Temný měsíc – Kapitola 2

Střet

Daiyu byl jedním ze tří největších měsíců Kuan-Yin s oběžnými drahami mezi 400 000 km – 2 000 000 km od planety. Měl pevný plášť tvořený převážně křemičitany obklopujícími železné a niklové jádro a slabou atmosféru tvořenou kyslíkem. Povrch byl navíc z většiny pokrytý silnou ledovou krustou, pod kterou zuřil nelítostný oceán kapalné vody. Teplota činila na přivrácené straně cca -160 stupňů celsia a na odvrácené až -220.

„Pokud tady mají základnu, jsou docela hazardéři,“ dovolil si ZiChen krátký komentář.

„Myslím, že jsme se o tomhle měsíci učili na akademii,“ uvědomil si XingChen. Navigátor se neptal, ale pilot se navzdory tomu rozhodl ukojit jeho nevyřčenou zvědavost.

„Ještě před uzavřením prvních aliančních dohod o něj bojovali Insecti s Amidy. Byla to spoustu let válečná zóna, celý povrch Daiyu je prakticky pokrytý vraky jejich starých modulů, lodí a těl. Ale protože jsou ledy neustále v pohybu a protkané vznikajícími a opět zamrzajícími prasklinami, spousta z následků války skončila nenávratně na dně.“

„Proč nenávratně?“

„Asi ze stejného důvodu, proč jsi říkal, že by museli být hazardéři, kdyby si zde postavili základnu. Podmínky na měsíci jsou extrémní. Nikomu to nestojí za to riziko.“

„Zdá se, že kromě pirátů…“

Xingchen se uchechtl. Pevně svíral řídicí páku a pečlivě následoval pokynů navigace.

Piráti… Někteří tvrdili, že vznikli jako radikální odnož hnutí za lidská práva ve vesmíru. Určitá skupina humanistů se totiž domnívala, že ostatní mimozemské národy utlačují lidstvo a odmítla pochopit, že i oni museli učinit řadu ústupků, aby Galaktická aliance, coby sjednocení všech inteligentních ras v mléčné dráze, mohla fungovat. Spojení mezi nimi se však tajným službám prokázat nepodařilo.

Zato před několika lety zjistili, že piráti, dříve operující jednotlivě, se spojili pod jedním velitelem, jménem Wen RuoHan. Od té doby se stali ještě hrozivějšími než doposud. Jejich útoky se staly synchronizovanými a vzhledem k tomu, že se zvýšilo přepadání obchodních lodí a vojenských transportů či vědeckých základen všech ras a frakcí, bylo zjevné, že se k něčemu chystají.

Když tedy špión, kterému se nějakým záhadným způsobem podařilo piráty infiltrovat, předal velitelství zprávu, že se v systému PSR B1620-26 nachází tajná pirátská základna, byli vysláni, aby informaci prověřili.

Poručík Xiao pochopitelně neznal identitu dvojitého agenta, ale ze statistických údajů vyplívalo, že jen cca 50% nasazených zůstane skutečně pracovat pro svou původní stranu. Ti ostatní se dělili mezi ty, kteří se zhroutí, jsou odhaleni nebo zabiti a… ty kteří zradí. To proto byl ostražitější než jindy jak vzhledem k úkolu, tak k Song ZiChenovu chování. A že se dnes choval jeho parťák opravdu nesoustředěně.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se svého přítele.

„Ano, jistě,“ odvětil bez přemýšlení. Přesto v jeho hlase XingChen slyšel napětí.

„Musíme se soustředit, A-Lane,“ oslovil ho rodným jménem. Věděl, že to zapůsobí. Vždycky, co se znali, to zapůsobilo.

„Já vím.“ XingChen mohl téměř slyšet, jak jeho přítel při těch dvou slovech hlasitě polkl.

„Dobře, víš co? Ať tě trápí cokoliv, hodíme o tom řeč na základně, oukej?“

ZiChen se po něm neohlédl, ale přikývl.

„Fajn. Ale teď to tu musíme zvládnout. Takže buď připraven a hlas mi všechno. Najdeme ty piráty a zjistíme, co chystají a co se dá udělat pro jejich vykořenění z téhle soustavy. Pak je eliminujeme, souhlas?“

„Rozkaz,“ vydechl navigátor, pokýval hlavou a pak s ní zatřásl, jakoby z ní shazoval neviditelné chmury. Nezáleželo na tom, že jde jen o dočasný stav, XingChen byl přesvědčený, že to později vyřeší. Vždycky všechno vyřešili! Nyní záleželo jen na tom, aby vůbec nějaké později, kdy to budou moci řešit, bylo.

 

Protože cesta od magnetického pólu planety k jednomu z jejích měsíců nebyla zrovna krátká, posádka v modulu se musela během letu prostřídat. Ve sluneční soustavě nebylo možné provádět hyperskoky, kvůli silným gravitačním polím, které by mohly ovlivnit výpočty trasy a cíle cesty. Navíc existovalo nemalé riziko, že by takové neopatrné cestování narušilo soudržnost celého planetárního systému. Museli si proto vystačit s běžným pohonem.

To by samo o sobě nebyl problém. Měli však za sebou řadu hyperskoků, které je dovedly až sem. Cestu na orbitu planety, která si vyžádala několik hodin a teď tohle. Poručík Xiao tedy rozhodl, že se vystřídají a poslal ZiChena spát, jako prvního.

Malý špionážní modul nebyl vybaven žádný lůžky. Song ZiChen tedy mohl spát pouze na svém sedadle. Byl však zvyklý na „polní“ podmínky. Zavřel hledí přilby a nechal ho ztmavit. V prostředí absolutního ticha a tmy byl jen on a jeho neposedné myšlenky. I kdyby však nakonec neusnul, alespoň se nemusel bát toho, že by svého parťáka znovu znepokojil.

Únava a vštípené návyky ho ale nakonec v bdělém stavu opravdu neudrželi. Díky skafandru mohl spát bez větších obav. I kdyby se venku něco stalo a poškodilo, systém ho probudí a udrží naživu, aby mohl reagovat a pokusit se o záchranu holého života. Navíc měl vedle sebe toho nejspolehlivějšího důstojníka, jakého si mohl přát. Navzájem si už tolikrát zachránili zadek, že mezi nimi pro pochybnosti neexistoval žádný prostor.

Zatímco tedy podporučík Song dřímal, Xiao XingChen se držel letového plánu a plul vesmírným prostorem na oběžnou dráhu nehostinného ledového měsíce. Prostřídali se, až zhruba v půlce letu a oba se sešli v bdělosti, když dosáhli kýžených souřadnic.

 

„Takže? Jak to vypadá?“ zeptal se XingChen, když spolknul kofeinovou tabletku, aby se vzpamatoval.

„Provádím skenování povrchu a vyslal jsem sondu Fuxue na pevninskou část. Když se podíváš,“ zobrazil na holoobrazovce mapu měsíce, „tak tady, je pevný povrch. Žádný led. Daiyu je v synchronní rotaci s Kuan-Yin, je k planetě přivrácen stále stejnou stranou. Tato pevnina zasahuje z jedné třetiny i na jeho odvrácenou stranu. Pokud jsou tam, jsme pro ně teď v radiovém stínu i díky záření z Kuan-Yin. Fuxue dosedne v místě, kde ji ještě nemůžou zaměřit. Víš, jak jsi mluvil o těch troskách rozesetých všude po povrchu? Využijeme je. Sonda využívá k pohybu čistě pásový pohon, žádné iontové trysky. Nezaměří ji, pokud nebudou vyloženě snímat pohyb v dané oblasti. Nám stačí, když se dostane na druhou stranu, kde nám může zjistit jejich přesnou polohu.“

„Nezaměří komunikační přenos?“ Nebylo to tak, že by XingChen nerozuměl všem těm technickým věcem, ale ZiChen byl v jeho očích maniak. Fuxue byl velmi starý model sondy, ale jeho parťák na ní pořád něco opravoval a vylepšoval. Vždy ji brali s sebou, i když ji jen výjimečně opravdu použili. Snoubila v sobě předpotopní technologie s moderními. XingChen nikdy pořádně nechápal co ZiChen myslí tím, že někdy nejnovější neznamená nejlepší…

„Nezaměří, protože nebudeme v přímém spojení. Zadal jsem jí program. Ten ji automaticky navede na určené souřadnice. Pak se zastaví a bude snímat. Jen optika, nic jiného. Jsou to lodě. Třída C sice teoreticky ještě může dosednout na povrch, ale energetické ztráty při startu jsou enormní. Není pravděpodobné, že by s nimi přistáli. Takže nám udělá snímky ‚oblohy‘ a tak je najdeme.“

„Dobře a ty snímky nám odešel přesně jak, aby nevystopovali signál?“ zatímco se pilot ptal, pomocí manévrovacích trysek ustálil jejich polohu na orbitě.

„Jde o krátké binární sekvence. Zakódované. Mě se tady rozkódují automaticky, takže uvidíme celistvý obraz, ale když to zachytí oni, budou mít nic neříkající směsici jedniček a nul. Zjistí zdroj, nikoliv příjemce.“

„Takže to pošle vlastně do prostoru…,“ ujišťoval se XingChen, že správně rozumí.

Song ZiChen přikývl a věnoval mu drobný úsměv.

Poručík Xiao měl rozhodně raději, když se jeho kolega usmíval tímto vzácným způsobem, než když se mračil. Nemohl ale říct, že by přímo sdílel jeho nadšení. Pokud piráti zachytí tyto kódované zprávy, samozřejmě budou vědět, že tu někdo je. Ačkoliv vzhledem k prostorovému skoku už to pravděpodobně stejně dávno vědí. Ale to nemění nic na tom, že oni dva přeci nemají kam spěchat, mohou tu viset celé hodiny i dny, když bude třeba. Počkat až ty lodě odletí a pak kroužit kolem měsíce jako satelit. Když budou udržovat radiový klid a poletí na nouzový režim, z povrchu je okem neuvidí a nezanechají žádnou stopu, přičemž oni budou mít skvělý výhled a budou moci sbírat všechny informace, které budou potřebovat. Nedělají to přeci poprvé!

Chápal, že byl Song Lan nejspíš natěšený na to Fuxue konečně znovu použít, ale už ne že ani nepočkal až se XingChen probudí, aby ho o svém plánu zpravil před tím, než ho spustí…

Na okamžik zavřel oči.

„Měl jsi mě o všem informovat,“ vydechl tiše.

„Informuji tě,“ opáčil ZiChen. Zřejmě vycítil změnu v XingChenově projevu, protože nadšení z jeho hlasu úplně opadlo a zněl zdrženlivě. „Soustředil jsem se na misi, tohle nám situaci ulehčí.“

Poručík Xiao si povzdechl. Pokud je sonda naprogramovaná, už to nezastavíme, aniž bychom na sebe upozorňovali!

„Fajn!“ odtušil pilot chladně. Odvrátil se od svého navigátora a rozhodl se to vyřešit později. Stejně jako jakýkoliv DALŠÍ problém, který jeho parťáka tíží.

 

V kabině Shuanghuy se náhle rozsvítilo červené poplašené světlo. Oba agenti okamžitě zapomněli na své spory.

Xiao XingChen zahájil úhybný manévr před plasmou, která mířila přímo na ně.

Song ZiChen vypnul stealth a nahradil ho energetickými štíty.

Zpoza měsíce se vynořila skupina deseti bojových stíhačů.

Zavřeli hledí helem, pro případ poškození a sdíleli taktické informace.

„Šlo to z měsíce,“ upozornil ZiChen, zatímco zaměřoval blížící se stíhače. „Iontový kanon!“

„Kadence dva výboje za minutu,“ souhlasil XingChen. Zažehl motory a rozletěl se směrem k útočníkům, akorát v čas. „Nestihne nás zaměřit.“

Další výstřel z planety je minul.

ZiChen vypálil naváděná torpéda na nejbližší dva stíhací moduly.

Shuanghua proletěla mezi nepřáteli, kteří zahájili obrat.

Schytali několik zásahů jejich lasery.

„Štíty na pětaosmdesáti procentech!“ hlásil ZiChen.

XingChen mlčel. Soustředil se na obraty a otáčky. ZiChen pálil. Lasery střídaly torpéda. Stejně jako oni, ale i jejich cíle disponovali štíty. Padaly jen pomalu a jejich ochranné prvky klesaly s každým zásahem.

„Ještě tři!“

„Vím o tom.“

Nebylo kolem čeho manévrovat, kde se skrýt, jak se vyhnout naváděným střelám. I když měli nejlepší špionážní modul pozemské výroby, jich bylo víc…!

Pirátské lodě se vynořily ze zákrytu měsíce.

Song: „Další stíhačky.“

Xiao: „Ani mi to neříkej!“

Song: „Štíty na pětadvaceti a klesají!“

Xiao: „Nepomáháš…“

Song: „Integrita trupu osmdesát pět procent.“

XingChenovi se podařilo setřást roztříštit nepřátelskou raketu o vrak jednoho z pronásledovatelů. Paprsky kolem nich křižovaly. Hejno deseti nových protivníků se blížilo. Bylo to méně než vteřina. Jejich malá loď nebyla stavěná na přímý boj. Už teď přežili déle, než by se čekalo. Nemáme šanci…

„Teď se drž!“ S vývrtkou ve vzduchu se vrhl téměř střemhlav k povrchu měsíce Daiyu.

„Jdeš na to moc prudce!“ varoval ho ZiChen ostře. „Loď to nevydrží! Shoříme v atmosféře!“ ZiChen chytil XingChena za ruku a zatlačil na knipl do menšího úhlu. XingChen se po něm ohlédl. Hnědé oči se setkaly s hnědozelenými.

Červené světlo začalo blikat. Kontrolky varovaly před nebezpečím. Na monitorech zářily kritické hodnoty…

XingChen povolil a ZiChen vyrovnal jejich let, aby zmírnil tření.

Výstřel kanónu z měsíce je jen těsně minul. Konstrukce modulu však hlasitě zavrzala, až jim z toho skřípělo v uších. Tření bylo menší než u zemské atmosféry, ale řídká neznamenalo žádná a kyslík v ní snadno vzplál. Štíty klesaly, vyrovnávače tlaku a teploty selhávaly.

ZiChen ukázal k pevninské části a XingChen tam nasměroval let.

Žádné pirátské stroje je nenásledovaly.

Zbývala jediná možnost. – Vystřelit se!

„Jste na kolizním kurzu…,“ hlásil počítač strojovým hlasem.

Kývli a katapultovali se.

Doporučené z našeho blogu:

Štítky , , , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Autor: Jackie Decker

Psaní je smysl mého života a nikomu nedovolím mi jej vzít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.