Temný měsíc – Kapitola 1

Stopa

Malá stíhačka třídy A se vynořila z hyperprostoru na předem vytyčených souřadnicích. Vyrovnávače přetížení řvoucí na plný výkon se pomalu usazovaly na přijatelné zvukové hladině a konstrukce modulu přestávala naříkat. Oba členové posádky si mohli konečně vydechnout.

Hbité štíhlé prsty pilota tančily po palubní desce, ve snaze zkontrolovat, zda nedošlo k poškození, zatímco kopilot na křesle pro střelce a navigátora se ujal skenování okolí.

Místo, kde se vynořili, byla planetární soustava Yeung-Xing, s odborným označením PSR B1620-26, nacházející se v kulové hvězdokupě Messier 4 v souhvězdí Štíra. Dvojhvězdu složenou z pulsaru Yeung a bílého trpaslíka Xing jim zakrývala ve výhledu jediná monumentální planeta tohoto systému, plynný obr Kuan-Yin, který se shodou okolností nacházel v aféliu, nejvzdálenějším bodě své oběžné dráhy od obou hvězd.

„Jsme na správném místě?“ Xiao XingChenova otázka Song ZiChena nepřekvapila, přesto trvalo půl vteřiny, než souhlasně kývl.

„Ale?“ Pilot se musel velmi snažit, aby nezačal nervózně poklepávat prsty o knipl. Sloužil se ZiChenem už dlouho, byli dobrý tým, mlčení na jasně položený dotaz u něj obvykle nevěstilo nic dobrého…

„Jsme na souřadnicích, které velitelství Long-Kueng udalo, ale…“ Song ZiChen se na svého společníka otočil se svým typickým vážným výrazem ve tváři „Senzory nezachycují žádnou podezřelou aktivitu.“

„Hm…“ XingChen zvažoval přítelovu odpověď a protože podpora života pracovala normálně, zvedl hledí přilby a podrbal se na bradě.

Poručík Xiao a podporučík Song byli agenti ze zvláštního útvaru bojující s vesmírnou kriminalitou většinou proti pirátům. Údaje z velitelství říkaly, že v systému Yeung-Xing se má nacházet tajná pirátská základna. Měli přiletět, zjistit více informací a dle stupně rizika buď pomoci naplánovat proti akci, nebo sami piráty zneškodnit.

Jenže systém disponoval jedinou planetou. Kuang-Yin byla plynný obr. Její atmosféra složená převážně z vodíku, hélia a metanu, silné atmosferické tlaky a bouře téměř prakticky vylučovali, aby na jejím „povrchu“ kdokoliv zkonstruoval základnu a udržoval na ní podmínky slučitelné se životem. Minimálně tedy pro lidi. Přičemž Galaktická rada tvrdí, že pirátství je ryze „lidskou“ doménou. „A proto by to měli být lidé, kdo tuto hanbu své rasy v očích Rady očistí.“ – Zaznělo v oficiálním vyjádření z roku 2568.

Pokud tedy mohli vyloučit planetu a zavěšení základny na jejím orbitu, zbývali už jim pouze planetární měsíce.

„Samozřejmě se mohou nacházet v radiovém stínu,“ mínil Song ZiChen.

„Kolik má planeta přirozených satelitů?“ zajímal se XingChen.

„Podle záznamů 53, v současné chvíli zaznamenávám 38 na této straně planety.“

„Dobře, naveď nás na vysoký orbit nad jeden z pólů planety.“

„Rozkaz,“ přijal Song ZiChen, bez dalších námitek a vysvětlování, strategii svého nadřízeného a začal zjišťovat a zadávat do počítače všechny relevantní veličiny podle Keplerových zákonů. Ideální sklon dráhy a délku vzestupného uzlu definující polohu oběžné roviny, velkou poloosu a excentricitu dráhy určující elipsu a argument šířky pericentra určující orientaci elipsy v oběžné rovině. Čas, kdy těleso projde nejbližším bodem k centrálnímu tělesu na své dráze, byl jediný, který mohli ovlivnit, neboť byl závislý na rychlosti, kterou se bude XingChen přibližovat k planetě. On mohl udat pouze ideální hodnotu, které by se měl pilot držet.

Zážeh iontového motoru a koordinování dráhy letu pomocnými tryskami na sebe nenechalo dlouho čekat. Kabina Shuanghuy, jak se stíhačka jmenovala, se na dobu přeletu, několik hodin, ponořila do mlčení.

Xiao XingChen se soustředěně věnoval řízení a Song ZiChen, který si po vzoru XingChena otevřel hledí, neustále kontroloval přístroje, kdyby senzory zaznamenaly s novými úhly měření a postavení vůči planetě nějaké zajímavé údaje, které by jim mohly pomoci.

Udržet pozornost mu však působilo potíže. Přestože ticho a mlčení mezi nimi nebylo v podobných chvílích ničím zvláštním, ZiChen už nějakou dobou zjišťoval, že se v něm necítí pohodlně. Navíc většinu výpočtů prováděl počítač a on musel jen sledovat monitory senzorů, kdyby se objevilo něco, co by zde nemělo být. Čas od času se však přistihl, že myslí na docela jiné věci…

Dýchali stejný vzduch. V úzkém prostoru kabiny se při některých úkonech téměř dotýkali. Song ZiChen, který obvykle neměl problém s kombinézou, si ji nyní až příliš uvědomoval. Vadilo mu mít zakryté rameno, které by se jinak mohlo „náhodně“ otřít o jeho nadřízeného. Překážely mu rukavice, které bránily jeho prstům, aby se „neplánovaně“ dotkly těch XingChenových. A úplně nejvíc ho štvala přilba, která mu omezovala výhled na pohlednou tvář, jeho bojového partnera v pilotním křesle.

V duchu si povzdechl. Přál by si, aby v tomto systému nic nenašli a směli se vrátit na základnu. Podali by nudné hlášení a sedli si spolu v jeho kajutě, dali by si drink a zasmáli se několika vtipům, které ZiChen nasbíral od horníků na poslední misi. Jen oni dva, kvalitní pití, legrace a ničím nerušený výhled na XingChena v neformálním oděvu. Taková byla ZiChenova představa dobře stráveného času. Ne, že by o tom mohl svému nadřízenému říct…

Stejně jako jindy i dnes jediné co mohl, bylo věnovat se misi. Pro jistotu ještě překontroloval, že aktivovali stealth technologii, aby byli kryti před senzory nepřátel a zdálo se, že je vše v pořádku.

Všechno až na ZiChenovu touhu, která mu začala vkládat do hlavy takové myšlenky, jako jaké by to bylo, kdyby spolu s XingChenem chodili a mohli si to rozdat přímo v kabině Shuanghuy.

Byla to krásná představa. Senzory by pracovaly a program, který ZiChen ještě nevymyslel, by je upozornil na anomálie, které jinak musel vysledovat z údajů promítaných na monitor. Bez této povinnosti by však měli spoustu času na věci, které vyžadovaly příjemnější formu soustředění…

Bez přileb a rukavic by si usadil XingChena na klín a propustil jeho dlouhé vlasy, které nosil navzdory předpisům, z culíku narušeného předchozím nošením helmy. Pohladil by ho po bledé pokožce a dlouhé šíji. Vychutnal by si každičké přítelovo polknutí a záchvěv. Jen velmi pomalu by mučivě jemně přes kombinézu pohladil jeho boky. A kdo ví, možná, že až by sevřel jeho hýždě, ucítil by na své i XingChenovu erekci a…

„Zichene?“ vytrhl ho z myšlenek přítelův hlas.

„C-co?“ škubl s sebou navigátor. Čísla na monitorech přibývala a planeta jim pomalu ale jistě odkrývala výhled na Yueng a Xing. ZiChen se ale nyní díval jen a pouze na XingChena, který mu věnoval starostlivý pohled.

„Nereagoval jsi.“

„Aha,“ potřásl hlavou, pohlédl na přístroje a olízl si až příliš suchý ret. „Na co ses ptal?“

„Jak to vypadá?“

„Hm,“ protáhl navigátor a chvíli se opravdu zase soustředil na jejich misi. Cíleně kontroloval vlastní dech a začal se zpětně probírat údaji, které na něj počítač bez přestání chrlil. „Podle mých měření má Kuan-Yin pět malých vnitřních měsíců menších než tři sta kilometrů v průměru. Mají pevný povrch a jsou bez atmosféry, jako asteroidy nebo Zemský Měsíc. Jsou příliš malé a senzory na jejich povrchu nic nehlásí.“

„Dobře.“ Xiao XingChen se zase trochu uvolnil a dovolil si krátce jen naslouchat ZiChenově hlasu. Bylo jedno, zda jeho přítel vypráví vtipy, zajímavé historky, vzpomíná na prožité akce či jej informuje o planetárních měsících, XingChen miloval jeho hlas. Míval pocit, že by ho vydržel poslouchat třeba do dalšího Velkého třesku. Vždycky ho dokázal uklidnit…

XingChen už byl naučený. Rozeznával nejemnější nuance přítelova hlasu do té míry, že i když doopravdy nevěnoval pozornost slovům, rozeznal, když říkal něco důležitého. Jako teď!

„Tohle je divné… U měsíce Daiyu zaznamenávám energetickou stopu.“

„Jakou stopu?“ zbystřil pilot a okamžitě se v anatomickém křesle opět napjal, jakoby jim šlo o život.

Song ZiChen se mračil.

„Vypadá to na Iontový pohon. Ale podle zbytkové energie muselo jít minimálně o dvě lodi třídy C.“

V takových chvílích byl Xiao XingChen opravdu rád, že mají nejmodernější stíhačku z dílny Sanren vybavenou maskovacím systémem a pohonem DS8G. Samozřejmě i oni zanechávali energetickou stopu, ale díky dodatečnému eliminátoru částic se rozkládala v prostoru mnohem rychleji.

Zaznamenatelný byl tedy teoreticky pouze jejich průnik do planetárního systému. Což by je nemělo ohrozit. Pokud s nimi totiž případní nepřátelé nenavážou vizuální kontakt, neměli by být odhaleni.

„Dokážeš je vystopovat?“ zeptal se připravený v případě nouze ihned manévrovat.

„Nejsem si jistý,“ odtušil ZiChen. XingChen si byl dle intonace jistý, že jeho přítel má dozajista mezi obočím tenkou vrásku od přílišného mračení. A poručík Xiao neměl rád, když se Song musel mračit…

Položil mu dlaň na předloktí a pojednou ignoroval, jak s sebou ZiChen škubl.

Navigátor přikývl.

„Stopa končí na odvrácené straně měsíce. Nemohli přiletět příliš dlouho před námi.“

„Dobře. Vypočítej dráhu k Dayiu, pokusíme se držet na jeho přivrácené straně.“

„Rozkaz,“ odtušil Song ZiChen.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.