Starwsih – Kapitola 10

Stopa

Jak už bylo jednou zmíněno, Deuceova stíhačka Skyfish měla velmi originální vlastnost – byla schopná letět (lépe řečeno plout) pod vodní hladinou. Sice měla v takovém prostředí sníženou pohyblivost, ale pořád mohla ukázat nepřátelům, zač je toho loket. Komandér dnes využil této schopnosti k průzkumu oceánského dna na Domovské Planetě. I odtud se však vracel na Mateřskou Loď s nepořízenou.

Po přistání se Deuce vypravil na můstek Mateřské Lodi, aby podal hlášení. Sotva tam vešel, zaslechl spokojený hlas kapitánky Oracle: „Ano, máme to.“

„Skvělý,“ poblahopřál Deuce. Nevěděl sice, k čemu to gratuluje, ale pevně věřil, že ho to vyvede z pomyslné slepé uličky, v níž uvízl při svém pátrání.

„Ach, tak už jste zpátky, komandére,“ obrátila se k němu kapitánka. Na místě přítomný Swig mu rovněž věnoval usměvavý pohled.

„Jo, akorát zase nemám úspěch,“ pronesl Deuce. „Co jste vlastně získali?“

„Podařilo se nám zaměřit pirátskou loď, která vyslala signál,“ sdělila Oracle a ukázala prstem na mapu na jedné obrazovce. „Havarovala někde tady v Kyselém močálu, popřípadě v jeho okolí. Silně věřím tomu, že ať už Federace hledá cokoliv, je to na palubě té lodi.“

„Tak fajn,“ prohodil Deuce a pohlédl na mapu s vykázanými souřadnicemi. „Naprogramuju tu lokaci do počítače Hlemýždě… chci říct Skyfish,“ opravil se, „než zase zítra poletím.“ Sakra! Zase sem svou loď nazval Hlemýžděm! „Doufám, že ať je to cokoliv, je to pořád tam dole.“

„Věřím, že ano,“ pravila Oracle. „jinak by Federace už dávno odletěla. Také věřím, že stále máme dostatek času na vyzvednutí té věci.“ Zamyslela se. „Není to tak dlouho, co jsme obdrželi další pirátské nouzové vysílání. Je to podivné. Tenhle signál pochází z nějakého místa, které dokonce vůbec neznám.“

„Je to ta samá loď?“ optal se Deuce.

„Nejsme si jistí,“ přiznala Oracle. „Narozdíl od předchozího signálu je tenhle silně šifrovaný. Nějaký čas potrvá, než se ho podaří dekódovat.“

„Ať už to poslal kdokoli,“ řekl Deuce, „tak asi opravdu nechce, aby to rozluštila Federace.“

Kapitánka pokývala hlavou a poté prohlásila: „Budu vás znovu kontaktovat, jakmile učiníme nějaký další pokrok.“

„Dobrá,“ usmál se komandér, „jsem docela unavený. Půjdu si dát přestávku.“

„Dobře tedy,“ pravila Oracle. „Můžete jít, komandére.“

***

Deuce vyrazil rovnou do obytného bloku, ale nebylo mu dopřáno, aby se to obešlo bez zastávky. Těsně před cílem mu totiž zatarasila cestu zrzavá vědkyně, která se na něj doširoka usmívala.

„Tady jsi, Deuci,“ pozdravila Deadeye. „Pojď ke mně.“

„O co jde?“ podivil se komandér a přistoupil blíž.

Vědkyně se pousmála ještě víc. „Něco pro tebe mám.“

„To se ti nepodobá,“ vyjádřil se Deuce. „Normálně mě buď přepadneš, nebo na mě zařveš.“

„Tady máš,“ natáhla Deadeye k Deuceovi ruku, kterou měla za zády. „Nějaké Tajemné čokolády.“

„Co to -“ vyvalil oči komandér. Skutečně mu Deadeye podávala ty samé pochutiny, jaké se mu včera pokoušel nabídnout lodní šéfkuchař. Podíval se na vědkyni, jako by nechtěl věřit tomu, co vidí. „Takže Johnnymu se povedlo ti nějaké prodat?“

„Eh,“ zarděla se Deadeye. „Říkal mi, že bys je mohl mít rád.“

„Jen tak ze zvědavosti,“ ptal se Deuce, „kolik si za ně naúčtoval?“

„É… deset kreditů,“ prozradila Deadeye. „Je to snad špatně?“

„Já jsem si to myslel!“ zaúpěl rozčarovaný Deuce. „Ten sviňák mi je nabízel za patnáct!“ Já ho fakt zabiju!

Komandér chvíli nato zhluboka dýchal, než se trošku uklidnil. Převzal přitom čokolády, které mu vědkyně nabízela. „Co tě vlastně navedlo k tomu, abys mi je dala?“ tázal se jí.

„Dobře si vzpomínám,“ pravila Deadeye, „jak jsi včera mluvil s Johnnym o tom, že za mnou chodíš jenom kvůli novým zbraním.“

„A-ale to není pravda!“ zalekl se Deuce. Já myslel, že už na to zapomněla!

„Tak proč by ses jinak zastavoval?“ vyptávala se Deadeye.

„É… no…“ zrudnul Deuce v obličeji. Co jí na to mám říct?

Vědkyně ani nečekala na komandérovu odpověď. „To je v pořádku,“ řekla, „budu se snažit jednat s tebou víc profesionálně.“

„Ne, tak to není, Deadeye,“ řekl Deuce. „Je pravda, že můžeš občas nahánět strach, ale pro nás všechny jsi kamarádka. Nevadí mi se občas zastavit jen tak na pokec.“ Na okamžik se odmlčel. „Ve skutečnosti jsem fascinován tvojí prací na zbraních. Měl bych být. Vždyť pokaždé svěřuju tvým zbraním svůj život.“

„No…“ zarděla se Deadeye podruhé, „připouštím… že máš asi pravdu. Vážně máš rád moje zbraně?“

„Jo,“ zazubil se Deuce, „rád sleduju, s jakými nápady přicházíš.“

„Dobře, dobře,“ ušklíbla se vědkyně. „Já už půjdu. Potřebuju dodělat svou práci na nové zbrani, abych ti ji mohla ukázat dřív než komukoli jinému.“

„Tak jo,“ souhlasil Deuce, „cením si toho. Dík, Deadeye, zatím.“ Nato se vědkyně vydala po chodbě směrem k laboratoři, zatímco Deuce pokračoval do obytného bloku.

***

Komandér vstoupil do své ubikace. Už ze dveří mohl jasně slyšet, jak v místnosti někdo chrápe. Na pohovce se totiž válela Tessa, která tvrdě spala. Deuce pochopil, že musela být tak unavená, že se ani nedokázala vrátit do svého pokoje a na jeho gauči se prostě sesypala.

Komandér si naladil televizní přijímač na svůj oblíbený program s komediemi a poté se začal přehrabovat v zásobách potravin, aby mohl udělat svačinu pro sebe a Tessu. Než však přichystal všechno potřebné, někdo zaklepal na dveře jeho ubikace. Kdo by to mohl být? pomyslel si a šel otevřít.

Deuce se trochu podivil, když za dveřmi spatřil Ginny. „Zdravím,“ usmála se. „Promiňte, jestli vás ruším.“

„Ahoj, Ginny,“ pozdravil Deuce a ustoupil jí ze dveří. „Co tě sem přivádí?“

Inženýrka vstoupila do komandérova pokoje. „Chtěla jsem se zeptat na… uh…“ zarazila se.

„Na co?“ zajímal se Deuce.

Ginny se neměla k tomu, aby nahlas odpověděla. Pouze se dívala za komandéra a pomalu pohnula hlavou dopředu. Deuce se obrátil nazad, přičemž mu znovu padl zrak na chrápající Tessu. Že by se odmlčela kvůli ní?

„D-dobrý bože!“ vyrazila ze sebe inženýrka. „Asi jsem přišla nevhod, že ano?“

„Ale vůbec ne,“ uklidňoval ji komandér. „Jestli jde o Tessu, tak ta je k smrti unavená z dnešní práce. Neboj se toho, že bys ji mohla vyrušit, aspoň dokud mluvíme tišeji než ona chrápe.“

„Chcete říct, že sem chodí odpočívat?“  divila se Ginny.

„Jasně, je to její gauč,“ odvětil Deuce.

„Jenže já myslela, že toto je vaše ubikace,“ řekla Ginny.

„Taky že je,“ potvrdil Deuce. „Tessa je moje spolubydlící.“

Ginny údivem povytáhla oční víčka a nebyla s to najít slova, pouze ze sebe vydávala neurčité zvuky. Nakonec řekla jen: „Promiňte.“

„To zní… překvapeně,“ konstatoval Deuce. Přitom se poohlédl na Tessu. „Přece to není tak divné, nebo jo? Přesto bychom měli mluvit potichu,“ dodal.

„N-ne,“ zastyděla se dívka, „jen… je to všechno jaksi nečekané.“

Deuce se rozhodl, že je načase přejít rovnou k věci. „Tak o čem jsi to se mnou chtěla mluvit?“

„No…“ začala dívka, ale znovu se zarazila. „To nic,“ pravila po chvíli. „Já přijdu zas, jakmile to bude příhodnější.“

„Jseš si jistá?“ ptal se komandér.

„Ano,“ pousmála se Ginny. „Promiňte, že jsem vás obtěžovala.“ Vzápětí se obrátila ke dveřím ven.

Deuce sledoval inženýrku, kterak nemotorně opustila jeho ubikaci. Poté se ještě jednou poohlédl na Tessu. Přece nebylo tak divné, že ona je moje spolubydlící… nebo vážně jo? Nato se vrátil ke svým zásobám jídla a začal s přípravou sendvičů. Popřemýšlel přitom o Tesse.

Deuce a Tessa strávili většinu svého mládí na výzkumné stanici Federace. Matka Tessy byla vědkyně studující cizácký artefakt a otec byl lodní inženýr, který měl na starosti údržbu stanice. Oba rodiče ale neměli mnoho času na to, aby se starali o svou dceru. Proto se Deuce a Tessa často potulovali se Swigem, který byl vždy rád, když si s nimi hrál.

Přestože Tessini rodiče pracovali pro Federaci, ve skutečnosti to byli pirátští agenti. Poskytovali ostatním pirátům přístup do laboratoře a k technickým materiálům.

Jednoho dne došlo v laboratoři k nehodě. Nastal tam výbuch, při němž Tessina matka přišla o život. Jakmile se Swig a dívčin otec dozvěděli o celém neštěstí, sbalili Deuceovi a Tesse věci a všichni společně pak odešli na Mateřskou Loď kapitánky Oracle. Neměli tehdy jinou možnost. Vyšetřování v Tessině rodině by totiž promptně odhalilo jejich styky s piráty, pročež by všichni byli popraveni. Od té doby žili své životy na Mateřské Lodi. Musím přiznat, pomyslel si Deuce, že tady je to mnohem příjemnější než na té zatuchlé laboratorní stanici.

Tessa byla pro Deuce jako mladší sestra. Často se chovala, jako by chtěla něco dokázat, ale Deuce si musel připustit, že byla vyrovnanější osobou než on. Byla vlídná na všechny kolem sebe, jedinou výjimkou byl právě komandér.

Tessin otec zemřel před několika lety kvůli prvotnímu útoku Federace, který způsobil narušení jádra Mateřské Lodi. V samém rozrušení tak takovou ztrátou se Tessa zařekla, že se stane nejlepší doktorkou v širém okolí. Sice neměla certifikát od Federace, ale rozhodně se poctivě učila a měla znalosti anatomie mnoha inteligentních tvorů v galaxii.

Zatímco Deuce přemýšlel o své kamarádce, rozhodl se zrychlit přípravu sendvičů, aby později mohli oba jíst. Rád bych to měl hotový dřív, než se probere.

Tessa jako hlavní doktorka na lodi bývala ve službě skoro 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Často se vracela z práce s kruhy pod očima, neurovnanými vlasy a zaneřáděnými šaty. V takovém stavu se obvykle položila na gauč, aby naspala alespoň pár hodin. Deuce se domníval, že ze všech lidí na palubě měla právě Tessa nejvíce stresující práci. On sám jí to příliš neusnadňoval, protože často potřeboval drobné ošetření po splněné misi. Přesto se však snažil zmírnit zátěž, které byla vystavována. To nejmenší, co pro ni mohl učinit, bylo udělat večeři a určité domácí práce. Nebyl ovšem zdaleka tak dobrý kuchař jako Johnny.

Z přemýšlení jej najednou vytrhlo Tessino zívnutí. Kamarádka pomalu vstala z pohovky, postavila se na nohy a pohlédla na něj. „Už je připravená snídaně?“ zeptala se s úsměvem.

„Ne, ještě není ani noc,“ odpověděl Deuce. „Jdi zase spát.“

„Uf,“ protáhla se doktorka a pomalu přistoupila blíž ke komandérovi. „Hele,“ pravila, „pamatuješ, když jsme byli ještě děti, na chvíli, kdy jsi poprvé přišel bydlet na výzkumnou stanici? Tehdy jsi byl kvůli něčemu hodně naštvaný.“

„Ovšemže jsem byl naštvaný,“ vzpomínal Deuce. „Byl jsem tehdy malý kluk.“

„Myslím,“ děla Tessa, „že tu noc zmizela moje oblíbená hvězda. Ale proč jsi byl tak naštvaný? Nikdy jsi mi neřekl proč.“

Deuce lehce posmutněl a pomalu pronesl: „Ten den jsem měl narozeniny a já ztratil svý rodiče. Není to něco, o čem bych se rád bavil.“ Podíval se Tesse do očí. „Byl jsem fakt frustrovanej z toho, že jsem s tím nemohl nic dělat.“

„Nemůžeš se kvůli tomu obviňovat,“ řekla kamarádka.

„Já vím,“ pokýval hlavou komandér, „ale jako dítě jsem se takhle cítil. Pak jsem vykřikoval něco hloupého jako to, že jsem si přál, aby neexistovala taková věc jako přání.“ Na okamžik se odmlčel. „Pěkný narozeninový přání, že?“

„Aha, chápu,“ přikývla Tessa. „Alespoň jsme pořád tady, že ano?“ pousmála se.

„Jo,“ odpověděl Deuce, načež se poohlédl na rozdělané jídlo. Potřebuju to už dodělat, pomyslel si s úmyslem ukončit diskusi. „Měla by sis odpočinout, Tesso,“ říkal kamarádce, Když se však na ni ohlédl, všiml si, že má zavřené oči ve stoje. „Tesso?“

Tessa vzápětí hlasitě zachrápala a svalila se na Deuce, přičemž se hlavou opřela o jeho levé rameno. Má toho dost, pomyslel si její přítel. Uložil ji do její postele a přetáhnul přes ni přikrývku. „Dobře si odpočiň,“ pronesl a poté se šel zase věnovat sendvičům.

***

Navečer se Deuce a Tessa rozešli ze své kajuty každý jinam. Lodní doktorka nabídla komandérovi zajít do kafeterie, nicméně on byl rozhodnut nejprve zaskočit do zbraňové laboratoře. Zajímalo jej, co se Deadeye podařilo dneska dokončit za novou zbraň. Nechal tedy  Tessu, ať vyrazí napřed, zatímco on zamířil za vědkyní.

Jakmile Deuce vešel do laboratoře, okamžitě si získal Deadeyeinu pozornost. „Ahojky,“ pozdravil ji.

„Ahoj, miláčku,“ řekla mu Deadeye. „Dorazils právě tak akorát. Mám tady tu novou zbraň. Jen se podívej na tyhle minibomby.“

Komandér si pečlivě prohlédl nově vyrobené bomby. V porovnání s těmi, které běžně přepravoval ve své stíhačce, byly tyhle poněkud malé.

„Můžeš je vystřelovat ve dvojicích,“ sdělovala Deadeye. „Každá minibomba se rozletí jiným směrem, takže s nimi můžeš trefit ty nepřátele, kteří jsou poněkud z ruky na to, abys na ně mohl zamířit laser nebo blaster.“

„Pěkný,“ pokýval hlavou Deuce. „A jak jsou silné?“

„Ne tolik jako klasické bomby,“ odpověděla Deadeye. „ale jak už jsem řekla, vystřeluješ dvě najednou a pokryješ s nimi docela velkou oblast. Snad pro ně najdeš užitek.“

„Snad jo,“ soudil Deuce. „Tak připrav další, prosím tě. Zejtra je vyzkouším naostro. Jo, teď musím do jídelny,“ dodal ještě a obrátil se k východu z laboratoře.

„Zase se zastav,“ vzkázala mu vědkyně.

***

Komandér si při vstupu do kafeterie povšiml Tessy, kterak seděla na svém oblíbeném místě a dopíjela kávu. Deuce si u Johnnyho také jednu objednal, načež se s ní vydal ke své kamarádce.

„Jsem ráda, že už jsi tady,“ řekla mu Tessa a vstala se židle. „Ještě to kafe odlož a postav se ke mně.“

„Hm?“ udělal komandér a položil šálek na stůl. „O co jde?“ přistoupil blíž k Tesse.

„Přemýšlela jsem o tom,“ pousmála se kamarádka, „proč jsem na dlouhou dobu bývala vyšší než ty. Byla to zábava být ta, která tě pořád všude nosila. Ale pak jsi začal růst. A růst.“

„Jo, na všech špatných místech,“ ušklíbl se Deuce a posadil se ke stolu.

„Ano,“ zasmála se Tessa a rovněž se usadila, „všude máš malou vrstvu tukové tkáně. Měla bych změnit tvůj jídelníček, Velký Deuci.“

„Ne tak nahlas!“ sykl pozlobený Deuce a přelétl očima po ostatních lidech v kafeterii. „Takhle mi tady neříkej,“ podíval se na kamarádku, „vždyť je to trapné.“

„Co je na tom tak špatného?“ tázala se Tessa jakoby nezaujatě. „Míval jsi rád, když ti někdo říkal ‚Velký Deuci‘.“

„Nech toho!“ rozčiloval se komandér. „Ještě nás lidi uslyší,“ znovu se rozhlédl po jídelně. „Jestli s tím nepřestaneš, tak všem tady řeknu, co ráda děláš ve spánku.“

„To bys mi neudělal!“ zalekla se doktorka.

„Jo, klidně,“ zašklebil se Deuce a napil se kávy. „Ale můžu to udělat i jinak,“ nadzvedl se ze židle. „Půjdu za Johnnym. Víš, jak ten je dobrej v šíření klepů.“

„Dobře, dobře, omlouvám se,“ zarazila ho Tessa dřív, než stihl učinit první krok.

„To je lepší,“ pousmál se Deuce a znovu se posadil. Když se pak znovu napil kávy, upřel na Tessu zamyšlený pohled. „Víš, přemýšlel jsem, proč doopravdy spolu nemluvíme častěji takhle upřímně.“

„Ty dny mi trochu schází,“ připustila Tessa.

„Jak dlouho ještě bude trvat,“ ptal se řečnicky Deuce, „než si už nebudeme moct takhle posedět a vyměňovat si úvahy?“

„Deuci,“ pravila Tessa, „vždycky tady budu pro tebe. Nikdy se to nezměnilo a ani nezmění.“

„Jo,“ děl Deuce s určitou úlevou, „nezklamalas mě. Dík, Tesso.“

Doktorka přikývla a poté se podívala na hodiny v jídelně. „Jejda, už musím zase do práce,“ pousmála se a vstala ze židle. „Dej na sebe pozor,“ řekla ještě Deuceovi. Pak vrátila Johnnymu svůj prázdný šálek a vydala se k východu.

Když komandér pozoroval odcházející kamarádku, všiml si, že ona má na zádech ve svém oblečení zastrčenou ponožku. Ještě si nemůže dávat pozor sama na sebe, co? pomyslel si. Chvíli poté se věnoval hraní pokeru s ostatními lidmi v jídelně, aby zabil volný čas.

Když už měl dost karet a chystal se odejít ven, všiml si, že do jídelny vstoupila Deadeye. Držela v pravé ruce předmět zabalený v papíru. Zasedla ke svému oblíbenému stolu, nevnímaje nikoho kolem sebe.

Deuce napadlo, že by mohl s vědkyní prohodit ještě pár slov a hned se k tomu odhodlal. Přišel blíž k ní a řekl: „Ahojky.“ Okamžitě si získal její pozornost. „Nebude ti vadit, když si přisednu?“

„Ale kdepak, miláčku,“ svolila Deadeye s lehkým úšklebkem. Komandér se usadil naproti ní se zbytkem své kávy.

„Tak co pro tebe můžu udělat?“ zeptala se vědkyně.

„Nic,“ řekl Deuce, „jen jsem chtěl vědět, jak se máš.“

„Co by sis teda přál vědět?“ znovu se zeptala Deadeye, načež začala na stole rozbalovat to, co si přinesla.

„No…“ zamyslel se Deuce. Neměl předem promyšleno, co by jej mohlo o ní zajímat. Napadlo jej, že by se mohl zeptat na její oči, ale rychle to zase zavrhnul. Cítil, že na to je ještě moc brzo. Najednou mu padl zrak na věc, kterou již rozbalila. Vypadá to jako nějaký hamburger. „Co je tohle za jídlo?“ otázal se konečně. „To vypadá velmi… exoticky.“

„To je můj další vynález,“ ušklíbla se vědkyně. „Říkám mu ‚oilgel burger‘. Chceš si kousnout?“

Deuce znejistěl a uhnul pohledem. „Uh… už jen to jméno mi říká, že bych radši neměl ochutnávat.“

„Jak je libo,“ prohodila Deadeye a zakousla se do svého výtvoru. Až se Deuce podivil, že jí z toho není zle. Musí mít snad betonový žaludek či co.

Deadeye spolkla sousto a podívala se na komandéra. „Nebude vadit, když ti teď položím otázku já?“

„Jen se ptej,“ vybídl ji Deuce.

Deadeye se zatvářila zamyšleně. „Nemyslíš si o mně, že jsem divná?“

„To je snad špatně?“ nechápal Deuce.

„No, všichni ostatní si to zřejmě myslí,“ děla vědkyně.

„Hm,“ udělal komandér. „Rozhodně jsi odlišná. Dokonce jedinečná. Ale upřímně, každý má své zvláštnosti.“

„Jo? Jaké jsou ty tvoje?“ zajímala se Deadeye.

„Já nevím,“ pronesl Deuce. „Řek bych, že moje zvláštnost spočívá v tom, že rád mluvím s lidmi, kteří jsou odlišní.“

„To je vyhýbavá odpověď!“ zamračila se Deadeye.

„Já vím,“ ušklíbl se Deuce. „Jsem taky dobrej v obecných odpovědích.“

„No dobře,“ uklidnila se vědkyně. „Jinak dík za tenhle rozhovor. Cítím se trochu líp.“

„Jasan,“ řekl na to komandér a postavil se na vlastní. „Já už půjdu. Musím se vyspat na zítřejší let.“

„Tak hodně štěstí, miláčku,“ popřála mu Deadeye.

„Jo, snad se mi už poštěstí,“ odvětil Deuce a odešel z jídelny.

Doporučené z našeho blogu:

  • Starwish – Kapitola 11Starwish – Kapitola 11 Na své další misi Deuce objeví zvláštní předmět, se kterým se vrátí na Mateřskou Loď. Co všechno vyplyne z následné diskuse s kapitánkou Oracle? Dnešek je převážně věnován inženýrce Ginny, […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 9Starwish – Kapitola 9 Po návratu z další mise se Deuce konečně dozvídá něco zajímavějšího okolo tajemné zprávy, kterou piráti obdrželi před posledním útokem Fireboltu. Co se z ní zatím podařilo rozluštit? […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 8Starwish – Kapitola 8 Deuce se právě vrací z další mise, když se dozvídá, že Mateřská Loď je opět napadena Federací. Jak se v nastalé situaci zachová? Co se mu při obraně svého domova přihodí? A jak proběhne […] Posted in Starwish
  • Starwish – Kapitola 7Starwish – Kapitola 7 Deuce se opět snaží najít to, co hledá Federace, ale zase marně. S jakou úvahou se však vrátí na můstek Mateřské Lodi? Ani dnes se komandérovi nevyhnou zajímavé zážitky s přáteli. Ovšem […] Posted in Starwish
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Captain George Zappy

Autor převážně fanfiction či sci-fi komedií

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.