Starwish – Kapitola 4

Volno

Další den pozdě ráno se Deuce posadil na posteli ve své kajutě a s pořádným zívnutím se protáhl. Po dvou dnech, které musel strávit na povrchu Domovské Planety, se zase pořádně vyspal. Jo, tohle je o dost lepší než tam dole. Už jsem fakt potřeboval klidnej spánek. Ale teď mám pořádnej hlad.

Rychle se oblékl, načež vyšel ven na chodbu a vydal se ke kafeterii. Než tam však dorazil, zaslechl za sebou Tessin hlas: „Ahoj, Deuci.“

Deuce se zastavil a obrátil se čelem ke kamarádce. „Ahoj, Tesso, jak to jde?“

„Mám pořád spoustu práce,“ odvětila Tessa, „ale i přesto jsem si našla chvilku volna. Tak jsem se šla podívat do strojovny za tou novou inženýrkou.“

„Jo? A jak se Ginny daří?“ zajímal se Deuce.

„Opravdu dobře,“ sdělila Tessa. „Chvilku jsem ji pozorovala, jak s několika dalšími techniky opravuje tvou stíhačku. Ta loď to opravdu odskákala.“

„Takže… kdy budu moct zase letět?“ zeptal se Deuce.

„O to jsem se také zajímala,“ řekla Tessa. „Mám ti od Ginny vyřídit, že tvoje loď bude připravená nejdříve až zítra. Říká, že dřív to není možné.“

„Škoda,“ pronesl Deuce. Ale není se čemu divit, Skyfish byla i po těch opravách na planetě ve špatným stavu…

„Ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla,“ pokračovala doktorka, „se přišla do strojovny podívat i kapitánka. Ginny jí pověděla, co všechno se musí na tvé lodi udělat, takže se Babička rozhodla, že ti dá volno na zbytek dne. Já osobně s tím souhlasím, alespoň si pořádně odpočineš.“

„To rozhodně,“ přikývl Deuce. „A co jinak? Už sis s Ginny o něčem popovídala?“

„Ani moc ne,“ přiznala Tessa, „nechtěla jsem ji dlouho vyrušovat. Ale když jsem odcházela pryč, potkala jsem se s Deadeye. Vzkazuje ti, aby ses stavil na návštěvu ve zbraňové laboratoři, že prý chce s tebou prohodit pár slov.“

„Ona chce se mnou mluvit?“ povytáhl Deuce obočí. „No tak jo, zajdu za ní. Teďka už snad nebude řvát. Dík, Tesso. A vyřiď moje díky i kapitánce, jo?“

„Spolehni se,“ pousmála se Tessa na odcházejícího přítele.

***

Deuce se zastavil přede dveřmi do zbraňové laboratoře. Co jen může Deadeye chtít? ptal se v duchu sám sebe. Nato několikrát zaklepal na dveře.

„Dále,“ ozval se z místnosti hlas vědkyně. Deuce poté vstoupil dovnitř.

Během okamžiku ke komandérovi přistoupila Deadeye. „Vítej, vítej,“ pozdravila.

„Nazdar, Deadeye,“ opětoval Deuce pozdrav. „Jak to jde v laborce?“

„Hekticky jako vždy,“ odvětila vědkyně. „Se svými lidmi se teď snažím znovu zrekonstruovat ty prototypy zbraní, které jsme nainstalovali na tvou loď předtím, než jsi… však víš… než jsi je usmažil.“

„Hele,“ lehce se ušklíbl Deuce, „asi bych ti to měl vysvětlit. Nad tím, co se stalo, jsem neměl žádnou kontrolu. Federálové mířili výslovně na moje zbraně.“

Deadeye si jenom povzdechla a zamyslela se. „Asi už to tak bude. Problém je, že při našem tempu bude trvat celé dny, než se dostanem zpátky tam, kde jsme naposled skončili.“ Vzápětí se ušklíbla po vzoru Deuce. „Už jsem dostala nějaké nové nápady a umírám touhou je vyzkoušet. A ty jseš jediný, kdo se nebojí možnosti, že by naše zbraně mohly selhat.“

„Počkej, co to…“ zalekl se Deuce. „Jestli mě zrovna teď chceš zatáhnout do zbraňových testů, tak předem říkám, že ne,“ zdůraznil.

„Ty blázne,“ zasmála se Deadeye, „jistěže ne teď. Nejdřív se musím pustit do realizace těch nápadů. Tvůj čas teprve přijde, věř mi.“

„To jsem rád,“ oddechl si komandér. Přesto se mu příliš nelíbila představa, že by měl dříve či později dělat vědkyni pokusného králíka. Těch totiž měla Deadeye vždycky nedostatek.

„Až bude tvoje loď opravená,“ oznamovala vědkyně, „nechám na ni nainstalovat standardní energetický blaster a taky několik bomb. To musí prozatím stačit.“

„Díky, Deadeye,“ pousmál se Deuce. „Cením si toho.“

Deadeye se znovu ušklíbla a rozhodila ruce. „Mno, to je ode mě všechno. Teď se vrátím ke své práci, když dovolíš.“

„To je v pohodě,“ řekl na to komandér a obrátil se ke dveřím na chodbu. „Tak teda zatím.“

„Zatím,“ zněla odpověď. Nato Deuce opustil laboratoř.

***

Většinu volného dne strávil Deuce tím, že seděl v kafeterii, hrál poker s ostatními členy posádky a bavil se s nimi o všem možném. Občas seděl u nějakého stolu osamoceně, když si chtěl odpočinout od karetních her.

V podvečer si Deuce udělal zase jednu přestávku na odpočinek od pokeru. Najednou si všiml Ginny, jak sama sedí u jednoho stolu. Zdála se být neposedná, jako by něco hledala, což ho zaujalo. Rozhodl se, že si k ní přisedne a zapřede rozhovor.

„Ahoj, Ginny,“ pozdravil komandér a posadil se.

„Ach, pane Deuci,“ pousmála se dívka. „Včera jsem vám zapomněla poděkovat za to, že jste mi umožnil pobývat na Mateřské Lodi. Tak… děkuji vám.“

Komandér si slabě povzdechl. Pane Deuci? S tím by snad mohla přestat, ne? „Víš,“ pravil, „mně nemusíš vykat, ani mi říkat ‚pane Deuci‘. Stačí, když mi budeš říkat prostě ‚Deuci‘.“

„Omlouvám se,“ usmála se Ginny ještě víc. „Nějak ale upřednostňuji říkat vám ‚pane Deuci‘.“

„É… no dobře,“ znovu si povzdechl komandér. Tak se mi zdá, že tohohle oslovování se už nezbavím. Radši změním téma. „Jakpak se ti líbí ve strojovně?“

„Je to skvělé,“ uchichtla se Ginny. „Už si začínám pohrávat s pohonnými jádry Mateřské Lodi a také přicházím s návrhy na úpravy vaší stíhačky.“

„To zní, jako by ses do vší té práce vrhla po hlavě,“ pousmál se Deuce. „Ty opravdu máš ráda stroje, že?“

„Nemůžu si pomoci,“ prozradila Ginny. „Cítím se mezi nimi jako doma.“

„Jako doma?“ přeptal se Deuce.

„Já… já ani nevím,“ pronesla Ginny. „Já prostě ráda vytvářím a spravuji věci. Je to skoro moje druhá přirozenost. Cítím, že se můžu vyjadřovat svou ruční prací.“

„Tak to zní… divně,“ řekl na to Deuce. Neřek bych, že je to přirozenost, spíš posedlost.

„Můžu se teď já na něco zeptat?“ navrhla Ginny.

„Klidně.“

„Proč máte rád létání?“

„Hm,“ zamyslel se Deuce. „Řek bych, že vím, co máš na mysli. Tedy… létání je pro mě přirozené. Jako bych se narodil právě proto, abych létal.“

Komandér si poté vzpomněl, jak mu Ginny na povrchu Domovské Planety se studem prozradila, že nezvládla inženýrské zkoušky. „Myslím,“ začal, „že teď je ta pravá chvíle, abych se zeptal na to… No, jak se vlastně stalo, že jsi propadla u federačních zkoušek z lodního inženýrství?“

„Ach, tohle…“ pronesla Ginny a sklopila hlavu. „Já jaksi… usnula jsem uprostřed testu.“

„Cože?“ podivil se Deuce. Jak je to možné? Copak –

„Nemohla jsem si pomoct,“ rozohnila se Ginny, „ten den jsem byla opravdu vyčerpaná! Farma je vzdálená od města celé hodiny cesty, pamatujete?“

„Nechce se mi tomu věřit,“ stál si komandér za svým. „Copak sis na tu noc předtím nemohla pronajmout hotelový pokoj nebo jiné ubytování?“

„Všechno bylo rezervované,“ odpověděla Ginny. „Nebyla jsem jediná, kdo se tam chtěl dostat, víte?“

„No, teď už to chápu,“ přikývl Deuce. Moment… co to tu vlastně hledala? vzpomněl si znenadání. „Než jsem si sem přisednul, měl jsem dojem, žes tu po něčem pátrala. O co šlo?“

„Víte,“ děla Ginny, „před chvilkou mi upadla kontaktní čočka.“

„Počkat,“ znovu se podivil Deuce, „ty nosíš kontaktní čočky?“

Ginny se opět rozohnila. „Huš! Já jsem velmi citlivá na své oči!“

Deuce se pojednou nedokázal ubránit návalu veselí a krátce se zasmál. Dívka si v reakci povzdechla, neboť měla pocit, že ji komandér nebere vážně.

„Promiň mi to,“ omlouval se Deuce s lehkým úsměvem. „Ačkoliv… klidně se vsadím, že bys vypadala dobře i s brýlemi.“

„Opravdu?“ pohleděla Ginny na Deuce.

Komandér se pokusil představit si Ginny s brýlemi na nose. Celá představa mu rychle přišla směšná. „Ani nápad,“ ušklíbl se.

Taková drzost už byla na dívku příliš. Rozčílila se potřetí a tentokrát se mírně nadzvedla ze sedadla. „Vy… vypadněte odtud, chci být sama!“ okřikla ho.

Deuce se zalekl a vstal ze svého sedadla, načež se od Ginny pomalu vzdálil. Byl přitom pozorován nejen jí, ale i ostatními přítomnými členy posádky, kteří postřehli dívčin projev hněvu. Tak tohle jsem fakt zvoral, pomyslel si ztrapněný komandér, když se podíval do pobavených tváří ostatních lidí. Ti se brzy zase začali věnovat vlastním záležitostem. Ginny se znovu posadila a obrátila se k oknu, z nějž začala vyhlížet vesmír.

Deuce pomalu přistoupil k barovému pultu a posadil se na židličku. Napadlo ho, že by během posezení s Johnnym mohl zapomenout na celou trapnou situaci s Ginny. „Hej, Johnny,“ zavolal do kuchyně.

Během chvilky se lodní šéfkuchař postavil k barovému pultu. Na tváři měl pobavený výraz. „Ten Ginnyin křik byl slyšet až sem,“ prohodil. „Nevíš, co se stalo, Deuci?“

„Ne tak nahlas!“ sykl komandér a rychle se ohlédl za sebe. Zjistil však, že mu nikdo nevěnuje pozornost, což jej trošku uklidnilo. Obrátil se zpátky na šéfkuchaře. „Nestarej se o to, Johnny. Víš co? Udělej mi něco, co jsem nikdy dřív nejedl.“

„Co takhle vesmírného kraba na houbách?“ zamyslel se Johnny. „Dneska je to v módě.“

„Uh… to radši ne,“ uhnul Deuce pohledem. Už když slyšel název pokrmu, zvednul se mu žaludek. „Dej mi místo toho kafe, jo?“ požádal šéfkuchaře.

„Myslel jsem si to,“ pousmál se Johnny a odešel do kuchyně. Za okamžik přišel zpátky k pultu a v pravé ruce držel šálek kávy. „Tady máš,“ podával ho Deuceovi.

„Dík,“ pousmál se komandér a trochu se napil. „Pověz mi, Johnny,“ zajímal se, „proč jsi se vlastně chtěl stát pirátem?“

Johnny se opět zamyslel a uhnul pohledem. „To je zajímavá otázka. Odkud jen začít…“

„Třeba od začátku?“ poradil mu Deuce s mírným úšklebkem.

„Vydrž,“ odsekl Johnny. Brzy nato si s komandérem znovu vyměnil pohled. „Myslím, že mi to přišlo jako vzrušení.“

„Vzrušení?“ divil se Deuce. „Ty bys riskoval trest smrti jen kvůli vzrušení?“

„Copak to není to největší vzrůšo vůbec?“ ušklíbl se Johnny.

„Teď opravdu nevím,“ znejistěl Deuce, „jestli mluvíš vážně nebo si ze mě děláš srandu.“

„V tom, co říkám, je špetka pravdy,“ usmál se Johnny doširoka. „Stejně jako u většiny věcí, které ti sděluji.“

„No…“ pronesl Deuce a znovu se napil kávy. „Já nevím, co si mám myslet.“

„Prostě chci říct, abys nebral všecko moc vážně,“ vysvětloval šéfkuchař. „Život je příliš krátký na to, abys v něm promeškal zábavné věci.“

„Víš,“ pravil Deuce, „já myslím, že na celé lodi jsi jediný člověk, který je tady prostě jen kvůli zábavě.“

„No, já jsem neřekl, že je to můj jediný důvod.“ odvětil Johnny. „Ale nechme to tak, OK?“

„Jsi vážně zvláštní, Johnny,“ vyjádřil se komandér.

„Řekl bych, že není jediný,“ ozval se za Deucem hlas. Komandér se ohlédl za sebe a spatřil usmívajícího se pandího muže.

„Ahoj, Swigu,“ pousmál se Deuce. „Pojď si sem přisednout,“ vybídl ho a obrátil se zpátky na šéfkuchaře. „Johnny, dej mu jedno pivo na mě.“

„Hnedka to bude,“ pousmál se Johnny a vzal si jednu prázdnou sklenici, načež se pustil do točení piva.

Swig si sedl na židličku hned vedle Deuce. „Jsem rád, že sis vzpomněl na to pití,“ řekl mu. „Jo a… možná by tě mohlo zajímat, že jsem se teď před kafeterií potkal s tou novou inženýrkou.“

„S Ginny?“ optal se Deuce, zatímco Johnny servíroval pandímu muži pivo. „Ani jsem si nevšiml, že už odtud odešla.“

Swig se pořádně napil ze sklenice a pokračoval: „Připadala mi trošku napučená, když odsud odcházela. Jenom mě pozdravila a šla dál po svých, nejspíš zase do práce. Tak mě napadlo, jestli nevíš, proč má takovou náladu.“

Deuce rychle uhnul pohledem. Nechtělo se mu vyprávět o celé trapné situaci. Místo toho se raději znovu napil kávy.

„Áhá, už to asi chápu, Deuci,“ uchechtl se Johnny. „Řek bych, že to tebe Ginny tak pěkně okřikla.“

„A pročpak?“ zajímal se Swig. „Jen povídej, Deuci, copak se stalo mezi vámi?“

„Hele, vy dva,“ ozval se pozlobený komandér, „neřešte to, jo? Prostě jsem si nedával bacha na to, co povídám a ona se urazila. To se snad může občas stát.“

„Zrovna u tebe to není něco výjimečného,“ usmíval se Johnny.

„Já ti říkal, aby ses k ní choval pěkně,“ připomenul Swig.

Deuce si hluboce povzdechl. Měl co dělat, aby se ovládl a nerozkřikl se na své přátele. Jestli si mě budou ještě chvilku takhle dobírat, tak se neudržím právě jako Ginny. Vzápětí si vzpomněl, že si chtěl se Swigem promluvit už od včerejška. „No, když už mluvíš o tom chování,“ podíval se Swigovi do očí, „včera ses taky vyznamenal. Málem se díky tobě a tvýmu pivu sesypala před kafeterií.“

„Vždyť to byla jen jedna sklenice,“ obhajoval se Swig s lehkým úsměvem ve tváři. „To přece nemůže vadit. Navíc jí to chutnalo.“

„Hlavně že ses dobře bavil,“ poznamenal Deuce. „Mně to zas tak legrační nepřišlo.“

„Že se málem sesypala?“ ozval se Johnny. „Tak to asi nehrozí, Swigu, že bys jednou vyzval Ginny na pijácký souboj, co?“

„To by fakt nešlo, Johnny,“ ušklíbl se Deuce. „Víš přece, že na celý lodi nemá Swig v téhle disciplíně konkurenci.“

„Ale mně se ten nápad líbí,“ řekl pandí muž. „Jednou jí určitě nabídnu takový souboj, ale dneska ne. Chci ji ještě nechat, ať si navykne na tohle prostředí. Bude mít dost času na to, aby se pořádně roztrénovala.“

„Souhlasím,“ přitakal Johnny.

Swig se znovu pořádně napil piva. „Jo, Deuci, smím něco navrhnout tobě?“

„Můžeš, o co jde?“ zajímal se komandér.

„Na tvém místě bych zašel za Ginny a urovnal to s ní,“ pravil Swig. „Snad jsi to nemyslel zle, ať už šlo o cokoliv.“

„No… to je fakt,“ řekl na to Deuce, načež dopil svoji kávu a sesedl ze stoličky. „Tak fajn, zajdu za ní hnedka. Tak zatím, vy dva,“ loučil se s přáteli.

„Tak dobré pořízení, příteli,“ popřál mu Swig.

„Čau!“ pousmál se Johnny na Deuce. Ten poté odešel z kafeterie.

***

Když komandér vstoupil do strojovny, zahlédl nedaleko od dveří Ginny, jak si o něčem povídá s kapitánkou Oracle, kterou tady v tuto chvíli neočekával. Při pohledu na ni lehce znervózněl. Co tu jen dělá? Sotva se na něj obě ohlédly, znejistěl ještě víc.

„Pane Deuci?“ ozvala se Ginny.

„É… nejdu nevhod?“ vypravil ze sebe Deuce.

„Ale kdepak, komandére,“ ujistila ho Oracle. „Co vás sem přivádí?“

„Jen jsem se chtěl zastavit za Ginny,“ odpověděl Deuce a podíval se na inženýrku. „Poslyš… zlobíš se na mě ještě?“ optal se opatrně.

„No, víte,“ pravila Ginny tišeji, „když jsem se vrátila sem, začala jsem jaksi litovat toho, že jsem na vás tak křičela…“

„Ale ne,“ přerušil ji Deuce, „omlouvat bych se měl já. Vím, že jsem to přehnal a… už to znovu neudělám.“

„Já… rozumím,“ hlesla Ginny. „Ale teď mě omluvte, prosím, měla bych se vrátit ke své práci.“ Nato se odebrala k Deuceově stíhačce s úmyslem dokončit opravy.

„Sice nevím, co se stalo, komandére,“ prohodila Oracle, když se dívka vzdálila, „ale jsem si jistá, že nešlo o nic závažného. Každopádně je to jen dobře, že jste přišel sem. Musím vám oznámit důležitou věc.“

„Co se děje?“ zeptal se Deuce.

„Na několika místech na Domovské Planetě jsme zaregistrovali zvýšenou aktivitu Federace,“ sdělovala Oracle. „Zítra ráno proto poletíte na průzkum do oblasti, kterou vybereme ještě před vaším startem. Pokusíte se zjistit, co se tam děje. Pokud vás během toho bude ohrožovat nějaký bitevní letoun Federace, máte povolení bránit se dostupnými prostředky.“

„Rozumím,“ přikývl Deuce. „Asi bych radši měl jít spát trochu dřív, tak půjdu zpátky do své kajuty.“

„Ano, dobrá příprava je na místě,“ souhlasila Oracle. „Můžete jít.“

Deuce opustil strojovnu a vracel se do obytného bloku. Přemítal přitom nad onou zvýšenou aktivitou Federace, ale nemohl přijít na to, co za tím vězí. Snad se zejtra dozvím víc.

Doporučené z našeho blogu:

  • Starwish – Kapitola 11Starwish – Kapitola 11 Na své další misi Deuce objeví zvláštní předmět, se kterým se vrátí na Mateřskou Loď. Co všechno vyplyne z následné diskuse s kapitánkou Oracle? Dnešek je převážně věnován inženýrce Ginny, […] Posted in Starwish
  • Starwsih – Kapitola 10Starwsih – Kapitola 10 Komandér bude mít opět několik zajímavých zážitků se svými přáteli. Jaké překvapení si na něj přichystala Deadeye? S jakým tajemstvím se komandér svěří Tesse? A o čem si popovídá s […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 9Starwish – Kapitola 9 Po návratu z další mise se Deuce konečně dozvídá něco zajímavějšího okolo tajemné zprávy, kterou piráti obdrželi před posledním útokem Fireboltu. Co se z ní zatím podařilo rozluštit? […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 8Starwish – Kapitola 8 Deuce se právě vrací z další mise, když se dozvídá, že Mateřská Loď je opět napadena Federací. Jak se v nastalé situaci zachová? Co se mu při obraně svého domova přihodí? A jak proběhne […] Posted in Starwish
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Captain George Zappy

Autor převážně fanfiction či sci-fi komedií

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.