Starwish – Kapitola 9

Dáreček na prodej

Po probuzení do dalšího rána se Deuce vydal na nový průzkumný let. Odletěl do Divočiny, což byla na celé Domovské Planetě největší přírodní oblast, která byla dosud nedotčená lidskou činností. Kromě toho, že novými lasery sestřelil většinu obtěžujících robotů, se opakovaně věnoval hledání podezřelého předmětu. Jako už několikrát předtím se mu nepodařilo nic najít, ale dnes už s tím byl tiše smířený.

Po návratu do hangáru Mateřské Lodi vyrazil pirát rovnou na můstek. Sotva tam vešel, spatřil Oracle a Swiga, jak se na něj pomalu ohlédli. „Vítejte zpět, komandére,“ řekla kapitánka. „Dorazil jste přesně načas. Máme tu pár novinek.“

„Jaképak?“ zeptal se Deuce a přistoupil blíž.

„Zrovna jsme se dohodli na změně souřadnic,“ informoval Swig. „Naše nové umístění bude za místním sluncem a to tak, aby se nedalo pouhým okem dohlédnout na Domovskou Planetu.“

„A proč až tam?“ podivoval se komandér.

„Je to velice nenápadné místo,“ konstatoval Swig. „Jsme si jisti, že nás tam jen tak někdo nenajde. A pokud náhodou jo, nebude se moct odsud spojit s vojenským velením Federace a zažádat o posily. To kvůli přirozenému rušení signálu.“

„Aha,“ chápal Deuce. „No, ty průzkumy mi takhle zaberou víc času, ale jestli budem v bezpečí, tak nemám nic proti.“

„Dobrá tedy,“ ozvala se Oracle. „Rozumím-li správně, ještě pořád jste nic nenašel.“

„Správně,“ povzdechl si Deuce. „Kdybych tak měl aspoň nějakou stopu, která mě přivede blíž k cíli…“

„Právě na tom děláme,“ pravila kapitánka. „Zatímco jste byl pryč, trochu jsme se podívali na ono záhadné vysílání, které jsme zachytili před útokem Fireboltu.“

„Ano? A co jste zjistili?“ zajímal se Deuce.

„Jen velmi málo,“ odpověděla Oracle, „ale odhalili jsme jedno důležité vodítko – bylo to pirátské vysílání. Avšak jen několik pirátských klanů používá tenhle typ signálu,“ uvažovala. „Povězte mi, komandére Deuci, jestlipak víte o sedmi Pánech pirátů, kteří vládnou sedmi hvězdným soustavám?“

„Jenom nějaké drobnosti,“ pronesl komandér. „Vím, že Federace už dokázala sejmout dva Pány pirátů, ale to je tak všechno.“

„Povím vám víc, abyste byl v obraze,“ rozvyprávěla se Oracle. „Piráti ze všech dotyčných soustav se spojili dohromady a vytvořili Pirátskou koalici v zájmu organizace lepší obrany vůči Federaci. Společně by byli zhruba tak silní jako federální armáda, ne-li ještě silnější. Nikdo si však nepřál válku, protože by to ochromilo obě strany konfliktu a neposloužilo by to žádnému věcnému účelu. Piráti se proto rozhodli, že zůstanou organizovaní jen volně, aby nedošlo k vyprovokování války. Ale jak už jste uvedl, Federace nakonec stejně převzala iniciativu a zahubila dva Pány pirátů. Každý Pán pirátů se specializoval v určitém oboru, například v utajení, infiltraci nebo strategii.“

Kapitánka se nakrátko odmlčela, aby ji komandér stíhal vnímat. Poté pokračovala: „Tenhle záhadný typ signálu naznačuje, že poblíž nás byl některý z našich utajenějších pirátů. Pokud se nemýlím, loď tohoto Pána pirátů využívá technologii maskování.“

„Ty jo,“ divil se komandér, „já myslel, že ta technologie neexistuje.“

„Pro Federaci rozhodně ne,“ děla Oracle. „Pirátský klan, který ji vyvinul, ji chtěl uchovat v tajnosti.“

„Podařilo se nám dát dohromady něco víc z té zprávy,“ promluvil Swig. „To, co jsme získali, zní takto: ‚Léčka Federace. Pozor na hvězdu…‘.“

„To je… nápadně zlověstné,“ vyjádřil se komandér.

„Ve zprávě je toho ještě víc,“ děla Oracle, „ale už z tohohle můžu dedukovat, že je to varování.“

„Pozor na hvězdu?“ nechápal Deuce. „Nemyslím, že by se něco dělo s místním sluncem.“

„To jsme už prověřili,“ pravila Oracle. „Na žádné hvězdě neprobíhá žádná podezřelá aktivita. Přitom jsme vzali v úvahu všechny hvězdy, které od nás nejsou vzdáleny dále než tisíc světelných let.“

„Ještě nepřeskakujem k závěrům,“ znovu promluvil Swig. „Je dost možné, že zbytek zprávy obsahuje důležitou informaci, kterou potřebujeme.“

„Přerušenou zprávu je těžké znovu sestavit,“ řekla Oracle, „takže to, co nyní máme, může být všechno, s čím se dá pracovat.“

„No to teda není moc dobrý,“ poznamenal nepříliš nadšený Deuce. Měl dojem, že se vlastně nedozvěděl nic zásadního.

„Jděte a odpočiňte si, komandére,“ děla kapitánka. „My se budeme dál pokoušet o rozluštění signálu.“

„Jo, udělám to,“ přikývl Deuce. „Už jsem vyhladovělý.“ Nato vyšel zpátky na hlavní chodbu.

***

Deuce zamířil rovnou do kafeterie. Po vstupu do místnosti přešel k baru a usadil se na židličce. Vzápětí začal přemýšlet, co by si dnes dal k obědu, než k němu přistoupil Johnny.

„Hoj, Deuci, tak co to bude?“ zeptal se šéfkuchař.

Komandér se konečně rozmyslel. „Johnny, udělej mi chashuské nudle.“

„Už du na to,“ ušklíbl se Johnny. „Jo, už jsi slyšel zprávy?“ tázal se, když odcházel do kuchyně.

„Ne, co se děje?“ zajímal se Deuce.

Ke komandérovi najednou zdánlivě odnikud přistoupil Mare a poklepal mu jednou rukou na rameno, přičemž druhou ukázal na televizní monitory v kafeterii. Deuce se zahleděl na jednu z obrazovek a spatřil reportérku v živém vysílání, načež se zaposlouchal do zpráv. Ani si nevšiml, že se Mare opět vzdálil.

„Federace nedávno vyslala své dvě hlavní válečné lodě, Firebolt a Earthwall, aby prošetřily jisté záležitosti v nezmapovaném vesmíru,“ sdělovala reportérka. „Vážený kapitán Gen z Earthwallu nás ujistil, že udělají všechno, co je v jejich silách, aby ve Federaci udrželi mír.“

„No to je dobrý,“ ušklíbl se Deuce. „Čím míň válečných lodí Federace okolo, tím se cítím bezpečněji. Ještě líp, vůbec se nemusím starat o nejofenzivnější a ani o nejdefenzivnější loď v galaxii.“

Zatímco Firebolt byl díky svému zbraňovému arzenálu považován za nejofenzivnější loď, Earthwall si zase získal pověst té nejdefenzivnější. O tomto bitevním křižníku se vědělo, že je vybaven velmi silnými štíty, jejichž frekvence se mohou náhodně měnit. Ačkoliv neměl tolik zbraňových systémů jako většina jiných válečných lodí, mohl díky své odolnosti přestát i ty nejhorší útoky a ještě je nepřátelům řádně oplatit.

„Já bych to nezlehčoval,“ ozval se Johnny z kuchyně. „Tohle nejspíš znamená, že Federace má něco za lubem a nechce, aby o tom ostatní lidi věděli.“

„Zajímalo by mě, co by vůbec mohlo vyžadovat dvě nejsilnější lodě federálů,“ pronesl Deuce, dívaje se kolem sebe.

Johnny se za chvíli vrátil k Deuceovi, držíce podnos s obědem a příborem. „Tady jsou ty nudle, kámo,“ řekl, když mu předkládal jídlo. „Máš jinak něco na srdci?“

„Ále, nic důležitého,“ odvětil Deuce a pustil se do oběda.

„Všiml jsem si, že se rozhlížíš okolo,“ pousmál se Johnny. „Nebude to náhodou proto, že myslíš na ty naše děvčata na lodi?“

„Cože? Ne!“ namítl důrazně Deuce. Přece si s nimi jenom povídám, nebo snad ne?

„Určitě musíš pomýšlet na Deadeye,“ šklebil se Johnny. „Jistě, ona je pro tebe zvláštní volba, ale nejsem tady proto, abych to posuzoval.“

„Hele, Johnny,“ pravil Deuce, „je to naše zbraňová expertka. Já na ni nemyslím.“

„To jo,“ prohodil Johnny, „ale to, že je zbraňová expertka, je o důvod víc, proč se s ní vídat, že jo?“

„Navštěvuju ji jen proto, že musím,“ prohlásil komandér.

„Víš,“ děl Johnny nevzrušeně, „ona stojí právě tady.“ Nato ukázal prstem někam vedle komandéra.

Cože? zalekl se v duchu Deuce a ohlédl se. Spatřil vědkyni, jak postává u baru a beze slov na něj hledí, jako by ho ani neznala. „D-Deadeye!“ vyrazil ze sebe překvapením. „Nějaké… nové zbraně?“

„Jasně,“ odvětila Deadeye nezaujatě, „ale jen proto, že je… potřebuješ.“ Vzápětí se obrátila ke dveřím ven z kafeterie a odkráčela pryč.

„Ksakru, Johnny, teď je naštvaná,“ mračil se Deuce na šéfkuchaře. Už chápu, proč dělal takový ksichty. Věděl, že vona stojí hned vedle!

„Za to se omlouvám,“ děl zamyšlený Johnny. „Zdá se, že jsem se splet.“ Na chviličku se odmlčel, načež se znovu lehce pousmál. „Potom teda musíš myslet na Tessu. Je k tobě vztahovačná, ale to jenom proto, že jsi jediný, o koho se opravdu zajímá.“

„Johnny, nemám tušení, o čem to mluvíš,“ pronesl Deuce.

„A to je přesně ten důvod, proč je tak frustrovaná,“ podotkl Johnny. Vzápětí se začal šklebit podobně jako před chvilkou. „Tahle děvenka tak tvrdě pracuje, aby sis jí všiml, a ty prostě jen tak projdeš kolem, aniž bys jí věnoval byť jenom pohled.“

„Podívej,“ děl pozlobený Deuce, „Tessa je doktorka. Každý den má plné ruce práce s pacienty.“

„Tak bys ji měl někam pozvat,“ navrhnul šéfkuchař. „Pomoz jí ulevit si od toho stresu, pokud teda chápeš, co mám na mysli.“

„J-Johnny,“ pravil rozrušený Deuce, „já bych ji nepozval, i kdyby to byla poslední žena na téhle lodi!“

„Víš,“ usmíval se Johnny, ukazujíce někam za komandéra, „ona stojí přímo za tebou.“

„Cože?!“ vyhrkl vyjevený Deuce. Ohlédl se za sebe, přičemž skutečně spatřil Tessu, jak postává za ním a zjevně se zlobí. „T-T-Tesso!“ vykoktal.

Tessa věnovala Deuceovi nerudný pohled a s přerývaným dechem odešla z jídelny. Rozčilený komandér se poté obrátil zpátky na šéfkuchaře. No to si snad dělá blbou srandu!

„Jejda,“ zamyslel se Johnny, „milenecká rozepře. No… víš, co se říká. Láska a nenávist jsou jen dvě strany jedné mince.“

„Johnny!“ okřikl ho Deuce. „Chceš mi snad tohle udělat s každou holkou?!“

„Ovšemže ne,“ usmál se Johnny. „Ale to bude možná tím, že máš opravdový zájem o… slečnu Ginny?“

„Co… ne, ovšemže ne,“ zarazil se komandér.

Johnny se již potřetí začal jízlivě šklebit. „Víš, ona sedí přímo za tebou.“

„Do pr-“ obrátil se nazad vylekaný Deuce. Ke svému překvapení ale zjistil, že Ginny nesedí vůbec nikde v celé kafeterii. Znovu se otočil zpátky na Johnnyho. „Ty bastarde, vona tu není!“ probodával ho zlým pohledem.

„Áhá,“ poškleboval se Johnny. „Nemůžeš odolat její ušlechtilosti a naivitě. Chápu, proč se o ni zajímáš.“ Nato se přestal pitvořit, jenom se lehce usmíval. „Nejspíš sis toho nevšiml, protože se to děje jen okolo tebe, ale ona znervózní, když jsi jí nablízku.“ Učinil kratší odmlku, než nakonec navrhnul: „Jestli chceš ode mě radu, měl by sis z těch holek jednu vybrat a dát jí nějaké Tajemné čokolády. Ani tě to nebude moc stát, jenom patnáct kreditů.“

Já ho snad jednou zabiju! pomyslel si nešťastný Deuce a promnul si tvář. „Fakt skvělý,“ vypravil ze sebe, „to ses celou tu dobu snažil prodat mi svoje zboží?“

„Můžu ti je dokonce zabalit jako dárky,“ usmíval se Johnny. „Co ty na to?“

Deuce si vyměnil pohled s šéfkuchařem. „Nech mě hádat,“ pronesl, „ty máš velkej nadbytek těch čokolád, že jo?“ Johnny beze slov přikývl, načež komandér dodal: „Podle mě bys měl přestat s těmihle plány na rychlý výdělky.“

„Jeden z nich určitě zafunguje, na to vem jed,“ řekl šéfkuchař.

„Jo,“ mávl rukou Deuce, „tamten tvůj plán na prodej smetáků vopravdu fungoval.“

„Je to jako strom,“ vykládal Johnny. „Nejdřív musíš zasadit semínko. Z něj později vyroste silná ekonomická jednotka, se kterou se musí počítat.“

„Dobrá,“ prohodil Deuce. „Já budu ten, kdo ten strom pokácí motorovou pilou.“

„Pokud si to někdy rozmyslíš,“ usmál se Johnny, „tak ti ponechám místečko v mém obchodním impériu.“

„Jo, jasně…“ odbyl ho Deuce a spolknul poslední sousto svého oběda. „Ale teď už půjdu do svýho pokoje. Tak zatím.“ Nato vstal ze židličky a odešel z jídelny.

***

Jako předtím se Deuce ve své kajutě uložil do postele a začal přemítat o dnešních událostech. Nemohl se přitom ubránit nutkání popřemýšlet o Johnnym. Ten je někdy fakt děsnej. Já snad nikdy nepřijdu na to, co se mu honí hlavou.

Johnny sloužil na Mateřské Lodi mnohem déle než Deuce, zřejmě alespoň tak dlouho jako kapitánka Oracle. Choval se jako koketa a vtipálek, ale dělal to převážně proto, aby udržel mezi ostatními členy posádky dobrou náladu. Komandér ho ještě nikdy neviděl, že by chodil s nějakou dívkou, zato si občas všiml záblesku jeho očí. Vždy byl na ně smutný pohled, ale sotva se zase zavřely, Johnny se ihned rozveselil.

Přestože byl Johnny starší než Deuce, vypadal na pohled o něco mladší. Tvrdil, že jedna z jeho lahůdek, jíž říkal ‚věčná bažinná melanž‘, má regenerační účinky. Komandér toto jídlo kdysi okusil, ale vůbec mu nezachutnalo. Kdyby nic jiného, tak by ta hnusná věc někoho donutila si přát, aby si vytrhnul jazyk a nechal si narůst novej. Jinak byl Johnny podle Deuce opravdu dobrý kuchař, ovšem ne jen tak ledajaký, nýbrž vůbec nejlepší, jakého znal.

Johnny kdysi cestoval galaxií kvůli různým kuchyním a učil se, jak uvařit každé jídlo, na které narazil. Vsadím se, že by klidně udělal i z kousku dřeva něco chutného. Ze svých různých cest si také přinesl nespočet příběhů, které mohl vyprávět. Rovněž věděl, jak uvařit cokoliv, oč jej Deuce žádal, ať už to bylo jakkoliv nejasné. Vedle toho, že byl šéfkuchařem, občas pracoval jako spojař na můstku Mateřské Lodi.

Přes všechny své kvality měl Johnny jeden velký nedostatek – byl pořád na mizině. Nikdo nemohl popřít, že to byl přímo příšerný hazardní hráč. Vedl si naprosto hrozně, od plánů na rychlé výdělky až po hazard. Člověk by od něj čekal, že se všemi těmi znalostmi z celé galaxie ví, jak vydělat peníze.

Johnny kupodivu prokázal absolutní loajalitu vůči kapitánce Oracle. Byli si zdánlivě podobní. To musí být těma očima, pomyslel si Deuce. Celkově byl šéfkuchař určitě záhadnou osobou, ale na Mateřské Lodi ještě nikdy nikoho nezklamal.

Komandér se v duchu vrátil ke všemu, co se dozvěděl na můstku. Tajemná zpráva, kterou před časem obdrželi, pomalu začala vydávat svá tajemství. Léčka Federace. Pozor na hvězdu… Přemýšlel, co by to mohlo znamenat, ale nic jej nenapadalo. Nakonec usnul v posteli.

***

K večeru se Deuce zase probudil. Rozhodl se zajít do kafeterie na další posezení s přáteli. Sotva tam dorazil, objednal si u Johnnyho kávu a pozorně se rozhlédl po jídelně. Uviděl Swiga, jak poklidně klimbá na svém oblíbeném místě a také Ginny, která sama seděla u jednoho stolu. Po převzetí svého šálku kávy se vydal k dívce.

„Ahoj, Ginny,“ pozdravil Deuce inženýrku, načež si k ní přisednul.

„Pane Deuci,“ odpověděla dívka s lehkým úsměvem.

„Tak jak se ti daří?“ zeptal se Deuce a napil se kávy.

Ginny mírně posmutněla. „Dnes ráno, někdy poté, co jste odletěl, jsem se trošku popálila při pájení, takže jsem musela jít do ošetřovny.“

Komandér si povšiml jakéhosi obvazu, který jí vyčuhoval zpod rukávu na levé ruce. Ihned jej to zaujalo. „Víš,“ pronesl, „chtěl bych se zeptat na ty tvé škrábance a obvazy. Nejsi náhodou poněkud… nemotorná?“

„Ovšemže ne!“ odsekla Ginny. Najednou se však zastyděla právě tak rychle, jako se rozčílila. „No… možná ano, trošičku,“ děla zkroušeně.

„Ne že bych ti nevěřil,“ pravil opatrně Deuce, „ale nepotřebuješ při práci ve strojovně pevnou ruku?“

„Dokud nástroje dělají práci za vás, tak i nemotora jako já může dobře pracovat,“ usmála se inženýrka. „Navíc… většina mých úrazů se přihodí mimo práci.“

„To není moc uklidňující,“ vyjádřil se komandér.

„Nebojte se o mě,“ řekla Ginny. „Ujišťuji vás, že jsem v pořádku.“

„No… ve skutečnosti jsem se bál o loď,“ prohodil Deuce.

Ginny se v reakci uchichtla, což Deuce potěšilo. Je to lepší než kdyby se pokaždé urazila jako Tessa. Jo, když už o ní přemejšlím… „Co ti Tessa říkala, když jsi byla v ošetřovně?“ otázal se. „Ona mě totiž seřve pokaždé, když se zraním,“ dodal tišeji.

„Slečna Tessa byla naprosto profesionální,“ pousmála se Ginny. „Postarala se o má zranění a pak mě zase propustila.“ Nato se zatvářila ustaraně. „Avšak… vypadala, že je kvůli něčemu trochu podrážděná. Zdá se, že jeden její přítel neustále ignoruje její lékařské pokyny, pořád odchází dělat něco nebezpečného a skoro pokaždé si během toho ublíží.“

„Tak to musí být někdo jako Swig,“ ušklíbl se Deuce, i když tušil, o kom je ve skutečnosti řeč. „Rád chlastá a střílí ze zbraní.“

„Jste blízko,“ děla Ginny, „ale není to tak docela.“ Vzápětí sebou trhla a vstala ze židle. „Promiňte – teď jsem si vzpomněla, že musím dokončit rozdělanou práci.“

„A na čem děláš teď?“ optal se komandér.

„Snažím se vylepšit generátor štítů na vaší lodi,“ prozradila inženýrka.

„To je výborné,“ řekl Deuce pochvalně. „Určitě se mi to bude hodit.“

„Já vím,“ usmála se Ginny. Nato se rozloučila s komandérem a odešla z kafeterie.

Deuce dopil svou kávu a zašel k barovému pultu vrátit prázdný šálek. Netrvalo dlouho a brzy se u něj zastavil šéfkuchař.

„Dík, Deuci,“ řekl Johnny, přebíraje šálek. „Jo, moh bys pomoct? Pokusíš se odvléct Swiga do jeho ubikace?“

Komandér se krátce ohlédl na pandího muže, který stále chrněl na své židli. „Zas je opilej, co?“ zeptal se celkem zbytečně.

„Jo,“ přikývl Johnny. „Vypomoh bych, ale ještě nemůžu odejít od pultu na dobrejch pár hodin.“ Poukázal přitom na ostatní lidi v kafeterii.

„Tak fajn,“ odvětil Deuce, „až na to, že…“ zarazil se. Uvědomil si, že Swig váží bezmála metrák a jeho odvedení z jídelny tak bude mimořádně namáhavé. Musel však uznat, že Johnny mu teďka nemůže být nápomocen. Navíc s tím nechtěl obtěžovat někoho jiného. „Tak jo, zkusím to,“ prohlásil nahlas.

Komandér přistoupil ke spícímu lodnímu střelci, objal ho a zkusil jej nadzvednout, přičemž pořádně zabral. To se však ukázalo jako špatný nápad, protože se Swig kvůli své váze začal na Deuce převažovat. Komandér už stihl jenom zařvat na celou jídelnu, načež jej pandí muž téměř celého zalehl. Celou místností se rozlehl smích přihlížejících lidí.

„Sundejte… toho… medvěda… ze mě!“ úpěl Deuce, marně se snažíce pohnout. K dovršení všeho ponížení na něj začalo cosi stékat ze Swigovy tlamy. „Fůj, von teď začal slintat!“ hořekoval. Následoval další výbuch smíchu ze strany diváků.

Swig si pojednou dlouze zívl a pomalu otevřel oči. Posadil se a podíval se mezi své nohy, načež s údivem zjistil, že pod ním někdo leží. Ihned se podíval za sebe a shlédnul komandérův obličej. „Páni,“ vypravil ze sebe, „já si vopravdu na tebe sednul, Deuci.“

A já myslel, povzdechl si Deuce, že tehdy před tou partií pokeru to byl jen vtip. Ksakru, kdy už vstane?!

„Jak ses vlastně dostal pode mne?“ zeptal se mírně nechápavý Swig.

„Chtěl jsem tě zavlýct do tvý ubikace,“ vyrazil ze sebe Deuce, „ale ňák sem podcenil tvou váhu. Moh bys vstát, když seš teda vzhůru?“ dodal důrazně.

„Jasně,“ pousmál se Swig a postavil se na nohy. „Tak si pojďme dát rundu!“ řekl vesele, sotva komandér také vstal. Johnny promptně začal natáčet pivo do jedné sklenice.

„Ne, díky!“ vyhrkl pozlobený Deuce. „Dneska fakt nemám chuť.“

„To mě nikdy předtím nezastavilo,“ odvětil Swig, kterému Johnny poté postavil půllitr piva na stůl.

„Jo, jasně, Swigu,“ vzdychl Deuce, sotva se šéfkuchař vrátil za pult, „tvoje snášenlivost k alkoholu je legendární. Ale…“ pokračoval pomalu, „ne že bych chtěl být vlezlý nebo drzý, jen by mě zajímalo, proč tolik piješ?“

Swig se znovu posadil na své místo a poté odpověděl: „Pití je v naší ztracené společnosti hluboce zakořeněná tradice. Jedno staré rčení praví: ‚Pij mezi jídly, pij s přítelem, pij při obchodování, pij až do konce.‘.“ Nato se okamžitě napil svého piva.

„To přece nemůže být tvoje motto, nebo snad jo?“ zeptal se nepříliš nadšený Deuce.

„Když pominu samozřejmé významy,“ řekl Swig, „tak to znamená, že bychom si měli užívat života. Občas na to zapomínám.“

„Ty?“ užasl Deuce. „Ale mně vždycky připadáš tak veselý.“

„Každý má svá tajemství, která si raději nechává pro sebe,“ děl Swig. „Řekněme, že mám velmi dobrou pokerovou tvář…“

Deuce si usmyslel, že pro dnešek se už dál vyptávat nebude. Především se potřeboval vyspat na zítřek. „No, na mě se můžeš spolehnout, pokud budeš něco potřebovat,“ řekl a poohlédl se k výcohdu z jídelny.

„Nápodobně, příteli,“ přikyvoval Swig, „nápodobně. A hodně štěstí zítra,“ popřál ještě.

„Díky, budu ho potřebovat,“ pronesl komandér a vydal se do obytného bloku.

Doporučené z našeho blogu:

  • Starwish – Kapitola 11Starwish – Kapitola 11 Na své další misi Deuce objeví zvláštní předmět, se kterým se vrátí na Mateřskou Loď. Co všechno vyplyne z následné diskuse s kapitánkou Oracle? Dnešek je převážně věnován inženýrce Ginny, […] Posted in Starwish
  • Starwsih – Kapitola 10Starwsih – Kapitola 10 Komandér bude mít opět několik zajímavých zážitků se svými přáteli. Jaké překvapení si na něj přichystala Deadeye? S jakým tajemstvím se komandér svěří Tesse? A o čem si popovídá s […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 8Starwish – Kapitola 8 Deuce se právě vrací z další mise, když se dozvídá, že Mateřská Loď je opět napadena Federací. Jak se v nastalé situaci zachová? Co se mu při obraně svého domova přihodí? A jak proběhne […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 7Starwish – Kapitola 7 Deuce se opět snaží najít to, co hledá Federace, ale zase marně. S jakou úvahou se však vrátí na můstek Mateřské Lodi? Ani dnes se komandérovi nevyhnou zajímavé zážitky s přáteli. Ovšem […] Posted in Starwish
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Captain George Zappy

Autor převážně fanfiction či sci-fi komedií

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.