Starwish – Kapitola 6

Den „Deadeye“

Následující den se Deuce vydal na další průzkumný let. Tentokrát se na příkaz Oracle vydal hlouběji do pole asteroidů. Ukázalo se totiž, že i tam se pohybuje větší množství bezpilotních letounů Federace, z čehož hrozilo odhalení pozice Mateřské Lodi. Vyčištění této oblasti mělo tedy přednost před dalším hledáním na Domovské Planetě.

Komandér v pásu asteroidů sestřelil každého robota, kterého se mu podařilo zahlédnout. Pokoušel se přitom důkladně proskenovat asteroidy, u nichž se nepřátelé shromažďovali. Nikde však kromě stop po výkopech nenalezl nic neobvyklého.

Když Deuce skončil s průzkumem, použil lodní komunikátor, aby navázal spojení s Mateřskou Lodí. Na malé obrazovce se objevil Swigův obličej.

„Tady Deuce,“ ohlásil se komandér.

„Rád tě vidím, Deuci,“ odpověděl Swig. „Tak co, jak to vypadá?“

„Myslím, že jsem sestřelil snad všechny roboty, co tu byli,“ hlásil Deuce. „Na několika asteroidech jsou vidět známky jejich aktivity.“

„A našels teda něco, co by mohlo zajímat Federaci?“ zajímal se lodní střelec.

„Negativní,“ řekl Deuce. „Proskenoval jsem všechny asteroidy, na kterých pátrali. Vypadá to, že provádějí výkopy na čistě náhodných místech.“ Zatvářil se zamyšleně. „Vidím tu snad všechny typy jemných stop po důlních laserech, ale to je tak všechno. Když uvážím, že dokonce ani nevím, co vlastně hledáme, tak jsou moje skenery v podstatě nepoužitelné,“ dodal rozmrzele.

Vzápětí se vedle Swiga postavila Oracle. „Vraťte se tedy na základnu, komandére,“ přikázala. „Zkusíme něco vymyslet. Vezměte s sebou trosky několika robotů, kteří dělali ty výkopy.“

„Ano, kapitánko,“ odpověděl Deuce. Spojení bylo vzápětí přerušeno.

***

Po návratu na Mateřskou Loď svěřil Deuce všechny nasbírané trosky Swigovi, který měl za úkol podívat se na programování robotů. Komandér se poté šel naobědvat a odpočinout si. Krátce po druhé hodině odpoledne se dostavil na můstek, kde v té době byla Oracle spolu se Swigem.

„Zdravím vás,“ ohlásil se Deuce.

„Ach, komandére,“ otočila se Oracle, „jsem ráda, že už jste tady.“ Swig se rovněž obrátil čelem ke svému příteli.

„Zjistili jste něco nového?“ otázal se Deuce.

„Swig tvrdí,“ pravila Oracle, „že federálové pátrají po něčem velmi malém, snad o velikosti kamínku.“

„A co říkají programy těch strojů?“ vyptával se Deuce.

„Jsou jednoduše naprogramovány k důkladnému kopání,“ prozradil Swig. „Mají jen jednu podmínku pro zastavení své činnosti a tou je uplynulý čas.“

„Federálové pravděpodobně nechtějí dopustit, aby se někdo nepovolaný dozvěděl, po čem pátrají,“ dodala Oracle. „Jednoduše ty stroje nastavili ke kopání. Oni to pak budou kontrolovat a sutinami se budou probírat manuálně.“

„Taková spotřeba zdrojů mi připadá absurdní,“ řekl zamyšlený Deuce. „V tom poli asteroidů přece není nic cenného, natožpak ve vší té hlíně na planetě, jestli vrtají i tam.“

„No, nic cenného pro nás,“ děl Swig. „Třeba se nás pokoušejí setřást?“

„To jsem také zvažovala,“ odvětila zadumaná Oracle, „ale komandér Deuce má pravdu. Těch bezpilotních letounů poslali příliš mnoho na to, aby odváděli naši pozornost.“ Krátce se odmlčela a poté se zadívala na komandéra. „Ještě toho víme příliš málo. Proto zítra začnu vysílat na průzkumné mise i Marea. Možná, že vy dva nakonec něco objevíte. Teď si můžete zase odpočinout, Deuci. Budu vás průběžně informovat o pokroku, který uděláme.“

„Děkuji, kapitánko,“ přikývl komandér. Poté opustil můstek.

***

Na hlavní chodbě Deuce potkal inženýrku Ginny. Dívka držela v jedné ruce poloprázdnou sklenici s nějakým nápojem. Nevypadala úplně v pořádku, neboť se držela druhou rukou za břicho a úpěla bolestí. Komandéra to rozrušilo natolik, že k ní rychle přispěchal.

„Co je, Ginny, co se stalo?“ tázal se Deuce.

„Je mi špatně,“ pravila s obtížemi dívka. „Potřebuji se dostat do ošetřovny.“

„Tak pojď se mnou,“ řekl Deuce a objal Ginny levou rukou okolo ramen. Poté se pomalu vydali k ošetřovně. „Tak co se stalo?“ zopakoval při cestě svou otázku.

„Narazila jsem na Deadeye,“ řekla tiše Ginny. „Říkala, že potřebuje, abych jí s něčím pomohla, tak jsem s ní šla do laboratoře.“

„Aha, tím se to vysvětluje,“ pronesl Deuce. „Deadeye ráda využívá místní lidi jako pokusné králíky. Měl jsem ti to říct dřív,“ dodal omluvně.

Ginny jenom bolestně vzdychla.

Komandér s inženýrkou po několika minutách dorazili do ošetřovny. Zastavili se hned za dveřmi. „Tesso,“ zavolal Deuce na celou místnost, „někoho tu pro tebe mám.“

Tessa za krátkou chvíli přistoupila k návštěvníkům. Při prvním pohledu na Ginny se rychle vylekala. „Ale ne, co se stalo?!“

„Slečna Deadeye mi nabídla tento nápoj,“ prozradila Ginny a pozvedla sklenici, „tak jsem ho ochutnala. Teď se cítím hrozně.“

„Aha,“ pochopil Deuce, zatímco Tessa přebírala sklenici od inženýrky. Deadeye zase předváděla svoje rádoby kuchařské umění. „No, jsem si jistý, že tě to nezabije,“ pokusil se uklidnit dívku. „Deadeye se to nějakým zázrakem ještě nikdy nepodařilo.“

„Ona se hned po mně té věci pořádně napila!“ pokračovala rozrušeně Ginny. „Má… mnohem silnější konstituci, než jsem si myslela, že je možné!“

„Aha, tohle,“ pronesla Tessa, prohlížejíce si obsah sklenice. Vzápětí si vyměnila pohled s Ginny. „Vůbec nevím, co všechno v té věci je. Dneska jsi už třetí člověk, který sem přišel po spolknutí tohohle nesmyslu.“

„Měla bys to ochutnat,“ zašklebil se Deuce na doktorku.

„To nikdy,“ odmítla Tessa a nabídla sklenici komandérovi. „Zkus to ty.“

Deuceovi se nijak nelíbila idea, že by měl ochutnat Deadeyein pochybný výtvor. „Blé,“ udělal a couvnul o krok, „já se k té věci ani nepřiblížím.“

„Deuci,“ ozval se najednou informační systém Mateřské Lodi povědomým hlasem. „Volám Deuce. Dostav se do zbraňové laboratoře, je to naléhavé. Opakuji: Deuci, dostav se do zbraňové laboratoře, je to naléhavé.“

„Deadeye?“ vyrazil ze sebe překvapený komandér. „Co asi chce tentokrát?“

„No, hodně štěstí při tvé návštěvě,“ děla jízlivě Tessa. „Přijď rovnou sem, pokud se napiješ toho… ať už je to cokoliv.“

„No fuj,“ ucedil komandér bez nadšení. „Tak jo. Je načase, abych si popovídal s Deadeye.“ Poté se rozhlédl kolem sebe, avšak ke svému překvapení nespatřil Ginny. Zavolal ji jménem, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. „Jejda,“ užasl, „ona nenápadně zmizela pryč!“

„Máš pravdu,“ pronesla Tessa. „Ani já jsem si nevšimla, že odešla. Ale ty bys už měl také radši jít, Deuci,“ ušklíbla se.

„No jo pořád,“ odsekl komandér. Obrátil se ke dveřím ven z ošetřovny a prošel jimi na hlavní chodbu.

***

Deuce otevřel dveře do zbraňové laboratoře, kde ho již očekávala Deadeye. „Ach, právě včas, miláčku,“ pozdravila. „Měl by ses zastavovat v laboratoři častěji.“

Deadeye často oslovovala Deuce „miláčku“, což se mu příliš nezamlouvalo. Ovšem za tu dobu, co vědkyně pobývala na Mateřské Lodi, si na takové oslovení nakonec zvykl, takže to přešel bez zbytečného vzrušování. „Tak co je, Deadeye?“ otázal se.

„Pohleď!“ řekla vědkyně a ušklíbla se. Ukazovala přitom na nedaleko stojící neznámý přístroj. „Tohle je extraktor lásky!“

Při pohledu na stroj Deuce nasucho polkl, neboť nechápal, jaký asi může mít smysl. Navíc se mu nezamlouval natěšený tón hlasu, kterým Deadeye hovořila. „Tohle se mi vůbec nelíbí. Radši zase půjdu.“

„Zůstaň tady!“ zahulákala vědkyně a do jedné ruky si vzala poblíž ležící zvláštní přilbu, která byla několika dráty propojená s přístrojem. „Jen si nasaď tuhle helmu a nech mě to odpálit, víc od tebe nechci.“ Nato mu bez okolků narazila přilbu na hlavu.

„Hej, počkej!“ vzkřikl Deuce. Avšak než se nadál, vědkyně rychle přeběhla k přístroji, který hned nato spustila. Ozvalo se hlasité prásknutí. Ksakru, do čeho jsem se to zas namočil?! skuhral v duchu komandér.

„Tak,“ pravila k němu Deadeye. „Teď přemýšlej o dívce, kterou máš rád.“

„Hm,“ udělal Deuce. Nezamlouval se mu celý experiment, pročež se rozhodl, že si z vědkyně vystřelí. „Dobře… myslím na naši kapitánku,“ pronesl.

„Ne, ne,“ pousmála se Deadeye, „já myslím dívku, která tě romanticky přitahuje.“

„Uf,“ znovu udělal pozlobený Deuce. „Tak fajn, jak chceš,“ mávl ledabyle rukou. Pokusil se myslet na nějakou dívku z těch, které by se mu líbily. Žádná mu ale neutkvěla v mysli na dlouhou dobu, pouze se mu rychle míhaly v hlavě, jako by se nemohl soustředit.

Deadeye se po chvíli zatvářila ustaraně. „Tak se mi zdá, že to nefunguje,“ pronesla.

Deuce si promptně sundal přilbu a podržel ji ve svých rukou. „OK, tak co má tenhle přístroj vlastně dělat?“ zeptal se.

„Říká se,“ vysvětlovala Deadeye, „že láska je nejmocnější síla v celém vesmíru. Pokouším se tuhle sílu spoutat, abych mohla vytvořit zbraně hromadného ničení.“

To je ten nejpraštěnější nápad, jaký jsem od ní slyšel, povzdechl si Deuce a trochu uhnul pohledem. „Ty… opravdu nemáš představu o lásce, že ne?“

„Pokud jí rozumím správně,“ přemýšlela Deadeye, „je to silná přitažlivost… asi tak mocná jako velký jaderný výbuch, nebo ne?“

„No…“ vypravil ze sebe Deuce. Asi nemá cenu jí to vysvětlovat. „Radši to nechám bejt.“

„Každopádně budu ráda,“ děla Deadeye, „když se u mě zastavíš zase později. Chci ti dneska ukázat model své nejnovější zbraně, miláčku. A když přijdeš za pár dní, možná ti ukážu zrekonstruované lasery. Naštěstí jsem si jejich plány uložila na disk.“

„Tak to zní slibně,“ chválil Deuce. „Bylo by skvělý mít je zas. Díky, Deadeye.“

„Jo, ještě něco, Deuci,“ ozvala se vědkyně. Natáhla ruku po sklenici s nápojem, která stála na jednom stole.

„Co to je?“ zeptal se komandér.

„Tady,“ nabídla Deadeye sklenici Deuceovi, „ochutnej nový nápoj, který jsem vytvořila. Říkám mu ‚pěnová medúza‘,“ usmívala se.

Deuce si prohlédl nápoj a ihned se zhrozil. To je ta samá věc, kterou vypila Ginny! „Sakra, to ne!“ vyhrkl. „Padám odsud!“ Nato upustil přilbu a pádil ven z laboratoře.

„Povzbudí tě!“ volala Deadeye za komandérem, ale ten ji už nevnímal. Vyběhl na chodbu a bleskově se vzdálil.

„Ach jo,“ povzdechla si vědkyně, „nikdo nemá rád můj jídelní vkus.“ Nato usrkla trochu „pěnové medúzy“ ze sklenice.

***

Deuce prudce vběhl do své ubikace a zavřel za sebou dveře, o něž se pak opřel. Vydechl si úlevou, neboť tady byl mimo dosah Deadeye. Po chvíli se s menším pocitem únavy svalil na postel a začal rozjímat.

Komandérovy myšlenky se na chvíli obrátily k Deadeye. Byla už odedávna taková, jak si ji pamatoval. Malá šílená vědkyně.

Deadeye přišla na palubu Mateřské Lodi před několika lety. Tehdy žádala, jestli by mohla pracovat na „problematických“ zbraních. Ve všech ostatních členech posádky tím vzbudila podezření, neboť nikdo nechtěl komukoliv povolit testování jaderných, biologických nebo chemických zbraní v těsné blízkosti lodi. Teprve později vyšlo najevo, že ona chtěla pouze dělat větší a efektivnější zbraně a také si přála vyzkoušet nové metody inženýrství.

Deadeye se nechtěla kvůli svým zájmům obrátit na Federaci, neboť by musela studovat mnoho let, aby získala titul. A i kdyby jej získala, pravděpodobně by ji federálové nechali pracovat na nezáživných věcech.

Kdyby měl Deuce popsat Deadeye jedním slovem, nemusel by dlouho přemýšlet. Netrpělivá. I v této chvíli si mohl být jist, že se vědkyně snaží někoho navnadit na svůj nový experiment. Její pokusy byly sice nebezpečné, ale zatím s nimi nikomu nezpůsobila nějakou vážnou újmu. Alespoň ne natrvalo. I přes svou zdánlivě necitelnou povahu totiž vždy podnikla dostatečná opatření, aby zajistila bezpečí svých testovacích subjektů.

Deuce a ostatní lidé na Mateřské Lodi občas přemýšleli, jak asi Deadeye přišla ke svému jménu. Podle nejvíce probírané hypotézy se jí pokazil nějaký experiment, kvůli čemuž přišla o obě oči. Všichni se ovšem báli zeptat se jí na podrobnosti. Se svým okulárem na pravém oku částečně připomínala kyklopa. Její zrak byl zkrátka jedna velká záhada. Myslím, že bych se jí mohl jednoho dne zeptat, jestli by mi o tom neřekla víc.

Komandér přestal uvažovat o Deadeye a vrátil se k tomu, co se dnes dosud stalo. Vypadalo to, že Federace pátrala po nějakém velmi malém předmětu. Z toho však nevyplývalo nic detailnějšího. Zítra se můžu pokusit hledat ještě důkladněji, ale opravdu nevím, po čem se mám vlastně dívat.

Deuceovi se začaly únavou klížit oči a pozvolna upadal do spánku. Nebránil se tomu. Chtěl si trochu schrupnout, než bude večer.

***

O několik hodin později se komandér znovu probudil. Jakmile se posadil na posteli a protáhl se, vzpomněl si, že mu Deadeye chtěla předvést novou zbraň. Nato se postavil na nohy a vydal se ven z ubikace.

Deuce došel ke dveřím do zbraňové laboratoře a po zaklepání vstoupil dovnitř. Deadeye se k němu okamžitě obrátila čelem. „Konečně jsi tady, Deuci,“ řekla a začala ukazovat prstem. „Postav se právě tam.“

„Cože? Támhle?“ podíval se nechápavý komandér směrem, kam vědkyně ukazovala. Spatřil příhodné velké X, jež bylo namalováno na podlaze. Na toto místo právě mířil nějaký velký kanón.

Taky mě mohlo napadnout, že ze mě zase bude pokusný králík, pomyslel si Deuce. S nechutí se pomalu přibližoval ke značce.

„Blíž, ještě blíž,“ pobízela Deadeye komandéra.

Jakmile se Deuce postavil doprostřed značky, přistoupila vědkyně ke svému novému vynálezu a spustila jej. Hned nato se ozvala hlasitá rána a kolem komandéra prosvištělo krupobití malých energetických výbojů. Některé z nich ho minuly tak těsně, že mu úplně rozcuchaly vlasy. Leknutím se mu divoce rozbušilo srdce.

„Deadeye, zbláznila ses?!“ vykřikl otřesený Deuce. „Mohlas mě zabít!“ Najednou se zarazil, protože se skoro vůbec neslyšel. Vnímal pouze silné zvonění v uších. To jsem z tý zbraně vohluchnul či co?!

Vědkyně neodpovídala. Se zamyšleným výrazem ve tváři se totiž dívala na čerstvě odzkoušenou zbraň. „Ještě to potřebuje trochu kalibrace,“ pronesla. „Ale jinak to vypadá opravdu skvěle.“

„Kruci,“ ucedil napůl hluchý Deuce, „mám dojem, že jaksi neslyším tebe a ani sám sebe. Mohlas mi dát aspoň něco na ochranu uší.“

„Neboj,“ ohlédla se Deadeye na komandéra, „tohle odezní samo za pár minut.“

Komandér se opřel o nejbližší zeď a zhluboka dýchal, přičemž ho vědkyně pozorovala. Po několika minutách ticha se jeho srdce zklidnilo a utišilo. Odeznělo i zvonění v uších. Stále však cítil zlost vůči Deadeye.

„Už je to lepší?“ otázala se vědkyně.

„Jo, teď už jo,“ potvrdil Deuce. „Přesto bych ocenil, kdybys nepálila svými zbraněmi přímo na lidi. Mohlas mi vystřelit oko.“

„Nebuď takový ufňukanec,“ pousmála se Deadeye, „vždyť jsi úplně v pořádku. Sama jsem tu zbraň zkoušela.“

„Jo,“ prohodil Deuce, „ale silně pochybuju, žes ji zkoušela na sobě.“

„A právě proto jsi tady,“ odvětila Deadeye.

Deuce jenom vztekle zavrčel. Nemá cenu se s ní o tom hádat. „Takže…“ pomalu se ohlédl na kanón, „tohle je ta nová zbraň?“

„No to rozhodně,“ přikývla Deadeye. „Říkám tomu rozprašovač. Vystřeluje spoustu výbojů s velkým rozptylem, takže můžeš snadno zasáhnout celé skupiny nepřátel ve velkém prostoru před sebou.“

Deuce uznale pokýval hlavou. „Tak to by mohlo být užitečné. Namontuj ho na mou loď, až s ním budeš hotová, jo?“

„To se spolehni,“ řekla na to Deadeye.

„Díky,“ pousmál se Deuce. „Já teď půjdu do kafeterie, tak se tu zatím měj.“ Poté se vydal zpátky na hlavní chodbu.

„Zatím,“ houkla vědkyně za komandérem.

***

Deuce strávil v kavárně dobrou hodinu času. Během té doby se navečeřel, vypil pár šálků kávy a s několika členy posádky si zahrál poker.

Komandér si po kratší přestávce od karetních her zašel k Johnnymu pro další kávu. Se šálkem v ruce se pak rozhlédl po jídelně. Tak s kým posedím tentokrát? Vzápětí si povšiml Tessy, jak na něj mává ze svého místa. „Deuci, tady!“ volala.

Deuce během chvilky přešel ke stolu, u nějž kamarádka seděla. „Nazdárek,“ pozdravil ji, když se usazoval na židli. „Ty sis dokázala najít volnou chvilku?“

„Jen stěží,“ řekla na to Tessa. „Stále mám v ošetřovně nějaké zraněné kvůli různým útokům Federace. Nemůžu se od nich moc často hnout.“

„To zní, jako bys pořád měla moc práce,“ děl Deuce. „V těchto dnech se sotva vůbec vídáme.“

„Jo… to je pravda,“ pronesla Tessa. „Děsivé je, že jsem o tom vlastně nikdy nepřemýšlela. Jsem tak zaneprázdněná, že si občas připadám, jako by můj mozek byl v režimu autopilota. Jako bych ztrácela sama sebe.“

„To je normální pocit,“ řekl Deuce a napil se kávy. „Většina lidí nenávidí svou práci. Začnou se jakoby vypínat, aby úplně nezešíleli.“

„Ne, takhle to není,“ opravila Tessa kamaráda. „Já svou práci miluji. Léčit ostatní. Pomáhat jim, aby se cítili lépe. Naplňuje mě to.“ Najednou trochu uhnula pohledem, jako by ji něco trápilo. „Já jen, že jsem si poslední dobou začala připadat poněkud vzdálená od všech ostatních. Začínám dokonce zapomínat jména a obličeje. Jako by všechno, co mám, byla jen moje práce.“

„Vždycky na sebe moc tlačíš, Tesso,“ prohodil Deuce. „Možná si potřebuješ odpočinout.“

„To máš asi pravdu,“ přikývla kamarádka. „Jenže já mám svou práci. A moje přestávka právě skončila.“ Vstala ze sedadla a pousmála se. „Ráda jsem si popovídala, Deuci, ale už musím jít.“

„Myslím to vážně, Tesso,“ zdůraznil komandér. „Dej si větší pauzu.“

„To bych ti měla říkat já,“ řekla doktorka jakoby nezaujatě. „Kdopak to vždycky chodí k mým dveřím úplně potlučený?“

„No,“ ušklíbl se Deuce, „asi by pro mě nemělo smysl ukazovat se tam naprosto zdravý, že?“

„Ty jeden…“ rozčílila se Tessa, ale rychle se odmlčela. Nevěděla, jak má Deuceovi oplatit jeho popichování, takže jenom hlasitě vydechla. Vzápětí vstala ze židle a tryskem se vyřítila ven z kafeterie.

Nikdy nemá ráda, když mám pravdu, pomyslel si komandér. Několik minut poté ještě zůstal sedět na místě.

Jakmile Deuce dopil svou kávu, znovu vstal a zamířil k pultu s úmyslem vrátit šálek. Přitom prošel okolo stolu, u nějž zrovna seděla Deadeye, připravená pustit se do nějaké neobvyklé večeře. Radši ani nechci vědět, co to je, pomyslel si a postavil šálek na pult. Pak nejistým krokem přešel zase k vědkyni a začal přemýšlet nad tím, jestli s ní ještě prohodí pár slov nebo se rovnou vrátí do ubikace.

Deadeye si najednou povšimla komandéra, jak u ní nerozhodně postává. „A-ha!“ udělala na něj s lehkým úšklebkem. „Deuci, miláčku, ty prostě nemůžeš odolat mojí kráse, že?“

Deuce okamžitě uhnul pohledem a na malý okamžik nemohl najít slova. „No…“ pronesl, když konečně usedl ke stolu, „já vlastně ani nevím, proč si k tobě přisedávám.“

„Předpokládám, že sis chtěl popovídat,“ děla Deadeye. „Tak co tě ke mně přivádí?“

„Jsi docela přímá,“ zhodnotil ji Deuce. „No… tak jak se ti vede?“

Deadeye se krátce zamyslela. „Nemůžu říct,“ děla s lehkým úsměvem, „že bych měla něco zajímavého k hlášení. Snad jen to, že ta nová zbraň je už plně funkční a až budu po jídle, nechám ji nainstalovat na tvou loď.“

„Jinak nic?“ podivil se Deuce. „Nějak jsem si myslel, že se budeš třást vzrušením a povídat si se mnou trochu víc o zbraňových technologiích.“

„Jenže jakkoliv vypadám odměřeně,“ prohlásila Deadeye, „rozhodně nejsem tak necitlivá, abych si neuvědomila, že bych tě svými zájmy nudila až k slzám.“

„Uch,“ udělal vyjevený Deuce. „No… já ale mám docela zájem o tvůj zbraňový výzkum. Když uvážím, že tvé zbraně používám snad každý den, tak se hodí vědět, jak je nejlíp zužitkovat.“

„Vím, že se jen snažíš se mnou ‚sblížit‘,“ přemýšlela Deadeye. „Není to tak, že bych si toho nevážila, ale… prostě v tom nejsem dobrá.“

Sblížit, kmitlo Deuceovi hlavou. To slovo mu začalo lézt krkem, jak jej použila už i tahle vědkyně, nicméně se rozhodl zachovat klid. „Ani jsem netušil, že bychom spolu mohli mít pořádnou konverzaci jako teď. Vždycky jsem měl dojem, žes mě nenáviděla.“

„Ale to není pravda, docela naopak,“ odvětila Deadeye.

„Tím chceš říct, že mě máš ráda?“ otázal se Deuce.

„Ovšem,“ zašklebila se vědkyně, „jsi můj nejlepší testovací subjekt.“

„Ups,“ zalekl se komandér. „Jo… myslím, že už radši půjdu, než se zase stanu pokusným králíkem. Tak se zatím měj,“ rozloučil se a vstal ze židle. Poté se neprodleně vydal k východu z kafeterie.

„Kdykoliv se u mě zastav,“ vzkázala mu vědkyně, než nakonec opustil jídelnu.

Deuce zamířil rovnou do své kajuty, aby se dobře vyspal na zítřek. Doufal přitom, že při dalším pátrání bude mít víc štěstí. Nebo že aspoň Mare něco zjistí…

Doporučené z našeho blogu:

  • Starwish – Kapitola 11Starwish – Kapitola 11 Na své další misi Deuce objeví zvláštní předmět, se kterým se vrátí na Mateřskou Loď. Co všechno vyplyne z následné diskuse s kapitánkou Oracle? Dnešek je převážně věnován inženýrce Ginny, […] Posted in Starwish
  • Starwsih – Kapitola 10Starwsih – Kapitola 10 Komandér bude mít opět několik zajímavých zážitků se svými přáteli. Jaké překvapení si na něj přichystala Deadeye? S jakým tajemstvím se komandér svěří Tesse? A o čem si popovídá s […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 9Starwish – Kapitola 9 Po návratu z další mise se Deuce konečně dozvídá něco zajímavějšího okolo tajemné zprávy, kterou piráti obdrželi před posledním útokem Fireboltu. Co se z ní zatím podařilo rozluštit? […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 8Starwish – Kapitola 8 Deuce se právě vrací z další mise, když se dozvídá, že Mateřská Loď je opět napadena Federací. Jak se v nastalé situaci zachová? Co se mu při obraně svého domova přihodí? A jak proběhne […] Posted in Starwish
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Captain George Zappy

Autor převážně fanfiction či sci-fi komedií

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.