Kdybych měl říct, jak jsme se ocitli v tom pokoji, musel bych lhát. Pravda je, že si to nepamatuji. Vím jen, že nám nikdo nebránil v odchodu. Jakmile mě přestal pálit každý nádech a mohl jsem mluvit, tak jsme se oba uvolněně smáli a rozebírali navzájem své závodní výkony. Žertovali jsme, popichovali se… Čtěte dále *
A druhá povídka, odmítnutá z následujícího ročníku CKČ, je krátká sc-fi miniatura. Původně jsem usilovala o její začlenění mezi mikropovídky, ale nezdařilo se. Snad se bude tedy líbit, alespoň na webu. Čtěte dále *
A je tady dlouhoočekávaný závod, našich dvou „pilotů“. Jen tentokrát se neodehrává ve vesmíru, nýbrž na povrchu planety. Pojďme se na ně spolu podívat. Čtěte dále *
Následující dva hyperskoky jsem přečkal v posteli. Do konce druhé směny po nich zbývala ještě hodina. Usoudil jsem, že asi půjdu spát dřív, abych byl na „druhý den“ řádně připraven. Zvedl jsem se a došel ke skříni, že se převléknu. Chtěl jsem začít s rozepínáním košile, ale v zrcadle jsem uviděl, že mě Christian pozoruje. Zamrzl jsem v půlce pohybu. Měl bych dát najevo, že jsem si všiml? Nebo raději mlčet. Čtěte dále *
Povídka se v letošní soutěži O Stříbřitělesklý Halmochron umístila na 18. z 26 míst. Jedná se o klasickou sci-fi povídku. Čtěte dále *
Jedno plus to ale mělo. Pokud něco dokázalo schladit mé rozbouřené pocity, byl to věcný, odměřený pohled admirála Keena. Proto, když průlet skončil, byl jsem opět schopen racionálně uvažovat a soustředit se na to důležité – zvláštní okolnosti kolem prvního hvězdného letu rekonstruované lodi FATE. Čtěte dále *
Tak se mi podařilo sepsat další kapitolu 23. Lennart zůstal v institutu, protože musí nejprve zvážit svou situaci a vše si důkladně promyslet. Ideálně nebýt podezřelý. K ujasnění si situace mu má pomoci nedělní partie šachů s Ullrichem… Čtěte dále *
Victor mě tam nechal stát s dozvukem svých slov, jakoby se nechumelilo. Měl jsem napůl otevřenou pusu a zíral na zavřené dveře jeho kajuty s bouří pocitů, které jsem nedokázal identifikovat. Čtěte dále *
Po extrémně dlouhé době, se mi podařilo dopsat další kapitolu tohoto projektu. Musím říci, že se to píše opravdu těžce a dlouho jsem si nevěděla rady, ale díky Raganině návštěvě se mi podařilo utřídit si myšlenky. Věděla jsem přesně co zde chci mít, ale lehce mi hrozila vzpoura jedné z hlavních postav. Díky duševnímu spřéíznění s čísloem 23 se mi dokonce podařilo vymyslet i začátek… Doufám proto, že se vám bude pokračování povídky líbit. Pokud si ještě někdo pamatujete, o čem vlastně je 😀 Čtěte dále *
Loď s sebou mírně trhla. Sice se tomu říká „hyperskok“, ale ve skutečnosti neprobíhá v nulovém čase, jak jeho název evokuje. Cesta z bodu A do bodu B nám při vzdálenosti dvou světelných let trvala přibližně půl hodiny. Čtěte dále *
