. „Swigu, víš přece, že tvoje nápoje jsou jako tisíciprocentní alkohol.“

Bezprostředně poté se Ginny začala potácet. „Jááá jsem v pořááádku…“ pravila ztěžka, snažíce se udržet rovnováhu. Deuce byl z pohledu na ni vážně vyděšený.

Swig se začal smát, až se za břicho popadal. Když skončil, vzal si od Deuce svůj půllitr nazpátek. „Tahle se mi vážně líbí!“ uchechtl se znovu, načež se ještě jednou podíval na Ginny. „Příště ti objednám nějaký gin.“

„Nech si toho,“ odbýval ho rozrušený Deuce. „Promluvíme si později.“

„Jasně, později,“ přikývl pobavený Swig, načež odkráčel do kafeterie.

Deuce uchopil Ginny za ruku a dával dobrý pozor, aby si v malátnosti něco neudělala. Musel chvilku počkat, než ji přešly ty nejhorší symptomy. Během toho jej napadlo, že pokud se bude exkurze dál nést v podobném duchu, bude na jejím konci zcela znemožněný.

„Tak co, jak ti je?“ otázal se Deuce dívky a pustil její ruku.

„Už je to trochu lepší,“ odpověděla Ginny. Poté se znovu podívala do chodby, kterou právě šla ke kafeterii tajemně vzhlížející postava. „Hele, kdo to je?“ ukázala na osobu.

Deuce se podíval na dotyčnou postavu. Byla oblečená v šedém plášti, jenž obklopoval celé její tělo a sahal až na podlahu. Výrazněji vypadaly pouze kovově modré nárameníky, kruhový útvar okolo krku a kopulovitá helma, která dokonale zakrývala hlavu, takže osobě nebylo vidět do obličeje. Na helmě vynikalo modře svítící hledí, které svým tvarem připomínalo písmeno V.

„Tohle je Mare, lovec odměn,“ sdělil dívce Deuce. „Nerad to přiznávám,“ pokračoval se skleslým výrazem v obličeji, „ale Mare je fakt dobrý pilot. Nikdy však nic neříká.“

Mare se pozastavil u Deuce a Ginny a zahleděl se na ně. Komandér se rozhodl předvést dívce lovcovu mlčenlivost. „Hej, Mare, sundej si tu helmu,“ řekl mu.

Lovec nijak neodpověděl, pouze zíral na Deuce jako v ustrnutí.

„Vidíš?“ poohlédl se Deuce na Ginny. Ta pomalu přikývla. Mare poté vešel do kafeterie, jako by k ničemu nedošlo.

„Pojďme do zbraňové laboratoře,“ navrhnul Deuce dívce. „Tam tě představím dalšímu podivnému členovi posádky.“ Snažil se přitom tvářit, jako že o nic nejde. Ovšem na základě toho, co se dozvěděl od Johnnyho, měl určitou předtuchu, že v laboratoři dojde na další skandál.

***

Deuce a Ginny se zastavili přede dveřmi do zbraňové laboratoře. Komandérovi se dovnitř příliš nechtělo, ale věděl, že právě to teď musí podstoupit. Bohužel. Dvakrát zaklepal na dveře.

„Vypadněte!“ ozval se vysoký dívčí hlas zevnitř.

Deuce zaklepal znovu, tentokrát natřikrát.

„Řekla jsem vypadněte!“ ozval se hlas znovu, o něco vzteklejší než předtím.

„To jsem já, Deuce,“ zavolal komandér.

Z laboratoře zaznělo několik tlumených kroků a dveře se otevřely. Stála v nich asi dvacetiletá holka se zrzavými vlasy. Měla na sobě vědecký plášť, pod nímž byla vidět černá košile a červená vázanka, dále také nosila krátkou bílou varhanovitou sukni. Místo pravého oka měla malou vyčnívající mechanickou kameru a levé oko jí zakrývaly vlasy.

Podivná vědkyně byla na první pohled nanejvýš rozlícená. „TY!“ rozkřikla se na Deuce. „COS TO UDĚLAL MÝM KRÁSNÝM PROTOTYPŮM LASEROVÝCH ZBRANÍ?!“

„É… ahoj, Deadeye,“ pozdravil mírně vyjevený komandér. Rozhodl se rychle přejít k věci, kvůli níž původně přišel. „Chci ti představit Ginny,“ poukázal na dívku, na niž se poté ohlédl. „Ginny, tohle je Deadeye,“ ukázal na vědkyni.

„Nesnaž se změnit téma,“ děla nevrlá vědkyně. „Těší mě, Ginny,“ přelétla zrakem k dívce a pak zpátky na komandéra. „Vývoj těch laserů stál majlant, uvědomuješ si to?!“

„Jo, já vím,“ odvětil Deuce. „Brzy budu dělat nějaké nájezdy, tak měj své oko na šťopkách.“ Doufám, že už jsi spokojená. „Každopádně já a Ginny míříme na můstek. Potřebuješ teď něco?“

„Ne, jen jděte,“ odbyla ho Deadeye. „Teď mě akorát rušíte od práce. Pozdravujte ode mě kapitánku.“ Poté se vrátila do laboratoře a zavřela za sebou dveře.

Deuce a Ginny poodešli dál od dveří, přičemž komandér byl rád, že má tuhle návštěvu za sebou. „Tak…“ pronesl k dívce, „tohle byla Deadeye, naše zbraňová specialistka a vývojářka. Každý den se snaží spíchnout nějakou novou zbraň nebo vylepšit ty současné.“

„Určitě je hodně vznětlivá,“ pousmála se Ginny.

„Jenom když jde o zbraně,“ upřesnil Deuce. „No, teď půjdeme na můstek. Setkáme se s kapitánkou.“

***

Deuce a Ginny po chvíli dorazili na lodní můstek. Byla to dvoupatrová místnost s několika sedadly, spoustou obrazovek a ovládacích panelů. Díky spoustě průzorů bylo možné jednoduše pozorovat okolní vesmír. Uprostřed místnosti se vyjímalo velké křeslo, na němž kdosi seděl.

„Kapitánko Oracle,“ hlásil Deuce, „mám tu nového rekruta.“

Osoba se zvedla z křesla a obrátila se k příchozím. Šlo o velmi starou ženu s šedobílými vlasy a právě takovýma úzkýma očima, jaké měl Johnny. Byla oblečená v šedivě hnědém, velmi nevýrazném pytlovitém oděvu. Přes hlavu měla přetaženou světlejší kápi a na rukou nosila bílé rukavice bez prstů. Celkově vzbuzovala dojem, že by neublížila ani mouše.

„Zdravím vás, jmenuji se Ginny,“ představila se dívka.

„Ach, jak se máte, slečno Ginny?“ pravila kapitánka Oracle uklidňujícím hlasem. „Prosím, omluvte neomalenost některých členů posádky, zvláště komandéra Deuce.“

„Ale kdepak,“ uchichtla se Ginny. „On sice štěká, ale nekouše.“

Deuce si již připadal opravdu nemožný. „Kapitánko! Ginny!“ ozval se důrazně.

Oracle přelétla očima na komandéra a poté zpátky k dívce. „Komandér Deuce si v hloubi duše užívá, když je takto škádlený,“ děla nevzrušeně. „Proto, prosím, neváhejte a dobírejte si ho, kdykoliv budete chtít, slečno Ginny.“

„Oh, stačí jen Ginny,“ poprosila dívka.

„Dobrá, Ginny,“ přikývla Oracle. „Vidím, že máš velký zájem o inženýrství. Bylo by nám velkou ctí, kdyby ses k nám připojila v našem úsilí.“

„Ano, ráda bych,“ řekla Ginny. „Jste velmi laskavá, kapitánko.“

„Prosím, říkej mi Babičko,“ požádala Oracle dívku. „Musím tě ovšem varovat, že  v následujících několika dnech velmi pravděpodobně dojde na další útok Federace.“

„Rozumím, Babičko,“ pousmála se Ginny a dala ruce k sobě. „Ale i přesto bych tu ráda sloužila.“

„Hmmm, tak tedy dobře,“ pokývala Oracle hlavou. „Máme tu pro tebe výborné ubytování. Pokud bys kdykoliv zatoužila po návratu na povrch, vyhovíme ti.“

„Děkuji, Babičko,“ pronesla Ginny.

Oracle se obrátila k Deuceovi. „Nebojte se, komandére,“ řekla, „promluvím si za vás s Tessou.“

„Děkuji,“ přikývl Deuce s vědomím, že audience je u konce. Vybídl Ginny, aby šla s ním a společně opustili můstek.

***

„Páni,“ usmívala se Ginny na Deuce, když procházeli hlavní chodbou, „vaše kapitánka je skutečně milá.“

„Vkládá v nás spoustu své důvěry,“ vysvětlil Deuce, „a my jí to právě tak oplácíme.“ Lehce se ušklíbl. „Neříkáme jí Oracle jen tak pro nic za nic. Její předtuchy už zachránily naše zadky víckrát, než si dokážu vzpomenout.“

Ginny v odpověď chápavě přikývla.

Za chvíli dorazili do obytného bloku. Deuce otevřel dveře jedné kajuty, která nebyla nikým využívána. Nechal Ginny, ať vejde dovnitř, sám však zůstal na chodbě. „Tohle je tvoje kajuta,“ řekl. „Zabydli se tu a odpočiň si. Vypadá to, že do své inženýrské práce se můžeš pustit zítra.“

„Děkuji,“ usmála se Ginny. „Už se těším na spolupráci s vámi všemi.“

Deuce se rovněž usmál a zavřel za dívkou dveře. Poté se vydal do své kajuty, aby se v ní mohl po náročném dni konečně vyspat. Tak tohle by bylo, pomyslel si plný uspokojení. Teď, když tu máme novou inženýrku, bude Mateřská Loď zase tak provozuschopná jako dřív. A snad taky moje Skyfish.

Komandér nevěděl pouze jednu věc – jestli všechno, co se dnes stalo, bylo něčím, čeho by měl později litovat. To mohl ukázat jedině čas.

Doporučené z našeho blogu:

  • Starwish – Kapitola 11Starwish – Kapitola 11 Na své další misi Deuce objeví zvláštní předmět, se kterým se vrátí na Mateřskou Loď. Co všechno vyplyne z následné diskuse s kapitánkou Oracle? Dnešek je převážně věnován inženýrce Ginny, […] Posted in Starwish
  • Starwsih – Kapitola 10Starwsih – Kapitola 10 Komandér bude mít opět několik zajímavých zážitků se svými přáteli. Jaké překvapení si na něj přichystala Deadeye? S jakým tajemstvím se komandér svěří Tesse? A o čem si popovídá s […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 9Starwish – Kapitola 9 Po návratu z další mise se Deuce konečně dozvídá něco zajímavějšího okolo tajemné zprávy, kterou piráti obdrželi před posledním útokem Fireboltu. Co se z ní zatím podařilo rozluštit? […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 8Starwish – Kapitola 8 Deuce se právě vrací z další mise, když se dozvídá, že Mateřská Loď je opět napadena Federací. Jak se v nastalé situaci zachová? Co se mu při obraně svého domova přihodí? A jak proběhne […] Posted in Starwish
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Captain George Zappy

Autor převážně fanfiction či sci-fi komedií

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.